Slavičín

Michelangelo Antonioni
nar. 29.09.1912 Ferrara, Emilia - Romagna, Itálie
zem. 30.07.2007 Řím, Itále
Biografie
Klasický představitel staré školy a legenda režisérského řemesla Michelangelo Antonioni se narodil ve Ferraře, městě na jihu Itálie. K filmu poprvé přičichl jako vysokoškolák na Univerzitě v Boloni, kde pro časopis Cinema pracoval jako divadelní a filmový kritik. Později začal navštěvovat hodiny na filmové škole Centro Sperimentale.

Antonioni se poprvé do filmu samotného angažoval jako scénárista a pomocný režisér na začátku 40. let, které pro Italskou kinematografii znamenaly nástup neorealismu. Neorealismus je patrný i v jeho krátkomentrážně-dokumentaristické tvorbě, které se věnoval po celá 40. léta. Od neorealismu se odkonil až na začátku 50. let, ve svých 38 letech, ve filmu Cronaca di ne capsle (Příběh milostné aféry, 1950).

Ve svých filmech využíval zejména profesionální herce střední třídy, jejímž prostřednictvím zobrazoval charaktery, kde kladl důraz na osobní a psychologickou stránku, tu sociální mnohdy zatlačoval do pozadí. Po Cronaca di ne capsle následovaly v 50.letech další filmy, k nejlepším z nich patřili jistě Le Amiche (1955) a Il grido (Poprask, 1955). Ovšem opravdový průlom a zařazení do mezinárodního povědomí si získal až začátkem 60. let, kdy natočil své mistrovské dílo L'Avventura (Dobrodružství, 1960). Perličkou k tomuto filmu může být fakt, že na své premiéře na MFF v Cannes byl kritikou přijat bídně, prý kvůli velmi pomalému tempu. Navzdory těmto záporným reakcím se zanedlouho stal favoritem kritiků díky dvou pokračováním Dobrodružství (Dobrodružství byla jen první část předem plánované trilogie) Noc (1961) a Zatmění (1962).

Po prvním barevném filmu Červená pustina (1964) se rozhodl své filmy natáčet v zahraničí. A hned první film byla trefa do černého, Zvětšenina (1966), natočená v Británii, se stala kultem a enormním komerčním úspěchem, který Antonioni už nikdy nedokázal zopakovat. Po Zvětšenině natáčel filmy v Americe (Zabriskie point, 1970), v Africe a Anglii (Povolání: Reportér s Jackem Nicholsonem, 1975). Prozatím poslední jeho film je povídkový Eros, kde režíruje i v neuvěřitelných dvaadevadesáti letech. V roce 1995 obdržel Oscara za celoživotní dílo.

www,csfd,cz

Bernardo Bertolucci
* 16. března 1941 v Parmě, Itálie
Přední osobnost italské i světové filmové režie, původně levicově orientovaný a nonkonformní intelektuál, a posléze aniž by změnil politický názor - příznivec psychoanalýzy a tvůrce pozoruhodných studií (Konformista, Luna aj.), obnažujících složitost skrytých traumat a jejich důsledků. Od roku 1987 tvůrce výpravných podívaných zaměřených směrem k Východu - k novodobé historii Číny a k osudu jejího vládce poznamenaného dějinným dramatem (Poslední císař) nebo na příběh o proměně prince Siddhárty v Probuzeného (Malý Buddha). Tuto legendu tvůrce doplnil o současný příběh americké rodiny a jejího setkání s filozofií a světem buddhismu. Bertolucci pochází z rodiny významného italského básníka Attilia Bertolucciho, vyrůstal v prostředí římských intelektuálů. Amatérské filmy natáčel od patnácti let - kvůli kinematografii opustil univerzitní studia Po vydání básnické prvotiny (1961) asistoval otcovu příteli Pasolinimu na filmu Accattone, aby se vzápětí od jeho výtvarného a záměrně primitivistického stylu odvrátil ke slohu filmovějšímu a dynamičtějšímu - a to hned ve svém hraném debutu Smrt kmotřička (podle Pasoliniho námětu), inspirovaném případem z černé kroniky. Protiburžoazní levicové postoje vyjádřil v psychologické a citové studii mladého provinčního intelektuála, jenž dospívá k revolučnímu přesvědčení a k rozchodu se svou třídou. Režisérův si1ící zájem o psychologii (až psychopatologii) se projevil v Partnerovi, volně navazujícím na novelu F M. Dostojevského Dvojník - tedy na téma ochromujících důsledků schizofrenního rozdvojení osobnosti. Po filmech vycházejících z psychoanalytických zjištění o utváření povahových, psychických i sexuálních dispozic jedince (Strategie pavouka, Konformista, Poslední tango v Paříži) natočil Bertolucci do té doby nejnákladnější italský film Dvacáté století - historickou fresku, jejíž dějové jádro tvoří osudy dvou přátel (později ideových odpůrců), kteří se narodili v roce 1900 v antagonistických prostředích: jeden v rodině bohatého sedláka, druhý v domě chudého rolníka V roce 1979 se Bertolucci vrací snímkem Luna k obnažování rodinné patologie a pokračuje v ní i ve filmu Tragédie směšného člověka - v dramatu otce, jemuž teroristé unesli syna, v dramatu plném nejasností a ambivalencí. Po zmíněných velkých plátnech z Východu vytváří svůj problematický „letní film“ Svůdná krása, v němž se americká dívka v Toskánsku setkává s přáteli své mrtvé matky básnířky a objevuje otce i lásku. Pestré intelektuální prostředí se tvůrci stává záminkou k rozvaze o podobách lásky a k přemítání o ceně života a smrti. Jeho poslední dokončený snímek Obležení o mladé africké emigrantce žijící v Římě byl loni uveden na Dnech evropského filmu.

Filmografie
(režie, není li uvedeno jinak)
1962: Smrt kmotřička (La commare secca; + spol. sc.)
1964: Prima della rivoluzione (Před revolucí; + spol. sc.)
1966: II canale (Kanál; kr. dok.),
La via del petrolio (Cesta nafty; dok.seriál)
1967: epizoda Agonia (Agonia; + sc.) ve filmu
Amore e rabbia (Láska a zuřivost),
Ballada da un miliardo (Rej miliard; spol. sc.)
1968: Tenkrát na Západě (C'era una volta il west; spol. sc.),
Partner (Partner; + spol. sc.)
1969: Strategia del ragno (Strategie pavouka; + spol. sc.)
1970: Konformista (II conformista; + sc.)
1972: La salute e malata/ I poveri muoiono primo
(Zdraví je nemocné/Chudí umírají nejdřív; dok.),
Poslední tango v Paříži (Lultimo tango a Parigi; + spol. sc.)
1976: Novecento (Dvacáté století; + spol. sc.)
1979: Luna (La Luna; + spol, sc.)
1981: La tragedia di un uomo ridicolo (Tragédie směšného člověka; + sc.),
Sconcerto Rock (Sconcerto Rock; prod.)
1982: Io con te non ci sto piu (Už s tebou nezůstanu; prod.)
1987: Poslední císař (The Last Emperor/Cultimo imperatore; + spol. sc.)
1990: The Sheitering Sky (Pod ochranou nebe; + spol. sc.)
1993: Malý Buddha (Little Buddha; + námět)
1995: Svůdná krása (Stealing Beauty/lo ballo da sola; + námět, spol. sc.)
1998: Besieged (Obležení; + sc.)