Slavičín

Joon-ho Bong

Biografie
Bong Joon-ho (1969, Soul, Jižní Korea) studoval sociologii a absolvoval Korejskou filmovou akademii. Po natočení tří krátkých filmů debutoval celovečerním titulem Pes, který štěká, nekouše (Peullandaseueui gae, 2000). Ačkoli snímek prošel domácími kiny takřka bez povšimnutí, na zahraničních festivalech se začalo mluvit o pozoruhodném talentu. Následující Vzpomínky na vraždu (Sarinui chueok, 2003), uvedené v sekci Jiný pohled na MFF KV 2004, režiséra i doma definitivně zařadily mezi nejzásadnější a nejosobitější korejské tvůrce nového tisíciletí. Autorův teprve třetí film Mutant (Goimool, 2006) dodnes suverénně drží přední pozici na žebříčku domácí návštěvnosti a jeho zahraniční uvedení, festivalová i distribuční, se počítají na desítky. Bong ve svých filmech nosně spojuje žánrové konstrukty se sociální a politickou realitou.

44. MFF K. Vary 2009

Režijní filmografie

2013 Seolgug Yeolcha

2011 3.11 Sense of Home

2009 Matka

2008 Tokio!

2006 Mutant

2004 Inpeulluenja

2003 Pečeť vraha

Singkeu & Raijeu

2000 Pes, který štěká, nekouše

1994 Jirimyeollyeol

oooo O oooo

Režisér Bong Joon-ho osobně na Filmasii!

Korejský filmař světového jména osobně uvede některé z filmů, promítané v rámci své retrospektivy na 7. asijském filmovém festivalu Filmasia. S diváky se setká v rámci nedělního programu 4. prosince. Celý festival se koná v pražském kině Světozor 1.-4. prosince 2011.

Bong Joon-ho patří mezi nejzásadnější asijské filmové tvůrce. Debutoval v r. 2000 celovečerním titulem Pes, který štěká, nekouše. Následující Vzpomínky na vraha (2003) ho celosvětově proslavily. Velký úspěch zaznamenal jeho žánrově hybridní vysokorozpočtový Mutant (2006) a intimní drama Matka (2009), uvedené také na MFF Karlovy Vary. Všechny jmenované filmy i povídkový triptych Tokio! budou na 7. Filmasii k vidění.„Myslím, že nemusíme dodávat, že z návštěvy Bonga Joon-ho jsme upřímně nadšení. Některé jeho filmy jsme už dříve uváděli a režisér rozhodně patří mezi naše velké oblíbence,“ říká Karla Stojáková z pořádající společnosti Axman Production.

Zahajovacím filmem 7. Filmasie ve čtvrtek 1. prosince bude snímek Bongova krajana. Ve válečném eposu Přední linie se režisér Jang Hoon věnuje otázce rozdělení Korejského poloostrova a bojům o strategický bod mezi Severem a Jihem. Z dalších filmů jmenujme Život bez zásad od  hongkongského matadora Johnnieho To, thriller Odposlechnuto 2 anebo korejskou verzi námětu, na kterém stojí někdejší americký hit Nebezpečná rychlost, s názvem Quick.

oooo O oooo

Bong Joon-ho mezi žánry

Bong Joon-ho Bong Joon-ho náleží do kategorie těch šťastnějších režisérů, kteří si svými filmy získali přízeň širokého publika - s masovým zastoupením v Koreji i mimo ni - a stejně tak i kritiky á je mu uznale nakloněna. Pokud bychom Bong Joon-hoa chtěli vyhledat v zástupu soudobých autorů korejského filmu, zřejmě bychom jej nalezli v pozici někde mezi Kim Ki-dukem, Hong Sang-sooem a Lee Chang-dongem ých si cení především kritičtěji shlížející publikum ‚náročného diváka‘ a Park Chan-wookem nebo Kang Je-gyuem, kteří vyprodávají kinosály a americké blockbustery odsouvají ze špic řebříčků návštěvností. Tuto dichotomii mezi kritickou reputací a ohlasem diváků ovšem obratem opusťme, neboť k poznání je to nástroj stejně neplatný a lichý jako prizma Evropa-Hollywood = umění-komerce.

Bong Joon-ho (* 14.9. 1969) nejdříve vystudoval na Yonseiské univerzitě sociologii. Začátkem 90. let pak byl přijat do dvouletého kurzu prestižní KAFA (Korean Academy of Film Arts), kde zaujal krátkými filmy Memory within the frame (1994) a Incoherence (1994).

V období bezprostředně po studiích pak vypomáhal někdejším spolužákům. Užší spolupráci navázal s Jang Joon-hwanem, pozdějším autorem svérázné Save the green planet (2003) ž krátký film Imagine (2001) příteli nasnímal. Spolu též k realizaci připravili scénář pro Phantom: The submarine (1999).

Pes ý štěká, nekouše (2000)

Ačkoliv na domácí půdě Bong Joon-hoův celovečerní debut při premiéře zapadl, na přehlídce ve španělském San Sebastianu zaujal programové referenty mezinárodních festivalů a Barking dogs never bite se tak pod názvem Pes ý štěká, nekouše octl před českým publikem v záslužné sekci 36. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech Nový korejský film. V témže programu tehdy vystoupilo i silné Pohraniční pásmo (2000) Park Chan-wooka nebo Kim Ki-dukův Ostrov (2000).

Zápletka filmu svedla pod jednu střechu (v tomto případě rozsáhlého činžovního komplexu) postavy é psy milují, nenávidí nebo jedí. Není zatěžko v takto rozvrženém syžetu vidět satiru na vládnoucí sociální poměry lidí při okraji společnosti (frustrovaný adept na kantorský post, nešikovná dívka z technických služeb, domovník, bezdomovec...). Nakolik je přítomnost černého humoru nutné nebo nezbytné vykládat satirou, to zůstává otevřenou otázkou. Výklad Bongových filmů je totiž poměrně široký.

Pes ý štěká, nekouše Již ve své prvotině mladý tvůrce naplno uplatnil tvůrčí princip ý se stal emblémem jeho pozdějších filmů. Specifikum jeho práce spočívá v důmyslném a namnoze originálním prolínání různorodých (často protichůdných) nálad, kloubením žánrových forem a jejich proměn. Divák je vystaven filmovému tvaru ý je svou povahou sice dramatický, ale současně se v něm prostřednictvím černého humoru ý často bývá kromobyčejně odvážný až troufalý, objevují situace komické é nezřídka a zcela nepozorovaně přerůstají v sugestivní výjevy nahánějící děs nebo nepříjemné mrazení v zádech.

Vzpomínky na vraždu (2003)

Vzpomínky na vraždu – neboli též Pečeť vraha či Vzpomínky na vraha  zní varianty českého distribučního titulu (Memories of Murder, 2003) – námětově vycházejí z divadelní hry (premiérované v roce 1996) Come and See Me (Nal Porowayo) zaměřené na dosud nevyřešenou sérii vražd z let 1986 – 1991. Tehdy poprvé v novodobé historii čelila Jižní Korea desetinásobnému útoku masového vraha.

Vzpomínky na vraždu Mezi Vzpomínkami na vraždu a The Host ž rozsáhlá příprava zahrnovala nakonec neúspěšná jednání s WETA Workshop, se Bong věnoval dvěma menším projektům. První z nich, sedmiminutový, se vztahoval ke dvacetiletému výročí KAFA, směřoval do kampaně propagující mobilní sítě a nesl název Sink and Rise (2003). Druhý, třicetiminutový titul Influenza (2004), Bong realizoval pro Jeonjuonský mezinárodní filmový festival.

The Host (2006)

V zatím posledním snímku The Host se Bong Joon-ho odvážně pokusil ohýbat žánr monster filmu směrem k intimním polohám rodinných pout. Suverénní divácký ohlas nasvědčuje  toto křížení má potenciál uspokojit a zaujmout (bezprostředně po premiéře zakoupilo práva na remake studio Universal). Výsledek nicméně vyznívá poněkud rozpačitě a rozklíženě.

Bongovy zásahy do žánrových schémat nebývají subverzivní. Nutnou distanci od žánrových prvků divák při jeho filmech nezažívá a nepřihlíží ani jejich dekonstrukci či rozkladu. Bong naopak vyniká právě v jedinečných formách mezižánrových sloučení. Jeho žánrové cross-overy é zachovávají věrnost svým vzorům, mísí protikladné a často nesouladné konvence (na jedné z verzí plakátů ke Vzpomínkám na vraždu jsou vyobrazeni uvolnění a usměvaví detektivové). Vedou tak konstrukcím nadžánrových útvarů (k nejkompaktnějším výsledkům Bong zatím dospěl ve Vzpomínkách na vraždu), neslučitelných s měřítky klasicky vymezených typů.

The Host Pes ý štěká, nekouše je tak černohumornou komedií o vážných a zlých tématech. Jindy nepatřičný humor zde nalézá uplatnění i v přímé konfrontaci se zákeřnými činy, jichž se hrdinové během filmu dopouštějí. Vzpomínky na vraždu nejsou pouhým detektivním příběhem na motivy závažné události  mnozí Korejci stále chovají v živé paměti. Jsou též pronikavou sondou do psychiky detektivů upnutých celou svou vůlí na dopadení neznámého zločince. Vedle připomínky politického klimatu přelomu 80. a 90. let ovšem humornou formou podávají průběh vyšetřování. Vážné střídá komické. Podobně je tomu i v The Host, kde se na platformě monster filmu rýsuje sociální drama o rozpadu rodinných svazků. Ačkoliv se takový postup může jevit jako nejméně pravděpodobný či přímo absurdní, právě zde, v konfrontaci fikčního světa fantasie s realistickým ukotvením sociálního kontextu, nalézá Bong Joon-ho těžiště své tvůrčí metody.

O tvořivých kvalitách Bong Joon-hoa svědčí kromě jiného i fakt  v současnosti pracuje na snímku Snow train, dvojdílné adaptaci francouzského komiksu Le Transperceneige  po produkční stránce ochotně zaštítil Park Chan-wook ý sice podle vlastních slov výrazné producentské ambice nemá, ale v Bongovi spatřuje spřízněného kolegu. Že by na korejském poloostrově vypučel dream-team?

oooo O oooo

Respekt.cz

Jan Gregor

Proč stojí za to vidět Bong Joon-hoa

2. 12. 2011

Do Prahy teď o víkendu přijíždí jeden z nejzajímavějších filmařů poslední dekády Bong Joon-ho. Setkat se s ním můžete v pražském Světozoru, kde uvede v sobotu a v neděli v rámci festivalu FilmAsia retrospektivu všech svých celovečerních filmů.

Řeknete-li Korea, nejednomu filmovému fanouškovi se rozsvítí oči vzrušením. Přibližně od přelomu milénia prožívá tamní filmový průmysl boom a domácí filmy začaly válcovat hollywoodské blockbustery. Do kinematografie stát nacpal významné peníze, což pomohlo generaci mladých tvůrců, kteří chytili svou šanci za pačesy a během pár let udělali z korejského filmu jednu z nejžádanějších značek. Korejci totiž dokázali velmi dobře řemeslně okopírovat schémata žánrových filmů od romantických komedií až po gangsterky, ale ještě jim přidali punc exotiky a originality, která sterilnímu Hollywoodu tak dlouho chybí. A do Prahy teď o víkendu přijíždí jeden z nejzajímavějších filmařů poslední dekády Bong Joon-ho. Setkat se s ním můžete v pražském Světozoru, kde uvede v sobotu a v neděli v rámci festivalu FilmAsia retrospektivu všech svých celovečerních filmů.

Jako tvůrce připomíná Bong Joon-ho chameleona, který i v rámci jednoho filmu dokáže obratně míchat žánry a stylistické přístupy. Jeho filmy jsou zároveň komerčně přístupné a zároveň přitahují filmové kritiky a artové diváky na festivalech. Svět objel po přehlídkách už jeho nízkorozpočtový debut Pes, který štěká, nekouše (2000) spojoval komedii a novovlné drama v mozaikovém příběhu několika postav ze soulského sídliště, na němž kdosi začal likvidovat psy. Za absurdní zápletkou a výstředními charaktery ale vysvítá satira na korejskou společnost v době ekonomické krize.

Výstižný obraz doby, tentokrát ale osmdesátých let, kdy v Koreji ještě autokraticky vládla junta. Vynikající kriminálka vychází z reálného, nevyřešeného případu sériových vražd v zemědělském regionu u města Hwaseong. Film se soustředí primárně na vyšetřovací procedury a nevybíravé metody místních policajtů s korektním přístupem elitního detektiva ze Soulu, který přijel případ vyřešit. Nakonec ale film, který obsahuje prvky hororu i grotesky, ústí v existenciální podobenství o naší neschopnosti zjistit stoprocentní pravdu.

Bezkonkurenčním miláčkem (nejen) korejského publika se ale stal až s filmem Mutant, který doma překonal veškeré komerční rekordy. V katastrofickém příběhu o zmutované příšeře, která se vynoří z vod soulské řeky Han a začne ohrožovat město, postavil do centra motiv nesoudržné mezigenerační rodiny, kterou stmelí boj o holý život. Rodinná pouta hrají důležitou roli i v Bongově posledním a zatím asi nejlepším filmu. Snímek Matka přináší fascinující příběh ženy, která bojuje za propuštění mentálně retardovaného syna obviněného z vraždy. Bong se tu opět ukazuje jako mistrný vypravěč, který si obratně pohrává s očekáváním diváků. Rafinovaně vystavěné drama antických rozměrů se opírá i o skvělé herecké výkony, obzvlášť co se týče titulní postavy, kterou si zahrála démonicky přesvědčivá Kim Hye-ya.

Dnešní sloupek berte jako nepokrytou pozvánku na festival. Kdo se o propršeném víkendu vydá na jakýkoli z výše uvedených filmů, rozhodně neprohloupí. A jako bonus uvidíte tváří v tvář režiséra, který je svých dvaačtyřiceti letech vlastně ještě pořád na začátku kariéry. Skoro jisté je, že o něm v budoucnu ještě hodně uslyšíme.