Slavičín

Karel Höger

  * nar. 17.6.1909 Královo Pole u Brna, Rakousko - Uhersko

* zem. 4.5.1977 Praha, Československo

Biografie

Jeho role zdobila ctnost, prostota a trochu zvláštní pokora.

Narodil se 17. 6. 1909 do velké rodiny jako třinácté dítě na Mojmírově náměstí č. 13 v Králově Poli nedaleko Brna. Otec byl bývalý voják a poté dělník z královopolské cihelny v Brně. Měl o 25 let mladší manželku Marii, a ta měla na stejné adrese skromný malý koloniál a později na nádraží kiosek s novinami a cukrovinkami.

Již jako malý chlapec se svými sourozenci hrával loutkové divadlo. Ve věku osmi let se stal členem brněnského souboru Bratrství. Otec zemřel, když bylo Karlovi 14 let a maminka musela zaopatřit celou rodinu. Karel vyrůstal v chudém, ale harmonickém prostředí se starostlivou péčí, vychodil obecnou i měšťanskou školu. V letech 1924 –28 se přihlásil na studie Státního českého ústavu učitelského v Brně. Maminka si nepřála, aby si Karel zvolil tehdy pochybnou existenci hereckého povolání do života. Krátký čas působil na vesnických školách v okolí Brna v období 1928–1930 jako učitel, než nastoupil v letech 1930 – 32 na vojenskou prezenční službu, a přitom stačil ještě studovat herectví na konzervatoři v Brně. V roce 1932 přijal svou první profesionální smlouvu o angažmá v činohře Zemského divadla v Brně, kde působil celých osm let a vytvořil zde mnoho rolí.

V roce 1940 teprve jednatřicetiletému Högerovi přišla nabídka z Národního divadla v Praze, kterou přijal velmi rád. Současně se také začala i jeho dráha filmového herce. Brzo se stal oblíbeným typem představitelů romantických a milovnických postav. Svojí první filmovou větší roli dostal v roce 1940 vedle Lídy Baarové ve filmu ZA TICHÝCH NOCÍ (1941). Následovali další filmy, TURBINA (1941), MODRÝ ZÁVOJ (1941), ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943), KRAKATIT (1948) a jiné. Po boku mu stáli tehdejší slavné herečky Vlasta Fabiánová, Vlasta Matulová. Brzo si získal u diváků divadla a filmu velkou řadu příznivců. Höger především uměl dobře zahrát psychologicky složité a charakterní postavy. Jeho předností byl inteligentní a kultivovaný projev a jeho herecké kvality spočívaly právě v osobitém slovním projevu, který dokázal zaujmout diváky bez podbízivých a laciných gest. Namátkou divadelní hry, kde účinkoval, JAN HUS, titulní role; STRAKONICKÝ DUDÁK, Šavlička; titulní role; Rostand: CYRANO Z BERGERACU a jiné.

Po válce roku 1945 se stal jedním z našich nejobsazovanějších herců české kinematografie. Po roce 1948 se Högerův herecký život na chvilku zvolnil, nastupující komunistický režim akčního výboru kultury vydal zákaz hraní ve filmu na určitou dobu. Příčina byla v konkurenčním prostředí hereckých kolegů, kteří mu záviděli úspěchy a tajně na něj donášeli. Teprve s příchodem režiséra Otomara Krejči se jeho situace opět zlepšila. Začal znovu natáčet filmy, MIKOLÁŠ ALEŠ (1951), JAN HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955), Z MÉHO ŽIVOTA (1955) a další. První jeho ženou se stala Zdenka Procházková, také herečka, bohužel vztah se po čase rozpadl. Druhé manželství se vydařilo. Eva Högerová zůstala jeho partnerkou až do konce života. V roce 1964 byl jmenován národním umělcem, o deset let později čestným členem Státního divadla v Brně. Po léta působil na uměleckých školách jako pedagog na Státní konzervatoři, DAMU, FAMU, kde byl od roku 1966 profesorem. Měl i hudební nadání. Hrál dobře na klavír a ovládal i housle a saxofon. Jeho koníčkem byla četba historických románů. Také nejraději hrával úlohy komediální, snad proto, že měl příjemný pocit rozdávat dobrou náladu.

Zahrál si také s Danou Medřickou v nezapomenutelném TV filmu ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU (1971), účinkoval také v úspěšném TV seriálu, BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1974), TV filmu LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU (1976). Dovedl se uplatnit i jako vypravěč s velice příjemným hlasem v televizních pohádkách o RUMCAJSOVI a jiné. Přišla doba normalizace. Höger byl propuštěn z FAMU a nový ředitel Národního divadla se mu snažil nedovolit hrát jak ve filmu, tak v televizi.

Na sklonku života rád vzpomínal na roli Arnošta z Pardubic ve filmu NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973) pod režijním vedením Zdeňka Podskalského, kde se setkal s plejádou tehdejších hvězd české kinematografie s Janou Brejchovou, Vlastimilem Brodským, Jaroslavem Hanzlíkem, Danielou Kolářovou, Milošem Kopeckým a hvězdou největší Jaroslavem Marvanem. Na jaře roku 1977 rozehrál postavu primáře Sovy v TV seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977), bohužel už to dotočit nestihl.

Často vzpomínal na krásné dětství a rodný kraj - tedy na Brno-Královo Pole s velkou láskou. Jeho největší životní omyl byl zorganizovaný podpis Anticharty v roce 1977. Přiměli ho, aby se proti své vůli podepsal pod něco, s čím vnitřně nesouhlasil. Nikdy si to neodpustil, cítil se tím podveden a zlomen. Na protest proti vyhazovu herečky a kamarádky Vlasty Fabianové z politických důvodů podal 2. 5. 1977 v milovaném divadle výpověď. O den později je hospitalizován a následujícího dne umírá. 4. 5.1977. Kromě slávy poznal mnoho závisti, podrazů a boj o výsluní slávy na prknech, které znamenají svět.

csfd.cz

oooo O oooo

Karel Höger (17. června 1909, Brno-Královo Pole – 4. května 1977, Praha) byl český herec. Byl to velice jemný člověk s mimořádně citlivým hereckým projevem a neobyčejně kultivovanou výslovností. Jeho manželkou byla herečka Zdenka Procházková

Život a dílo

Pocházel z velmi skromných poměrů, narodil se jako třinácté dítě v rodině dělníka z královopolské cihelny v Brně. Spolu se svými četnými sourozenci hrál loutkové divadlo, v osmi letech se stal členem brněnského ochotnického spolku. V roce 1928 absolvoval studium na učitelském ústavu a odešel učit do Lomnice u Tišnova. Nicméně začal zde studia na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře, kde studoval i jeho starší bratr Rudolf. Konzervatoř ukončil v roce 1932 a další rok studoval ještě estetiku na filosofické fakultě brněnské university. Po absolutoriu prezenční vojenské služby nemohl získat vhodné učitelské místo, namísto učitelování přijal v roce 1932 nabídku od brněnského Zemského divadla na stálé angažmá. Zde hrál až do roku 1940 a vytvořil asi 120 různých rolí. Současně v divadle vykonával funkci dramaturga a vedoucího představení pro děti.

V roce 1940 se odstěhoval do Prahy, neboť přijal nabídku na angažmá v pražském Národním divadle, kde pak působil až do roku 1977.

Po několika drobných filmových roličkách se poprvé objevil ve větší roli společně s Lídou Baarovou ve filmu Za tichých nocí. Za svůj život si zahrál mnoho vážných, tragických postav, několik významných mužů z české národní historie: Mikoláše Alše ve stejnojmenném filmu, Bedřicha Smetanu ve filmu Z mého života nebo postavu českého krále Václava IV. Lucemburského ze známé husitské trilogie), dále též fiktivní postavu ing. Prokopa z filmu natočeného podle Čapkova románu Krakatit. V 60. letech se také etabloval jako úspěšný představitel soudobé filmové kriminalistiky coby kapitán – detektiv Sboru národní bezpečnosti po boku Josefa Beka. Jedna z jeho posledních filmových rolí byla role ve známém komediálním muzikálu Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně, kde si zahrál další historickou postavu, arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

V letech 1945 až 1949 vyučoval na pražské konzervatoři, v období 1950–52 a 1959–63 byl externím pedagogem na pražské DAMU, od roku 1951 i na FAMU. Zde získal v roce 1963 stálý úvazek a v roce 1966 byl jmenován profesorem. Na FAMU působil až do roku 1971, kurs herectví vedl i na brněnské JAMU [2] .

Disponoval krásně jemným, měkkým a konejšivě melodickým hlasem s lehkým moravským témbrem, který byl jako stvořený pro rozhlasovou četbu či pro práci v pořadech pro děti. Účinkoval v rozhlasových hrách Pohádka máje (1938), První parta (1938), Stříbrný vítr (1939), Měla jsem tři syny (1947), Válka s mloky (1958), Srpnová neděle (1960), Hodina v rodném městě (1962), Případ Oppenheimer (1962), Tři směrem k tichu (1963, smazáno), Bylo to na váš účet (1964), Jistý den daleké minulosti (1965), Sedm svědků (1967), Ženich pro Marcelu (1969, smazáno, soukromá nahrávka nalezena u autora textu), Skvělé vyhlídky (1971), Pankrác Budecius, kantor (1973), Jitřenka naší slávy (1973), Šarlatové písmeno (1975), Tygr (1975), O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl (1975), Humelšnábl a boj se smrtí (1976, smazáno), Až delfín promluví (1976), Slabé odpolední slunce (1977, smazáno, zachováno v archivu herce Bohumila Švarce); načetl mnoho knih, mj.: Klapzubova jedenáctka (1953), Veselí občané sichemští (1957), Borovice (1960), Příhody lišky Bystroušky (1963 a 1969), Mistr Kampanus (1967), Osudy dobrého vojáka Švejka (1973), Za smíchem starého Brna (1976), Apokryfy (1955). Nezapomenutelným se stal, mimo jiné, například jeho televizní hlas, jenž propůjčil jičínskému ševci a hodnému loupežníkovi Rumcajsovi, jeho synovi Cipískovi a loupežnické mamce Mance.

Několik nezapomenutelných roli vytvořil i v Československé televizi a rozhlasu, např. v televizním seriálu Byl jednou jeden dům, kde hrál postavu malíře, nebo ve vynikající inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu, kde hrál společně s Danou Medřickou. Z dalších TV rolí: Malér (podle Dürrenmatta, 1965), Sám proti městu (1974), Půlpenny (1974). Měl hrát hlavní roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města, ale uprostřed natáčení bohužel zemřel, takže bylo nutné roli dodatečně přeobsadit slovenským hercem Ladislavem Chudíkem a již natočené části musely být znovu přetočeny. Dva dny před smrtí odešel z angažmá v Národním divadle, neboť byl hrubě nespokojen s tím, jak se divadlo (konkrétně tehdejší ředitel  Přemysl Kočí, který Högra osočoval z hereckého neumětelství) zachovalo při nuceném odchodu jeho herecké kolegyně Vlasty Fabiánové; nakolik tato událost ovlivnila jeho zdraví a uspíšila jeho odchod z tohoto světa, se však lze jen dohadovat.[3]

oooo O oooo

 Brňan Karel Höger by dnes oslavil sto let

17. června 2009  7:00

V rodině topiče z cihelny v Brně-Králově Poli se před sto lety narodil Karel Höger. Herec s nezaměnitelným kultivovaným hlasem přišel na svět jako nemladší ze třinácti sourozenců. "Maminka celý život zarputile trvala na tom, že k mému zrození došlo už 14. června a na matrice to popletli," vzpomínal později mimořádný umělec. 

Höger byl pověstný nejen svou kultivovaností, ale také mimořádně silným celoživotním vztahem k ženě, která mu dala život. Maminku Höger provázel na ochotnická představení, kde prodávala cukroví. Však také malý "Kája" s početnými sourozenci hrál loutkové i činoherní kusy.

Podmanivý hlas, nevídaně kultivovaný projev a noblesní výslovnost z něho posléze udělaly legendu. A jak vzpomínali jeho současníci: Nebyl krásný, ale vyzařovalo z něho cosi mimořádného a ušlechtilého.

A nechybělo mnoho a české divadlo, film i dabing by o jednu z nejvýraznějších tváří minulého století přišly. Jak Höger dával k dobrému, maminka herectví nepovažovala za příliš solidní existenci. A tak rodák z Králova Pole, kde mu před deseti lety na Semilasse odhalili pamětní desku, vystudoval nejdříve učitelský ústav a teprve potom brněnskou konzervatoř.

Praha, Národní a film

Svou pozoruhodnou kariéru začal v Zemském divadle v Brně, kde za osm let vytvořil neskutečných 120 rolí. V létě 1940 odešel do pražského Národního divadla, kterému zůstal věrný po tři desetiletí.

"Dovedl kolem sebe vytvořit zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru plnou intenzivního zaujetí a přitom pohody a klidu. S ním bylo bezpečně - s ním musela práce prostě vyjít," vzpomínala jeho neméně slavná kolegyně Dana Medřická.

A Högerův nezaměnitelný zjev i projev milovala také filmová kamera. Již v roce 1941 se objevil po boku Lídy Baarové ve filmu Za tichých nocí. Jeho početná filmografie čítá na sedmdesát položek a mnohé jsou skutečnými legendami jako třeba malíř Mikoláš Aleš (Mikoláš Aleš), skladatel Bedřich Smetana (Z mého života), ale i vůbec poslední role arcibiskupa Arnošta z Pardubic z komedie Noc na Karlštejně.

Pamětníci se shodují, že mimořádně pečlivý Höger si koupil vlastní promítačku a své výkony na plátně si pro sebe analyzoval. A k tomu všemu hrál dobře na klavír a ovládal i housle a saxofon. Jeho koníčkem byla četba historických románů.

Dodnes má jistě herec své fanoušky také v publiku, které přišlo na svět až po jeho smrti v roce 1977. Höger totiž nejraději četl a hrál dětem: "Čekám, kam až je vylákám z půvabného zátiší jejich fantazie, kterou jen tuším. Je to hra na schovávanou i odkrývanou: jako kdyby přede mnou někdo otevřel dveře do rozkvetlé krajiny nečekaných krás."

A konejšivý libozvučný hlas znají malí caparti dodnes - milují Kocoura Modroočka, Rumcajse, kocoura Mikeše, Čapkova pejska a kočičku nebo třeba vypravěče ze seriálu o Panu Tau.

Počátkem 70. let začal populární herec připravovat postavu primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. Zkraje roku 1977 podal Höger (2. května) výpověď z Národního divadla na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. O dva dny později mu selhalo srdce.

Zdroj: http://brno.idnes.cz/brnan-karel-hoger-by-dnes-oslavil-sto-let-ff7-/brno-zpravy.aspx?c=A090616_193020_brno_dmk

oooo O oooo

Století Karla Högera.

Charakterního herce nakonec udolala normalizace

Dnes je to sto let, co se narodil významný český herec Karel Höger. Připomínají ho filmy, nahrávky Čapkových pohádek i právě vydaná biografie

V rolích milovníků i rozervaných intelektuálů se obešel bez velkých gest. Karel Höger měl silné charisma a podmanivý hlas, který výrazně uplatnil ve filmu, na divadle i jako vypravěč. Sám noblesní a citlivý, svůj celoživotní ostych překonával usilovnou prací. Od jeho narození dnes uplyne rovné století.

Nebyl krásný, ale vyzařovalo z něj cosi ušlechtilého, shodují se pamětníci. Byl sečtělý, přemýšlivý, své city držel na uzdě. Dokázal hrát pouhým náznakem, mimikou a jemným gestem a svůj projev stavěl na silném vnitřním prožitku. Nejsilnější byl v postavách poctivých, přemýšlivých lidí, kteří se shodou okolností dostanou do složité situace, jako inženýr Prokop v adaptaci Čapkova Krakatitu.

Höger se narodil v Brně-Králově Poli jako třinácté dítě v rodině továrního topiče 17. června 1909, ačkoliv maminka celý život zarputile trvala na tom, že už 14. června a na matrice to popletli. Výborný prospěch jej nasměroval k učitelské kariéře. Od dětství vyrůstal obklopen divadlem - maminku provázel na ochotnická představení, kde prodávala cukroví, se sourozenci hrál loutkové i činoherní kusy.

Vystudoval učitelský ústav i brněnskou konzervatoř. V Zemském divadle v Brně za osm let vytvořil na 120 rolí. V létě 1940 odešel do pražského Národního divadla, kterému zůstal věrný po tři desetiletí. Smutně proslulý je obrázek Högera hajlujícího v Národním divadle o dva roky později. Jak upozorňují historici, nacisté k tomu herce donutili v den vypálení vesnice Ležáky po atentátu na Heydricha.

Filmovou kameru okouzlil hned při prvním setkání. Kombinaci jeho zjevu, hlasu, ochoty a slušnosti v reklamách na Baťovy výrobky zákaznice nemohly odolat. Ideální startovní pozice pro role milovníků. V melodramatu Za tichých nocí (1940) dostal rovnou hlavní roli vedle Lídy Baarové a srdce divaček získal silně prožívanou čistotou a vnitřní nerovností, vzdálenou dosavadním napomádovaným filmovým milovníkům. Nabídky se začaly hrnout, nicméně Höger, který si koupil vlastní promítačku, aby analyzoval svůj herecký projev, další výběr pečlivě zvažoval.

Za války s kolegy objížděl český a moravský venkov a nadšenému publiku recitoval české klasiky. Působil i v odboji, mimo jiné ukrýval před gestapem spisovatele Františka Kožíka.

Svůj typický hlas propůjčil mnoha nahrávkám, rozhlasovým, filmovým i televizním. Ale nejraději četl a hrál dětem: "Čekám, kam až je vylákám z půvabného zátiší jejich fantazie, kterou jen tuším. Je to hra na schovávanou i odkrývanou: jako kdyby přede mnou někdo otevřel dveře do rozkvetlé krajiny nečekaných krás." Namluvil Kocoura Modroočka, Rumcajse, kocoura Mikeše, Čapkova pejska a kočičku i vypravěče ze seriálu o Panu Tau.

Höger ztvárnil řadu postav nejenom na jevišti, ale také ve filmu a televizi. K těm nejznámějším patří kromě inženýra Prokopa z filmové adaptace Čapkova románu Krakatit i Mikoláš Aleš ze stejnojmenného snímku či stárnoucí muž z televizního filmu Romeo a Julie na konci listopadu, v němž Höger exceloval po boku Dany Medřické.

Högerova zvláštní osobnost neunikla pozornosti žen, kterých kolem něj bylo vždycky dost. Poprvé se oženil s herečkou Zdenkou Procházkovou (jeho někdejší žačkou na konzervatoři), podruhé s Evou Vachkovou z Československého rozhlasu (její pomocí vyšly knihy Z hercova zápisníku, nedávno znovu vydané, a Faustovské srdce Karla Högera).

Od roku 1972 v Národním divadle nedostával role hodné svého umění a talentu. V televizi začal pracovat na roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města, stihl jediný díl. Události však nabraly tragický spád. Po nuceném podpisu anticharty na začátku roku 1977 podal Höger 2. května výpověď z Národního divadla na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. Třetího května jej odvezli do nemocnice s infarktem, 4. května zemřel. Na rozloučení s ním čekali lidé v dlouhých řadách od ranních hodin. A nad rakví se s ním loučila Fabiánová slovy jeho maminky: "Karle, vem si teplou šálu, jedeš na dlouhou cestu."

Životopisnou knihu o Karlu Högerovi k dnešnímu století od narození vydává nakladatelství XYZ. Má název Z hercova zápisníku, poprvé vyšla už v roce 1979 v limitovaném nákladu. Literární kritik a teatrolog Vladimír Justl ji teď spolu s hercovou manželkou Evou Högerovou vydali potřetí k hercovu výročí.

Kromě Högerova životopisu naleznou čtenáři na stránkách této knihy jeho úvahy o umění, povaze a smyslu herectví, o češtině a češství, ale také třeba o významných postavách české historie i postřehy o umělcích světového formátu. Například o Bedřichu Smetanovi, Mikoláši Alšovi, Karlu Čapkovi, ale i o Čechovovi a Goethovi. 

ihned.cz

oooo O oooo

Karel Höger

17.6.1909 - 4.5.1977

17. června 2009 v 7:44

Na dnešek připadá 100. výročí narození velkého herce Karla Högera.
Karel Höger se narodil v Brně-Králově Poli jako třinácté dítě v rodině továrního topiče 17. června 1909.
Ve škole se velmi dobře učil a měl se stát učitelem. Od dětství vyrůstal obklopen divadlem. Vystudoval proto učitelský ústav i brněnskou konzervatoř.
Nastoupil do angažmá v Zemském divadle v Brně. Zde působil osm let a vytvořil na 120 rolí. V létě 1940 odešel do pražského Národního divadla, kterému zůstal věrný po tři desetiletí.
V témže roce začal i filmovat (Za tichých nocí). V tomto filmu hrál po boku Lídy Baarové.

Jeho další filmy:
Týden v tichém domě, Krakatit, Mikoláš Aleš, Z mého života, Občan Brych, 105% alibi, Ošklivá slečna, Srpnová neděle, Kde alibi nestačí, Kohout plaší smrt, Zlatá reneta, Nahá pastýřka, Noc na Karlštejně.

Televizní práce:
Byl jednou jeden dům, Lístek do památníku, Romeo a Julie na konci listopadu, O loupežníku Rumcajsovi.
Nezapomenutelný je televizní film Romeo a Julie na konci listopadu, kde hráli skvěle s Danou Medřickou.
Propůjčil svůj krásný hlas mnoha nahrávkám, rozhlasovým, filmovým i televizním. Jeho čtení pohádek pro děti je mimořádný zážitek (často jsem je sama poslouchala se zatajeným dechem).

Poprvé se oženil s herečkou Zdenkou Procházkovou (jeho někdejší žačkou na konzervatoři), podruhé s Evou Vachkovou z Československého rozhlasu (její pomocí vyšly knihy Z hercova zápisníku, nedávno znovu vydané, a Faustovské srdce Karla Högera).
Od roku 1972 v Národním divadle nedostával role hodné svého umění a talentu. V televizi začal pracovat na roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. Karel Höger podal 2. května výpověď z Národního divadla na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. Třetího května jej odvezli do nemocnice s infarktem a 4. května zemřel.

oooo O oooo