Slavičín

Jean Renoir
nar. 15.09.1894
Paříž, Francie
zem. 12.02.1979
Beverly Hills, Los Angeles, Kalifornie, USA

Biografie
Narodil se 15. září 1894 v Paříži jako jeden ze tří synů slavného malíře Augusta Renoira. Vyrůstal v Paříží a později na venkově (Essoyes) a v Cagnes, jehož místní olivovníkový háj se stal inspirací pro jeho filmy stejně jako pro obrazy Augusta Renoira. Po otcově smrti roku 1919 se Jean oženil s otcovou modelkou Andrée Heuschlingovou, která pak sehrála v několika jeho filmech hlavní roli pod jménem Cathérine Hesslingová. Nejdříve se věnoval výtvarnictví v keramickém oboru, ovšem o film se velmi zajímal a v roce 1924 se dostal do řad pařížských filmových avantgardistů a stejného roku začal točit své první filmy. Prvotní filmy financoval z prodeje obrazů svého otce, přesto se však snažil vymanit z jeho stínu. Pravidelně zfilmovával literární předlohy, začínal s Nanou od Zoly, dále pak Hans Christian Andersen, Gustav Flaubert, Guy de Maupassant, Maxim Gorkij a další. Jeho první zvukový film On purge bébé (1931) se stal velmi úspěšným. Realistické uplatnění zvuku se stavá jedním z charakteristických znaků jeho díla.

Na podzím 1940 odjíždí Renoir do Hollywoodu, kde začal točit celkem úspěšné filmy. O 9 let později si odskočil do Indie, kde s pomocí slavného indického režiséra Satjádžita Ráje natočil hraný dokument Řeka (1951). Roku 1975 obdržel Oscara za celoživotní dílo a 4 roky na to umírá. Jeho nejslavnější filmy Velká iluze (1937) a Pravidla hry (1939) nebyly svého času nijak zvláštní. Na modernost jeho díla poukazují až lidé kolem Cahiers du Cinéma a André Bazin. "Pravidla hry" se objevují každých deset let v anketě časopisu Sight and Sound o nejlepší filmy historie a to vždy v první trojce. Na závěr svého života sepsal svou vlastní biografii nazvanou "Můj život a mé filmy".
1994 Un tournage a la campagne
1971 Petit théâtre de Jean Renoir, Le (TV film)
1968 Direction d'acteur par Jean Renoir, La
1962 Desátník smolař
1959 Snídaně v trávě
Závěť doktora Cordeliera
1956 Elena a muži
1954 Francouzský kankán
1952 Carrosse d'or, Le
1951 Řeka
1947 Woman on the Beach, The
1946 Deník komorné
Salute to France
1945 Southerner, The
1943 Amazing Mrs. Holliday, The

Porobená země
1941 Bažiny
Tosca
1939 Pravidla hry
1938 Člověk bestie
Marseillaisa
1937 Velká iluze
1936 Na dně
Vie est a nous, La
Výlet do přírody
Zločin pana Langa
1935 Toni
1933 Madame Bovary
1932 Boudu z vody vytažený
Chotard et Cie
Noc na křižovatce
1931 Fena
On purge bébé
1929 Bled, Le
1928 Petite marchande d'allumettes, La
Tire-au-flanc
Tournoi dans la cité, Le
1927 Marquitta
Sur un air de Charleston
1926 Nana
1925 Děvče od vody
1924 Une vie sans joie

www.csfd.cz

François Truffaut

nar. 06.02.1932 - Paříž, Francie

zem. 21.10.1984 - Paříž, Francie

BIOGRAFIE:

Významný francouzský filmový režisér, scenárista, herec a teoretik Francois Truffaut se narodil roku 1932 v Paříži a celý svůj život zasvětil filmu a literatuře. Zatímco v druhé oblasti zůstal pouze u nadšeného obdivování, pro francouzský film se jeho jméno stalo jedním z nejmilovanějších a nejobdivovanějších.

Již ve svých jedenadvaceti letech pobouřil většinu "uznávaných" francouzských veličin svou nelítostnou statí Jistá tendence francouzského filmu, v níž bušil do tvůrců jako byli Jean Delannoy, Claudie Autant-Lara a dokonce i do mistrů Marcela Carného či René Clémenta. Článek vyšel v roce 1953 v časopise "Cahiers Du Cinema" a svou provokativností způsobil, že někteří kritizovaní do své smrti Truffautovi nedopustili obvinění, že se stali jen loutkami v rukou rutinovaných scenáristů.

Truffaut, pocházející z chudých poměrů (z kterých později těžil ve svých filmech), nakonec několik let bydlel u slavného francouzského kritika a teoretika Andrého Bazina, s nímž dokázal nekonečné hodiny rozmlouvat o filmech. Stále častěji se setkával ve filmových klubech se stejnou skupinkou mladých cinefilů, posedlých filmovým médiem a dohromady začali pokládat základy francouzské nové vlny.

V roce 1959 natočil po několika krátkých filmech celovečerní debut NIKDO MĚ NEMÁ RÁD, kde zúročil trpké vzpomínky na dětství bez toho, aniž by měl tendence diváka citově vydírat (ani nikdy později). Snímek vypráví osudy Antoina Doinela, mladého hrdiny, tvořícího v podání patnáctiletého Jean-Pierre Léauda režisérovo alter ego. K jeho postavě se Truffaut vrátil ještě ve čtyřech filmech tzv. "doinelovského cyklu", kde zachycuje svého hrdinu v různých životních obdobích a současně s postavou dospívá a stárně jeho představitel, takže se z původně Truffautova alter ega stává i tím Léaudovým… Cyklus je neosobnějším článkem režisérovy tvorby, nikde jinde tak hluboce nečerpal z vlastního života.

Francois Truffaut natočil jednadvacet celovečerních filmů, než mu v pouhých dvaapadesáti letech život tragicky ukončila zákeřná nemoc. Nikdy se neopakoval, každý jeho film je výjimečný a osobitý. I když mu později kolegové z nové vlny vyčítali, že točí filmy, proti kterým se jako mladý zuřivý kritik bouřil, vždycky točil nezaměnitelné snímky s charakteristickým rukopisem. Jeho filmy jsou především o lidech a jejich vztazích, často milostných. Láska a smrt, témata objevující se takřka v každém jeho díle, často jako nerozdělitelně spjaté elementy, vedoucí jeden k druhému. Láska v Truffautových vážných filmech dovádí postavy k sebedestrukci (JULES A JIM, ŽENA OD VEDLE, DENÍK ADÉLY H., HEBKÁ KŮŽE), dochází do takových mezí, že jen smrt je možným vyústěním. Ačkoli mnohé Truffautovy postavy naplní tragicky svůj osud, nikdy nejde o emotivně vypjaté scény, kde je potřeba vytahovat kapesníky, naopak jsou zachyceny až s krajně cynickou nezúčastněností. Režisér nám nedává jinou možnost, hrdinové dojdou tak daleko, že jenom smrt je jediným možným řešením a vysvobozením, proč je litovat a plakat do kapesníku?

Truffaut se nebál experimentovat, okusil science fiction (451° FAHRENHEITA), kde se mnohem na rozdíl od většiny děl žánru zaměřil především na postavy a vyznal se ze své druhé životní lásky ke knihám, gangsterský film (STŘÍLEJTE NA PIANISTU), černý film (NEVĚSTA BYLA V ČERNÉM), kriminální komedii (KONEČNĚ NEDĚLE), hluboce osobní příběh (ZELENÝ POKOJ), dětský film (KAPESNÉ) a ve svém zřejmě nejznámějším díle vzdal hold filmu a lidem kolem něj (AMERICKÁ NOC).

Nikdy nehrál v jiném filmu než ve vlastním, s jedinou výjimkou. Přijal roli ve vysokorozpočtovém science fiction jiného amerického cinefila Stevena Spielberga, který ho obsadil do BLÍZKÝCH SETKÁNÍ TŘETÍHO DRUHU.

Největším vzorem byl Truffautovi mistr napětí Alfred Hitchcock, s kterým napsal zřejmě nejslavnější knihu o filmu, Rozhovory Hitchcock-Truffaut. Dva muži, kteří milovali film. Oba nám chybí. Hlavně vy, Francoisi…

Radomír "Douglas" Kokeš

REŽIJNÍ FILMOGRAFIE:

1983 Konečně neděle!

1981 Žena od vedle

1980 Poslední metro

1979 Láska na útěku

1978 Zelený pokoj

1977 Muž, který měl rád ženy

1976 Kapesné

1975 Příběh Adély H.

1973 Americká noc

1972 Hezká holka jako já

1971 Dvě Angličanky a kontinent

1970 Rodinný krb

1969 Divoké dítě

Sirene du Mississipi, La

1968 Nevěsta byla v černém

Ukradené polibky

1966 451° Fahrenheita

1964 Hebká kůže

1962 Jules a Jim

Láska ve dvaceti letech

1961 Příběh vody

Tire au flanc

1960 Střílejte na pianistu

1959 Nikdo mne nemá rád

1957 Uličníci

1955 Une visite

HERECKÁ FILMOGRAFIE:

2003 On Location to Bed and Board (V)

2000 Svět filmu: Roberto Rossellini

1984 Ces chers disparus: Françoise Dorléac (TV)

1983 Leçon de cinéma: François Truffaut, La (TV)

1978 Zelený pokoj

1977 Blízká setkání třetího druhu

Making of 'Close Encounters of the Third Kind', The (TV)

Muž, který měl rád ženy

1976 Kapesné

1975 Příběh Adély H.

1974 I'm a Stranger Here Myself

1973 Americká noc

1971 Dvě Angličanky a kontinent

1970 Cinéma de notre temps: François Truffaut: dix ans, dix films (TV)

Henri Langlois

Rodinný krb

1969 Divoké dítě

1967 Cinéma de notre temps: Jacques Becker (TV)

1965 Cinéma de notre temps: François Truffaut ou L'esprit critique (TV)

1964 Cinéma de notre temps: La nouvelle vague par elle-meme (TV)

1961 Tire au flanc

1959 Nikdo mne nemá rád