Slavičín

Vybírejte z obou titulů a hlasujte na:
http://dokinavsobotu.slavicin.org/

Billy Wilder

Režisér, který dovedl psát filmy

Billy Wilder, legendární režisér, scenárista a producent, zemřel přesně před týdnem v USA

Billy Wilder podlehl zápalu plic v pětadevadesáti letech. Zbylo po něm 70 scénářů, 26 dobrých, výborných i geniálních filmů a pocit, že Hollywood už nikdy nebude tím, čím býval. Billy Wilder byl zosobněním staré hollywoodské školy, v níž vznikaly chytré a elegantní filmy, které budou bavit, dojímat a napínat ještě mnoho generací. Jeho odchod nás může mrzet dvojnásob, Wilder byl totiž krajan: narodil se v rakousko-uherském mocnářství.

Když se imigrační úředník ptal Wildera, co chce ve Spojených státech dělat,

odpověděl mu prý mladý muž lámanou angličtinou: "Psát filmy." "Opravdu?" podivil se úředník, vzal pas, dal do něj razítko a řekl: "Tak běžte a napište pár dobrých filmů." Samuel Wilder si vzal jeho slova k srdci.

Hollywood, do nějž Wilder v roce 1934 přišel, už měl za sebou svou první velkou epochu - němý film. Zažil revoluci zvukového filmu a pomalu se zotavoval z krize. Tón právě udávala oscarová crazy komedie Franka Capry Stalo se jedné noci. Wilder měl psát právě takovéto příběhy. Jedna z prvních věcí, které v Hollywoodu udělal, byla změna jména - ze Samuela se stal Billy.

Bylo to Wilderovo vstřícné gesto vůči Americe. Na rozdíl od slavných Evropanů, kteří si v USA připadali jako vyhnanci, měl zatím naprosto neznámý Wilder pocit, že konečně dospěl k cíli své cesty. Ta začala 22. června 1906 v rakousko-uherské obci Sucha ležící v dnešním Polsku. S rodinou se Wilder přestěhoval do Vídně, kde začal pracovat jako elév a později i filmový kritik v listu Die Stunde. Centrem evropského filmu byl ve dvacátých letech Berlín, jednadvacetiletý novinář se tam nechal vyslat na reportáž a už tam zůstal. V roce 1931 se synek z židovské rodiny uchýlil do Paříže. Přijel už jako scenárista a po dvou letech debutoval na postu režiséra. Zanedlouho už ale nebylo bezpečno ani v Paříži.

Nikdy se dokonale nenaučil anglicky

Wilderovým pracovním nástrojem byl jazyk, uměl německy, francouzsky a latinsky - anglicky ale zpočátku ani slovo. "Na cestu do Ameriky jsem si nakoupil anglické verze románů, které jsem už četl: Hemingwaye, Sinclaira Lewise, Thomase Wolfa," vzpomínal později Wilder, který Evropu opustil 22. ledna 1934 na palubě zaoceánské lodi Aquitanie.

Jako scenárista musel zprvu pracoval s překladatelem. "Po třech letech jsem začal myslet a snít anglicky, po pěti letech jsem přestal mít problémy, ale i po padesáti letech si stále nejsem jistý, kam dát ve větě sloveso," přiznal se Wilder, který většinu svých scénářů napsal ve dvojici. Jedním z jeho partnerů byl například i spisovatel Raymond Chandler.

Poprvé figurovalo Wilderovo jméno na důstojném místě v titulcích (byl uveden jako spoluscenárista) roku 1938 v Lubitschově filmu Osmá žena Modrovousova. Od Wildera se v té době očekávalo, že napíše za rok minimálně tři kompletní scénáře. Usínal s notesem u postele, aby mu neunikl žádný z nápadů, které na něj dolehnou ve snu, a v polospánku si je zapisoval. "Měl jsem pocit, že se mi zdá naprosto geniální začátek filmu, když jsem se ráno podíval do notesu, stálo tam: Chlapec potká dívku," definoval Wilder v jedné banální větě základní schéma hollywoodských filmů, které platí dodnes.

"Nebudeš mluvit vůbec" Počátkem čtyřicátých let byl Wilder jedním ze sto čtyř scenáristů smluvně vázaných společností Paramount. "Dostával jsem se do sporů s režiséry, protože nedodržovali scénáře, které jsme tak usilovně vyráběli," vzpomínal Billy Wilder. Při natáčení Brány ke štěstí zjistil, že si herec o své vůli vyškrtl celou scénu, protože mu připadalo hloupé, aby mluvil ke švábovi. "Když nechceš mluvit s hmyzem, nebudeš mluvit vůbec," řekl si Wilder a ve scénáři, který se tehdy psal v průběhu natáčení, prostě hercovu roli zrušil.

Billy Wilder začal režírovat proto, aby se to, co napsal, skutečně dostalo na plátno. "Není vůbec důležité, aby režisér uměl taky psát. Ale bylo by dobré, kdyby uměl číst," říkával s úsměvem Wilder, který v Hollywoodu brzy získal pověst filmaře, jenž pracuje rychle a levně.

Večer před svým prvním natáčecím dnem se Wilder svěřil svému idolu, režiséru Ernstu Lubitschovi: "Nikomu to neříkej, ale svírá se mi řiť." Zkušený tvůrce mu odpověděl: "Tohle jsem zažil i při šedesátém filmu." Stejnou zkušenost předal Wilder v roce 1986 Chrisi Columbusovi, pozdějšímu režisérovi Harryho Pottera, který přišel coby novinář, scenárista a začínající režisér udělat s hollywoodskou legendou rozhovor.

Nic mu nebylo svaté

Přátelé a kolegové o Wilderovi říkali, že mu nic nebylo svaté. Platilo to o něm jako o člověku, ale i jako o filmaři. Svou nejslavnější komedii Někdo to rád horké například začal krvavou přestřelkou mezi chicagskými gangstery. Film si naštěstí produkoval sám, protože jiný producent by masakr v komedii prostě

nepřipustil. Výsledkem byl titul režiséra nejlepší veselohry 20. století.

V roce 1992 připravil režisér Volker Schlöndorff střihový snímek, který byl poctou Wilderovým filmům. Jmenoval se velmi příznačně Billy, jak tys to dělal? Odpovědi legendárního režiséra na tuto otázku byly mnohdy překvapivě lapidární. Dokázal například z dávno zapomenutého scénáře nějakého propadáku vyextrahovat zápletku a ošatit ji novými nápady - tak to bylo i v případě filmu Někdo to rád horké. Měl výjimečný cit pro souhru herců, byl to právě on, kdo vedle sebe postavil Jacka Lemmona a Tonyho Curtise a později Lemmona a Waltera Matthaua. Věřil v týmovou práci, říkával: "Každý člověk je sám o sobě idiot, ale když jsou lidé pohromadě, stávají se génii."

Darina Křivánková - LIDOVÉ NOVINY 4.4.2002