Jaromír Hanzlík

19. 3. 2007

 

Životopis (biografie) / Informace:

Ještě než odmaturoval na malostranském gymnáziu v Hellichově ulici, v jehož proslulém divadelním kroužku působil, získal zkušenost v televizi i ve filmu. I když se přihlásil na DAMU, dal nakonec přednost angažmá v Divadle na Vinohradech (1966-93), na jehož scéně postupně vyzrál z představitelů vitálních, nezkušených mladíků v hereckou osobnost, schopnou vystihnout povahovou rozmanitost mužských typů středního věku v komediální i v tragické poloze (Grandlehárna, Loupežník, Car Fjodor, Hamlet, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus). V kinematografii zaujal citlivými portréty bezelstných dospívajících chlapců ve stěžejních filmech poloviny 60. let: vystrašený Honza v psychologické studii Finský nůž, introvertní Michal v Mášově Bloudění, nesměle zamilovaný student Vojta ve Vávrově adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku, německý voják v Kočáru do Vídně. Pozvolna se propracovával i ke komediálním postávám, často po boku Daniely Kolářové, jak v televizi (seriál Taková normální rodinka, triptych Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) tak ve filmu: kralevic Karel (Slasti Otce vlasti), královský šenk Pešek (Noc na Karlštejně) a frajerský traktorista Honza (Léto s kovbojem). Během 80. let navázal úspěšnou spolupráci s Jiřím Menzelem, v jehož komediích podle literárních předloh ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické figurky: pábitelský strýc Pepin (Postřižiny), nadšený sběratel veteše Leli (Slavnosti sněženek) a suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera (Konec starých časů). Poslední pravidelnější návraty na plátno absolvoval převážně v dobových kostýmech, např. jako kaplan (Oldřich a Božena), žoldnéř Zajíc (Dva na koni, jeden na oslu), král Ctirad (Nesmrtelná teta) a stárnoucí quijotovský rytíř Kornelius (O perlové panně). Velké popularity dosáhl díky televizi jako oblíbený protagonista mnoha inscenací a filmů, pohádek a seriálů, jež reprezentují zejména tituly Záhada hlavolamu (1969), Taková normální rodinka (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977), Ve znamení Merkura (1978), Nemocnice na kraji města (1978; 1981; 2003), Plechová kavalérie (1979), Dnes v jednom domě (1980), Lucie postrach ulice (1980), Dynastie Nováků (1982), Dobrá Voda (1982), Doktor z vejminku (1982), Sanitka (1984), My všichni školou povinní (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Slavné historky zbojnické (1985), Cirkus Humberto (1988), Dido – Geheimnis des Fisches (1991), Hříchy pro pátera Knoxe (1992) a Pojišťovna štěstí (2004). Ačkoliv v roce 1993 ohlásil ukončení herecké kariéry, své rozhodnutí již několikrát porušil. V roce 1997 převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového TV pořadu Úsměvy českého filmu, z něhož připravil čtyři svazky knih Album úsměvů. Analýzu jeho filmové tvorby přinesl Jan Jaroš v knížce Jaromír Hanzlík (Praha, ČSFÚ 1988).

Filmový přehled 2009/9

oooo O oooo

Životopis (biografie) / Informace:

Jaromír Hanzlík sa narodil v roku 1948 v Českom Těšíne. Otec bol herec a kabaretiér, matka pracovala ako asistentka réžie v Čs. televízii. V roku 1966 ho prijali na studium herectva na pražskej DAMU, ale miesto do školy nastúpil do pražského Divadla na Vinohradoch. V tomto známom divadle sa rýchlo stal jedným z popredných členov a vytvoril tu postavy v hrách, ktoré patria k základným hodnotám českej i svetovej dramatiky (Loupežník, Hamlet, Car Fjodor, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeracu, Oidipus..)

Po prvý krát si zahral vo filme ešte ako študent gymnázia v roku 1965 v drámach Fínsky nôž a Každý mladý muž. Aj tu mal šťastie na vynikajúce osobnosti - film Každý mladý muž režíroval výrazný predstaviteľ novej vlny, scenárista a dramaturg Pavel Juráček a okrem Pavla Landov-ského v ňom hral aj neskorší prezident Václav Havel. V roku 1966 účinkoval pod vedením režiséra Otakara Vávru vo filme Romance pro křídlovku po boku Zuzany Cigáňovej. V Masovom Bloudění riešil jeho hrdina vzťah k rodičom, v Kachyňovom filme Kočár do Vídně predstavoval zasa zúfalého nacistického vojačika, ktorý sa snaží ujsť pred koncom vojny do bezpečia.

V roku 1969 dostal úlohu v historickej komédii Slasti otce vlasti, v ktorej sa prvý raz objavil s Danielou Kolářovou. Tá sa stala jeho častou hereckou partnerkou v divadle aj vo filme (Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, seriál Taková normální rodinka). V neskorších rokoch stvárnil asi 40 filmových a televíznych úloh. Zahral si v mnohých českých seriáloch - Byl jednou jeden dům, v trilógii Podnájemníci s Ivanou Andrlovou, v Nemocnici na okraji mesta, v Sanitke a v úspešnom Cirkuse Humberto. V 80. rokoch spolupracoval s režisérom Jiřím Menzlom na filmoch nakrútených podľa Bohumila Hrabala - Postřižiny a Slavnosti sněženek a na filme Konec starých časů podľa Vladislava Vančuru. O štyri roky neskôr opustil Vinohradské divadlo a žil v zahraničí. V Českej televízii pätnásť rokov uvádzal spomienkový program venovaný českému filmu - Úsměvy.

Hanzlíkov talent bol natoľko výrazný, že sa stal symbolom svojej doby a filmy, v ktorých vytváral rozmanité portréty dospievajúcich chlapcov iba ťažko si hľadajúcich miesto v živote, pôsobili na niekoľko generácií mladých filmových divákov.

katalog 17.ArtFilmFestu 2009/196

oooo O oooo

….  Přijal ji a od té doby patřil k nejobsazovanějším hercům nejen na své domovské scéně, ale také před kamerou. Velmi populární dvojici vytvořil s Danielu Kolářovou, získali popularitu zejména prostřednictvím filmu a televize. Seriál Taková normální rodinka, Podnájremníci, Otec nebo bratr.

Hráli spolu také v muzikálu Noc na Karlštějně, v komedii Léto s kovbojem.Hrál také v Menzelových filměch: Postřižiny, Slavnosti sněženek. V seriálech: Nemocnice na kraji města, Dobrá voda, Cirkus Humberto, Sanitka, Synové a dcery Jakuba skláře.

Ačkoliv roku 1993 kdy odešel od divadla, ohlásil ukončení herecké kariéry, své rozhodnutí již několikrát porušil. Po Zdeňku Svěrákovi převzal moderování tzv. vzpomínkového pořadu Úsměvy českého filmu, z něhož připravil 4 svazky knih Album úsměvů. V současné době hraje v seriálu Pojišťovna štěstí.

Hvězdy stálice: Jaromír Hanzlík odešel do Švýcarska za životní láskou!

Hvězdy stálice: Jaromír Hanzlík odešel do Švýcarska za životní láskou!

6.8.2007 |

„Pro herce je divadlo diktatura. Neustále o tobě rozhoduje někdo, koho si třeba lidsky ani profesně nevážíš. A kůži na trh pak neseš před diváka jen ty. Proto v divadle nehraju,“ vysvětluje herec.

 Jaromír Hanzlík (59) patřil od svých osmnácti let k nejobsazovanějším a nejoblíbenějším českým hercům. Díky svému přirozenému hereckému talentu dokonce ani nemusel studovat herectví. Ihned po skončení střední školy s ním totiž podepsalo smlouvu Vinohradské divadlo, kde vydržel celých třicet let, než kvůli psychickému a fyzickému vyčerpání pověsil herectví na hřebíček.

 

„Najednou jsem zjistil, že se cítím jako ta veverka na točícím kole v kleci. Že pořád běžím a nemůžu z toho vystoupit. Víte, ono to už došlo tak daleko, že jsem z hraní už ani neměl radost a přál jsem si, aby divadlo vyhořelo nebo abych si zlomil nohu a nemusel hrát. Vždyť jsem hrál od svých osmnácti let a hned první ligu. No a kopejte třicet let první ligu. Já byl opravdu vytíženej herec, nejen v divadle, ale i v televizi a ve filmu. A to obrovské kvantum práce mě dokonale stravovalo,“ říká.

 

Hanzlík měl úzký kontakt se světem filmu už coby malý kluk, protože jeho maminka pracovala jako asistentka režie v České televizi. Pokud se naskytla příležitost, propašovala ho do komparzu.

 

„Už jako dítě jsem byl pěkný kvítko a jednou si mě v nějakém komparzu všimnul pan režisér Kraus a obsadil mě do role zlého pionýra v televizní inscenaci Taková loď. Na tohle úplně první natáčení strašně rád vzpomínám, protože jsem ve svém civilním životě měl zakázáno vstoupit do pionýra, což mi bylo hrozně líto. Tak jsem si to alespoň vynahradil v tom filmu,“ směje se herec.

 

Co by osmnáctiletá, dívkami obletovaná hvězda si své slávy užíval plnými doušky. Přiznává, že tehdy mu sláva stoupla dost do hlavy a jediný, koho byl schopný uznat jako sobě rovného, byl jeho idol, francouzský herec Gérard Philip. Čeští herci typu Jiřina Bohdalová nebo Miloš Kopecký mu tehdy nestáli ani za pozdravení.

 

„Jakožto s mladým klukem se mnou sláva strašně zamávala. Nemohl jsem jít po ulici bez toho, aby se za mnou neotáčely holky a nechtěly podpis. Byl jsem dost nafoukanej, vždycky jsem to byl já a pak dlouho dlouho nikdo. Tehdy mi dost vadilo, když jsem sdílel šatnu třeba s Vlastimilem Brodským nebo Radkem Brzobohatým a oni na mě koukali jako na malýho klučinu a vždycky mě dost utírali za to, jak jsem byl drzej,“ vzpomíná.

Starší herci na něj koukali jako na rozmazleného a neměli ho příliš v oblibě, i když uznávali, že má dar herectví od boha. Hanzlík měl tehdy štěstí, že si ho vzal pod svá křídla režisér Dudek, který ho nechal vyniknout v mnoha svých filmech.

 

„Byl jsem takovej Dudkův chráněnec. Mělo to především ty výhody, že jsem se v minulém režimu vyhnul rolím, o které jsem nestál. Normálně odmítnout roli v nějakém normalizačním snímku byla herecká sebevražda. Jenže my byli s Dudkem domluvený, že jakmile mi nabídnou takovou roli, tak jim řeknu, že už bohužel natáčím něco jiného. Takže se tak vždycky i stalo a já se nemusel nikdy zpronevěřit svému přesvědčení,“ pochvaluje si.

 

K jeho nejkrásnějším rolím určitě patří pan Pešek z filmového muzikálu Noc na Karlštejně (1973), dr. Mráček z komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Honza z Léta s kovbojem (1976) nebo Leli z Menzelových Slavností sněženek (1983).

 

Právě při natáčení Noci na Karlštejně se zakoukal do herecké kolegyně Jany Brejchové. Tehdy byli však oba zadaní. Brejchová byla vdaná za Vlastimila Brodského a Hanzlík za zdravotní sestru Jaroslavu. Když se oba rozvedli, začali spolu žít a zůstali spolu třináct let.

 

„Ženil jsem se jako strašně mladý. Byl jsem jedenadvacetiletý mladíček propadlý divadlu, teplo rodinného krbu mě ještě nelákalo. Přesto jsem si Jarku vzal a měl s ní svého jediného syna Davida. Bohužel nám to hlavně díky mě vůbec neklapalo, tak jsme se krátce po jeho narození rozvedli.“

 

Krátce poté, co v roce 1992 odešel ze stálého angažmá ve Vinohradském divadle, poznal svou životní partnerku, Čechošvýcarku Danu Silvínovou. Tehdy rezignoval na svět divadla i filmu a odstěhoval se za ní do švýcarského Bernu. Od té doby jezdí do Čech jen na občasné návštěvy, především kvůli natáčení televizních Úsměvů a seriálu televize Nova, Pojišťovna štěstí (2004).

 

„Nemám švýcarské občanství, i když už tam žiju více než patnáct let. Stále jsem Čech, který našel lásku ve Švýcarsku. Mám to tak, že vždycky když přijíždím do Prahy, pocítím teplo u srdce, protože se vracím domů. A vždycky když přijíždím do Bernu, žene mě láska k mé ženě,“ usmívá se.

 

Za posledních patnáct let, co žije ve Švýcarsku, Hanzlík úplně nezmizel z televizních obrazovek. Především kvůli jeho pořadu Úsměvy, který moderuje. „Nabídku na Úsměvy jsem dostal v roce 1996 a ohromně mě to překvapilo. Vymínil jsem si, že budu mapovat nejenom filmový, ale i televizní humor. Necítím se být moderátorem, ale spíš hostitelem, který svým hostům nabídne příjemnou atmosféru, aby se rozpovídali sami.“

 

V roce 2005 pak dostal nabídku zahrát si bohatého právníka a šlechtice Krásu v oblíbeném seriálu Pojišťovna štěstí. „Scénářů a nabídek dostávám pořád dost, akorát že vždycky když si je přečtu, tak radši s díky odmítnu. S Pojišťovnou to bylo jiné, tam mě scénář velice zaujal a rád jsem nabídku přijal,“ vysvětluje Hanzlík. V současné době se dodělává již třetí řada seriálu.

 

oooo O oooo

Autor: Alice Rottová

Hanzlík: A přece zase točí

Herec se vrací. Jaromír Hanzlík (59) už zapomněl na to, že chtěl nadobro skoncovat s herectvím.

 "Připadal jsem si jako veverka v kole," zdůvodnil herec před deseti lety náhlý odchod.Teď se k hraní vrací stále častěji.

 V těchto dnech natáčí Hanzlík v Bratislavě slovenský film s pracovním názvem Pokoj v duši. A stejný klid a pokoj zřejmě cítí i on. Veverka v kole se už uklidnila.

 Vždyť hned po účinkování ve dvou řadách seriálu Jiřího Adamce Pojišťovna štěstí přijal herec nabídku zahrát si v zajímavém příběhu ze současnosti. A nebyla to dokonce žádná hlavní role, co ho přimělo odjet natáčet na Slovensko. Stačil dobrý scénář Jiřího Křižana.

 "Nabídek jsem vždycky dostával dost, akorát, že jsem si je vždycky přečetl a pak je s díky odmítl," říká Hanzlík. "Jen s Pojišťovnou to bylo jiné a nyní s Pokojem v duši."

Autor: Hana Höschlová (16. 8. 2007

 

Hanzlík: Vydělá až 780 tisíc!

Jaromír Hanzlík bere v seriálu Pojišťovna štěstí nevyšší honoráře.

 Kolem tři čtvrtě milionu za třetí řadu, která právě běží na Nově. Svým honorářem tak předčil i herecké bardy Jiřinu Jiráskovou, Jiřinu Bohdalovou a Petra Nárožného! Hanzlík se přitom roli Krásy zprvu vzpíral.

V rolích je velice vybíravý a důsledný. Rozhodně chce dopředu číst scénář a především vědět, kam jeho postava směřuje. A to je v Pojišťovně vyloučené, ani scenáristka Papoušková netuší, co bude s Krásou, pokud dojde až k 5. řadě.

 "Pojišťovna štěstí? Seriál? Český Dallas, to není pro mě!" vyslal přede dvěma lety signály herec, který se právě díky 'televiznímu románu' a postavě JUDr. Krásy vyšvihl mezi současné špičky první herecké ligy.

 "Ten nápad jsem dostal 2. dubna 2005 při předávání cen Anno. Viděl jsem tam Jaromíra a uvědomil si, že pro roli Krásy potřebuju báječně vypadajícího mužskýho, který bravurně hraje," potvrzuje režisér Jiří Adamec, který obsadil Hanzlíka už v seriálu Sanitka.

 Hanzlík nakonec změnil názor, k Adamcovi měl vždycky důvěru, a když se podíval na jeden díl Pojišťovny, rozhodl se: Zkusím to! Měl jedinou podmínku - aby jeho role byla zajímavá a aby měla dostatečný prostor. Chtěl se prostě rozehrát a svým hereckým umem se blýsknout.

 O honorář mu ani tak nešlo. Přesto dostal jeden z nejvyšších. Hanzlíkův výdělek dosahuje zhruba 30 000 Kč za jeden natáčecí den a těch dní absolvoval šestadvacet. To je cca 780 000 Kč.

 Nova dobře věděla, že oživení seriálu Hanzlíkem se jí vyplatí. Vážila si ho, a tak velkoryse pamatovala i na to, že herec žije s manželkou Danou ve Švýcarsku a tam panují skutečně jiné ceny.

Autor: Michaela Remešová, Dalibor Mácha (29. 10. 2007)

 

Okouzlený vůní pudru a šminek

V dalším díle cyklu Po stopách hvězd se setkáme s Jaromírem Hanzlíkem. Možná nevíte, že jeden z našich nejuznávanějších herců nikdy nevystudoval herectví.

Narodil se v roce 1948 v Českém Těšíně a jak říká, nejvíc ho v životě ovlivnil jeho tatínek, kterého obdivoval. "Byl herec operetního žánru, ten však po válce vláda dělnické třídy zrušila jako buržoazní přežitek."

 Pokud jde o profesi, Jaromír neváhal. "Neplánoval jsem, nesnil, neměl žádné ambice, jen snad už od kolébky jsem věděl, že nemůžu dělat nic jiného než můj tatínek. Poprvé jsem se setkal s operetou v divadle v Kladně, na což nikdy nezapomenu. Jako malý kluk jsem přišel do prostředí, kde byly krásné ženy, baletky, a já si myslel, že to jsou princezny. Divadlo pro mě mělo zvláštní atmosféru, všude byla cítit vůně pudru a šminek." A bylo rozhodnuto.

 Jeho hereckou dráhu ovlivnili Jiřina Jirásková a Jiří Pleskot, s nimiž točil film Bloudění a kteří ho doporučili do pražského vinohradského divadla.

 "Z velkého repertoáru jsem p odehrál snad všechno. Třicet let jsem ze sebe neustále jen vydával. Potřeboval jsem si utřídit myšlenky, odpočinout si, načerpat sílu, a proto jsem se rozhodl na čas odejít."

 Nejen v divadle, ale také ve filmu a televizi vytvořil plejádu postav. Tou první byl Huck v Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna.

 "Hrál jsem ho moc rád. V souvislosti s pořadem Úsměvy mám občas možnost zhlédnout věci dávno zapomenuté."

 CO MOŽNÁ NEVÍTE

 Velký vzor pro Jaromíra Hanzlíka byl Zdeněk Štěpánek. "Chtěl jsem být jako on. Naše rodiny se prolínaly, hltal jsem každou chvilku, kdy jsem mohl být s ním. Dokonce jsem chodil do školy s jeho synem Petrem."

Jitka Kománková

Otočil o 180 stupňů

Jaromír Hanzlík: Hvězdné manýry ho přešly

Foto: Blesk – Bára Příhodová

 

Dnes 05:00 25.7.2009

Jaromír Hanzlík (60) zařadil zpátečku. Když ho TV Nova definitivně pohřbila v Pojišťovně štěstí, prohlásil: „Už mě nikdo do žádného seriálu nikdy nedostane!“ Neuplynul ale ještě ani rok a herec najednou obrátil o 180 stupnů.

Režisérovi Jiřímu Adamcovi dokonce s radostí kývl na pokračování slavného seriálu Sanitka.

„Ano, Jaromír se na Sanitku dokonce moc těší. A já také,“ řekl Blesku Adamec a dodal: „Bez Hanzlíka by to přece nebylo ono.“

Hanzlík se dokonce ani nezajímal o výši svého honoráře, ani o to, jestli mu budou proplácet cestovné ze Švýcarska, kde žije. Tak ho Adamcova nabídka zaujala. Přitom to byly právě hvězdné manýry a vysoké finanční nároky, kvůli kterým v Pojišťovně jako doktor Krása skončil. Za jeden natáčecí den požadoval Hanzlík úctyhodných 50 tisíc, což neměli ani o generaci starší Jiřina Bohdalová nebo Petr Nárožný. „Opravdu mi kývl, žádné podmínky si nekladl a na honorář se neptal,“ potvrdil Adamec, který s Hanzlíkem léta letoucí vychází velmi dobře. „Jaromír je profík po všech stránkách. A samozřejmě patří k hercům, jejichž honorář by měl být nejvyšší. Platí se přece za kvalitu,“ pokračuje Adamec.

Je to už 25 let, co Sanitku natočil. Její pokračování je teď prý závislé na financích. „Budou-li peníze, a já doufám, že ano, Jiří Hubač sedne nad scénář a točíme,“ tvrdí Adamec, který chce potom seriál prodat České televizi.

Autor: Michaela Remešová

Zdroj: Blesk,cz

 

Jaromír Hanzlík (61) po patnácti letech změnil adresu! Opustil švýcarský Bern a nastěhoval se do nové vilky u řeky Sázavy. Herec očekával, že po obsazení v seriálu Pojišťovna štěstí přijdou další lukrativní role.

 Zatím na ně ale jen marně čeká... Nejlépe placený český herec, který je zvyklý na 40 tisíc korun za natáčecí den, tedy oblékl pracovní kalhoty a s kolečkem v ruce zedničí.

Na dotaz, zda se rozhodl rozšířit svoji luxusní nemovitost, ale reagoval Hanzlík podrážděně. „Co je komu do toho, jestli jezdím s kolečkem nebo ne?“ řekl jen Blesku.

Hanzlíkovi se sice podařilo letos natočit tři filmy, to ale hvězdnému herci nemůže stačit. Sídlo ve Švýcarsku vyměnil za českou vesnici kvůli dlouho očekávanému seriálu Sanitka. V něm chce režisér Jiří Adamec po pětadvaceti letech navázat na úspěšné dílo. „Dohodli jsme se s Jaromírem, že by hrál opět hlavní roli doktora Vojtěcha Jandery,“ řekl Blesku Adamec.

„Jaromír neváhal ani okamžik,“ dodal režisér. Pokračování Sanitky je ale zatím v nedohlednu. Jiří Hubač převedl práva Sanitky na syna Ivana, který začíná teprve psát scénář. Navíc podle Adamce překročí rozpočet sto padesát milionů korun. „Hledáme sponzory. Potom teprve můžeme začít točit,“ prozradil Blesku Adamec.

Hanzlík se tedy vrátil do Čech, ale vysněná role Jandery zatím visí ve vzduchu. Herci tedy nezbývá nic jiného než si krátit volné chvíle manuální prací na domku. Zarostlý dělník s kolečkem bohužel není Hanzlíkova nová seriálová postava výstředního milionáře, ale krutá realita.

Autor: Michaela Remešová, Hana Höschlová

Zdroj: Blesk,cz  2.12.2009

 

Herecká filmografie

 

2010  Rodinka 

2009  Muži v říji 

 Nepolepšitelný (TV film) 

 Pokoj v duši 

 Smyčka (TV film) 

2004  Pojišťovna štěstí (TV seriál) 

2003  Nemocnice na kraji města po dvaceti

letech (TV seriál) 

 Talár a ptačí zob (TV film) 

2001  Svědek (TV film) 

1997  O perlové panně (TV film) 

 Polední žár (TV film) 

1994  Diamantové meče 

 Z hříček o královnách: Jeden den

velkokněžny (útržek ruský) (TV film) 

1993  Melánie, Melánie (TV film) 

Nesmrtelná teta 

1992  Hříchy pro pátera Knoxe (TV seriál) 

 Nikdy nekončí (TV film) 

1991  Bláha a Vrchlická (TV film) 

 Dido (TV film) 

 Pilát Pontský, onoho dne (TV film) 

 Uzavřený pavilón (TV film) 

1990  Jen o rodinných záležitostech 

 Motýlí čas 

1989  Konec starých časů 

 Něžný barbar 

1988  Bankovní dům Daubner (TV film) 

 Cirkus Humberto (TV seriál) 

1987  Viktor Veliký (TV film) 

 Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně

zdálo (TV film) 

1986  Cyrano z Bergeracu (divadlo) 

 Dva na koni, jeden na oslu 

 Žena z Korinta (TV film) 

1985  Případ Platfus (TV film) 

 Slavné historky zbojnické (TV seriál) 

 Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál) 

1984  ...a zase ta Lucie! 

 Barrandovské nocturno aneb Jak film

zpíval a tančil 

 Lucie, postrach ulice 

 My všichni školou povinní (TV seriál) 

 Oldřich a Božena 

 Sanitka (TV seriál) 

1983  Slavnosti sněženek 

 Tažní ptáci (TV film) 

1982  Čtverec mizení (TV film) 

 Dobrá voda (TV seriál) 

 Doktor z vejminku (TV seriál) 

 Dynastie Nováků (TV seriál) 

 Tři spory: Spor dramaturga

Stroupežnického (TV film) 

1980  Čarovná rybí kostička 

 Dopis psaný španělsky (TV film) 

 Dům na nebesích (divadlo) 

 Lucie, postrach ulice (TV seriál) 

 Postřižiny 

 Šibalské pohádky (TV seriál) 

 Zločin na poště (TV film) 

1979  Dnes v jednom domě (TV seriál) 

 Jak je důležité míti Filipa (TV film) 

 Král Krysa (TV film) 

 Plechová kavalérie (TV seriál) 

 Tvář za sklem 

1978  Otec nebo bratr (TV film) 

 Polská krev (TV film) 

 Romance z Hlubočep (TV film) 

 Tajemství Ocelového města 

 Ve znamení Merkura (TV seriál) 

1977  Ikarův pád (TV film) 

 Já zůstanu věrný (TV film) 

 Nemocnice na kraji města (TV seriál) 

 Žena za pultem (TV seriál) 

1976  Léto s kovbojem 

 O Terezce a paní Madam (TV film) 

 Podnájemníci (TV film) 

1975  Dva muži hlásí příchod 

 Mys Dobré naděje 

 Na konci světa 

 Tři muži se žralokem (TV film) 

 Zlatá přadlena (TV film) 

1974  Byl jednou jeden dům (TV seriál) 

 Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků

v Čechách 

 Lidé z metra 

 O princi Janovi a princezně Marfušce (TV

film) 

 Poslední královna (TV film) 

 Poslední ples na rožnovské plovárně 

1973  Dny zrady I. 

 Dny zrady II. 

 Noc na Karlštejně 

 Pokus o vraždu 

 Slečna ze spořitelny (TV film) 

 Známost sestry Aleny 

1972  Lakomec (divadlo) 

 Půlnoční kolona 

1971  Bakaláři (TV seriál) 

 Hostinec U létavého draka (TV film) 

 Metráček 

 Otcové a děti (TV film) 

 Podezřelé prázdniny (TV film) 

 Taková normální rodinka (TV seriál) 

 Zločin na Zlenicích hradě (TV film) 

1970  Ďábelské líbánky 

 Kateřina a její děti 

 Luk královny Dorotky 

 Na kolejích čeká vrah 

 Nevěsta 

1969  Alchymista (divadlo) 

 Brouk v hlavě (divadlo) 

 Dvě Cecilky (TV film) 

 Slasti Otce vlasti 

 Učedník kouzelníka Čáryfuka (TV film) 

 Záhada hlavolamu (TV seriál) 

1968  Andersenovy pohádky (TV seriál) 

 Čest a sláva 

 Jindřich IV. (divadlo) 

 Maratón 

 Naše bláznivá rodina 

 Nejlepší ženská mého života 

 Žert 

1967  Malé letní blues 

 Zmluva s diablom 

1966  Dobrodružství Huckleberryho Finna -

Jak jsme osvobozovali Jima (TV film) 

 Dobrodružství Huckleberryho Finna - Král

a vévoda (TV film) 

 Kočár do Vídně 

 Romance pro křídlovku 

 Věra Lukášová (TV film) 

1965  Bloudění 

 Finský nůž 

 Každý mladý muž