Nebohá paní Pomsta

Poslední část Trilogie pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, Old Boy). Pomstychtivá mladá žena s andělskou tváří po návratu z vězení hledá odplatu – za zločin, který nespáchala, za příkoří, které musela vytrpět, za ztracenou dcerku, kterou musela opustit. Film byl oceněn na festivalu v Benátkách 2005 Malým zlatým lvem. (oficiální text distributora)

oooo O oooo

Nebohá paní pomsta (2005)

25.8.2011

Pomsta, slovo, které ještě po vyřčení zůstává dlouho na jazyku.

Film Nebohá paní pomsta (Chinjeolhan Geum-ja ssi) je korejský snímek, který de facto završuje „pomstichtivou trilogii“ režiséra Chan-Wook Parka (patří tam mimo jiné i slavný Oldboy). Hlavní postavou je zde žena Geum-ja, která je v úvodu filmu propuštěna z vězení za vraždu šestiletého chlapce. Po několika retrospektivním záběrech, kdy jsou představeny její spoluvězenkyně a pozadí celého příběhu se už divák může koncentrovat na hlavní linii – a tou je pochopitelně pomsta. Pomsta člověku, který to celé zavinil. Jenže, přináší pomsta skutečný klid na duši a je morálně ospravedlnitelná?

Pokud Vám předchozí řádky snad připomněly Tarantinova Kill Billa, tak to je částečně i pravda, nicméně ta část je velmi malá, neboť oba filmy spolu krom zápletky nemají nic společného. Celkem nerad označuji filmy nějakými nacionálními stereotypy, nicméně zde označení „asijský“ skutečně sedí. Režisér Chan-Wook Park se neštítí pohledu na useknutý prst, drsné sexuální scény a zároveň dokáže do svého snímku dostat – a to velmi věrohodně – velmi citlivé záběry matky a dcery. Nebohá paní pomsta je film poněkud „objemný“, není jen o jednom tématu (byť by se to možná tak mohlo i zdát), ale o mnoha lidských osudech, které jako leitmotiv provází touha po pomstě hlavní představitelky, kterou velmi dobře v mnoha hereckých polohách zahrála Yeon-ae Lee. Vynikají je i užití barev (např. interiér pokoje hlavní hrdinky) a smyčcová hudba. Jediným negativním zákoutím pro diváka by snad mohl být místy trochu zmateně vyprávění děje, nicméně i na to si člověk po několika minutách zvykne

oooo O oooo

Nebohá paní Pomsta

Komedie (?), z níž bolí u srdce a oči přecházejí nad vizuální nádherou. Autor famózního ?Oldboye? dává divákům opět pořádně zabrat.

V devatenácti umučila malého chlapce a odseděla si třináct let. Teď se, polepšená, vrací do společnosti a ihned spřádá plány, jak komusi hrozně ublíží. Ukrývá její porcelánově krásná tvář bestii, nebo mučednici?I mě samotného už trochu unavuje téměř nad každým novým filmem z Jižní Koreje vytrubovat oslavné fanfáry. Ale není jiná možnost. To, co se k nám prorýžuje skrz distribuční síto, bývají totiž naprosto výjimečné snímky, a to i v zemi svého vzniku. Nebohá paní Pomsta byla doma velký hit třetí kategorie, což při mohutnosti její reklamní kampaně balancuje na hranici komerčního zklamání. Pro Parka Chan-wooka jde ale o osobní vítězství: dokázal vnutit naprosto svébytné (možno říct též totálně ulítlé) dílko i těm, kteří jinak hlavně sjíždějí u televize mýdlové opery.

Příběh ženy jménem Geum-ja (v korejštině podobně ošklivé jméno jako Kunhuta nebo Želmíra) je příběhem o pomstě, o odhalování minulosti, o ztracené dceři, o utrpení a vykoupení. Připomíná rozpohybované stránky kulinářských časopisů a svatokupecké pohlednice doprovázené Vivaldiho hudbou. Divácká očekávání rozhodí už nezvyklé rámování obrazu, které obvykle přísně svírá postavy v prostoru a zatavuje je barevně jakoby do jedné naleštěné plochy, snad něco na způsob víka vykládané kazety. Všichni předvádějí velké emoce nebo dávají tušit, že je pohání cosi mocného, a přitom je vše nahozeno tak povrchově. Je to bezpochyby krásné a velmi iritující.

Ve svých předchozích filmech o pomstě (Sympathy for Mr. Vengeance, Oldboy) však Park také dbal na proměny hrdinů a tónování atmosféry. S tím, co se dozvídáme o postavách, se mění i náš postoj k nim. A tak se „dobrosrdečná slečna Geum-ja“ (jak zní originální název) z protivně a neprostupně sebevědomé a poté nepochopitelně svaté stává lidskou a zoufalou. Vizualita se od marmelády a cukrové polevy přesune k chromatičnosti a nálada od vznešené skoro-opery k černé jízlivosti.Existují lidé, které Nebohá paní Pomsta ohromila, i když ji viděli pouze v korejštině. Jen jim připadala spíš jako drama. Komediálnost jim došla naplno až napodruhé, s titulky. A někdy napotřetí či s odstupem jim zase došlo, že o komedii téměř vůbec nejde. Významové chameleonství má totiž tento film zakódované hluboko pod povrchem navenek prvoplánově efektních obrazů: odvádí naši pozornost tak, že nám před očima mává pestrým vějířem zakrývajícím různé motivace a pochody, jež vypustí až na konci.

Proč tak přemrštěná stylizace, proč taková hra s kýčem a brutalitou? Neměla by být postmoderna už dávno mrtvá? Vysvětlení není tak komplikované. Park Paní Pomstou především skládá hold zhruba čtyřicet let starým filmům japonského klasika Seijuna Suzukiho (Tokyo Drifter, Branded to Kill), který svou pop-artovou estetikou předběhl dobu a ze kterého dodnes čerpá třeba Tarantino, jehož chtěl Park evidentně trumfnout. Avšak hlavní důvod, proč má Geum-ja takový extravagantní „filmový make-up“, spočívá asi v tom, že si neuvědomuje, v jakém žánru přesně žije; její zasvěcení pomstě by mělo přece dobře vypadat. Film zpočátku sdílí tohle pomýlení hlavní hrdinky, ale na konci jí to krutě vytmaví. Přesněji řečeno vybělí. A vy budete zírat a chtít to vidět znovu. Anebo už nikdy.

Kamil Fila

oooo O oooo

Nebohá paní Pomsta

Publikováno: 28.8.2006

Závěr „trilogie pomsty“ Parka Chan-wooka Sympathy for Lady Vengeance (Chinjeolhan geumjassi) je z celé série po filmařské stránce nejlépe zvládnutým dílem. Režisérovi se daří propojit motivy z obou předchozích dílů do svébytné variace na nesmrtelný příběh o ženské pomstě, ze zbytečně dlouhého finále však nakonec vychází trošičku zkrátka.

Sympathy for Lady VengeanceLee Geum-ja (Lee Yeong-ae maskovaná bílým pudrem s výraznými očními stíny) si právě odseděla 13 let za únos a vraždu malého dítěte. Před vězením na ní čeká uvítací sbor v santaclausovských oblečcích a kněz s talířem tradičního to-fu. Po jeho požití má dojít bývalý vězeň odpuštění. Jenže Geum-ja není na nic takového zvědavá. Ona ty zločiny nespáchala a celé roky plánovala pomstu muži, kvůli němuž se ve vězení vůbec ocitla. Jediným pohybem se vysměje tradicím korejským a vzápětí mistrovským střihem uhrane a ohluší i tradice západní.

Žádná z těchto kultur ostatně osobní pomstu neschvaluje, takže šok je na místě.Sympathy for Lady VengeancePro Parka naopak byla pomsta v poslední době skalním tvůrčím tématem, které tepal ze všech stran jak žhavou minci. V Sympathy for Mr. Vengeance, filmu dlouhých a fotograficky dokonalých záběrů, ožívá masomlýnek pomsty z lásky. Podobně jako v Lady tady hrál velkou roli únos dítěte, i když tehdy jsme jej sledovali z první linie, zatímco v Lady jde o vzpomínky.Následoval Oldboy, komiksový, rychlý a esteticky nejefektnější díl trilogie. Sledoval osud bývalého vězně, který se touží pomstít svému vězniteli. Věznice byla zobrazena střihovou montáží a děti tu – podobně jako v Sympathy for Mr. Vengeance hrály roli oběti. V Lady Park použil oba zmíněné motivy, ale obrátil jejich náboj: věznice je centrem první třetiny snímku a děti už jenom nepřihlížejí konání dospělých.

Sympathy for Lady VengeanceV obou předchozích dílech trilogie, stejně jako v krátkém kousku Cut z bloku Tři... Extrémy (Three... Extremes) je hlavním hrdinou muž. Nyní se do popředí Parkova zájmu dostává žena. Zraněná soudkyně se zrcátkem v ruce, matka a osudová žena mladým milencům i všem kdo se provinili. Geum-ja i další figury jsou kresleny svižnými tahy, v nichž vyniká režisérův smysl pro strhující zkratku i černočerný humor (dáma, která si opéká manžela na grilu). Ze zobrazovaného násilí ovšem Park v Sympathy for Lady Vengeance proti předchozím kusům výrazně ubral. V souvislosti s hojně používanou klasickou hudbou to však nepůsobí jako gesto vstříc západnímu jemnocitu, ale jako odkaz skutků z minulých dílů trilogie.

Sympathy for Lady VengeanceSympathy for Lady Vengeance vyniká košatostí a bohatstvím obrazu. Režisér obecenstvo houpe z přítomnosti do minulosti, nabízí množství odvážných vizuálních efektů, surreálné sekvence i zdánlivě nadbytečné prostřihy. To vše postupně skládá příběhově komplikovanou, avšak charakterově stále spíše komiksovou mozaiku. Kameraman Jeong Jeong-hun snímá úvodní partie v okrově teplých odstínech, jejichž užití vrcholí scénami v australské krajině. Pak, v souladu s nástupem zimních a drastičtějších scén, barvy tmavnou. Záběry jako takové jsou mnohem klidnější, než v Oldboyovi, což přispívá k celkově meditativnějšímu pojetí snímku.

Herecké výkony většiny protagonistů jsou excelentní, s drobnými výkyvy u Lee Yeong-ae v hlavní roli, kdy jsem měl pocit, že herečka se od postavy až příliš distancuje a až na výjimky jí nedopřává charisma. Globálnější slabinou Lady je pak závěrečná půlhodinka. Film se stává obětí své formy a zbytečně dlouze otálí s tím, co je možné sdělit během několika minut. Na druhou stranu je samo finální řešení otázek odpuštění a smíření u Sympathy for Lady Vengeance minimálně stejně silné a původní, jako v předchozích dílech trilogie. Park Chan-wookovi se podařilo vytvořit masivní dílo.

Šimon Šafránek