V žáru slunce 

Brazilský film režiséra Waltera Sallese se odehrává v pouštní krajině brazilského severovýchodu na počátku 20. století, kdy se zde ještě dodržuje krevní msta. Ocitáme se v roce 1910. Tonho je nucen svým otcem, aby pomstil smrt svého staršího bratra vraždou syna ze znepřátelené rodiny. Mladík si je vědom, že když to udělá, jeho život se rozpadne na dvě části. Na prvních dvacet let, které už prožil, a pár nadcházejících dní, jež ukončí další vražda jako další odplata v nekonečné spirále krvavého násilí. Zmítá se mezi pocitem povinnosti k rodině a touhou po vzpouře, která by ukončila věčné zabíjení, nejen kvůli sobě a své budoucnosti, ale i kvůli mladšímu bratrovi Pacuovi. A právě tehdy přijíždí do pustiny, kde žije Tonhova rodina, malý kočovný cirkus (oficiální text distributora)

oooo O oooo

Abril despedacado (Behind the Sun, V žáru slunce) 2011

Autor: Libor Vydáno : 20.9.2011

V rubrice Filmové recenze

Brazilský režisér Salles (autor slavných Motocyklových deníků) má na svém kontě nejeden pozoruhodný filmařský zářez. Film V žáru slunce nás přivádí do roku 1910 na brazilskou – poměrně chudou – plantáž, kde rodina Breves dře do úmoru, aby si zajistila základní obživu. Tato rodina žije v silném nepřátelství (které se snad už dědí po generace) s rodinou svých sousedů jménem Ferreiras. Právě motiv pomsty a vzájemné nenávisti je hnacím motorem děje filmu, který nám představuje jeho vyprávěč – Pacu, malý chlapec, který svou specifickou dětskou myslí je někdy moudřejší než jeho otec, jenž ctí zásadu, „oko za oko, zub za zub“, což však v konečném důsledku vede k anihilaci obou soupeřících stran.

Tento snímek má poklidné tempo, divák si může vychutnávat pomalé záběry poutavé brazilské krajiny, z nichž přímo sálá všudypřítomné horko. Dobrý je i výběr herců, z nichž zejména Rodrigo Santoro v roli staršího syna a později též „živé mrtvoly“ hraje opravdu skvěle. Asi je to atmosférou, netradičností onoho místa, ale film je přes počáteční nepřístupnost velmi poutavý a zajímavý, nicméně v naší zemi – soudě dle reakcí mého okolí a relativně nízkého počtu hodnocení na čsfd – docela neznámý.

Nikdy asi nezapomenu na to, co znamená, když krev na košili zežloutne…

A kniha se dá číst i vzhůru nohama. I to se z filmu dozvíte (samozřejmě v patřičných souvislostech).

Be Sociable, Share!