Lásky čas

Tim (Domhnall Gleeson) je naprosto obyčejný nesmělý jednadvacetiletý Brit, který má starostlivou matku, potrhlou sestru, úžasného otce (Bill Nighy) a žádnou holku. To se má brzy změnit, jelikož Tim právě dozrál do věku, kdy mu tatínek prozradí rodové tajemství. Všichni mužští členové tohoto rodu totiž mohou tak trochu cestovat v čase. „Tak trochu" v tomto případě znamená, že se můžou vracet jen do minulosti, k událostem, které oni sami prožili. Stačí zajít do nějakého tmavého koutu, zavřít oči, sevřít pěsti a jste tam, kde jste si přáli být. Tim se okamžitě rozhodne využít téhle dovednosti k tomu nejdůležitějšímu, co člověk jeho věku potřebuje. Tedy k holce, pokud možno hezké, chytré, hodné a lačné po sexu. Ta Timova se jmenuje Mary (Rachel McAdams) a jejich vztah je dokonalý, protože všechny nedokonalosti Tim pokaždé napraví. Ovšem ani s takovou schopností nemůžete život obehrávat donekonečna, zvlášť když je to prevít, který vám připravuje jedno nelehké dilema za druhým. S každým návratem totiž přijdete o všechno, co jste do té doby prožili. A to někdy hodně mrzí.(CinemArt)

oooo O oooo

Lásky čas (2013)

Autor: Ondřej Bezouška · 31.12.2013

AKTUÁLNÍ RECENZE ·

Co kdyby nesmělý mladík se jednoho dne dozvěděl, že každý mužský potomek v rodině může volně cestovat časem?

Sen skoro každého z nás je zde rozpracován do detailů. Lásky čas je snímek, který nikde netlačí na pilu a kde samo cestování časem hraje druhé, ale stejně důležité housle. Snímek režíroval známý Richard Curtis, který má na svém kontě již úspěchy v podobě Pirátů na vlnách či Lásku nebeskou. Nutno dodat, že krom režie je i zkušeným autorem mnoha scénářů. Lásky čas je tedy příběhově hlavně jeho práce.

Pokud by bylo nějaké slovo pro film vystihující, pak jedině: Melancholický. A skutečně, v letošním roce, kde se dravě řešily vztahy (např. Terapie láskou), bortily se města (např. Muž z oceli, Pacific Rim) či komorně bojovalo o přežití (např. Gravitace, Kapitán Philips) je toto jako pohlazení po duši.

Lásky čas vás nezaskočí velkými zvraty či dramatickým rozuzlením. Je to film o životě, kde má hlavní hrdina možnost vrátit se zpět a zkusit jistou situaci řešit jinak. Spíše než dílo dramatické, šlo by Lásky čas považovat za dílo filozofické.

Herecké výkony všech postav jsou na výborné úrovni. Cestování časem má své logické chyby, ale funguje zde daleko lépe, než v též výborném: Osudovém doteku. Právě postavy si zde budete od začátku do konce užívat.

Hlavní hrdinové vám přirostou k srdci. Aby ne, když s nimi následně prožijete několik desetiletí. Budete jim fandit i s nimi plakat. Ano, Lásky čas je i úspěšným a silným slaďákem.

Hudba nijak smyčcově nekřičí, naopak prohlubuje pocity, které se vám snaží Richard Curtis naservírovat. A kamera se divoce nekolíbá, naopak se snaží onu melancholii přenést i do vašeho nitra.

Snímek trvá 123 minut a nutno říci, že utečou jako voda. Minimálně mě utekly a po skončení se ve mně rozhostil naprostý tížený klid, který jsem letos z žádného jiného filmu neměl.

Lásky čas je snímkem, který vás pohladí po vlasech a odežene od vás na čas všechny chmury reálného světa kamsi do pozadí. Při jeho sledování si řeknete, že svět vlastně nemusí být špatné místo, to jen my si ho z něj děláme sami a následně na vše špatné zapomenete. Budete jen vy a film. A díky bohu za něj. Po těch mnoha dramatech, akcích a hororech jde konečně o příběh, jenž vám dopřeje i kousek toho nebe. A za toto se alespoň u mě umístil na věčném a imaginárním piedestalu. 90%