Slavičín

Naše nejběžnější (protože soužití se symbiotickou houbou není tak důležité), ale taky jedna z našich nejhezčích orchidejí - vstavač mužský se zde vyskytuje v překvapivém množství. V zeleni louky, na níž se vyskytuje, do daleka zazářily koncem června jasně červené až nachové ostrůvky těchto vstavačů. Pohled, který si podmaní a uchvátí doslova každého. Jiný kout Slavičínska se zase zaskvěl jemnou lila barvou drobných květů pětiprstek, loni zase ve velkém množství. O něco později, na podzim, bylo toto místo ozdobeno temnou modří hořců brvitých, (které jsme zde marně hledali o rok dříve). O kousek dále a o něco dříve jsme se zase mohli potěšit blankytně modrými květy lnu rakouského. Na stejném místě pak všímavý člověk spatřil hořce křížaté, v době jejich kvetení, už ukryté ve vysoké trávě.

Za povšimnutí taky stojí, jak krajina tonula v záplavě obyčejných šípkových růží, které v tomto roce kvetly jako málokdy před tím, loňský červen byl v jejich znamení. Křovinaté stráně a světlé lesy zase ozdobily modrofialové orlíčky plané a naše snad nejhezčí zvonky, zvonky broskvolisté. Výslunné stráně zase nenápadné, ale velice hezké hvozdíky kropenaté, mezi nimi řídce zahořela červeň růže galské. Nelze všechno vyjmenovat - ptačince, pomněnky, sasanky, dymnivky, mochny, lýkovce, rožce, rozchodníky, tužebníky, smolničky a mnoho jiných, všechno kvetlo jako o překot.

Z orchidejí, které si zvolily jako svoje životní prostředí lesy, bych zmínil vemeníky, bohatě kvetl obyčejný vemeník dvoulistý, který nádherně voní, ale jen v noci, a láká ke svému opylování noční motýly a můry. Tito přilétají a sají nektar z průhledné ostruhy. Nijak pozadu za ním nezůstal ani vzácnější vemeník dvoulistý nazelenalý, mohutnější a taky možná i hezčí. Musím se taky zmínit o jedinečném nálezu prstnatce Fuchsova, který tu snad kdysi byl hojný a jehož jsem tady za celých čtyřicet let, kdy se věnuji fotografování, ještě nenašel. Není sice moc vysoký, zato krásný, ostatně jako všechny naše orchideje.

Slavičínsko má ale taky svoje botanické zvláštnosti, o kterých se mnoho neví. Ve velkém množství tu kvete, jako na jediném místě v České republice, nenápadná, drobná mochna drobnokvětá. Vyskytuje se sice taky v bližším okolí Slavičínska, ne však v takovém množství jako tady. Jinou botanickou zajímavostí je taky nenápadná rostlinka připomínající žlutou jahodu, řepíček řepíkovitý. Ten je rozšířen na daleko větším území střední části východní Moravy a přilehlých částech Slovenska, než zmíněná mochna drobnokvětá (na tomto území je pokládán za reliktní), avšak v takové hustotě, v jaké se vyskytuje nad Nevšovou, se snad jinde nevyskytuje. Další zajímavostí je čeleď hruštičkovitých se svými třemi rody, které se vyskytují v borových lesích Slavičínska. Z toho jeden druh, hruštička menší, je vzácný.

Na závěr bych se ještě chtěl zmínit o dvou rostlinách, které sice patří do naší přírody, ale v přírodě Slavičínska doma nejsou. Zřejmě utekly ze zahrádek a jsou velice nápadné. První z nich je vysoká rostlina s velkými květy, skutečně připomínajícími náprstek, náprstník červený. (Doma je tu žlutý náprstník velkokvětý). Druhou rostlinou je květina s poměrně velkými nádherně nachovými květy, kohoutek věncový. Svojí výraznou barvou už zdaleka upoutává pozornost. Její bíle plstnaté listy a stonky nám okamžitě napoví, že je to rostlina suchých stanovišť, přirozeně se vyskytuje na jižním Slovensku.

V tomto článku jsem se snažil dokázat, že příroda Slavičínska je stejně zajímavá jako v ostatních částech Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, možná, že není tak bohatá na orchideje, ale má své jiné zvláštnosti, které se jinde nevyskytují.

Vojtěch Malík