Slavičín

Hedy Lamarrová - Kieslerová:

Žena živočich

Alena Plavcová

Když se na počátku třicátých let Hedwiga Eva Maria Kieslerová, okouzlující sedmnáctiletá Rakušanka, objevila ve filmu českého režiséra Gustava Machatého Extáze na několik minut úplně nahá, způsobilo to mezinárodní skandál. Papež Pius XII. film odsoudil, Hitler ho přímo zakázal a z většiny evropských i amerických kopií musely být choulostivé scény vystřiženy.

Někdejší skandální záběry, popisované v Guinnessově knize filmových

rekordů slovy "hrdinka uteče od impotentního manžela, běží nahá lesem, koupe se a poté souloží v chatě s mladým inženýrem", jsou ovšem z pohledu dnešního filmového diváka úplně nevinné: Film působí lyricky,- je natočen ještě podle poetiky němého filmu, jeho erotika je stylizovaná. Ani hereččiných vnad si nikdo moc neužije, protože skoro nejsou vidět - kamera zabírá nahou krásku většinou z dálky a filmový materiál měl v těch dobách malou rozlišovací schopnost.

Tehdejší hereččin manžel, víc než padesátiletý rakouský zbrojařský magnát Fritz Mandl, sympatizující s nacisty, ovšem utratil obrovské jmění za to, že ze žárlivosti po celém světě skupoval kopie "hanbatého" filmu. Ve strachu, že ho slavná herečka opustí, zaměstnával služebnictvo jako hlídače a jeho dekorativní žena žila prakticky v domácím vězení. Nebylo to nic příjemného, i když rodinu navštěvovali mnozí slavní: Gustav Mahler, Franz Werfel, ale i Hitler či Mussolini. Než stačil Fritz Mandl skoupit všechny kopie Extáze, bylo manželství rozvedeno. A Hedwiga se znovu, dostala před kameru.

Stačí mít stupidní výraz

Přišla na svět jako dcera ředitele Vídeňské banky, vyrostla do krásy a tak jí osud ležel u nohou. Chtěla být herečkou, ačkoli velký talent zřejmě nepobrala. King Vidor, jeden z jejích pozdějších režisérů, prohlásil, že "krása nahrazovala její občasnou neschopnost hrát...". Ona sama měla za to, že "každá dívka se může stát symbolem romantické přitažlivosti: stačí stát nehybně a mít stupidní výraz...".

Ačkoli ve svých pozdějších hollywoodských filmech herečka rozhodně stupidně nevypadala, jistou dětskou přitažlivost jí, jak si povšimli její režiséři, dodávala její nejistota.

Do Paříže utekla před válkou v přestrojení za vlastní služebnou, které nasypala do kávy prášky na spaní. Vzala si s sebou jen šperky, za které koupila lodní lístek do New Yorku. Na lodi Normande ji potkal osud v podobě Louise B. Mayera - šéfa studia MGM: než zaoceánské plavidlo přistálo, měla přitažlivá brunetka nové jméno (podle krásky z doby němého filmu Barbary LaMarrové - Kieser totiž Mayerovi připomínal židovský slangový výraz pro zadek) . A také kontrakt na sedm let s počátečním platem 500 dolarů týdně. Zrodila se nová filmová star první velikosti, z níž hollywoodská továrna na sny vyrobila světový symbol ženství.

 Osudová svůdkyně

když se to o Lamarrové často tvrdí, není pravda, že byla první úplně nahou ženou

na filmovém plátně. Prvenství patří patrně Audrey Munsonové z amerického filmu Inspirace (1915), v českém filmu byla tou první Ita Rina v Machatého Eroticonu. Guinnessova kniha filmových rekordů ale Extázi připisuje prvenství v něčem jiném: byl to první film určený pro kina, v němž se ukazoval pohlavní akt. Rozhodně se však Extáze stala ve světě nejslavnějším českým filmem předválečné éry a bouřlivý ohlas snímku otevřel Lamarrové dveře k hollywoodským výšinám. Beru si tuto ženu, Dáma v tropech, Neznámá žena, Potupená žena, Milenka z Paříže, Žena živočich... - to jsou jen některé názvy asi třiceti filmů, které natočila. Hrála po boku Clarka Gablea, Spencera Tracyho, Jamese Stewarta, Judy Garlandové a dalších hvězd. Její filmy ovšem nepatřily k divácky nejnáročnějším a po pravdě ani příliš nezaujaly Ve chvíli, kdy ji režiséři téměř odepsali, si ji vybral Cecile B. de Mille pro roli osudové svůdkyně ve výpravném velkofilmu na biblické téma Samson a Dalila ( 1949) . Oscarový snímek se stal největším kasovním úspěchem hereččiny kariéry Byla v té době - s jistou hollywoodskou bombastičností - označována za nejkrásnější ženu světa, ztělesňovala idol dobové krásy, stala se symbolem romantické ženské přitažlivosti. K davům jejích obdivovatelek patřila například i paní Virginia Blytheová, matka dnešního prezidenta Billa Clintona.

De Mille nabídl Lamarrové další role, ale protože se jí jako režisér zdál příliš autokratický, odmítla. Pak už natočila jen několik nevýznamných snímků, což ale vůbec neznamenalo, že by opustila také titulní strany novin.

Hvězda bulváru

V roce 1966 byla zatčena za krádež v obchodním domě: odešla prý bez zaplacení se zbožím za 86 dolarů. Znovu pak byla přistižena v roce 1991, jak v drogerii na Floridě odcizila kosmetiku za 25 dolarů. V obou případech byla nakonec shledána nevinnou. Soudila se s kdekým - například s najatými autory a vydavatelem svého provokativního životopisu Extáze a já. Nevysoudila však nic a nakonec musela prodat velkou část svého majetku, aby měla na živobytí.

Naplnila představu o filmové bohyni i jinak - byla pověstná množstvím milostných afér, celkem šestkrát se vdala, naposled za svého rozvodového právníka.

Teprve nedávno ale vyšlo najevo, že byla také úspěšnou vynálezkyní v oboru telekomunikací. Za druhé světové války spolu s avantgardním skladatelem Georgem Antheilem vynalezla systém "tajné komunikace" - systém rádiového signálu, který nelze rušit a odposlouchávat. Fungoval na principu 88 frekvencí odpovídajících klávesnici klavíru. Vynález byl patentován a odevzdán v roce 1942 armádě, shledán však příliš složitým pro vojenské využití. Prakticky poprvé byl armádou využit za kubánské krize v roce 1962, posloužil i jako základ pro americký systém satelitní obrany Až do poloviny 80. let byl vynález přísně utajován jako velmi důvěrný obranný vojenský mechanismus. Komerčně ho mohly použít až telekomunikační společnosti - k tomu, aby nebylo možno odposlouchávat mobilní telefony

Anthony Loder, syn Hedy Lamarrové, řekl: "Má matka byla neobyčejně inteligentní žena, vždycky plná nových nápadů. Byla slavná pro svoji krásu, až nyní se jí ale dostalo uznání za brilantní vědecký objev, na němž nevydělala ani cent." Lamarrová měla řadu dalších nápadů, které se týkaly například konstrukce letadel či techniky vyhlazování pokožky vynalezla dokonce i fluoreskující obojek pro psy Žádný nový patent už ale nikdy nepřihlásila.

Marnost nad marnost

Šestaosmdesátiletá stará paní byla nalezena mrtvá v noci na čtvrtek 20. ledna ve svém domě u Orlanda na Floridě. Zemřela ve spánku. Kdysi nejkrásnější žena světa, která se teprve v roce 1953 stala občankou USA, tu žila poslední léta osaměle, jen se svými vzpomínkami. Občas prý zastavovala na ulici lidi a se stařeckou umíněností se jich ptala: "Věřili byste, že jsem kdysi bývala slavnou filmovou hvězdou?" Většina z nich si při pohledu na skoro slepou stařenu pomyslela, že to už, chudák, nemá v hlavě v pořádku.

Žít v české současnosti, straničtí imagemakeři by jí ruce utrhali. Její fotografie by se skvěle vyjímaly v provokativních předvolebních kalendářích a navíc by stranám mohla helfnout v otázce z nejvýbušnějších. Problematika odposlechů - kdo co nastražil, na koho a proč - trápí nejednoho tuzemského politika, a tak by se jim herečka Hedy Lammar setsakra hodila. Přes odposlechy byla totiž na slovo vzatým odborníkem. 

S jemnou tvářičkou Disneyho kreslené Sněhurky působila jako dokonalé zosobnění prostoduché naivity. A ano, pověst prvoplánového andílka sama významně přiživovala. Před nástrahami dobrodružného života se hodila jako obranná maska, kdykoli ji zachvátili sobecké choutky zlatokopkyně, posloužila pro změnu coby lákavá návnada.
Hedy Lammar však hloupou „modelínou" nebyla, zdaleka ne. Její vynález, na jehož principech pracují soudobé moderní IT systémy i mobilní sítě, je toho důkazem. Chceme-li v souvislosti s ní mluvit o absenci inteligence, týká se spíše stovek, možná tisíců mužů, kteří jí poblázněně leželi u nohou. O tom, kolika z nich skutečně vyšla vstříc, víme pramálo, do oficiálního manželského svazku nicméně vstoupila se šesti z nich. „Kterákoli dívka může vypadat překrásně. Stačí, když bude klidně stát a tvářit se přihlouple," prozradila Hedy svou jednoduchou, mužské dobyvatele z mnohého usvědčující taktiku.
Otázkou je, zda by si s takto prostinkým návodem vystačila, kdyby skutečně byla „kteroukoli dívkou", a ne symbolem ženské přitažlivosti, romantického kouzla a „nejkrásnější ženou světa", jak ji podle britského deníku Guardian inzeroval Hollywood. To v době, kdy ze stříbrného plátna zářily takové femme fatale, jakými byly Mae West, Joan Crawford nebo Liz Taylor.
Diváci celého světa Hedy Lammar znali a dodnes znají zejména z Extáze (1932) českého režiséra Gustava Machatého, v níž se objevuje její vášní planoucí tvář i zcela odhalené poprsí. Byla jednou z prvních hereček, která s odvážným natáčením na tehdejší dobu mimořádně provokativních scén souhlasila. Za roli Evy schytala odsudek papeže Pia XII. Adolf Hitler film zakázal; z většiny evropských i amerických kopií byly „hanbaté" scény dodatečně vystřiženy.
Přes skandální slávu filmové Extáze herecká prestiž Hedy Lammar za legendami o její podmanivé kráse značně pokulhávala. Snad nejlépe její pozdější pozici v Hollywoodu vystihl režisér King Vidor, který ji před kamerou vedl hned v několik snímcích. „Krásou nahrazovala občasnou neschopnost hrát," vyjádřil častý názor odborníků, že do filmů nebyla obsazována pro vybroušený umělecký projev, ale kvůli podmanivé fyzické kráse.

Proti odposlechu

Hedy Lammar se narodila jako Hedwiga Eva Maria Kiesler do bohaté rodiny ředitele Vídeňské banky. Odvážnou Extázi natočila jako devatenáctiletá, ale ve své touze po slávě a úspěchu prozíravě nespoléhala jen na tehdejší popularitu snímku a případné další herecké příležitosti. Snad podvědomě tušila, že po Extázi už za dramatické schopnosti další nesmrtelné ovace nesklidí. S instinktem šelmy k rozšíření svého „portofolia" využila okolností, které jí přihrálo první manželství s německým průmyslníkem a zbrojařským magnátem Friedrichem Mandlem.

Celý článek si přečtete v tištěné verzi Instinktu.

oooo O oooo

Americká herečka rakouského původu Hedy Lamarr, již proslavily nahé scény ve filmu českého režiséra Gustava Machatého Extáze, byla nejen jednou z nejkrásnějších hereček tehdejšího Hollywoodu, ale i jednou z nejchytřejších.

Ve 40. letech si dala patentovat vynález, na jehož principu byl později vybudován systém přenosu dat pro dnešní satelitní a mobilní sítě.

Hedwig Eva Maria Keislerová se narodila do bohaté vídeňské židovské rodiny 9. listopadu 1913. Od raného mládí projevovala umělecké sklony a už jako teenager zazářila v herecké škole známého divadelníka Maxe Reinhardta.

Brzy se uplatnila i ve filmu, kde ji ve dvaceti letech potkala role, která odstartovala její kariéru. Film, který způsobil skandál na svou dobu otevřenými záběry nahoty, natočil český režisér Gustav Machatý pod názvem Extáze. Snímek o mladé ženě frustrované v manželství nebyl ovšem v žádném případě prvoplánově skandální a za své umělecké kvality byl oceněn i na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1933.

Kráska z Extáze se stala zřejmě jedinou hollywoodskou herečkou, která byla oceněna za technologický vynález celosvětového dosahu.

V témže roce se Hedy provdala za bohatého průmyslníka Friedricha Mandla. Ten však další filmové kariéře své ženy nebyl nakloněn. Dokonce žárlivě skoupil všechny kopie Extáze, které se mu podařilo získat, aby se snímek, odhalující krásu jeho ženy, nemohl promítat.

Mandl podnikal v oblasti zbraní, vyráběl granáty a později i vojenská letadla a patřil k vídeňské honoraci. U Mandlů se ve 30. letech scházeli význační a bohatí hosté, údajně včetně takových postav jako Hitler nebo Mussolini, a Hedy byla svědkem mnoha debat o vojenské technice, což o pár let později zužitkovala při navrhování svého vynálezu.

Z Vídně do Hollywoodu

Manželovo paktování s nacisty Hedy neschvalovala, proto v roce 1937 od svého navíc ještě žárlivého a věčně kontrolujícího muže utekla nejprve do Paříže, kde dosáhla rozvodu, a poté do Londýna, kde se setkala s mocným šéfem hollywoodského filmového studia MGM Louisem B. Mayerem. Ten jí navrhl umělecké jméno Hedy Lamarr, podle hvězdy němých filmů Barbary La Marr, a uzavřel s ní smlouvu, která Hedy otevřela dveře do Hollywoodu.

Krásná a talentovaná herečka se skandální pověstí neměla nouzi o nabídky k filmování ani k sňatku – do konce své kariéry v roce 1958 natočila téměř třicet filmů a stihla se šestkrát vdát, naposledy za svého rozvodového právníka.

Jejím hollywoodským debutem se stal v roce 1938 film Alžír (Pepé le Moko, dobrodruh z Alžíru), následovaly filmy Boom Town (Tekuté zlato), kde si zahrála po boku Clarka Gablea a Spencera Tracyho, muzikál Ziegfeld Girl, v němž se potkala s Lanou Turnerovou a Judy Garlandovou, a další. V roce 1937 se její tvář údajně stala předlohou pro Disneyovu Sněhurku, první celovečerní animovaný film. Jedním z největších a také posledních úspěchů Hedy Lamarr byl v roce 1949 historický snímek Samson a Dalila režiséra Cecila B. DeMilla.

V následujících letech se ve filmu objevovala už jen sporadicky, dostala však svou hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy. Hold její kráse ještě v roce 1998 vzdala softwartová společnost Corel Corporation, když ji použila na obal programu Corel Draw 8. Hedy k tomu ale nedala souhlas a následoval soudní spor.

Pianem proti Hitlerovi

Pár měsíců po vypuknutí války, v létě roku 1940, se Hedy Lamarr seznámila s avantgardním hudebníkem Georgem Antheilem, Američanem německého původu, a brzy zjistila, že je spojuje silné protifašistické naladění. Antheil působil léta v Paříži, kde se proslavil svými skladbami pro mechanické piano. Mimo jiné byl autorem hudby k filmu Fernanda Legéra Mechanický balet, kterou původně složil pro šestnáct mechanických pian, xylofony a perkuse.

Antheil používal pro synchronizaci pian papírovou děrovanou pásku. Při společných rozhovorech s Hedy se dostali až k myšlence, že by tentýž princip mohl být využit pro tajný komunikační systém, v podstatě rušičku, která by zaručila větší bezpečnost rádiově řízených torpéd, která byla tehdy velkým tématem válečného námořnictva.

S problematikou a technologií radiově řízených torpéd se Hedy seznámila v době svého prvního manželství, kdy nikdo netušil, že krásná paní domu není jen efektní součástí interiéru, ale má i bystrý mozek. Problém, který námořnictvo řešilo a k němuž se snažila Hedy s Georgem najít klíč, a pomoci tak v boji proti nacistům, spočíval v tom, že rádiové signály byly velmi snadno odposlouchávatelné. Hedy proto přišla s tím, že kdyby se podařilo měnit frekvence soustavně během vysílání, přenosy by se pak daleko hůře odposlouchávaly nebo rušily.

Synchronizace mezi vysílačem a přijímačem by se vyřešila pomocí perforované papírové pásky, kterou Georg používal při svých mechanických skladbách.

Převratný objev dala státu zdarma

Originální myšlenka se dočkala patentování v roce 1942, pro praktické využití se však tehdejšímu námořnictvu zdála nevhodná. Na realizaci si musela počkat až do počátku 60. let, kdy byla inovovaná forma původní technologie, jež by se dala popsat jako spektrum s kmitavým šířením (FHSS – Frequency Hopping Spread Spectrum), poprvé použita při manévrech za kubánské krize a později za války ve Vietnamu.

V 80. letech byla tato technologie uvolněna pro civilní využití a její uplatnění se začalo rozšiřovat do téměř všech sfér moderní komunikace – od družicových komunikačních sítí až k navigačnímu systému GPS, satelitnímu vysílání a sítím mobilních telefonů.

Hedy Lamarr svůj původní patent poskytla zdarma státu a ani z jeho pozdějšího využití neměla žádný zisk. Na původní vynálezkyni se zapomnělo. Satisfakci jí přinesla až po půlstoletí mezinárodní organizace Electronic Frontier Foundation, která v roce 1997 ocenila Hedy Lamarr a in memoriam Georga Antheila (zemřel v roce 1959) za přínos komunikačním technologiím.

Kráska z Extáze se tak stala zřejmě jedinou hollywoodskou herečkou, která byla oceněna za technologický vynález celosvětového dosahu. Její osobní život byl bouřlivý a ona sama poněkud nevyrovnaná – žádné z jejích šesti manželství netrvalo déle než pár let, přesto stihla vychovat tři děti. Dvakrát byla zatčena za drobné krádeže v obchodě, pokaždé vyvázla bez trestu. V roce 1966 vydala životopisnou knihu Extáze a já, prošpikovanou pikantními historkami, které později dementovala s tím, že si je vymyslel její spoluautor.

Hedy Lamarr zemřela 19. ledna 2000 ve svém domě na Floridě. Přestože ji Amerika přijala s otevřenou náručí a udělala z ní hvězdu první velkosti, Hedy ji za svůj domov nikdy neuznala. Podle posledního přání byl její popel rozprášen v Rakousku ve Vídeňském lese, poblíž jejího rodiště.

/* */