Mistr napětí Alfred Hitchcock

V Americe mu říkali Hitch, ale pro Evropu byl vždy monsieur Hitchcock. "Mistr napětí a hrůzy, geniální režisér, který umí spojit umění se zábavou a ví příliš dobře jak si získat diváka ... "- takové a podobné

hodnocení provázely Alfréda Hitchcocka téměř od začátku jeho filmové tvorby. Ale on jakoby nevnímal, co se o jeho tvorbě píše a říká, kráčel roky vlastní Neměnitelná cestou. Na otázku jak by on sám charakterizoval svůj cíl odpověděl: "Chci, aby divák trpěl," ale vzápětí dodal: "k strachu je však potřebný humor. "

Alfréd Hitchcock, tento anglický a americký režisér, scénárista a producent, který je více než zaslouženě považován za mistra filmového hororu, thrilleru, kriminálních a špionážních filmů a jednoho

z nejvýznamnějších světových režisérů 20. století se narodil 13. srpna 1899 ve Velké Británii - v Leytonstone při Londýně jako syn prodavače zeleniny Williama Hitchcocka. Vyrůstal ve velmi přísné katolické rodině, což mělo vliv na jeho výchovu.

Po absolvování jezuitské střední školy sv. Ignáce, kde studoval mechaniku a navigaci, začínal Hitchcock pracovat jako bankovní úředník v telegrafním podniku. Přitom projevoval zájem o umění - přivydělával si jako

karikaturista, tlačiteľ inzerátů a absolvoval studium umění na Londýnské univerzitě. Se světem filmu se Hitchcock seznámil přes odborné filmové časopisy a pak když se v r.. 1920 dozvěděl že americká filmová společnost Paramount otevřela svou pobočku v Londýně, zaměstnal se v ní jako chlapec pro všechno.

Postupem času v ní Hitchcock působil nejprve jako návrhář titulů, později jako scénárista, výtvarník a asistent režie.

Prvním samostatným filmem Alfréda Hitchcocka jako režiséra je film The Pleasure Garden (Bludiště lásky, 1925). O rok později natočil  film The Moutain Eagle (Skalní orel, 1926) a ještě koncem tohoto roku

začal pracovat na svém prvním typicky "hitchcockovským" filmu The Lodger ( Nájemník, 1927) - u nás byl tento film uváděn jako "Příšerný host." Nadšená filmová kritika psala, že je to nejlepší film, jaký kdy v Anglii

vznikl.

Z této úrovně již Alfréd Hitchcock nepolevil. Všechny jeho díla - ty nejlepší i méně dobré mají vynikající řemeslnou úroveň. Do roku 1939 natáčel Hitchcock v Anglii. Zde si vytvořil onen neopakovatelný styl.

Ovlivnila něj anglická dokumentární škola 30. let i filmy anglického režiséra Alexandra Kordy - plné plynulého děje, dobrých hereckých výkonů, inscenačních rozmachu. A netřeba zdůrazňovat, že Anglie je kolébkou

kriminální literatury, což také zanechalo stopy na Hitchcockova tvorbě.

Z anglického období Alfréda Hitchcocka stojí za to zmínit filmy: Blackmail (Její zpověď, 1929), který je prvním anglickým zvukovým filmem. Je to kriminální příběh, kde hlavní postavou je vyšetřovatel Scotland Yardu jako snoubenec ženy, která zabila v sebeobraně a kterou navíc kdosi vydírá. Vyšetřovatel svou snoubenku brání, ale okolnosti stále více poukazují na její vinu. Nakonec svalí vinu na vyděrače, který zahyne na útěku při pádu ze střechy. Film se nejprve natáčel jako němý, dodatečně jej však ozvučili a Hitchcock dotočil některé scény. Film v téměř až dokumentárních záběrech přibližuje každodenní práci Scotland Yardu spolu s atmosférou napětí a uvolnění, čímž se dosahuje maximální věrohodnost příběhu. Dále první verze

Hitchcockova filmu The Man Who Knew Too Much (Muž, který věděl příliš mnoho, 1934), kde britští manželé Lawrenceovi se na dovolené ve Švýcarsku seznámí s agentem Louisem, který je vzápětí zavražděn. Než však zemře, stihne prozradit paní Lawrenceová tajnou zprávu. To však neunikne pozornosti zločinců. Dcera Lawrenceová je unesena a pan Lawrence je v dopise vyzván k mlčenlivosti. Když se pokusí na vlastní pěst dceru osvobodit, sám padne do rukou zločinců. Ve filmu The 39 Steps (39 stupňů, 1935) použil Hitchcock poprvé svůj oblíbený motiv: jedinec se náhodně zaplete do kriminální, případně špionážní aféry a je stíhán, protože všichni, nebo alespoň jedna z konkurenčních band ho považují za někoho, kým není.

Pod vlivem událostí II. Světové války se Alfréd Hitchcock v roce 1940 natrvalo usadil v Hollywoodu, kam přijel na pozvání producenta Davida O. Sleznicka. Zde začíná Hitchcockova americké období. Když přišel do

Hollywoodu, málokterý producent byl ochoten svěřit Hitchcockovi natáčení filmu. Převládal názor, že Hitchcock jako odchovanec anglické filmové školy nedokáže natočit "hollywoodský" obraz. Hitchcock však umlčel kritiky, když jeho první americký film Rebecca (Rebeka, 1940) získal 2 Oscary 1941 jako

nejlepší film roku a za nejlepší kameru. Jeho film se vyznačuje dokonale vystupňovanou psychologickou kalkulací a dusivou atmosférou nejistoty. Mladá žena (Joan Fontaine) poznává lorda Maxima Wintera (Laurence Olivier), jehož krásná manželka Rebeka přišla záhadným způsobem o život. Oddají se

a odcházejí na Lordová sídlo Manderley. Lord Winter a jeho hospodyně Danversová ( Judith Anderson) se ale nedokáží zbavit vzpomínek na první manželku - krásnou Rebeku a hospodyně dává nové manželce najevo, že se jí bývalé paní nikdy nevyrovná. Po pitevním nálezu se Rebeky smrt stává předmětem vyšetřování

a Lord Winter se ocitá v podezření z vraždy. Zdánlivě bezvýchodná situace se nakonec vyřeší: hospodyně Danversová zahyne při záhadném požáru zámku a vyšetřování ukáže, že Rebeka ve skutečnosti spáchala sebevraždu, když zjistila, že má rakovinu.

Film Rebecca (1940) zaujal diváky hustou atmosférou tajemné nejistoty a nečekaných zvratů. Rozlehlý zámek Manderley, stojící celkem samotě je místo, kde se může stát cokoli. Postava Lorda

Wintera zůstává nejasná, takže by mohl být možným vrahem. Zvláštní důraz klade Hitchcock na postavu hospodyně Danversovej, která se v mnoha scénách zjevuje zcela nečekaně, což navozuje dojem zlověstného zvratu. Tento dojem je umocněn, tím že divák ji nikdy neuvidí chodit. Rychlé střihy a krátké záběry na její

postavu přispívají k pochmurné a tíživé atmosféře filmu.

Herečka Joan Fontaine zaujala Hitchcocka natolik, že její svěřil hlavní roli ve svém dalším filmu Suspicion (Podezření 1941) oceněném Oscarem 1942, kde si poprvé zahrál i další Hitchcockův oblíbenec Cary Grant. Ztvárňuje v něm manželku, která má podezření, že ji chce její manžel (Cary Grant) zabít, aby se dostal k dědictví, nakonec se podezření ukáže jako neoprávněně. Napětí filmu vyvrcholí v momentě, když manžel přinese své ženě sklenici mléka a divák se dohaduje, zda je mléko otrávené.

Za jeden z nejlepších filmů v kariéře Alfréda Hitchcocka je považován film Shadow of a Doubt (Ani stín podezření, 1943 ). V této neobyčejně zdařilé studií amerického maloměsta a jeho neschopnosti vyrovnat se s násilím se vrah vydává za "dobrého strýčka". Příběh začíná ve chvíli kdy mladá žena zjistí, že je navštívil příbuzný strýc - bratr její tety. Obyvatelé městečka vědí o jeho zámožnosti a chovají se k němu velmi úslužně. Zanedlouho se objeví dva detektivové, kteří strýce podezřívají z vražd několika vdov. Mladá žena začne sledovat svého příbuzného a objeví náznaky, které podezření jen potvrzují. Probere se s ním otevřeně, ale zdá

a že podezření úplně zmizelo, když je jako vrah zatčen úplně jiný muž. Nakonec se strýc chystá městečko opustit a neteř ho doprovází na nádraží. Při příchodu se pokusí svou neteř srazit pod přijíždějící vlak, protože je skutečným vrahem a chce jediného svědka odstranit. Při zápase ale sám spadne pod kola vlaku a zabije se. Město mu ale vystrojí velkolepý pohřeb, protože neteř své tajemství nikomu neprozradí.

Hitchcock se ani v Hollywoodu nezměnil, ale svůj styl přizpůsobil potřebám amerického diváka. Americký kriminální film charakterizoval zdravý úsudek a a životní realismus. Odrazilo se to v Hitchcockova filmech.

Po dočasném útlumu způsobeném II. Světovou válkou, když Hitchcock natočil několik dokumentárních filmů pro armádu, po válce od roku 1945 již Hitchcock v Hollywoodu natáčí jeden film za druhým, přičemž si sám psal scénáře a objevoval se v nich v epizodních rolích.

Za zlatou éru tvorby Alfréda Hitchcocka může být považováno období 50. - 60. let, kdy natočil své nejvýznamnější filmy. O natáčení filmů Hitchcock řekl: "Natáčet filmy znamená pro mě především vyprávět

příběh. A příběh může být nepravděpodobný, ale nikdy nesmí být banální. Musí být dramatický a lidský. Filmová drama - to je život, z něhož jsem vyřadil nudné okamžiky. "

Hithcock se ve svých filmech většinou usiluje vzbudit v divákovi strach, vyvolat v něm napětí, vtáhnout ho do hry. Informuje jej o všech detailech, které jsou důležité pro příběh. Divák tuší, že se stane něco neobvyklého, strašné. Každá scéna je časově přesně vymezena, aby se rytmus filmu nenarušil. A v pravou chvíli přichází moment překvapení, který je neopakovatelný, který divákům zalomcuje.

Přesně takový je i příběh Hitchcockova thrilleru Strangers on a Train (Cizinci ve vlaku, 1951), kde tenisový

šampion Guy dostane při cestě ve vlaku neobvyklou nabídku: jemu zcela cizí Bruno je ochoten zavraždit jeho nemilovanou manželku, pokud Guy na oplátku snese ze světa Brúnova otce. Protože žádný z nich nebude mít motiv, nepodaří se jejich usvědčit. Guy zděšeně odmítá. Krátce na to je však jeho žena zavražděna.

Protože Guy nemá alibi, upadá do podezření. Vzápětí se objevuje Bruno a domáhá se "protislužby". Konfrontace na místě činu nakonec skončí Brúnova smrtí.

Dalším kontroverzním tématem se zabývá film I Confess (Zpovídám se, 1953), který se zabývá otázkou, do jaké míry je vinen kněz (Montgomery Cliff), který ve snaze zachování zpovědního tajemství se rozhodne neudá vraha, který se byl právě u něj v kostele vyzpovídat.

Mezi další Hitchcockovo oblíbené herečky patřila i Grace Kelly, později monacká kněžna, kterou obsadil do svých třech filmech: Dial M for Murder (Vražda na objednávku, 1954) ve kterém muž (Ray Milland)

plánuje vraždu své ženy (Grace Kelly) a najme si vraha. Napadená žena však útočníka probodne, ale je obviněna z vraždy a odsouzena k smrti. Krátce před provedením popravy je však zločinec pomocí nástrahy odhalen a jeho žena omilostněná. V dalším filmu - strhujícím voyeursky thrilleru Rear to Window ( Okno do dvora, 1954) ztvárňuje zase snoubenku zraněného fotografa Jeffriesa (James Stewart), který se může pohybovat pouze na vozíku po svém bytě. Nudu zahání pozorováním lidí v protějším domě. Když se jeden muž

( Raymond Burr) začne zvláštní chovat a jeho nemocná žena zmizí, napadne Jeffriesa, že muž svou ženu zavraždil. Třetím filmem je tentokrát netradičně komediálně laděný thriller To Catch a Thief (Chyťte zloděje, 1955), který získal Oscara 1956 za nejlepší kameru. Hrdinou je bývalý zloděj a mistr svého oboru John Robbie (Cary Grant) zvaný "Kocour" který žije ve "výslužbě" na Côte d 'Azur. Po několika vlámačkách přesně v jeho stylu, však na něj padne podezření. Nakonec mu nezbude nic jiného, než aby rafinovaného zloděje vypátral sám. Nakonec se ukáže, že je to dcera jeho bývalého společníka. Přitom si však najde i čas na románek s přitažlivou Frances (Grace Kelly). Tímto filmem slavil Cary Grant svůj comeback, poté co se Hitchcockovi

podařilo ho přemluvit aby odložil své plánované ukončení herecké kariéry.

Dosti povedená je i další komedie The Trouble with Harry (Potíže s Harrym, 1955), kde náhodný chodec, který se v podnapilém stavu vybral na lov, objeví v lese za městem mrtvolu muže jménem Harry. Jelikož se podnapilý na nic nepamatuje, myslíc si, že ho při nehodě zastřelil, spěchá mrtvolu ukrýt. Přitom ho přistihne stará dáma, která mu však ochotně pomůže, myslíc si, že za smrt může ona, protože právě před hodinou ji ještě živý Harry obtěžoval na ulici a ona ho udeřila holí. Hitchcock zde mistrovsky rozvíjí komplikovanou zápletku v níž se ukáže, že skoro všichni obyvatelé městečka mají s Harrym něco společného, ??a tak všichni vláčí po městě mrtvolu a usilují ji ukrýt před policií. Nakonec se ji podaří dopravit zpět do lesa a narafičit, aby to vypadalo na náhodnou smrt. Jaké je však jejich překvapení, pak co policie "náhodně" najde mrtvolu, tak soudní lékař zjistí, že Harry ve skutečnosti zemřel na náhodný infarkt. Závěr filmu uzavírá Hitchcock vtipným

komentářem: "Potíže s Harrym skončily ..."

Alfredu Hitchcockovi, který byl na vrcholu své kariéry se podařil ojedinělý kousek poté, co natočil remake svého vlastního filmu, který režíroval ještě v r.. 1934: The Man Who Knew Too Much ( Muž, který věděl příliš mnoho, 1956) v hlavní roli s Jamesem Stewartem a Doris Day. Film za svojí předlohou v ničem nezaostal, právě naopak: Hitchcockovi se v něm podařilo vystupňovat napětí s ještě větší dokonalostí. Toto se ještě žádnému režisérovi předtím ani potom nepodařilo.

Dalšími oblíbenými motivy ve filmech Alfréda Hitchcocka jsou : "Motiv ztráty a neoprávněně užívané totožnosti" a "motiv nepravé identity". S předstíranou totožností se setkáme ve filmu Vertigo (1958), kde

bývalý policista Ferguson (James Stewart), který kvůli úzkosti z výšek musel odejít do výslužby, má za úkol dohlížet na manželku přítele Madeleine (Kim Novak), která má sebevražedné sklony. Ferguson nedokáže překonat svou fobii z výšek a Madeleine spáchá sebevraždu skokem z věže. Později potká ženu, která

je Madeleine velmi podobná a uvědomí si, že je to Madeleine, která sebevraždu jen předstírala, aby kryla vraždu manželky svého milence. Motiv nepravé identity zase vyznívá ve filmu North by Northwest (Na sever

severozápadní dráhou, 1959), kde americká kontrašpionáž vymyslí neexistujícího agenta, a toho na oklamání protivníka ztotožní s nic netušícím poctivým obchodníkem Rogerem Thornhill (Cary Grant), který se jako volavka dostane do neproniknutelné hry agentů. Přičemž jednotlivé akční scény a hlavně nálet letadla na Caryho Granta běžícího v kukuřičném poli patří mezi nejznámější v dějinách kinematografie.

V 60.letech stárnoucí Hitchcock ještě slavil velké úspěchy zejména se svými dvěma horory: Psycho (1960) je příběhem duševně narušeného Normana Batese (Anthony Perkins), který jako majitel zastrčený motelu, po smrti své matky přebral její osobnost av sprše vraždí všechny ženy, které ho sexuálně přitahují. Ve filmu The Birds (Ptáci, 1963) musí zase obyvatelé jednoho městečka čelit zdivočelých hejnu ptáků.

Další filmy Alfréda Hitchcocka, hlavně v 70. letech podle filmové kritiky již nedosahují bývalé úrovně, ale stále to je ten "starý dobrý Hitchcock ", takže hlavně záleží na vkusu filmového diváka.

Mezi Hitchcockova oblíbených režisérů patřily španělský režisér Luis Bunuel (filmy Andaluský pes, Viridiana, Ten temný objekt touhy ... ) S pomezi jeho herců ideální představitel byl Cary Grant a James Stewart. Jako herečky upřednostňoval blondýnky, stačí vzpomenout Joan Fontaine (Rebeka, Podezření), Ingrid Bergman (Pověstný muž), Grace Kelly (Okno do dvora ...), Eva Marie Saint (North by Northwest), Kim Novak

(Vertigo), Tippy Hedren (Ptáci, Marnie ..).

Hitchcock byl od r.. 1926 celý život ženatý v Annou Reville, která pracovala na jeho filmech jako pomocná scenáristka a měli spolu dceru Patricii Hitchcock (objevila se ve vedlejších rolích ve filmech Cizinci ve

vlaku a Psycho).

Alfréd Hitchcock natočil 67 filmů, spolupracoval ještě televizí (TV seriály: Alfréd Hitchcock uvádí (1955) a Hodina s Alfredem Hitchcockem (1962) a napsal množství rozhlasových povídek v r.. 1942 - 72, předmluvy do knih slavných světových autorů. Dal i souhlas pro uvádění svého jména v detektivních románech pro děti ze série "Alfréd Hitchcock a tři pátrači ".

Alfredu Hitchcockovi, který byl mnohokrát označován za jednoho z nejlepších režisérů 20. století a jeho filmy se dostaly do žebříčku 100 nejlepších filmů všech dob udělila anglická královna Alžběta II. šlechtický titul Sir a v r.1979 dostal Oscara za celoživotní dílo. Hitchcock zemřel 29. dubna 1980 ve věku 80 let v Los Angeles.

oooo O oooo

ALFRED HITCHCOCK – SLAVNÉ CITÁTY

„Není nic krásnějšího než děsit lidi za peníze.“

„Mým největším přáním je vejít do obyčejného obchodu s pánskými oděvy a koupit si tam oblek.“

„S herci by se mělo zacházet jako s dobytkem“.

„Kde se dva bojí, tam má třetí šanci být odsouzen za křivé svědectví.“

„Láska je partie karet, všichni v ní podvádějí - muži, aby vyhráli, ženy, aby neprohrály.“

„Film je dobrý tehdy, stojí-li za vstupenky, večeři a poplatek za hlídání dětí.“

 „Všechny špatné vlastnosti se vyvíjejí v rodině. Začíná to vraždou a pokračuje to přes podvody a opilství až ke kouření.“

„Představitelé milostných scén v Hollywoodu berou své role tak vážně, že v nich pokračují ještě večer po natáčení.“

„Sňatek je jediný trest na doživotí, při němž může být poskytnuta milost na základě špatného chování.“

„Televize přivedla vraždu do lidských domovů - kam také konečně patří.“

Alfred Hitchcock

„Film je dobrý tehdy, stojí-li za vstupenky, večeři a poplatek za hlídání dětí.“

„Televize přivedla vraždu do lidských domovů - kam také konečně patří.“

Nikdy som netvrdil, že herci sú dobytok, len som hovoril, že sa k nim treba chovať, akoby ním boli.

Jeden pohľad na svet stačí na zistenie, že horor nie je nič iné ako realita.

Muž sa oženil vtedy dobre, keď chápe každé slovo, čo jeho žena nepovedala.

Určite existujú perfektné vraždy, inak by sa o nich vedelo.

Claude Jade je pokojná mladá dáma, za jej chovanie na zadnom sedadle taxíka by som však nechcel prebrať zodpovednosť.

Dĺžka filmu by mala byť priamo úmerná objemu ľudského močového mechúra.

Láska je partie karet, všichni v ní podvádějí - muži, aby vyhráli, ženy, aby neprohrály.

Film je dobrý tehdy, stojí-li za vstupenky, večeři a poplatek za hlídání dětí.

Musíme se rozloučit s hledáním jedné pravdy a naučit se žít s pravdami.