Slavičín

BYT

(THE APARTMENT)

USA (Miriseh Company) 1960. 35 mm, čb, 125 min.

Režie: Billy Wilder;

Sc: B. Wilder, I. A. L. Diamond; K: Joseph LaShelle;

V: Edward G. Boyle; A: Alexander Trauner; St: Daniel Mandell;

H: Adolph Deutsch.

Hrají: Jack Lemmon (C. C. Baxter), Shirley MacLaineová (Fran Kubeliková), Fred MacMurray (Jeff D. Sheldrake), Ray Walston (Joe Dobisch), Jack Kruschen (dr. Dreyfuss), David Lewis (pan Kirkeby), Hope Hollidayová (Margie MacDougallovál.

C. C. Baxter nepatří k mužům, kteří by se za každou cenu drali vzhůru. Možná protože ví, že by pád bylo to horší, koneckonců zná své možnosti. Z jeho statistiky o New Yorku a kanceláři, v níž pracuje, zaznívá jemný cynismus. Billymu Wilderovi se v úvodu - za pomoci voice-overu použitého podobně jako ve filmech -- Sunset Blud. a -- Pojistka smrti - několika málo slovy podařilo načrtnout charakteristiku a život svého hrdiny v daném prostředí a jeho nalomené sebevědomí.

Cynický přístup je pro Baxtera vlastně nutností: zatímco sám stojí na ulici a mrzne, kolega jeho byt využívá pro tajná milostná dostaveníčka. Baxter to ale se skřípěním zubů trpí, a není to poprvé. Vše začalo tím, že někdo z jeho oddělení hledal místo, kde by se mohl převléci do smokingu, pak se stalo pravidlem, že svůj byt ochotně dával k dispozici svým kolegům. Baxter, jenž sám sebe považuje za "Robinsona Crusoa, který ztroskotal mezi osmi miliony lidí", se neumí bránit: jeho bezmocnost vyplývá ze špatné znalosti lidí a nedostatku vlastního sebevědomí. Nechá se všemi využívat a až později zjistí, jaké mu z toho mohou plynout výhody. Když si ho vedoucí personálního oddělení Sheldrake zavolá kvůli velmi pochvalnému hodnocení v jeho složce, jedná s ním v ironickém tónu a jen proto, aby sám dostal klíč od Baxterova bytu. Vyžádá si dokonce duplikát, koneckonců má mezi Baxterovými zákazníky nejvyšší postavení, a může proto očekávat jistý luxus.

Baxter není naivní, svou slabost ovšem překoná až tehdy, když zjistí, že Sheldrakeovou milenkou je slečna Kubeliková, kolegyně, která obsluhuje výtah a do níž je sám zamilovaný. Tuto skutečnost prozradí rozbité zrcadlo v Baxterově bytě. Na jeho poznámku, že je sklo prasklé, slečna Kubeliková odpoví, že se cítí podobně. Ani Baxter na tom není lépe: uvědomí si svůj dosud jen vágně vnímaný oportunismus, co má ale dělat? Nechá se sbalit jednou osamělou barmankou a vezme ji do svého bytu. V posteli najde slečnu Kubelikovou v bezvědomí, předávkovanou prášky na spaní.

Sheldrakeovi se ale opět podaří vše zařídit ve svůj prospěch; Baxter se dokonce stane jeho komplicem. Šéf personálního oddělení, který své aféry vyřizuje co možná nenápadně a slečnu Kubelikovou odbyde stodolarovou bankovkou k Vánocúm, to se svým zaměstnancem zkouší stejným způsobem. Baxter se podvolí zřejmé nevyhnutelnosti a je odměněn povýšením: dostává dobře placené, nenáročné místo. Teprve v tu chvíli si uvědomí, že s morálkou zaprodal i sám sebe.

Wilderův závěr je hořký: buď se člověk se situací smíří a dělá kariéru, nebo se snaží zachránit svou duši, a riskuje tím svou pozici. Nic v životě není zadarmo, a čest už vůbec ne. Happyend filmu je jen slabou útěchou. Baxter a slečna Kubeliková jsou spíše než milostnou dvojicí spojením dvou lidí v nouzi. Získali sice zpět sebeúctu. ale riskují, že zůstanou sami mimo společnost bohatých a úspěšných.

Byt je Wilderovým nejpozoruhodnějším filmem s tématem kompromitace .. amerického způsobu života". Jeho kritický, hluboce pesimistický pohled na americkou společnost se u některých soudobých kritiků setkal se značným odporem. Hollywood mu ale uznání neodepřel: film byl vyznamenán třemi Oscary: za nejlepší režii. scénář a produkci.

Přesvědčivé výkony herců Jacka Lemmona, Freda MacMurraye a Shirley MacLaineové bohužel prošly bez povšimnutí: žádný z nich cenu nedostal.

Theo Matthies - Lexikon světového filmu

TRAILER:

http://www.youtube.com/watch?v=FhJVTDkixDQ

http://www.spike.com/video/apartment-trailer/2672774

LEMMON Jack

John Uhler Lemmon III

¬ 8. února 1925 - Boston, Massachusetts (USA)

Je synem význačného obchodníka v pekařském průmyslu (později prezidenta společnosti Doughnut Corporation of America). Společenské úrovni rodiny odpovídalo i vzdělání, jehož se mu dostalo v Rivers Country Day School v massachusettském Chestnut Hill a pak ve Phillips Academy v Andoveru. Zájem o divadlo v něm pěstoval od dětství otec, s nímž dokonce jako čtyřletý hrál ochotnické divadlo. Stejně tak podporoval jeho hudební sklony, zejména hru na klavír. Za války sloužil jako spojovací důstojník u námořnictva a poté, co v roce 1947 úspěšně ukončil studia na Harvard University, kde byl členem dramatického klubu, odešel do New Yorku. Pracoval jako barový pianista, od roku 1948 se herecky uplatnil v zábavných rozhlasových pořadech a další zkušenosti sbíral v televizních seriálech That Wonderful Guy (1949-1950, Ten báječný chlap), The Couple Next Door (1950, Pár dalších dveří), The Ad-Libbers (1951), Heaven for Betsy (1952, Nebe pro Betsy) a Alcoa Theatre (1957-1958). Na Broadwayi debutoval v roce 1954 úlohou naivního a popleteného dramatika v komedii Johna Murraye a Allena Boretze Pokojová obsluha, v níž si ho povšiml Max Arnow, hledač talentů hollywoodské společnosti Columbia, se kterou podepsal smlouvu. Po několika komediích na sebe upozornil vedlejší rolí námořníka, praporečníka Franka Pulvera, za jejíž ztvárnění v komediálním dramatu Pan Roberts (režie J. Ford a M. LeRoy) obdržel Oscara 1955. Jeho herecký vývoj ovlivnila zejména spolupráce s režisérem Billym Wilderem, pod jehož vedením vyzrál v moderního klauna a charakterního herce tragikomického ladění, který dokázal dojemně směšným postavám průměrných, ušlápnutých, věčně uspěchaných, obětavých, zraňovaných a nepřízní osudu stíhaných mužů vtisknout jímavý půvab. Mezinárodní popularitu, cenu BAFTA 1959 a nominaci na Oscara 1959 mu zajistila úloha basisty Jerryho, který prchá spolu s partnerem (T. Curtis) v ženském převlečení před gangstery, v komedii Někdo to rád horké. Mezi laureáty ceny BAFTA 1960 a kandidáty na Oscara 1960 ho vynesla role smolařského úředníčka z mamutí newyorské pojišťovny Calvina Clifforda Baxtera, který půjčuje ze strachu o místo mládenecký byt šéfům k milostným schůzkám, v satirické komedii Byt. Minul ho rovněž Oscar 1962, na něhož byl navržen za psychologicky složitou roli alkoholika Joea, kterého se pokouší jeho žena (L. Remicková) zachránit, v dramatu Dny vína a růží (režie B. Edwards). Od poloviny 60. let se stal jeho častým partnerem před kamerou Walter Matthau (někdejší představitel padouchů a zločinců), s nímž vytvořil komickou dvojici, jejíž humor byl založen na kontrastu odlišných typů obou protagonistů. Oproti postavám trochu drsných, prohnaných, lhostejných a cynických chlapíků, které ztělesňoval Matthau, působili jeho hrdinové spíše rozpačitě, nejistě, nalomeně a občas potrhle, čímž způsobují soustavně maléry sobě i okolí (Štísko, Podivný pár, Na titulní straně, Kamaráde, kamaráde, Dej si pohov, kámoši). Příklon k dramaticky složitějším rolím a závažnějším tématům ho přivedl nejprve k založení vlastní produkční společnosti, a v roce 1971 dokonce k režírování filmové adaptace románu Katharine Tompkinsové Kotch, tragikomického příběhu o dobrosrdečném, neposedném a umíněném starém vdovci (W. Matthau), který odmítne jít do domova důchodců a vezme si na starost svobodnou dívku (D. Wintersová) s dítětem. Působivý výkon, poctěný Oscarem 1973, podal v úloze krachujícího podnikatele Harryho Stonera, který založí požár ve své textilní továrně, aby vybředl z finančních potíží, v komorním dramatu Zachraňte tygra (režie J. G. Avildsen). Naproti tomu silnou vůlí, smyslem pro odpovědnost, rozhodností a nekompromisností je obdařena postava inženýra Jacka Godella, hlavního kontrolora jaderné elektrárny, s jehož pomocí odhalují televizní reportérka (J. Fondová) se svým kameramanem (M. Douglas) vážné nedostatky v bezpečnosti elektrárny, ve společensko-psychologickém dramatu Čínský syndrom (režie J. Bridges). Kromě nominace na Oscara 1979 za tento part získal cenu na MFF v Cannes 1979, cenu BAFTA 1979 a Donatellova Davida 1980. Neméně zdařilou kreaci, vyznamenanou Stříbrným medvědem na MFF v Západním Berlíně 1980 a nominovanou na Oscara 1980, předvedl v trpké komedii Hold (režie B. Clark), kde vykreslil portrét obdivovaného a šarmantního tiskového agenta z Broadwaye Scottieho Templetona, jenž přinucen těžkou nemocí bilancuje svůj život a snaží se urovnat rodinné vztahy. Těžkou ranou osudu je zasažen také hrdina psychologicko-společenského dramatu podle skutečné události Nezvěstný (režie Costa-Gavras). Za roli newyorského obchodníka Eda Hormana, který zoufale pátrá v jihoamerické zemi těsně po fašistickém puči po zmizelém synovi (J. Shea), získal cenu na MFF v Cannes 1982 a nominaci na Oscara 1982. Ani s postupujícím věkem neztrácí Jack Lemmon nic na svých hereckých kvalitách, jak o tom svědčí mimo jiné Volpiho pohár na MFF v Benátkách 1992, jenž mu byl udělen za roli zkušeného realitního agenta Shelleyho Levenea, jednoho ze zaměstnanců firmy, jejíž vedení vyhlásí nelítostnou soutěž, ve filmovém přepisu dramatu Davida Mameta Konkurenti (režie J. Foley). Dodnes se věnuje příležitostně hudbě; složil několik písní, z nichž některé zazněly ve filmech Požár v podpalubí a Hold, a zařadil je také na svá tři gramofonová alba, kde jimi doplnil kolekci známých filmových písní. Za celoživotní dílo byl v roce 1988 odměněn Cenou Amerického filmového institutu a Zlatým medvědem na MFF v Berlíně 1996. V letech 1950-1956 měl za manželku herečku Cynthii Stoneovou a v roce 1962 se oženil s herečkou Felicií Farrovou. Z jejich tří dětí se herectví věnuje syn Chris, který se také pokouší o režii.

1954

q It Should Happen to You (To by se mělo stát vám; režie George Cukor)

q Phffft! (Pšššt!; režie Mark Robson)

1955

q Three for the Show (Tři na představení; režie H. C. Potter)

q Mister Roberts(Pan Roberts; režie John Ford, Mervyn LeRoy)

q My Sister Eileen (Moje sestra Eileen; režie Richard Quine)

1956

q You Can't Run Away from It (Nemůžeš tomu utéct; režie Dick Powell)

1957

q Fire Down Below (Požár v podpalubí; režie Robert Parrish)

q Operation Mad Ball (Operace Bláznivý bál; režie R. Quine)

1958

q Cowboy (Kovboj; režie Delmer Daves)

q Bell, Book and Candle (Zvonek, bible a svíčka; režie R. Quine)

1959

q Some Like It Hot (Někdo to rád horké; režie Billy Wilder)

q It Happened to Jane (Stalo se to Jane; režie R. Quine)

1960

q The Apartment (Byt; režie B. Wilder)

q Pepe (režie George Sidney)

q The Wackiest Ship in the Army (Nejbláznivější loď v armádě; režie Richard Murphy)

1962

q The Notorious Landlady (Neblaze proslulá bytná; režie R. Quine)

q Days of Wine and Roses (Dny vína a růží - ČTV; režie Blake Edwards)

1963

q Irma la Douce (Sladká Irma; režie B. Wilder)

q Under the Yum Yum Tree (Pod stromem Ňam Ňam; režie David Swift)

1964

q Good Neighbor Sam (Dobrý soused Sam; režie D. Swift)

1965

q How to Murder Your Wife (Jak zabít svou ženu - ČTV; režie R. Quine)

q The Great Race (Velké závody; režie B. Edwards)

1966

q The Fortune Cookie (Štístko - ČTV; režie B. Wilder)

1967

q Luv (A co láska?; režie Clive Donner)

1968

q The Odd Couple (Podivný pár - ČTV; režie Gene Saks)

1969

q The Out-of-Towners (Venkovani; režie Arthur Hiller)

q The April Fools (Vyvedení aprílem; režie Stuart Rosenberg)

1971

q Kotch - ČTV (režie J. Lemmon)

1972

q The War Between Men and Women (Válka mezi muži a ženami; režie Melville Shavelson)

q Avanti! (Nebožtíci přejí lásce; režie B. Wilder)

q Save the Tiger (Zachraňte tygra; režie John G. Avildsen)

1974

q The Front Page (Na titulní straně; režie B. Wilder)

1975

q The Prisoner of Second Avenue (Zajatec 2. avenue; režie Melvin Frank)

q The Entertainer (TV - Komik; režie Donald Wrye)

1976

q Alex and the Gypsy (Alex a cikánka; režie John Korty)

1977

q Airport '77 (Letiště 77 - ČTV; režie Jerry Jameson)

1978

q The China Syndrome (Čínský syndrom - V; režie James Bridges)

1980

q Tribute (Hold; režie Bob Clark)

1981

q Buddy Buddy (Kamaráde, kamaráde - ČTV; režie B. Wilder)

q Missing (Nezvěstný; režie Costa-Gavras)

1984

q Mass Appeal (Všeobecná obliba; režie Glenn Jordan)

q Maccheroni (Makaróni; režie Ettore Scola)

1986

q That's Life (To je život; režie B. Edwards)

1987

q Long Day's Journey into Night (TV - Cesta dlouhého dne do noci; režie Jonathan Miller)

1988

q The Murder of Mary Phagan (TV - Vražda Mary Phaganové - ČTV; režie Billy Hale)

1989

q Dad (Táta; režie Gary David Goldberg)

1991

q JFK (režie Oliver Stone)

1992

q Glengarry Glen Ross (Konkurenti; režie James Foley)

q The Player (Hráč; režie Robert Altman)

q For Richer, for Poorer (TV - Otec, syn a milenka - V; režie Jay Sandrich)

1993

q Earth and the American Dream (D - Země a americký sen; režie Bill Couturie; pouze hlas)

q Short Cuts (Prostřihy - KTV; režie R. Altman)

q A Life in the Theatre (Život v divadle; režie Gregory Mosher)

q Grumpy Old Men (Dej si pohov, kámoši; režie Donald Petrie)

1995

q Getting Away with Murder (Odejít jako vrah; režie Harvey Miller)

q The Grass Harp (Luční harfa; režie Charles Matthau)

q Grumpier Old Men (Dej si pohov, kámoši 2 - V; režie Howard Deutch)

1996

q Hamlet (režie Kenneth Branagh)

q My Fellow Americans (režie Peter Segal).

q MERHAUT, Václav: Jack Lemmon. Praha, Čs. filmový ústav 1986, 31 stran.

q Filmové portréty 2. Praha, Čs. filmový ústav 1990, 155 stran.

q Ano, 1997, číslo 1, strany 16-17.

q Film Fan, srpen 1994, strana 35.

q Květy, 1991, číslo 36, strany 17-19.

q 100+1 ZZ, 1987, číslo 23, strany 42-43.

q Kino, 1985, číslo 7, strany 8-9.

q Film a divadlo, 1984, číslo 20, strany 28-29.

q 100+1 ZZ, 1983, číslo 9.

q Záběr, 1971, číslo 16, strana 1.

Jack Lemmon: Nejsem komik, ale herec

Jack Lemmon na filmovou hvězdu příliš nevypadá. Nevysoký, roztržitě energický chlapík s pohledem plným lehké poťouchlé veselosti, ale i utajované únavy. Svým způsobem vypadá úplně obyčejně - jako hovorný, trochu potrhlý úředník, jenž se nikdy nestane pro nic slavný, jehož život bude vždy tak trochu smolařský a nepodařený, ale přesto přese všechno zároveň i jedinečný a vnitřně bohatý, ačkoli to jeho okolí nejspíš nikdy nezaregistruje. I tímto objevováním neobyčejnosti v životech, jež se jeví na první pohled obyčejnými a nezajímavými, se Jack Lemmon zapsal do dějin kinematografie.

Na svět přišel 8, února 1925 v americkém Bostonu jako syn zámožného obchodníka. Umělecké sklony v něm od mala probouzel jeho otec, se kterým hrál dokonce už jako čtyřletý ochotnické divadlo. Jako dítě též začal rozvíjet své hudební sklony a učil se hrát na klavír. Po válce, ve které sloužil jako důstojník u námořnictva, dostudoval Harvardovu univerzitu. Místo převzetí rodinného podniku se rozhodl zkusit štěstí v nějakém méně svazujícím povolání. Odjel proto do New Yorku a živil se jako barový pianista. Od roku 1948 začal pracovat jako rozhlasový a televizní herec. V roce 1954 debutoval na Broadwayi rolí naivního a popleteného dramatika v komedii Pokojová obsluha. Jeho výkon v této hře zaujal jednoho hollywoodského hledače talentů a zanedlouho padepsal Jack Lemmon smlouvu se společností Columbia. Jeho prvním filmem byla romantická komedie George Cukora To by se mělo stát vám. Úspěch zaznamenal hned následujícího roku, kdy za svou roli námořníka v komediálním dramatu Pan Roberts (režie - John Ford a Mervyn Le Roy) získal Oscara za herecký výkon ve vedlejší roli. V následujících pár letech točil většinou komedie, ale v jeho filmografii z té doby se objevují i díla nesená ve vážnějším tónu. Např. v roce 1958 hrál ve westernu s působivou atmosférou Kovboj od Delmera Davese. Od počátku své kariéry projevoval Lemmon svůj výrazný komediální talent. Hlavně díky bohaté spolupráci s vynikajícím hollywoodským režisérem Billy Wilderem mohl tento svůj talent rozvinout do složitější tragikomické roviny stojící na typu nervózního, nejistého smolaře s odzbrojujícím úsměvem. (»Nejraději mám role, kde se střídá, kde se prolíná smích se smutkem,« řekl jednou.) Jejich prvním a věru nezapomenutelným společným dílem byla komedie z roku 1959 Někdo to rád horké. Jack Lemmon a Tony Curtis zde vytvořili dva muzikanty, kteří prchají v ženském převlečení jako členové, resp. členky ženského orchestru před gangstery. Další vynikající, ovšem trochu hořčeji vyznívající komedii, Byt, natočili roku následujícího. Hereckou partnerkou zde Lemmonovi byla Shirley MacLaineóvá. S tou vytvořil komickou, ale i dojemnou dvojici také ve filmu Sladká Irma, vyprávějícím o muži zamilovaném do prostitutky. Z Lemmonových filmů, jež režíroval Billy Wilder, jmenujme ještě např. lehce smutnou komedii Nebožtíci přejí lásce z roku 1972, v níž si zahrál milionáře, který se zamiluje do dcery milenky svého otce. Billy Wilder o Lemmonovi řekl: »Pracuje nejhouževnatěji ze všech hollywoodských herců. Situoval bych ho někam mezi Chaplina a Caryho Granta, ale přitom je naprosto původní.« Lemmonovým častým hereckým partnerem se stal od poloviny 60. let Walter Matthau, s nímž vytvořil originální komickou dvojici ve filmech jako Štístko, Podivný pár či Na titulní strané. Jack Lemmon ovšem takřka celý svůj život bojuje se svým apriorním zařazováním mezi komiky, ačkoli se rolím ve veselohrách samozřejmě nevyhýbá. První závažnou psychologickou roli sehrál v roce 1962 ve filmu Dny vína a růží režiséra Blaka Edwardse. Za svou, tehdy, jak Lemmon přiznává, i trochu autobiografickou, postavu alkoholika, který ničí své manželství, byl nominován na Oscara. V roce 1971 Lemmon režíroval tragikomedii Kotch v hlavní roli s Walterem Matthauem jako vdovcem odmítajícím jít do domova důchodců. Zajímavou roli krachujícího podnikatele získal Lemmon ve filmu Zachraňte tygra. Rozhodného a nekompromisního kontrolora jaderné elektrárny si zahrál po boku Jane Fondové v dramatu Čínský syndrom režiséra Jamese Bridgese. Další kreaci vytvořil v hořké komedii Hold z roku 1980 o dříve lehkomyslném muži, který umírá na rakovinu a přehodnocuje své vztahy. Významnou roli dostal také od režiséra Costy-Gavrase ve společenskokritickém snímku Nezvěstný v roce 1981.

V čem vidí Lemmon smysl své práce, nejlépe napoví jeden jeho výrok: »Kdybych se měl k někomu přirovnat, byl by to Zorro, který mstil křivdy páchané na utlačovaných a strhával mocným masku důstojnosti. Já se mstím za průměrné lidi tím, že v jejich zastoupení vítězím ve filmových příbězích nad bezcitným prostředím. HELENA BENDOVÁ