Slavičín

PEDRO ALMODÓVAR

se narodil 15.9. 1951 (dle jiných pramenů 25.9. 1950) v Calzada de Calatrava ve Španělsku.Měl se stát podle rodinné tradice rolníkem, v sedmnácti letech
však odešel do Madridu, kde žije dodnes. Hrál divadlo, statoval ve filmech a vystupoval s vlastní punkovou skupinou Almodóvar and McNamara. Psal jak pro comicsy a undergroundové časopisy, tak recenzoval filmy pro seriózní deníky El Pais a Diario A6. V letech 1974-79 natočil na formát Super-8 několik krátkých
amatérských filmů s provokativně erotickými náměty. Je autorem pornografického fotorománu Toda tuya (Úplně tvá) a novely Fuegoen las entranas (1982, Oheň v útrobách).
Během 80. let získal pověst kultovního tvůrce autorských filmů,vyznačujících se prolínáním nejrůznějších žánrů, kontroverzními motivy (sexuální úchylky, násilí, drogy a bizarní události) a výtvarnou stylizací, inspirovanou comicsy a popartem (za zmínku"stojí jeho posedlost ""papouškovskými"" kombinacemi modré, červené,žluté a zelené). Ústředním tématem téměř všech jeho filmů jsou problémy mezilidských vztahů ve světě zprostředkované komunikace, lidská osamělost, láska a vášeň. Díky jeho filmům odstartovali svoji mezinárodní kariéru někteří jeho oblíbení herci (Antonio Banderas, Carmen Maurová, Victoria Abrilová). V roce 1987 založil vlastní produkční společnost El Deseo P.C., kterou řídí jeho bratr. V současnosti patří k nejznámějším španělským režisérům.Společně s bratrem Augustínem se objevili v epizodních rolíchtakřka ve všech svých filmech.

Filmografie
Rozervaná objetí (Los Abrazos rotos) (2009)
Volver (2006)
Špatná výchova (La Mala educación) (2004)
Mluv s ní (Hable con ella) (2002)
Vše o mé matce (Todo sobre mi madre) (1999)
Ve víru vášně (Carne trémula) (1997)
Květ mého tajemství (La Flor de mi secreto) (1995)
Kika (1993)
Vysoké podpadky (Tacones lejanos) (1991)
Spoutej mě! (!Átame!) (1990)
Ženy na pokraji nervového zhroucení (Mujeres al borde de un ataque de nervios) (1988)
Zákon touhy (La Ley del deseo) (1987)
Matador (1986)
Co jsem komu udělala? (Qué he hecho yo para merecer esto!!!) (1984)
Černá roucha (Entre tinieblas) (1983)
Labyrint vášní (Laberinto de pasiones) (1982)
Pepi, Luci, Bom y otras chicas del montón (1980)
Folle… folle… fólleme Tim! (1978)
Salomé (1978)
Sexo va, sexo viene (1977)
Muerte en la carretera (1976)
Sea caritativo (1976)
Blancor (1975)
La Caída de Sódoma (1975)
Homenaje (1975)
El Sueno, o la estrella (1975)
Dos putas, o historia de amor que termina en boda (1974)
Film político (1974)

Almódovar říká, že jeho film je o umění předstírat
Ne všichni dokážou Pedra Almódovara milovat, ale snad každý jej musí respektovat. Saša Gedeon, který s ním a dalšími filmaři před časem na americké půdě absolvoval panelovou diskusi, o španělském režisérovi říká: "Je to vážně neuvěřitelný člověk, nepopsatelný! Jen jsem seděl a naslouchal." Podobně lidé reagují na Almódovarův nejnovější snímek Vše o mé matce. Film vstupuje do tuzemských kin s titulem nejlepšího evropského filmu roku 1999 i s Oscarem v kategorii zahraničních děl. Všude na světě je část publika nadšena, část naopak šokována - ale ani ti druzí neupřou Almódovarovi, že je nepřehlédnutelný. Znalci jeho díla dokonce prohlašují, že pověstný provokatér, původně divadelník, amatérský filmař, rocker, autor kritik i pornografické literatury, se tentokrát mírnil. V pořadí třináctý snímek padesátiletého filmaře, jenž pomohl k mezinárodní herecké kariéře mnoha svým krajanům včetně Antonia Banderase, opětovně oslavuje ženy, ovšem nejenom v jejich tradiční podobě. Hlavní hrdinka - matka, která po letech hledá svého někdejšího partnera, aby mu předala deník jejich tragicky zemřelého syna, o jehož existenci tenhle podařený tatínek vůbec neměl tušení, totiž zamíří mezi travestity. A zjistí, že lehkomyslný "otec" jménem Lola za sebou nechává tragickou stopu i v dalších lidských osudech, jejichž nositelky hrdinka potkává v herecké šatně, mezi milosrdnými sestrami či veselými prostitutkami. Sám Almódovar tvrdí, že jeho film, volně odkazující jednak k Mankiewiczově slavnému sním ku Vše o Evě, jednak k postavám dramatu Tramvaj do stanice Touha, vypráví především o umění předstírání - o hereckých schopnostech lidí, kteří však nejsou profesionálními herci. "Jako dítě jsem se setkával s tímto mistrovstvím u některých žen v naší rodině. Dokázaly předstírat daleko lépe než muži, a hlavně s použitím svých malých lží uměly zabránit velkým tragédiím," vzpomíná režisér pověstných děl Matador, Ženy na pokraji nervového zhroucení, Spoutej mě! nebo Vysoké podpatky.
Před čtyřiceti lety, kdy žil v kraji La Mancha, považoval tamní oblast za nudnou a nezajímavou. "Navenek ve všech rodinách vládli ze svých trůnů výhradně muži - skutečné problémy však řešily ženy; neviditelně, v tichosti, někdy za pomoci lží, které jim pomohly zvládnout situaci. Ženy zkrátka předstíraly a zastíraly, aby život mohl jít dál, a muži o tom neměli sebemenší tušení. Snad proto básník García Lorca kdysi řekl, že Španělsko je zemí velkých hereček," podotýká k tomu ještě Almódovar. Právě herečkám - neboť je odjakživa okouzlen prostředím uměleckého zákulisí a hrdinkami "filmů o filmu" - režisér v závěrečné dedikaci věnoval snímek Vše o mé matce. Jmenovitě zmínil díla tří hvězd, Geny Rowlandsové, Bette Davisové a Romy Schneiderové, jež prý naplňují charaktery postav jeho filmu "alkoholem, kouřem, zoufalstvím, bláznovstvím, odhodláním, frustrací, bezmocí, odříkáním, vitalitou a porozuměním".
Málem zapomněl na humor, jehož nositelkou je ve snímku Vše o mé matce především Argada - dříve muž, nyní "ženská" prostitutka. Almódovar s oblibou cituje Argadinu vrcholnou scénu, jejíž podstatu si vypůjčil ze skutečné události. Jistá argentinská herečka prý při výpadku elektrického proudu odmítla zrušit představení a nabídla divákům náhradní program: těm, kdo chtějí odejít, bude vráceno vstupné, ostatním při svíčkách odvypráví příběh vlastního života. Zůstali prý všichni. "A podobný záskok na jevišti absolvuje v mém filmu prostitutka Argada: vypočítává, na kolik ji přišly jednotlivé operace. Mandlové oči - osmdesát tisíc, čelo, tváře, boky, zadek - šedesát tisíc; samozřejmě prsa, mám dvě, sečtěte si to - ale prsa už se mi zaplatila. A když zakončí monolog prohlášením, že na svém zevnějšku by ženy neměly šetřit, obecenstvo doslova exploduje: nejen to filmové publikum složené ze statistů při natáčení v divadle, ale vesměs i diváci v kině," prozrazuje Almódovar své tajemství smíchu.
Mirka Spáčilová - idnes