Pan Nikdo

V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami.(oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Pan Nikdo

V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami.

Belgický režisér Jaco Van Dormael začal připravovat Pana Nikoho v roce 2001, až v roce 2007 začal svůj první anglicky mluvený film natáčet. Rozpočet dosáhl 37 milionů euro, čímž se Pan Nikdo stal nejdražším belgickým filmem.

Jaco Van Dormael (Toto hrdina, Osmý den) o filmu:

„Moji producenti nechtějí, abych to říkal, ale Pan Nikdo je vysokorozpočtový experimentální film o mnoha různých životech, které může prožít jeden člověk. Záleží jen na rozhodnutích, která v průběhu života učiníme. Každý má nekonečně mnoho možností a činí jak dobrá, tak špatná rozhodnutí. Nemo Nobody si představuje všechny možnosti, které měl. Film má stromečkovou strukturu, v každé situaci, kdy měl učinit závažnou volbu, domýšlíme obě varianty. Žil by odlišně, kdyby vyrůstal s matkou v Kanadě, anebo s otcem v Anglii. Obrazně řečeno, i my všichni stále znovu volíme, jestli sednout na vlak, anebo zůstat na nádraží"

www.acfk.cz

oooo O oooo

V Karlových Varech se představil fantastický Pan Nikdo

8.7.2010 9:27 |

Stařík Nemo Nikdo je posledním člověkem na Zemi, který může zemřít – všechny ostatní v důsledku vědeckého pokroku čeká nesmrtelnost. Více než stoletý Nemo čeká v roce 2092 na smrt. Nikdo z jeho okolí však neví, kým Nemo je.

Lékař se pomocí hypnózy a novinář prostřednictvím rozhovorů snaží z Nema dostat jeho minulost. Belgický režisér Jaco Van Dormael na filmové plátno zachycuje fascinující pouť Nemovými myšlenkami, pamětí, fantazií a vypráví příběh člověka, který nebyl Nikým, ale vším.

Ve snímku Pan Nikdo se organicky propojují nejmodernější poznatky fyziky, filozofie, religionistiky, dějin literatury a samozřejmě filmu. Až brutálně fragmentární vyprávění Pana Nikoho může zprvu připomínat chaos. Jednotlivé útržky z Nemova života se nedrží žádné klasické jednoty, časově, geograficky i dějově tvůrce přeskakuje téměř nahodile. Navíc si mnohé fragmenty odporují, chvíli je Nemo oženěn za brunetu Annu, jindy za blondýnu Elise, v další chvíli za Asiatku Jean. S každou má jiné děti, jiný život, zažívá jiné emoce, také může jinak zemřít. Miliardy a miliardy drobných rozhodnutí učiní každý člověk během jediného života. Přitom každé z těchto rozhodnutí vytváří zcela nové možnosti, kudy se lidský osud může vydat. A co je pak skutečnost a pravda, ptá se zmatený novinář, když vyposlechne tu změť impresí a různých osudů. Nic a všechno zároveň.

Jaco Van Dormael se dostává do linie tvůrců, jako byl Lewis Carroll, surrealisté, v dnešním filmu pak Michel Gondry, Spike Jonze, Darren Aronofsky nebo Matrix bratří Wachovských. Zpochybňuje kdysi neotřesitelné kánony reality, která vychází z tradiční fyziky. Ale nejsou veškeré fantazie, fikce, halucinace, sny, popisování alternativních světů „vzadu za zrcadly“ součástí toho našeho světa? A nejsou kolikrát mnohem důležitější? Pro Nema Nikoho jednoznačně ano. Jejich suma pak dává skutečný obraz jednoho lidského života v jeho komplexnosti. Van Dormaelův snímek je navíc tak mistrně zkomponován, že má potenciál vyvolat v divákovi zážitek téměř transcendentální.

Pan Nikdo je artefaktem směru, který někteří filozofové označují za neobarokní. Ten je symbolizován „zavrhnutím celistvosti a systému, jež nahrazuje vrtkavost, mnohodimenziálnost a permanentní změna“. Tato slova vystihují Pana Nikoho naprosto přesně a Van Dormaelův snímek lze vnímat jako jeden z prvních a komplexních manifestů neobarokního filmu. Jako pro nejlepší umělecká díla i pro Pana Nikoho však platí, že vůbec nejpůsobivější je v momentě, kdy jej divák přestane vnímat hlavou, ale srdcem.

Jaco Van Dormael: Nikdo neví, co je skutečnost

Film Pan Nikdo belgického režiséra Jaca Van Dormaela zapůsobil v Karlových Varech jako zjevení. Téma klíčových okamžiků života, paralelních osudů nebo tajemství času, paměti a snění připomínají to nejlepší z prací populárních režisérů Darrena Aronofského či Michela Gondryho.

* E15: V aše filmy často končívají smrtí hlavního hrdiny, kterou líčíte jako docela šťastnou událost. Jak jste získal takový pohled? Jste buddhista?

Ne, opravdu ne. Nikdy jsem se nezabýval filozofií. To, co filozofie vytváří pomocí slov, já dělám prostřednictvím obrazů. Největší výzvou v tomto filmu bylo najít podobnost mezi divnými pocity, které v sobě všichni máme, a vlastními životními prožitky. Vlastně jsem takto postavil většinu Pana Nikoho – všechno spěje k nějakému konci, všechno je pomíjivé, vše má nějaké následky, vše je vysvětlitelné a každý konec dává smysl všemu, co se vám předtím v životě přihodilo. Život je vše, co se přihodí mezi zrozením a smrtí.

* E15: Věříte v posmrtný život?

Ano. Nevěřím v Boha, myslím, že život je, co nyní zažíváme.

* E15: Po smrti hlavního hrdiny se vše začalo vracet nazpátek. Je život stále se opakující cyklus?

Je to zábavná myšlenka, že na konci vesmíru se čas obrátí zase nazpátek. A vy prožijete svůj život podruhé, naruby. Ale z hlediska fyziky je to nemožné.

* E15: Do filmu jste začlenil poslední poznatky z oblasti teoretické fyziky, jako například teorii strun. Jaký máte vztah k těmto oblastem?

Jsem tím fascinován. Ale vůbec tomu nerozumím. Je to podobné jako poezie – díváte se na realitu z jiných úhlů.

* E15: Pan Nikdo připomíná tvorbu Aronofského nebo Gondryho. Inspirují vás tito tvůrci?

Doufám, že patřím do rodiny podobně uvažujících tvůrců, jako je Michel Gondry. Vynalezl nové formy filmového jazyka, jak říci, že to, co vidíme kolem, není skutečnost. Mám ho osobně velmi rád. Jeho vnímání je opravdu jedinečné: co je skutečně, a co ne? Mám rád, když film říká, že toto možná není skutečnost, ale třeba jen myšlenka.

* E15: N a vašich filmech spolupracuje i váš bratr Pierre, jazzový kytarista. Pracoval i na Panu Nikom?

Pracoval na všech mých filmech. Hudba mého bratra v sobě mixuje více milostných příběhů. Někdy používá tu samou hudbu v různých částech filmu. Přinese do děje určitou emoci a vy si na tu samou emoci vzpomenete v jiné části příběhu, vytvoří vám v paměti určitou spojnici. Hudba hraje v mých filmech důležitou roli. Pro Pana Nikoho jsme hledali zcela jednoduchou, povrchní hudbu, která má odlišné tempo a zní jako zcela jiný příběh.

* E15: V Karlových Varech byla prezentována režisérská verze filmu. Jaký je rozdíl mezi ní a běžnou kopií?

Je o dvacet minut delší, lépe plyne. Distributoři ale měli strach, že některé pasáže jsou příliš temné, složité a že se nehodí do běžného kina. Proto jsme tu a tam ubrali nějakou scénu. To, že se v Karlových Varech promítá režisérská verze, je skvělé.

Pan Nikdo

drama, Kanada, Belgie, Francie, Německo, 133 minut / 155 minut

Režie: Jaco Van Dormael

Hrají: Jared Leto, Diane Krugerová, Sarah Polleyová, Rhys Ifans

V kinech od 15. července

Hodnocení: 100 %

Karlovy Vary

Autor článku: Stanislav Šulc