MASINOVÁ Giulietta

MASINA

Giulia Anna Masina

¬ 22. února 1920 - San Giorgio di Piano, Bologna (Itálie)

U 23. března 1994 - Řím (Itálie)

Pochází z rodiny profesora literatury. Vyrůstala u tety v Římě a už od dětství toužila po divadle. Navštěvovala církevní střední školu u Sester Uršulinek a na římské univerzitě, kterou absolvovala doktorátem z filozofie, byla členkou Univerzitního divadelního klubu, na jehož jevišti hrála posléze (1948) po boku Marcella Mastroianniho v alegorické komedii Lea Ferrera Angelica. Po ukončení studií vyučovala krátce na gymnáziu a v roce 1942 začala pracovat v rozhlase, kde svým charakteristickým hlasem deklamovala texty v seriálovém komediálním pořadu Chico a Pallina, pro který psal scénáře tehdy ještě novinář a malíř Federico Fellini; v roce 1943 se za něho provdala a zůstali spolu po celý život. Od poloviny 40. let sbírala zkušenosti před filmovou kamerou a hned za druhou roli dívky Marcely v dramatu Bez milosrdenství (režie A. Lattuada) získala ocenění italské filmové kritiky, Stříbrnou stuhu. Zásadní obrat v její kariéře však učinil teprve Fellini, pod jehož vedením vytvořila nezapomenutelné tragikomické portréty nepříliš hezkých drobných žen zmítaných osudem, zraňovaných, nešťastných a zoufalých, ale věčně toužících po štěstí a lásce. Mezinárodní popularitu a označení Chaplin v sukních jí přinesla úloha zaostalé, odstrkované a nepochopené dívky Gelsominy, kterou matka z bídy prodá surovému potulnému artistovi (A. Quinn), v dramatu Silnice. Obdobně působivý výkon, oceněný na MFF v Cannes 1957 a San Sebastianu 1957, podala v dramatu Cabiriiny noci, kde ztělesnila římskou pouliční prostitutku Cabirii, jejíž sen o štěstí se rozplyne poté, co je podvedena a oloupena o všechny úspory a téměř o veškerou víru v člověka. Naivních iluzí a vlivu tradic se zbavila po překonání manželské krize také její další felliniovská hrdinka, podváděná manželka Giulietta, za jejíž ztvárnění v psychologické studii Giulietta a duchové obdržela Donatellova Davida 1966. S dvacetiletým odstupem navázala v polovině 80. let na linii postav osamělých, neustále toužících a klamaných žen, jimiž se kdysi proslavila: stárnoucí obchodnice a někdejší varietní umělkyně Amelie Bonettiové, která se po mnoha letech opět schází s tanečním partnerem (M. Mastroianni) na jednom pódiu, v nostalgické revui s kritickým pohledem do zákulisí pokleslé televizní zábavy Ginger a Fred. Felliniho velký obdivovatel a přítel, slovenský režisér Juraj Jakubisko, ji obsadil do titulní role spravedlivé pohádkové bytosti, která ze své nebeské observatoře řídí na zemi zimní počasí a občas zasahuje i do života lidí, ve filmové adaptaci pohádky bratří Grimmů Perinbaba. Během umělecké přestávky (1969-1985) se aktivně zapojila do činnosti organizace UNICEF, pomáhající zejména dětem třetího světa. Přes deset let měla v rozhlase vlastní literární pořad a v deníku La Stampa vedla rubriku životních rad, z nichž sestavila knihu Deník těch druhých, která získala Cenu Danta Alighieriho 1977. Byla hostem MFF v Karlových Varech 1986.

1946

q Paisŕ (režie Roberto Rossellini) (Paisa)

1948

q Senza pietŕ (Bez milosrdenství; režie Alberto Lattuada) (Senza pieta)

1950

q Luci del varietŕ (Světla varieté; režie A. Lattuada, Federico Fellini) (Luci del varieta)

q Cameriera bella presenza offresi (Představuje se krásná komorná; režie Giorgio Pastina)

1951

q Persiane chiuse (Stažené žaluzie; režie Luigi Comencini)

q Sette ore di quai (Sedm hodin malérů; režie Vittorio Metz, Marcello Marchesi)

1952

q Europa '51 (Evropa '51 - V; režie R. Rossellini)

q Lo sceicco bianco (Bílý šejk; režie F. Fellini)

q Wanda la peccatrice (Wanda hříšnice; režie Duilio Coletti)

q Il romanzo della mia vita (Román mého života; režie Lionello De Felice)

q Ai margini della metropoli (Na okraji velkoměsta - ČTV; režie Carlo Lizzani)

1953

q Donne proibite (Zakázané ženy; režie Giuseppe Amato)

q Via Padova 46 (Padovská ulice 46; režie Giorgio Bianchi)

q Cento anni d'amore (Sto roků lásky; režie L. De Felice)

1954

q La strada (Silnice; režie F. Fellini)

1955

q Buonanotte, avvocate (Dobrou noc, advokáte; režie G. Bianchi)

q Il bidone (Podvodník; režie F. Fellini)

1957

q Le notti di Cabiria (Cabiriiny noci; režie F. Fellini)

1958

q Fortunella (režie Eduardo De Filippo)

1959

q Jons und Erdme (Jons a Erdme; režie Victor Vicas)

q Nella cittŕ l'inferno (Peklo ve městě; režie Renato Castellani) (Nella citta l'inferno)

q Das kunstseidene Mädchen (Dívka v umělém hedvábí; režie Julien Duvivier)

1962

q Landru (režie Claude Chabrol)

1965

q Giulietta degli spiriti (Giulietta a duchové; režie F. Fellini)

1966

q Scusi, lei č favorevole o contrario? (Promiňte, jste pro, nebo proti?; režie Alberto Sordi) (Scusi, lei e favorevole o contrario?)

q Rita la zanzara (Komár Rita; režie Lina Wertmüllerová)

1967

q Non stuzzicate la zanzara (Nedrážděte komára; režie L. Wertmüllerová)

1969

q The Madwoman of Chaillot (Bláznivá ze Chaillot; režie Bryan Forbes)

1985

q Perinbaba (režie Juraj Jakubisko)

q Ginger e Fred (Ginger a Fred; režie F. Fellini)

1986

q Sogni e bisogni (TV - Sny a potřeby; režie Sergio Citti)

1990

q Aujourd'hui peut-ętre (Snad dnes; režie Jean-Louis Bertucelli). (Aujourd'hui peut-etre)