Slavičín

Sny Akiry Kurosawy

Jeden z posledných filmov legendárneho japonského režiséra Akira Kurosawu tvorí osem snových epizód – meditácií o živote, smrti a ľudskej pominuteľnosti. Spája ich autorovo druhé „Ja“, ktoré jednotlivými príbehmi prechádza v rôznych etapách života. Metaforou života je cesta – ako vyjadrenie podstaty ľudského bytia – i ako smerovanie k smrti, ktorá toto bytie presahuje. Na takúto „cestu životom“ vykročí v prvom sne režisérov dvojník-dieťa. Ako nevítaný svedok sa v lese zúčastní svadobného sprievodu líšok, kvôli čomu zostáva na celý život poznamenaný túžbou vydať sa za hranice tajomna a „kráčať za dúhou“. Po ceste pokračuje ako chlapec, hľadajúci v broskyňovom sade svoju mŕtvu sestru. Ako vodcovi bludného horského oddielu sa mu v snehovej búrke zjaví ľadová víla. Ako dôstojník sa stretne s mŕtvymi vojakmi zo svojej roty. Ako mladý maliar obdivuje v galérii obrazy Vincenta van Gogha a tak sa dostane až za obraz a na vlastné oči uvidí majstra pracovať na „Obilnom poli s havranmi“. "Ja" sa stane aj svedkom nukleárnej katastrofy, vyvolanej výbuchom atómovej elektrárne. Ako pútnik zasa blúdi spustošenou krajinou a stretáva znetvoreného démona, oplakávajúceho svoje hriechy. Napokon "Ja" doputuje až do idylickej dediny vodných mlynov, kde ho stotriročný múdry starec zasvätí do tajomstva zdravého života v súlade s prírodou. Prirodzenou súčasťou takéhoto života je i smrť ako potvrdenie a zavŕšenie životnej cesty. (oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Akira Kurosawa: Sny

* 1990

* Filmové recenze a kritiky

* Japonský film

09. Leden 2009

Takřka celá filmografie Akiry Kurosawy se přes vnější punc a japonské reálie plně nese v kontextu americké kinematografie, byť povýšené do jinak nedosažitelných výšin tak, že prvním čistě japonským výtvorem je Kurosawův film z jeho závěrečného období, Sny, jež lze s jistým zjednodušením parafrázovat nejen jako sny Akiry Kurosawy ale i jako poetické haiku převedené na filmové plátno.

Tedy zatímco Kurosawovo celoživotní dílo se lze celek zařadit do kategorie akčních filmů často s filozofujícím podtextem, Sny postupují směrem přesně opačným tak, že nenáročný divák, jež kráčí čistě v dějové rovině, odejde zcela zklamán s tím, že z osmipovídkového filmu s částmi, Sluneční svit v dešti, Broskvový sad, Sněhová bouře, Tunel, Vrány, Hora Fudži v rudé barvě, Plačící démon a Ves vodních mlýnů, docení jen nejepičtější a avšak současně, co do filmové kvality, i nejslabší Tunel, zatímco skutečné lyrické skvosty s nádhernou hrou barev, emocí a básnických metafor a la Sluneční svit v dešti, Broskvový sad, Vrány či Ves vodních mlýnů odsoudí jako senilně-infantilní, kýčovité a zejména nudné. Svým způsobem může snad mít i pravdu, avšak zcela nepochopí původní záměr, obrovský básnický potenciál a současně jej mine i pokorná rozjímavá moudrost, jež se celým snímkem prvoplánovitě prolíná.

Sny lze rovněž položit jako snímek v Kurosawově díle nejautobiografičtější, kdy lze za malého chlapce v příbězích Sluneční svit v dešti a Broskvový sad směle dosadit samotného režiséra. Příběh Vrány je pak krom velmi vděčné kombinace malby a filmu též i uzavřením kruhu, kdy Kurosawa svou poklonou Vincentu van Goghovi též naznačil, že van Goghovo dílo bylo japonskou malbou do značné míry inspirováno.

Yume, Japonsko/USA, 1990 (119 min.)

Režie: Akira Kurosawa, Ishirô Honda (části Tunel, Hora Fuji v červené, prolog a epilog k Upícímu démonu)

Scénář: Akira Kurosawa, Ishirô Honda (části Tunel, Hora Fuji v červené

Hudba: Shinichirô Ikebe

Kamera: Takao Saitô, Masaharu Ueda

oooo O oooo

O filmu Sny Akiry Kurosawy

Sny Akiry Kurosawy, pozdní dílo nejslavnějšího japonského režiséra, vzniklo v roce 1990 jako výjimečný, výhradně autorský projekt pod záštitou Kurosawových amerických obdivovatelů George Lucase a Stevena Spielberga. Film nemá jednotnou fabuli. Tvoří jej osm epizod, jimiž prochází režisérův snový dvojník. V prvních dvou epizodách ho vidíme jako chlapce, který je zasvěcován do světa, jehož součástí je i smrt a ztráta domova. Silná první epizoda tematizuje vykořenění a symbolické bezdomovectví. Druhá se vzdáleně dotýká smrti oblíbené sestry, jež zemřela v dětském věku. V dalších snech se přenášíme do světa dospělosti a "mužných her" - boje s rozkaceným živlem sněhové bouře a dozvuků války. Pátá epizoda je mediálně nejznámější. Kurosawův dvojník v ní s podporou Lucasovy Industrial Light & Magic virtuálně putuje světem obrazů Vincenta van Gogha, kterého ztělesnil Martin Scorsese.

Šestá a sedmá epizoda ponuře vizualizují motiv ekologické katastrofy a apokalyptické pustiny. Až v projasněném závěru na nás dýchne moudrost a vyrovnanost stáří, smířeného se smrtí, která, tak jako v celém Kurosawově díle, představuje nikoli bezútěšný konec, ale skutečné vyvrcholení života. - Pokud jde o pojetí hrdiny, pak se ve Snech jeden protagonista rozdělil do několika snových subjektů, jež však stále musíme vnímat jako jediný korpus a la "sedm samurajů". Sny Akiry Kurosawy jsou pro svou barvitou spektrální, doslova "duhovou" komplexnost režisérovým výhradním pokusem sevřít vlastní příznačné motivy do jednoho díla: prolínají se v něm tak jako v každém skutečném snu privátní fascinace, niterné hlubinné symboly, jež volají po interpretaci, překvapivá a výrazná vizualita se svébytným příběhem a jeho vlastní surreálnou dramaturgií.

Přestože sen jako spontánní produkt nevědomí svou obraznou a narativní povahou asi nejvíce odpovídá médiu filmu, není jen tak, bez dalších úprav, přenosný na filmový pás a nebylo tomu jinak ani v tomto případě. Problematická je úroveň autorských "bdělých" zásahů. Jestliže v některých epizodách identifikujeme nepatrné stopy a bizarní detaily, v nichž lze číst neopakovatelný rukopis podvědomí, pak některé pozdější povídky jako by diktovala spíše snová cenzura coby nástroj režisérova vyhraněného světonázoru. Nejlépe vyznívají povídky, které se spolehly na obraz, nikoli na hlásání idejí, ovlivněných režisérovým ekologickým pohledem.