Riddick

Zrazen vlastními druhy a ponechán napospas smrti na pusté planetě. Riddick bojuje o přežití proti cizím predátorům a stává se silnějším a nebezpečnějším, než kdykoliv předtím. Brzy na to se lovci odměn z celé galaxie nevědomky stávají pěšáky v jeho plánu na cestě za pomstou. S jeho nepřáteli, přesně tam, kde je chce mít, rozpoutá Riddick brutální útok pomsty před návratem na svou rodnou planetu Furya, aby ji zachránil před zničením.(oficiální text distributora)

oooo O oooo

Recenze: Riddick

Riddick se vrací v promyšlené hře s žánrem i tradicemi vlastní série.

RIDDICK -  Autor: Filip Šula

Když jsme hledaného vraha Richarda B. Riddicka (Vin Diesel) viděli naposledy, zdálo se, že se mu nepovede špatně. Jenže život krále Smrtivládců je na Riddicka, jenž dlouhou dobu žil dost divoce, až příliš nudný a stereotypní. Rozhodne se tedy hledat svou rodnou planetu, čehož využije jeho mocichtivý pobočník Vaako (Karl Urban). Díky zevlování na trůně zlenivělý Riddick se tak nechá zradit, zranit a vysadit na planetě, kde se delší pobyt neslučuje s dlouhým životem. Jenže Riddick je Riddick a tak si na nehostinné a bizarních příšer plné planetě zvykne. Když zde po nějaké době nalezne stanici, určenou pro potřebné žoldáky a lovce odměn, spustí nouzový signál, jenž na planetu přivede dvě vesmírné lodě. Jedna obsahuje bandu špinavých, bezcharakterních lovců odměn, druhá profesionální tým, jehož velitel má na dopadení Riddicka osobní zájem. A Riddick má plán, jak svou znalost prostředí, fyzické dispozice a léty pilovanou záludnost využít k bezpečnému opuštění planety v jedné z těchto lodí.

U Riddicka jako takového se nabízí srovnání s Wolverinem (tím komiksovým, ne s tou vyměklou filmovou verzí). Oba se pohybují na okraji společnosti, nezůstávají na jednom místě, jsou drsní jako struhadlo, dokáží se ještě silnější a zuřivější vyhrabat z nejhoršího srabu a jejich přirozená inteligence ostře kontrastuje s jejich animální stránkou, která je příčinou jejich vylučování ze společnosti. A v obou případech platí, že jejich příběhy nespadají do jednoho žánru. Komiksy s Wolverinem se kromě superhrdinských mlátiček dotýkaly drsné školy, tradic samurajských filmů nebo westernu či dobrodružného příběhu.

Série Chronicles of Riddick rovněž neuplatňuje pouze jeden žánrový vzorec. Černočerná tma byla komorním survival hororem, animák Temná hrozba akčním thrillerem a Kronika temna se svou rozmáchlostí pokoušela o nastartování epické space opery. Z trailerů na aktuálního Riddicka se zdálo, že po nezdaru stran posunu Riddickových příběhů k velkolepé fantasy se tvůrci rozhodli vrátit k prvnímu vzorci. Jenže Riddick pro změnu experimentuje s dalšími žánry - tentokrát sledujeme dobrodružný/westernový příběh, vsazený do světa špinavé sci-fi.

První třetina snímku je téměř čistá „robinsonovka“, kdy se Riddick ocitá na pusté planetě, jejíž drsné podmínky mu umožní „znovu nalézt svou zvířecí stránku.“ Kromě poznávání nového prostředí a učení se, jak v něm přežít, se tedy setkáváme s dalším atributem robinsonovek, tedy vnitřním vývojem postavy. Druhá třetina, začínající příletem žoldáků, je westernově laděným dobrodružným thrillerem, připomínajícím osmdesátkový snímek Na život a na smrt (Death Hunt, r. Peter R. Hunt, 1981), případně prvního Ramba. V této části sledujeme dvě skupiny lovců, jejichž kořist je mnohonásobně převyšuje díky znalosti terénu a dlouholetému tréninku ve využívání jeho propriet. Poslední třetina už na Černočernou tmu (zejména na její poslední třetinu) navazuje a pokračuje v tradici v monstr-filmů typu Vetřelci. Po celou dobu si film uchovává nadhled a humor, plynoucí jak ze vzájemné nesnášenlivosti obou žoldáckých skupin, tak i z Riddickovy vynalézavosti. Takže se už nesnaží za každou cenu vytvářet dusnou atmosféru jako Černočerná tma, ani zoufale nedokazuje, že postavy jsou zatraceně cool (což byla jedna z největších slabin Kroniky temna). Pokud jsou protagonisté stylizováni, tak do podoby spaghetti-westernových figurek (žoldák Santana vyloženě vypadá jako někdo, koho by měl ve filmu Sergia Leoneho zastřelit Clint Eastwood). Všechny tyto žánrové konvence se filmu daří sloučit do jednoho svižného, zábavného celku.

Kromě žánrových tradic tedy Riddick upomíná i na některé konkrétní filmy (první, robinsonovská třetina silně připomíná sci-fi klasiku Můj nepřítel), což není novinka ani v rámci série – Černočerná tma částečně vychází z Cameronových Vetřelců, Kronika temna zase odkazuje na Lynchovu Dunu. Vždy je přitom kladen důraz na Riddickovu maskulinitu a animálnost, která je věčně v rozporu s jeho lidskou stránkou (další paralela s komiksovým Wolverinem). Riddick i tímhle navazuje na tradici předešlých dílů a tentokrát se tento konflikt obrací – v Černočerné tmě se pod vlivem hrůzných okolností naučí chránit druhé, v Kronice temna je zase jeho zvířeckost kontrastní ke světu, kde je běžné mezihvězdné cestování, futuristická technologie, kultivovanost multikulturní planety Helion Prime nebo strohost a disciplína světa Smrtivládců. V Riddickovi se zcivilizovaný antihrdina snaží získat zpět svou drsnou, více instinktivní povahu a částečně se vrací ke své zvířecí osobnosti, ale stále si zachovává určité morální zásady, které jej přibližují mainstreamovému publiku. V podstatě se v jeho pojetí film opět přibližuje ke spaghetti-westernu, konkrétně k Eastwoodově postavě – Riddick je sice svině, ale čestná a zásadová svině. Filmu se tak daří jak podchytit vývoj postavy v rámci série, tak navázat na předchozí filmy a posunout riddickovskou ságu zase o kus dál. Na další návrat ve tmě vidícího zabijáka se rozhodně těším.