Slavičín

Salome

[vytvořený: Carlosem Saurou] je filmem promítaným na filmovém festivalu, který se konal v Kalkatě, Indii v listopadu 2003.

Zahajovacím filmem tohoto festivalu byla Salome de Carlos Saura. Obrovský zájem veřejnosti způsobil, že v poslední den festivalu byl tento zahajovací film opětovně uveden a to jako poslední, závěrečný, hlavně díky unikátní taneční hudbě a skvělému filmovému zpracování. Když ten den ráno v 5 hodin vyšlo slunce, byl tanec ze "Salome Carlose Saury" promítán na obrovskou obrazovku. Byl to tak úžasný zážitek, že celý dav začal tleskat rukama v rytmu hudby! Nemohu zapomenout na tento den z mého života!

Salome byla mladá žena, která požádala o hlavu Svatého Jana křtitele ze svého rozmaru a msty. Carlos Saura, jež ztvárnil tento biblický příběh se vrací do svých ranných filmů, které ve skutečnosti jsou hudebními portréty: "Krvavá svatba " (1981), "Carmen" (1983) a " Čarodějná láska " (1986). Aida Gómez, ředitelka baletu Nacional de Espana (Španělský národní balet) mezi léty 1998 a 2001, připravila choreografii, která ztělesňuje Salomé samotnou. Její tanec má za úkol vyprávět příběh této ambiciózní mladé ženy. Hudba pro "Salomé" se skládá ze Roque Banos se zvláštní spoluprácí Tomatito, a je založena na starověké formě hudby, která ovlivnila vývoj flamenca.. Film, který byly dány velké mezinárodní reference, získal cenu za "Nejlepší umělecký přínos" na festivalu v roce 2002 v Montrealu .

Z dobového zahraničního tisku

Carlos Saura ve filmu Salomé roztančil Jana Křtitele

Španělský režisér se proslavil hned v několika žánrech. Specifický je pro něj především taneční film nebo chcete-li film o tanci. Před Salomé tak vznikla Krvavá svatba, Carmen, Čarodějná láska nebo Flamenco. Při natáčení těchto filmů navíc spolupracoval s mistry svého oboru. Na úspěchu jeho díla se tak například podílel choreograf Antonio Gades nebo tanečnice Aída Gómez.

Kdo chtěl hlavu Jana Křtitele

Příběh Salomé není tak všeobecně známý jako například Carmen. Jedná se o biblické vyprávění z doby Heroda, krále Judeje. Křesťanství se šíří zemí a Jan Křtitel je jedním z proroků, kteří ho podporují. Upozorňuje proto krále, že si nemůže vzít ženu svého bratra. Herodes by ho dal nejraději popravit, ale obává se hněvu židů.

V den králových narozenin pro Heroda dcera jeho ženy Herodiady Salomé tančí. Její tanec ho okouzlí natolik, že jí slíbí splnit každé přání. Salomé navedena vlastní matkou si předej hlavu Jana Křtitele. Herodes je sice zarmoucen, ale přede všemi dívce svůj slib dá.

Kromě matčiných intrik má údajně i Salomé důvod, chtít Křtitelovu hlavu na podnose. Byla do něj prý zamilovaná, ale on její lásku neopětoval. Využila proto svých půvabů a zmanipulovala krále k vraždě, která se hodila celé královské rodině.

Flamenco španělského režiséra

Carlos Saura pojal tento příběh velice osobitě a invenčně. Divák má pocit, jakoby tanečníci tančili jen pro něj. Věříte jim každý krok a hlavně každé gesto. Ačkoli se oficiálně uvádí, že jde o baletní představení, není tomu tak. Tanečníci ze Španělska se pohybují v rytmu flamenca, které je místy ovlivněno tanečními pohyby kmenů starověku a oblasti dnešního Izraele. Je to logické, protože flamenco nemá rozhodně nic společného s místem, kde dříve stálo Herodovo království. Přesto Saura zvolil skvělou formu podání.

Od prvních kroků ke generálce

Film Salomé je koncipován jako příprava na taneční představení. Vidíme práci choreografa, režiséra, kostýmního návrháře i samotných tanečníků, kteří se na výstup tvrdě připravují. Každý pohyb musí být předem zvládnutý. Zbylé dvě třetiny filmu jsme svědky generálky představení Salomé, které se rozehrává na soukromém jevišti jen pro nás. Už do něj nikdo nezasahuje.