Slavičín

Peter Weir

Biografie

Peter Weir se narodil 21. srpna 1944 v australském Sydney. Studium práv nedokončil a po vzrou svého otce se chtěl stát obchodníkem s realitami. Nakones ale zakotvil v australské televizi, kde na sebe upozornil několika krátkými dokumenty a posléze krátkometrážním filmem THE LIFE AND TIMES OF THE REV. BUCK SHOTTE (Život a doba reverenda Bucka Shotta), kde si zahrál i titulní roli kněze, který se považuje za jediného nositele boží pravdy. A posléze v roce 1971 ještě černou komedií HOMESLADE.

V roce 1974 přijal nabídku pracovat v Hollywoodu. Patřil tehdy k nejtalentovanějším australským filmařům své doby jako byli Bruce Beresford, Gillian Armstrongová a Fred Schepisi. Z těchto čytř filmařů si právě on udržel vlastní pohled na filmování a nikdy nepodlehl hollywoodským konvencím. On sám se do Hollywoodu nikdy nepřestěhoval a sám o sobě tvrdí, že je pouze "Australan pracující v Hollywoodu". Svůj hollywoodský debut si odbyl filmem AUTA, KTERÁ SEŽRALA PAŘÍŽ, kde se obyvatelé malého městečka stanou oběťmi svých automobilů. Pak přišel s filmem PIKNIK U HANGING ROCK. Kniha Joan Lindsayové, podle které film natočil, byla založena na skutečných událostech, kdy se bezestopy ztratila skupina děvčat.

V thrilleru POSLEDNÍ VLNA si těžce zkoušeného právníka Burtona zahrál Richard Chamberlain. Mel Gibson se objevil v jeho dramatu z 1. sv. války GALIPOLI a v love story ROK NEBEZPEČNÉHO ŽIVOTA. Harrisona Forda si dvakrát obsadil do thrilleru SVĚDEK a dramatu POBŘEŽÍ MOSKYTŮ.

Jedním z nejceněnějších Weirových filmů se stalo drama SPOLEČNOST MRTVÝCH BÁSNÍKŮ, kde ukázal úplně jinou tvář do té doby komického Robina Williamse. O problémech přistěhovalců "informoval" v romantické komedii ZELENÁ KARTA, kde si přistěhovalce zahrál Gerard Depardieu a jeho ženského protějška, rozmazlenou vegetariánku, Andie MacDowell. Do psychothrilleru BEZE STRACHU chtěl zprvu prosadit Mela Gibsona, ale nakonec se musel "spokojit" s Jeffem Bridgesem. Dalšího komika, kterého se mu podařilo předělat do dramatické role v satirické komedii TRUMAN SHOW, kde si hlavní roli nevědomého hrdiny velké reality show zahrál Jim Carrey. Že se nebojí ani velkých hereckých hvězd, dokázal ve filmu MASTER & COMMANDER: ODVRÁCENÁ STRANA SVĚTA, kde se mu podařilo zkrotit bouřliváka Rusella Crowea, kterému přisoudil roli kapitána Jacka Aubreyho, kterého stvořil irský spisovatel Patrick O'Brian.

Patří k filmařům, kteří se nenechají svázat jakýmikoliv vlivy. Má svůj osobitý pohled na film, kterého si všimla i Americká filmová akademie, ale stále jej nedokázala ocenit zlatou soškou. I když pokud se vaše jméno čtyřikrát objeví na seznamu pěti nominovaných, tak se určitě dá mluvit o "malém" úspěchu. Nezbývá než doufat, že na Oscara dosáhne v některém ze svých příštích filmů.

Jiří "Isherwood" Valášek

Režijní filmografie

2010 Útěk ze Sibiře

2003 Master & Commander: Odvrácená strana světa

1998 Truman Show

1993 Beze strachu

1990 Zelená karta

1989 Společnost mrtvých básníků

1986 Pobřeží moskytů

1985 Svědek

1982 Rok nebezpečného života

1981 Gallipoli

1979 Plumber, The (TV film)

1977 Poslední vlna

1976 Luke's Kingdom (TV seriál)

1975 Piknik na Hanging Rock

1974 Auta, která snědla Paříž

1971 Homesdale

Three to Go

oooo O oooo

Peter Weir

Profil režiséra

Peter Weir: Navždy svůj, navždy Australan

Lucie Brijarová

8. Duben 2011, 10:00

Možná že vám jméno Peter Weir nic neříká. Ale mělo by. Jako režisér už totiž natočil kvalitní kousky: Truman show, Zelená karta nebo Útěk ze Sibiře. Spolupracuje s herci světového formátu a může se pyšnit několika oscarovými nominacemi. Jak je tedy možné, že se o tomto pánovi moc nemluví?

Peter Weir (*1944) není typický americký režisér, jak by nám mohlo napovídat jeho jméno. Pochází z Austrálie, konkrétně z města Sydney, kde zároveň studoval umění a právo na univerzitě. Studia ale nedokončil. Místo toho začal pracovat pro jednu televizi přímo v rodném městě. Vyzkoušel si i práci před kamerou, ale včas pochopil, že jeho místo bude spíše za ní.

Z Austrálie do Hollywoodu

Weir se začínal dostávat do povědomí především krátkometrážními filmy a dokumenty. Jeho talentu si všimli i filmaři za oceánem, a tak v roce 1974 nabídli Weirovi spolupráci. Ten nabídku přijal. Začala se mu tedy rýsovat cesta lepšího financování pro snímky, což znamenalo uskutečnění mnoha nápadů cílevědomého Australana. Hollywoodu ale Weir nikdy nepodlehl, stále se vracel – a koneckonců i vrací – do rodné Austrálie. Je zkrátka svůj, což se projevuje i na jeho filmech.

Jedním z jeho úspěšných snímků je Truman Show (1998). I tady je patrné, že se Weir vymyká, s prací nijak nespěchá. Po souhlasu s vytvořením filmu totiž čekal přes rok na Jima Carreyho, který měl ztvárnit hlavní roli. Jiný režisér by možná hledal náhradu, aby film rychle natočil a stal se na chvíli tématem číslo jedna pro filmové kritiky. Weir si ale nedokázal pro roli mladíka sledovaného 24 hodin v reality show představit nikoho jiného. Čekání se nakonec vyplatilo a film měl velký úspěch.

Dobrý herec rovná se dobrý film?

Takto možná uvažuje i sám Weir. Vnímavému divákovi totiž neunikne, že režisér točí – mnohdy i opakovaně – s hereckými esy. Jako prvního můžeme uvést Harrisona Forda. Toho lze spatřit ve snímcích Svědek (1985) nebo v dramatu Pobřeží moskytů (1986). První z těchto snímků je velice zajímavým vhledem do světa jiných kultur. Pojednává totiž o malém chlapci z náboženské sekty amenitů, který se stane svědkem brutální vraždy. Úkol ohlídat svědka dostává právě Ford v roli drsného poldy Johna Booka. Ke scéně, kdy došlo k oné vraždě, se vyjádřil i sám Peter Weir. Podle jeho slov to byla nejnásilnější scéna, kterou kdy točil. Nakolik je brutální, můžete posoudit sami.

Dalším esem je zkušený Ed Harris. Toho obsadil Weir do výše zmíněné Truman Show a nejnověji také do filmu Útěk ze Sibiře (2010). Tento dramatický snímek je založen na skutečné události z roku 1940, kdy skupinka vězňů utíká z ruského gulagu. Svobodu naleznou až po šest a půl tisících kilometrech v Indii. Kromě Harrise zde můžeme vidět i další eso –  Colina Farrella.

Útěk ze Sibiře byl představen samotným Peterem Weirem na zakončení letošního 18. mezinárodního festivalu Febiofest, konkrétně 1. dubna. Kromě uvedení snímku měl Weir v programu také převzetí ceny Kristián za přínos světové kinematografii. Nutno říci, že byl režisér během svého života oceněn již různými cenami, ale na Oscara, považovaného za nejprestižnější ocenění ve světě filmu, ještě nedosáhl. Podle všeho je to ale jen otázka času, jelikož byl už několikrát na tuto cenu nominován. Kdo ví, třeba právě jeho poslední film bude tím úspěšným.

Pokud si myslíte, že Weir točí jen dramata a thrillery, mýlíte se. V jeho režijní filmografii nalezneme například i romantickou komedii Zelená karta z roku 1990. Zápletka filmu je opravdu kuriózní. Francouzský emigrant, hudebník George Faure (Gérard Depardieu) potřebuje zelenou kartu, tedy povolení k práci a pobytu v New Yorku. Aby ji ale dostal, musel by se oženit. Pak je tady také newyorská vegetariánka Bronte (Andie MacDowell), která touží po obrovském střešním bytě se skleníkem. Ten majitel pronajímá jen manželským párům. Bronte se tedy – nejprve – z čistě praktických důvodů za George provdá…

V roli učitele se představil i další obdivuhodný herec, Robin Williams, a to ve Společnosti mrtvých básníků (1989). Zápletka snímku je následující: John Keating nastoupí na post učitele na jednu prestižní americkou střední školu, kde jsou žáci vedeni podle striktních a mnohdy nesmyslných pravidel. Keating se ale snaží probudit ve svých studentech skryté emoce a touhy.

Určitě je dobře, že se Weir nedal stejnou cestou jako jeho otec, ten byl totiž realitním agentem. Weir sám si otcovu práci v mládí vyzkoušel a procestoval mnoho míst v Evropě. Paradoxně mu tato zkušenost pomohla přiblížit se jeho budoucímu povolání, a to filmu, namísto toho, aby začal sdílet otcovo pracovní nadšení. Pomocí uzavřeného lodního televizního systému zrežíroval a natočil svůj úplně první film, jednalo se o zábavnou revue. Po návratu z cest neváhal a začal se naplno věnovat filmovému řemeslu. Zajímavostí je, že během této už tak velice plodné cesty potkal také svou budoucí manželku a spolupracovnici, Wendy Stitesovou.

Pár rad na závěr

Pokud chcete být úspěšným režisérem, což Peter Weir určitě je, tady je od něj pár rad do režisérských začátků: „Nezahazujte své nápady kvůli nedostatku finančních prostředků, zkuste najít jinou alternativu. Napište si všechno, co byste chtěli zrealizovat, a nehleďte přitom na to, jak podivně či neskutečně mohou vaše nápady znít. Režisér nikdy nemá dostatek času ani dostatečně velký rozpočet, nehledě na to, zda se jedná o velký či malý film.“

„Za další – choďte na párty a pořádně si to tam užívejte. Také je důležité spolupracovat s kameramanem. Pokud máte rozehranou scénu a nevíte, jak ji zkrátit (kvůli nedostatku času), zeptejte se kameramana na jeho názor. Udržujte neustále konverzaci mezi vámi, herci a celým realizačním týmem. Neustále vše promýšlejte, jelikož za myšlenky se nic neplatí. A pak, je to jen film.“

Ano, je to přece jen film. Proto zůstává nejspíš Weir stále svůj, jelikož nenechává práci, aby ho pohltila. Zkrátka umí zrežírovat nejen filmy, ale i svůj život.

Lucie Brijarová