Slavičín

MARY A MAX

Austrálie: Mary and Max

Animovaný / Komedie / Drama  -  Austrálie, 2009, 89 min

Režie: Adam Elliot

Hrají: Toni Collette, Philip Seymour Hoffman, Eric Bana, Barry Humphries, Bethany Whitmore

Dvě rozdílné povahy, dva rozdílné osudy a půlka světa spojuje tento animovaný příběh, který vypráví o přátelství dvou zcela odlišných lidí, kteří se znají jen prostřednictvím svých dopisů. Mary Daisy Dinkle, baculaté osmileté holčičky žijící na předměstí australského Melbourne a Maxe Horowitze, velmi obézního čtyřiačtyřicetiletého Žida žijícího v pulsujícím New Yorku, trpícího Aspergerovým syndromem. Film sleduje Maryino dospívání a Maxův přechod ze středního k pozdnímu věku a objevuje mezi nimi silné pouto, které překoná o hodně víc než obvyklé kamarádské vzestupy a pády. Mary a Max nás vedou cestou neobyčejného přátelství, které musí čelit autismu, taxidermii, psychiatrii, alkoholismu, obezitě, kleptománii, sexuálním rozdílům, důvěře, kopulujícím psům, náboženským rozdílům, agorafobii a mnoha dalším životním překvapením. Celovečerní animovaný film MARY A MAX byl poprvé uveden na filmovém festivalu Sundance v roce 2009. Tento film autora a režiséra Adama Elliota produkovala Melanie Coombs a postavičky namluvili Toni Collette (Mary), Philip Seymour Hoffman (Max), Barry Humphries (Vypravěč) a Eric Bana (Damien). (oficiální text distributora)

oooo O oooo

MARY A MAX

RECENZE

Mary je osmiletá holčička, co nepobrala ani moc krásy, ani moc bystrosti. Zatímco její spolužáci už opatrně skloňují slovíčko sex, ona stále věří svému dědečkovi, který tvrdí, že děti se rodí z půllitru piva. Tedy alespoň v Austrálii, odkud Mary pochází. O něco dále, v ohyzdné šedivé džungli New Yorku, vede Max Horowitz, ateista s jarmulkou na hlavě, marnou válku s obezitou, samotou a záchvaty úzkosti. Cokoli, co se jen trochu vychyluje z předem narýsované linie jeho života, ho uvádí v panickou explozi. Svět je pro něj chaotické a nepochopitelné místo, od kterého se lépe držet dál. Mezitím Mary dochází k filozofickému dilematu ohledně teritoriálních rysů lidské reprodukce. Rodí se i v USA děti z piva, nebo vyskakují z plechovek od Coca Coly? Nezbývá než potajmu napsat člověku, kterého si náhodou vybere v telefonním seznamu. A tím člověkem… ano, je právě samotář Max.

Vznikne tak jedno z nejpodivnějších přátelství, jaké kdy stříbrné plátno vidělo. Dva zakomplexovaní a nápadně oškliví asociálové prostřednictvím dopisů prosvěcují svoje depresivní životy, pomáhají si řešit problémy a stále lépe chápou, kolik pravdy je na onom otřepaném: rodinu si nevybíráme, přátele naštěstí ano. Ačkoli příběh Mary a Maxe spadá do žánru animace (po Koralíně se jedná o další stop motion ze staré školy), duchovní otec snímku Adam Elliot rozhodně nepoužívá výtvarné zpracování jako prostředek zjemnění drsných kontur příběhu. Naopak. Jeho svět je ošklivý a deformovaný – zvířátkům chybí očička a další důležité orgány, lidé jsou neforemní a nevzhlední, města ponurá a plná odpadu. Design umocňuje nosnou kostru příběhu, kterou tvoří rozdíly – národnostní, náboženské, sexuální a další – a nejrůznější formy fobií, duševních i tělesných poruch.  Morbidní poetika vyprávění se přibližuje Elliotovu legendárnímu kraťasu Harvie Krumpet, jen si více pohrává s infantilními prvky.

Vztah Mary a Maxe se skládá především z překračování zhoubných jam na cestě k blízkosti dvou lidí, kteří se sice nikdy neviděli, ale přesto si dokáží pomáhat i ubližovat. Elliot střídá vtipné vizuální gagy, sarkastické kontrasty děje a doprovodného komentáře, infantilní vsuvky a depresivní drama, které v sobě nemá ani zbla naivity. Chvilku potemnělá pohádka a chvilku drsná terapie, Mary a Max zkrátka přinášejí těžko zařaditelný zážitek, pro nějž jsou zcela odpovídající adjektiva jako bizarní, uhozený, originální a neprvoplánový.

Bohužel v některých momentech až příliš upoutá fakt, že Adam Elliot Mary a Maxem debutuje. Zápletka by v pohodě vystačila na kraťas a některé vedlejší linie a epizody působí vysloveně vycpávkovým a samoúčelným dojmem. Jakmile se člověk nabaží netradiční atmosféry i černého humoru, nelze přehlédnout ztráty tempa, občas laciný humor a místy až nadbytečně výmluvnou distribuci informací. Mary a Max se často opakují a ne vždy je to ku prospěchu věci. Obzvlášť, když poselství filmu je sice sympatické, avšak v jádru velmi triviální. Co fungovalo v Harvie Krumpetovi jako bezchybná anekdota na 22 minut, se v celovečerním formátu nepatrně zadýchává.

Skvělý dojem zachraňuje hudba, precizní výtvarná stránka a také hvězdný dabing, který kostrbatým a nevzhledným postavám propůjčuje krásné a křehké duše. Vzhledem k povaze Elliotova filmu není divák vázán přesvědčením, že to musí skončit dobře, „protože je to proboha animák“. V míře závažnosti sice Mary a Max neatakuje famózní Valčík s Bašírem, ale snímkem pro děti rozhodně není. Jedná se o hravý a invenční obraz světa, který pro samé hranice a rozdíly ztrácí jakoukoli vnitřní integritu. Každý dopis Mary a Maxe je tak pohlazením, i zoufalým voláním o pomoc.

MovieZone.cz (Vít Schmarc)

oooo O oooo

Mary a Max (Mary and Max) – Plastelínové poselství o přátelství a toleranci

Napsal Externista dne 24. Červen, 2009

CZ premiéra: 30. 7. 2009

Mary a Max jsou dva looseři, kteří se navzdory značnému věkovému rozdílu a tomu, že žijí každý na opačné straně zeměkoule, stanou přáteli.

Všechno začalo tak, že Mary (8 let, mateřské znaménko barvy hovínka na čele, bydliště: Austrálie) chtěla vědět, jestli se v Americe děti také rodí z půllitru piva. Mrkla se do Zlatých stránek a vybrala si Maxe (44 let, autista, bydliště: USA, New York). A tak započala jedna mezinárodní mezigenerační korespondence.

Dvě věci očarují hned na začátku: Originální plastelínová animace a způsob vyprávění, který nám dopřává spoustu detailů a odboček. Ty nám dohromady dávají komplexní pohled na dva obyčejné lidi, přičemž se stále balancuje na hranici černého humoru a smutné reality.

Čímž se dostávám k veledůležité informaci: Rozhodně nejde o film pro děti! Ponořen do šedých a hnědých odstínů, dotýká se snímek Mary a Max věcí jako je samota, alkoholismus, netolerance a neporozumění. Je až s podivem, jak skvěle se tato palčivá témata podařilo skloubit s jemným smyslem pro humor, který sice částečně rozptyluje tíživou atmosféru, ale zároveň nic nezlehčuje.

Mikrosvěty Mary a Maxe jsou zkoumány bez předsudků a s citem. Postava Maxe byla inspirována režisérovým přítelem, který trpí Aspergerovým syndromem (druh autismu). Kromě velice stylizované animace je tedy kladen důraz také na reálné základy a pečlivě odpozorované detaily.

Mary a Max je přes svou zdánlivou pochmurnost film moc příjemný, protože je plný tolerance a pochopení, aniž by to hlasitě vykřikoval do světa. Plných 100% nedávám pouze kvůli chvílemi trochu zdlouhavé části někdy v poslední třetině snímku. I když… na tenhle malý nedostatek jsem zapomněla téměř už při závěrečných titulcích.

Autor: Tereza Domínová