Slavičín

Země nikoho

Bizarní příběh dvou vojáků z nepřátelských táborů se odehrává uprostřed války v Bosně v roce 1993. Bosenský voják Čiko a jeho těžce raněný přítel se spolu se srbským vojákem Ninem octnou v zákopu mezi nepřátelskými liniemi na území nazývaném "země nikoho". Padají ostrá slova a zdá se, že hádky o to, který národ rozpoutal válečné běsnění, nikdy neskončí. Zástupci médií bedlivě sledují vývoj patové situace. Zatímco jim jde o atraktivní zprávy, Čikimu a Ninovi jde o život...

Ceny

MFF Cannes 2001: Cena za nejlepší scénář, Zvláštní cena poroty

Evropská filmová cena 2001: Cena za nejlepší scénář

MFF Lauderdale 2001: Cena publika

MFF Los Angeles 2001: Cena publika, Velká cena poroty za nejlepší film

MFF Sao Paolo 2001: Cena publika

MFF San Sebastian 2001: Cena publika

FF Sarajevo 2001: Nejlepší debut, Cena publika

Zlatý Globus 2002: Nejlepší zahraniční film

28. Letní filmová škola

Evropský koprodukční snímek debutujícího bosenského scenáristy, režiséra a hudebního skladatele Danise Tanoviče Země nikoho patří k několika výjimečným titulům, jež pohlížejí na děsivé válečné události s humorným nadhledem, aniž však zlehčují lidskou tragédii. Příběh jednoho dne se odehrává v roce 1993 v zákopu uprostřed frontové linie mezi srbskými a bosenskými vojáky. Shodou okolností se v opuštěném zákopu ocitnou Bosňan Čiki a Srb Nino. Třetím mužem v zákopu je Čikiho spolubojovník a kamarád Cera, pod jehož tělem leží speciální mina, takže se chudák nesmí pohnout. Patovou situaci v „zemi nikoho“ mají vyřešit lidé z jednotek UNPROFOR, kteří jsou tu jinak jen proto, aby dohlíželi na dodržování uzavřených smluv. Velitelé spojeneckých sil by celou záležitost nejraději zametli pod stůl, jenže o dění v zákopu se zajímají televizní štáby. A tak jim nezbývá než jednat. Přivolaný pyrotechnik usoudí, že nešťastnému Cerovi nemůže pomoci. Rafinovaný velitel UNPROFOR ovšem před novináři předstírá, že se vše vyřešilo. Čiki nečekaně zastřelí Nina, s nímž se během dlouhých hodin čekání v zákopu chvílemi hádal, chvílemi sbližoval. Sám je pak zabit. Na konci zůstává v letním slunci ležet v zákopu nebohý Cera, čekající na vlastní smrt. To však už nikoho nezajímá… - Komorní tragikomický snímek odhaluje nesmyslnost bratrovražedného boje, který v devadesátých letech zachvátil Balkán, a absurditu války jako takové. Zároveň ironizuje účast médií, zprostředkovávajících tragické události v přímém přenosu, i bezmocnost mezinárodního společenství při „spravedlivém“ urovnávání konfliktu. Nečinnost mírových sil je podle Tanoviče daná jednak okleštěnými smlouvami, jednak neschopností vojenského byrokratického aparátu. - Autor těží z vlastních válečných zkušeností. Jeho dílo svou konstrukcí připomíná divadelní hru. Odehrává se prakticky na jednom místě a soustřeďuje se na popis situace i povah protagonistů. Do kontrapunktu s osudovou tragédií lidí, polapených válkou, staví „netečnou“ letní přírodu s modrým nebem a zpěvem ptáků. - Film po zásluze patří k nejoceňovanějším titulům poslední doby. Zdroj: Filmový přehled

Autor/Zdroj: /Kino AERO ....

Satirický příběh dvou vojáků z nepřátelských táborů se odehrává uprostřed války v Bosně v roce 1993. Bosenský voják Čiki a jeho těžce zraněný druh se octnou se srbským vojákem Ninem v zákopu mezi nepřátelskými liniemi na území nazývaném „země nikoho“. Padají urážky a výčitky, zdá se, že hádka o to, který národ rozpoutal kruh násilí, nikdy neskončí. Situace žádá řešení. Mohlo by být na dosah ruky: jednotky UNIFOR jsou nablízku a francouzský seržant Marchand se vší silou snaží pomoci. Jenomže není jednoduché obejít předpisy o chování sil pověřených dozorem nad pořádkem. Velitelé nařizují za žádnou cenu se nevměšovat. Zástupci médií trpělivě sledují vývoj patové situace, a zatímco jim jde o událost, Čikimu a Ninovi jde o život. "Srbští, chorvatští a bosenští hrdinové filmu mluví ve skutečnosti stejným jazykem. Jedni mu říkají srbština, druzí chorvatština, třetí bosenština, ale ve skutečnosti si všichni navzájem rozumějí," říká Danis Tanović.

No Man's Land - Země nikoho - Zem nikoho (screenshot)

Více hořký než směšný pohled

Zákop mezi frontami a v něm soukromá názorová válka: „Vy jste začali válku. - Ne! Vy jste začali válku. Ne, vy! - Koho to teď zajímá? Všichni jsme ve stejný prdeli“.

Přetahovaná o zbraně (každý chvilku, tahá pilku).

Mina Made in E.U., na které leží živý člověk. Totální zbytečnost a neschopnost modrých přileb: „- Proč jsme kurva tady? - Dobrá otázka.“

Bezradnost velení: „Nemůžu udělat nic bez schválení valného shromáždění Spojených národů. A nemyslím, že valné shromáždění se shromáždí.“

A tisk, který potřebuje jenom pravidelnou reportáž. Myslím, že nejlépe vše vystihuje ironická poznámka bosenského vojáka: „Díky Bohu, že s vámi můžeme počítat.“

Faye

No Man's Land - Země nikoho - Zem nikoho (screenshot)

Stalo se to jednoho krásného letního dne…

…v roce 1993 v Evropě, bohužel na jejím „nesprávném“ konci, totiž v Bosně. Ještě přesněji řečeno - na válečné linii mezi srbskými a bosenskými jednotkami. Srbové hned za úsvitu rozstříleli bosenskou průzkumnou hlídku. Z chlapů, kteří se ještě těsně předtím tiše bavili v mlze při čekání na úsvit, zůstala jen mrtvá těla. V opuštěném zákopu uprostřed „země nikoho“ se s lehkým zraněním zachrání Bosňan Čiki. Srbský velitel pošle na kontrolu místa zásahu dva vojáky, zkušeného bojovníka a intelektuálského nováčka Nina. Čiki využije okamžiku překvapení a staršího vojáka zlikviduje. Neozbrojeného Nina zastřelit nedokáže. Dva nepřátelé uvíznou v zákopu. Jenže je tu ještě někdo třetí. Čikiho spolubojovník Cera, považovaný za mrtvého, se nečekaně na dně zákopu probere. Nesmí se však pohnout. Zkušený Srb - teď už mrtvý - totiž vymyslel bezvadný „vynález“ na likvidaci nepřátel. Podstrčil pod Cerovo tělo „skákací“ minu, jež vybuchuje až poté, co se zátěž na ní uvolní. Předpokládal, že tak zabije nepřátelské vojáky, až budou pohřbívat své mrtvé. Jenže teď se v pasti ocitají vedle chudáka Cery i Čiki a Nino. Bosňan totiž nemíní nechat přítele na holičkách a Nino je vlastně jeho zajatcem. Velitelé na obou stranách netuší, co se v zákopu děje, proto se zbaví zodpovědnosti a informují mírové síly UNPROFOR. Příběh obyčejného válečného letního dne se dostává do další fáze…

No Man's Land - Země nikoho - Zem nikoho (screenshot)

I kdybychom se řídili jen počtem cen a jejich kvalitou, museli bychom uznat, že snímek debutujícího scenáristy, režiséra a autora úsporně použité hudby Danise Tanoviče Země nikoho je nejlepším evropským filmem posledních let. Posuďte sami: Oscar a Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film, ceny za scénář na MFF v Cannes a od Evropské filmové akademie, ocenění řady sdružení filmových kritiků v různých zemích a především ceny diváků na festivalech v Rotterdamu, San Sebastianu a v Sao Paulu. A to byl pěkně prosím jen stručný výběr. Ale ceny, byť nesporně zasloužené, nejsou tím nejdůležitějším. Stvrzují jen holou skutečnost, že se v široké evropské koprodukci podařilo natočit mimořádné dílo, jež v nezvyklé formě tragikomedie vypovídá o absurdnosti nejen jedné konkrétní války, nýbrž válečných konfliktů a vojenské mašinerie vůbec. Film znovu upozorňuje na to, že válečné události nejsou souborem statistických čísel či historických faktů, nýbrž vždy průsečíkem konkrétních lidských osudů a tragédií. Opět se tu ozřejmuje věčná pravda, že oběťmi jsou vesměs nevinní, kteří byli zataženi do „pekla“ proti své vůli a kteří po svém bojují o přežití. Mladý Danis Tanovič tyto lidi důvěrně zná. Jako bosenský válečný kameraman s nimi byl v každodenním kontaktu a zachycoval jejich úděl na filmový pás. Jeho cesta od dokumentu k hranému filmu pak byla logickým vyústěním snahy přiblížit tragédii své země i těm, kteří se o „politiku“ nezajímají. Navíc, díky tomu, že dobře zná svůj „předmět zájmu“, může si dovolit humorný nadhled a jedovatou ironii, čímž samozřejmě zvyšuje sdělnost nevšedního díla.

No Man's Land - Země nikoho - Zem nikoho (screenshot)

Základní situace je vlastně velmi jednoduchá, a právě proto v sobě skrývá velkou dramatičnost, jež je navíc stupňována napětím kvůli nebezpečné mině. Hrdinové spolu chvíli hovoří jako chlap s chlapem, chvíli podléhají vzájemné nacionální nenávisti, jež však nemá racionální opodstatnění. Vášnivě se dohadují, kdo co zavinil, ale Cera debatu správně přeruší konstatováním, že všichni jsou ve „stejné prdeli“. A proto to také všichni stejně „odserou“. Do malé války ovšem zasahují i velké síly zvenčí. Jsou to vojáci UNPROFOR, vybavení však jen malými pravomocemi. Tanovič s jednoznačným sarkasmem poukazuje na rozdíl mezi obyčejnými cizími vojáky, kteří se snaží pomoct, a jejich velením, jež se chce v zájmu vlastního pohodlí zbavit jakékoliv zodpovědnosti. O zákopovém konfliktu by podle nich snad mělo rozhodovat Valné shromáždění OSN. Druhou velkou silou jsou média, představovaná tu reportérkou Jane Livingstoneovou. I tady Tanovič poukazuje na rozpornou roli sdělovacích prostředků v moderní válce. Na jedné straně je patrný hyenismus a cynismus při „lovení“ exkluzivních zpráv, na druhé straně právě jen zveřejnění události přiměje bohorovné činitele k akci. A v neposlední řadě vidí Tanovič chybu v „komunikaci“. Čiki i Nino mluví stejnou řečí, a přesto si nerozumějí. Francouzský seržant, který se do událostí aktivně zapojí, se marně snaží domluvit se zúčastněnými stranami anglicky. A Jane sice zachytí ve své reportáži události, avšak jako by nebyla schopná pochopit, co se tu opravdu děje. Lidé i prostředí jsou jí cizí. Ke zdůrazněným kontrapunktům patří i záměrně zdůrazněná skutečnost, že tragédie se odehrává uprostřed krásné přírody a za nádherného letního dne.

No Man's Land - Země nikoho - Zem nikoho (screenshot)

Vzhledem k závažnosti tématu mi připadá až malicherné zabývat se formální stránkou. Tanovič přesně věděl, co a jak chce říct. Dlouze o svém díle přemýšlel a připravoval se na ně. Pak mohl podle svých slov napsat za čtrnáct dnů scénář, během šestadvaceti dnů jej natočit a během dvanácti dnů sestříhat. Mohl se přitom opřít o dobrý mezinárodní štáb a o dobré herce. Víc prostě nepotřeboval. O balkánském konfliktu vzniklo už dost filmových titulů. Připomínám alespoň Mančevského sugestivní drama Před deštěm (1994), Kusturicovo podobenství Underground (1995), Paskaljevičovu tragikomedii Sud prachu (1998), Špačkův hraný dokument Mladí muži poznávají svět (1995), Winterbottomovo drama Vítejte v Sarajevu (1997), Harrisonovy květy (2000) režiséra Elii Chouraquiho nebo akční podívanou Za nepřátelskou linií (2001). Země nikoho má s některými nesporně styčné body. Avšak v souvislosti s jejím specifickým žánrovým zařazením připomínám ještě jiné dva snímky: klasickou Hlavu-22 (1970) a novější film Tři králové (1999).

Tomáš Bartošek, Cinema.cz

No Man's Land - Země nikoho - Zem nikoho (screenshot)

Info

Žánr: válečný, drama, komedie | Délka: 98 minut

Země a rok vzniku: Bosna-Hercegovina, Slovinsko, Itálie, Francie; 2001

Scénář, režie, hudba: Danis Tanović

Hrají: Branko Djuric (Ciki), Rene Bitorajac (Nino), Filip Sovagovic (Cera), Georges Siatidis (Marchand), Serge-Henri Valcke (Dubois), Sacha Kremer (Michel), Alain Eloy (Pierre), Mustafa Nadarevic (Old Serbian soldier), Bogdan Diklić (Serbian officer), Simon Callow (Soft), Katrin Cartlidge (Jane Livingstone), Tanja Ribic (Martha), Branko Zavrsan (Démineur), Djuro Utjesanovic (Bosnian guide), Mirza Tanovic (Bosnian officer)

Ocenění: Oscar 1 - cizojazyčný film; Zlatá Palma