Slavičín

Tři barvy: Bílá

Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství.

Druhá část je film nazvaný Tři barvy: Bílá.

Polák Karel Karel a jeho francouzská manželka Dominique stojí před rozvodovým soudem v Paříži. Soud uzná manželčiny argumenty a rozvede je. Karel tímto okamžikem přichází o vše: o svou velkou lásku, o manželku i kadeřnický salón, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru. Doma soustředí všechny své síly k jedinému cíli: rychlému zbohatnutí. S pomocí peněz a důmyslného plánu chce Dominique přilákat z Paříže do Varšavy, aby se jí konečně mohl pomstít? Kromě satiry na dobové poměry v Polsku je film i hořkou výpovědí o mezích komunikace mezi lidmi, o individuální samotě a stavu dnešní společnosti. Hlavní postavy ztělesnili Zbigniew Zamachowski (Ohněm a mečem) a Julie Delpyová (Evropa, Evropa, Homo Faber). Film vznikl ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1993, byl rok později oceněn Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.

Děj se odehrává převážně v Polsku, kam se po rozvodu s Francouzkou Dominique svérázným způsobem vrací kadeřník Karol Karol. Při rozvodu v Paříži totiž přišel o všechno - o lásku, o manželku, o kadeřnický salon, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Snaží se situaci urovnat, vnikne ke své bývalé ženě do bytu a doufá, že dojde k nějaké domluvě. Manželka ale část bytu zapálí a vinu chce svést na něj. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně Karol hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru.

Mladý muž je rozhodnut dokázat své bývalé ženě, že i on může v životě něčeho dosáhnout. Díky tomu, že napálí mafiánské spekulanty, stane se úspěšným podnikatelem a nic mu nebrání v tom, uskutečnit pečlivě naplánovanou pomstu. Předstírá vlastní smrt a po pohřbu se bývalé manželce zjeví v hotelové posteli. Pomiluje se s ní a odejde. Nic netušící žena je vzápětí zatčena pro podezření z podílu na jeho smrti. Za odplatu však trpí i Karol, jemuž nezbývá, než z vězeňského dvora pozorovat dalekohledem milovanou ženu v její cele...

Kromě trpké satiry na dobové poměry v Polsku, kde za peníze lze koupit úplně všechno (včetně dovezené mrtvoly z Východu), je film i hořkou výpovědí o mezích komunikace mezi lidmi, o individuální samotě a o stavu dnešní společnosti.

Film vznikl ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1993, byl rok později oceněn Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.

Kieslowski důsledně pracuje s reáliemi; důrazem na detaily i skladbou jednotlivých prvků dodává realitě metaforický rozměr, v jehož středu však vždy zůstává člověk. Ve filmu se objeví některé drobnosti z předcházejícího dílu (tak se tu např. mihne i Juliette Binocheová), podobný je i způsob práce s barvou: bílá se tu objevuje na několika místech, třeba ve vzpomínkách na svatbu. Rozhodně tu však tato barva nemá obvyklý význam nevinnosti. Také slovo Rovnost z hesla „Volnost, Rovnost, Bratrství" se tu odráží spíše v ironické poloze (bílá barva prostřední části francouzské vlajky i druhé, taktéž prostřední, pokračování Kieslowského volné ,,barevné" trilogie má alegorický význam - bílá barva ve francouzské zástavě je Rovnost, tedy prostřední slovo hesla francouzské revoluce). Tvůrce dal ve filmu příležitost několika známým polským hercům v čele se stále populárnějším Zbigniewem Zamachowským. Francouzku Dominique hraje Julie Delpyová.

North Video - Tři barvy: Bílá

Tři barvy: Bílá (Trois Couleurs: Blanc) Vydáno dne 20. 07. 2008

Druhý film z trilogie Krzysztofa Kiéslowského, který navozuje asociace barvami francouzské vlajky a revolučním heslem Volnost, rovnost, bratrství. Tento film je hlavně satirou na dobové poměry v Polsku, ale ukazuje i složitost komunikace mezi lidmi a vypovídá o stavu dnešní společnosti.

Hlavním hrdinou je Polák Karel Karel, který se v úvodu filmu ocitá u rozvodového soudu v Paříži. Jeho francouzská manželka Dominique chce rozvod hlavně pro Karlovu neschopnost plnit manželské povinnosti. Soud její argumenty uzná a rozvede je. V tento moment přichází Karel o vše na čem mu záleželo: o svou lásku i o svůj kadeřnický salón. Je na dně. Snaží se situaci urovnat a vnikne své bývalé ženě do bytu a doufá, že dojde ještě k nějaké domluvě. Takhle to přece nemůže skončit. Manželka si však část svého bytu zapálí a logicky to chce svést na něj. V tuto chvíli mu už nezbývá nic jiného než se vzdát. Karel se ocitá bez peněz, dokladů, je hledaný policií za žhářství a zoufale hledá způsob jak se vrátit zpět do Polska. Snaha vydělat si alespoň nějaké peníze pro něho znamená, že hraje na hřeben v podchodu metra. Tady se seznámí se svým krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci nájemného zabijáka. S jeho pomocí se Karel nakonec dostane do Polska ukrytý ve velkém kufru. Jeho plán je jasný. Co nejrychleji zbohatnout, přilákat Dominique z Paříže do Varšavy a konečně se jí pomstít.

Předcházející popis děje je zřejmě nejdelší ze všech tří filmů. Učinil jsem tak hlavně proto, že z jeho sledování bych to asi takto přesně nepochopil. Vysvětlím. Ve filmu se vyskytuje několik scén, kdy mi nebylo zcela jasné jak kdo došel k nějakému rozhodnutí, nebo co předcházelo jiné scéně, která na ni pak navazuje. Do poloviny filmu je to jasné. Karel je zoufalý, podaří se mu dostat do Polska atd. (viz. úvod) Jakmile se, ale ocitne v Polsku a chce realizovat svůj plán je to horší. Karel dostává nějakou zakázku na vraždu. Na špinavém tržišti či co, si vyslechne instrukce a odejde. O pár minut později (nevíme jestli někoho zabil, natož jestli za to získal peníze) už je z něj slušně upravený muž v obleku, který si v nějakém domě, čítajícím několik prázdných místností, domlouvá to jak si zde zařídí kanceláře, kde bude fax apod. Nebo jediný člověk, kterého má Karel zabít a my vidíme o koho jde, je nakonec Mikolaj, který mu v úvodu dal tu zbraň a nabídl mu práci zabijáka. Snad jste pochopili co jsem chtěl vysvětlit. Jako by prostě někam zmizelo vždy pár vteřin, mezi dvěma scénami následkem čehož mi někdy návaznost nebyla zcela jasná. Ale patrně to souvisí s tím, že Krzysztof Kiéslowski nebyl doslovný režisér a nechává na divácích jednotlivé drobnosti si domyslet.

Ve všech ostatních složkách platí to co jsem psal předtím tj. herecké výkony, režie, kamera, vše opět spolehlivé.I přesto, že Bílou považuji z trilogie za nejslabší, nejedná se zase o tak velký rozdíl abych nemohl říct následující. Celá trilogie je co se týče kvality jednotlivých dílů a mého hodnocení ve stejném duchu a bez výkyvů. Ještě se sluší připomenout alespoň obsazení hlavních rolí. Karla hraje nám prakticky neznámý Zbigniew Zamachowski (Ohněm a mečem) jeho manželku ztvárnila, již známější Julie Delpyová (Před úsvitem, Před soumrakem.)

Závěrem tradičně ceny. Bílá byla v roce 1994 oceněna například Stříbrným medvědem na MFF v Berlíně.