Slavičín

METROPOLIS

Německo (UFA) 120 min němý čb Režie: Fritz Lang

Produkce: Erich Pommer Scénář: Thea von Harbou

Kamera: Karl Freund, Gonther Rittau Hudba: Gottfried Huppertz

Hrají: Alfred Abel, Gustav Fr6hlich, Brigitte Helm, Rudolf Klein-Rogge, Fritz Rasp, Theodor Loos, Heinrich George

Původně více než dvou hodinový film Fritze Langa Metropolis je prvním snímkem žánru science-fiction. Používá monumentální scény, tisíce statistů, zvláštní efekty na technické úrovni tehdejší doby, je v něm spousta sexu a násilí, přísné morálky, velkého herectví, náznaky německé gotiky a průkopnické scény vědeckofantastického žánru. Film financovalo velké německé studio UFA a byl na svou dobu natolik kontroverzní, že skončil finanční katastrofou, která studio téměř zničila.

Zápletka je natolik prostinká, že se téměř blíží pohádce. Freder Fredersen (Gustav Fr6hlich), hýčkaný syn vládce Metropole (Alfred Abel), se dozví o bídném životě masy dělníků, kteří udržují zářící superměsto v chodu. Freder pochopí,jak se věci mají, s pomocí zbožné Marie (Brigitte Helmová), pacifistky, která se neúnavně angažuje v urovnávání sporů v diskusi a zároveň potají pracuje ve strašných deseti hodinových směnách u jednoho z mlecích strojů. Vládce se poradí s šíleným vědcem Rotwangem (Rudolf Klein-Rogge), který sestrojí robota, jemuž dá podobu Marie se zlou povahou, a vypustí ho do města. Poté, co umělá Marie odchází z dekadentního nočního podniku, kde tančila nahá, vyprovokuje ničivou rebelii, která Langovi umožňuje co nejvíce zhodnotit obrovské stavby továren, které vyhodí do povětří a nechá zaplavit, ale Feder se skutečnou Marií situaci zvládnou, když před povodní zachrání děti z města. Společnost se usmíří, když Marie vyhlásí, že srdce (Freder) musí spojovat mozek (vládce) a ruce (dělníci).

Brzy po premiéře byl nákladný film stažen z distribuce, aby byl proti Langově vůli nově sestříhán. Tato zkrácená, zjednodušená verze zůstala, dokonce i v kolorovaném remixu Giorgia Morodera z osmdesátých let. Teprve v jednadvacátém století došlo k částečné restauraci s citlivým vložením spojovacích mezititulků namísto scén, které se nenávratně ztratily, čímž vznikl snímek, jenž se ve větší míře přibližuje původní Langově představě. V této verzi jsou nejen přidány scény, které celá desetiletí nikdo neviděl, ale také je zde zachován jejich původní sled a vloženy správné mezititulky. Až do této doby bylo dílo považované za spektakulární, i když poněkud jednoduchý sci-fi film, avšak tato nová verze odhaluje, že futuristická výprava nebyla zamýšlena jako prorocká, nýbrž jako mytická, s prvky architektury, průmyslu a designu dvacátých let. Politika se zde mísí se středověkými a biblickými odkazy a vytváří zvláštní odcizené obrazy: futuristický robot upálený u kůlu, šílený vědec s ocelovými pažemi, který je zároveň alchymistou z patnáctého století, dělníci, jež se s námahou plahočí rozlehlou továrnou do chřtánu stroje, který představuje starověkého boha Molocha. Fr6hlichovo hraje svého hrdinu představujícího srdce pořád ještě s divokým přehráváním, ale inženýr Rotwang Klein-Roggeho, Abelův vládce Metropole a především Helmová v dvojroli světice spasitelky a kovové femme fatale jsou dokonalí. Restaurováním velké části příběhu objasňující různé motivace jednajících postav dostala nyní divoká zápletka větší smysl a my můžeme na film pohlížet ve stejné míře jako na jakési zvrácené rodinné drama i jako na příběh o represi, revoltě a usmíření. KN

1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE

METROPOLIS

Německo (UFA) 1925/26.

35 mm, čh, němý, 4189 m (118 min). R: Fritz Lang; Sc: Thea von Harbouová; K: Karl Freund, Gunther Rittau; V: Otto Hunte, Erich Lettelhut, Karl Vollbrecht; Ko: Aenne Willkommová; H: Gottfried Huppertz.

O: Alfred Abel (Joh Fredersen), Gustav Frohlich (Freder), Brigitte Helmová (Maria), Rudolf Klein-Rogge (Rotwang), Fritz Rasp (hubený muž), Heinrich George (Grot).

Symfonie lidstva, šumící melodiky a kovového rytmu", tak UFA prezentovala Metropolis při premiéře. Pro svou vizi budoucnosti se Lang nechal inspirovat nočním panoramatem New Yorku; příběh se oproti tomu zaměřil na běžné romány brakové literatury. Zatímco dělníci v podzemním městě bez denního světla dřou jako otroci, společnost nahoře žije ve světě přepychu a znuděnosti. Vládcem nad lidmi a stroji, "mozkem Metropolisu", je Fredersen; jeho proti pólem je Maria, "světice utlačovaných". Sociální soucítění a láska k Marii táhne Fredera, plavovlasého Fredersenova syna, do katakomb podzemního města. Znepokojený otec hledá pomoc u kouzelníka Rotwanga. Ten na příkaz vládce sestrojí umělého člověka, kterému dá Mariinu podobu. Dvojnice vyzývá davy dělníků k rebelii; kvůli zničení strojů hrozí zkáza. Freder a Maria mohou katastrofě zabránit. Davová hysterie se nakonec obrací proti mocným. Falešná Marie je upálena na hranici jako čarodějnice. Mladý pár nakonec zakládá nové bratrské, beztřídní společenství. Závěrečný titulek jako by vypadl z lidového kalendáře: "Prostředníkem mezi rukou a mozkem musí být

srdce." .

Triviální děj spolu s ideologickým moralizováním je pouhou záminkou, libretem pro inscenaci aranžmá pohybu. Zatímco robot přebírá Mariinu podobu, tělo zahalují rytmicky cirkulující kroužky světla. Stejně jako umělý člověk pulzuje město v osli'1ujícím světle. Davy dělníků, podřízené taktu strojů, inscenuje Lang jako "gigantický balet", napsal Luis Buňuel v roce 1927. Metropolis se prý dělí na dva kvalitativně velmi rozdílné filmy: na úchvatně krásnou obrázkovou knihu a komerční filmový pás plný nevkusu. Za to druhé je údajně zodpovědná především Thea von Harbouová, Langova manželka a autorka scénáře.

Konglomerát motivů Nové věcnosti a romantiky a la zahradní besídka podnítil soudobou kritiku k tomu, že film s výsměchem rozcupovala na kousky. Nepovšimla si však skryté souvislosti tohoto prvního německého filmu žánru science fiction s předchozím Langovým snímkem --7 Nibelungavé. Režisér opět ztvárnil své obsese, opět je pomsta hnacím motivem děje: Rotwang je Fredersenovým "nejvěrnějším nepřítelem", oba kdysi milovali tutéž ženu. Tradiční sexistické vyjadřovací schéma děvky a světice se odráží na pravé a falešné Marii. Naivní mladý pár, manipulovatelná masa - pouhé hrací figurky v boji o moc obou mužů. Muži jsou stavitelé Maria v katakombách varuje před stavbou babylonské věže.

Gigantománie ovlivnila i produkci. Na Sergeje Ejzenštejna, který studio navštívil během natáčení, udělalo velký dojem experimentátorské nadšení týmu a speciální efekty. Mrakodrapy a smělé konstrukce ulic byly, poprvé v hraném filmu, snímány metodou kameramana Eugena Schofftana - zrcadlení miniaturních modelů do reálných scén vytvářelo iluzi obrovských staveb. Výroba filmu trvala 17 měsíců (310 natáčecích dnů, 60 nocí) a spotřeba materiálu byla enormní: 620000 metrů negativu, 1300000 pozitivu. Obdobné dimenze vykazovalo i obsazení: 750 herců a 36000 komparsistů. Původní kalkulace činila jeden a půl milionu marek, náklady na tento monumentální film ovšem nakonec vyšplhaly na přibližných šest milionů. Finanční očekávání se nesplnila; film byl ekonomickým fiaskem, s nímž se právě založený filmový koncern nemohl vypořádat. Tři měsíce po premiéře Metropolis převzala společnost UFA Hugenbergova skupina.

Pravděpodobně žádné jiné klasické dílo německé filmové historie nebylo tak nemilosrdně zkráceno, sestříháno a přepracováno, téměř k nepoznání zkomoleno. Při premiéře měl film 4189 metrů, ale originální verze z kin zmizela již po pár týdnech. Pro americký trh byl Metropolis zkrácen na 3241 metrů a opatřen novými titulky. A tato americká verze, ještě jednou ovšem přepracovaná, se dostala do distribuce v Německu. V šedesátých letech 20. století uváděná zvuková verze měla už jen 2535 metrů. Dnes se Metropolis hraje ve dvou zpracováních: jako barevně okolorovaný pop-film s hudbou Giorgia Morodera (2 190 metrů) a ve verzi zhotovené Mnichovským filmovým muzeem, která je sestavena z různých kopii. Originál už nelze rekonstruovat. Vystříhaný materiál se ztratil.

LEXIKON SVĚTOVÉHO FILMU