Mnoho dnešních pamětníků si dokáže vybavit své zážitky ze setkání s živelní pohromou na Slavičínsku v roce 1972. Podle jejich vyprávění a zápisků si můžeme udělat o této události představu.

Rok 1972 začal tehdy mírnou zimou s teplotami kolem nuly, beze sněhu. Koncem června a začátkem prázdnin bylo velmi slunečno a teplo. Vysoké teploty a sucho měly za následek nedostatek vody ve Slavičíně i v okolí. Vyschlý potok zapáchal, veškerá voda, pitná i užitková, musela být dovážena v cisternách.

K velké radosti všech obyvatel začalo koncem července konečně pršet, pršelo nepřetržitě 7 dní, za tuto dobu již byla půda nasáklá natolik, že nestačila dešťovou nadílku přijímat. Když v noci na 29. července přišla průtrž mračen, voda z potoka se vylila a zaskočila obyvatele povodí Lukšínky a Říky od středu Slavičína až po Hrádek. Po obou stranách koryta zaplavila nejvíce domy v okolí Sokolovny a dále směrem k Hrádku po pravé straně potoka. Voda ničila fasády domů, zatopila zahrady i dvory, brala s sebou domácí zvířectvo. Kolem desáté hodiny přestalo konečně pršet a voda začala opadávat.

Zajímavé jsou výsledky měření srážek z tohoto období. Meteorologické zařízení umístěné tehdy na pozemku Hedviky Kunderové, č. p. 199, oficiálně naměřilo za dobu od 23. do 29. července celkem 245,4 mm srážek. Počet srážek v červenci překročil 300 procent měsíčního a 40 procent celoročního průměru. Jen během dvou kritických dní, 28. a 29. července, spadlo na Slavičínsku 137 mm srážek, což činilo v přepočtu 161 procento měsíčního průměru.

Z archivu vybrala Marie Rumplíková