Zapomenutí

Mexiko Olvidados, Los

MFFv Cannes: Luis Bunuel (režie)

Třebaže Zapomenutí odkazují k mnoha konvencím žánru společensko-kritického filmu, v mnohém ho překračují. Snímek se odehrává ve slumech Mexico City a Luis Buňuel se ve svém sžíravém mistrovském díle soustředí na osud dvou k záhubě odsouzených chlapců: Pedra (Alfonso Mejía), který se snaží být dobrý, a staršího nenapravitelného Jaiba (Roberto Cobo), jenž se neustále vynořuje jako ďábelský pokušitel, aby svedl Pedra na scestí. Buňuel, který byl kritický k italskému neorealismu, požadoval, aby se pojetí realismu rozšířilo a zahrnulo taková základní fakta jako sen, poezii a iracionalitu - což je vše zahrnuto v Pedrových vidinách,

v nichž spletené nitky viny a nesplněných přání ústí do efektního obrazu velkého kusu syrového masa, který hladovému chlapci nabízí matka, nebo v přeludu umírajícího Jaiba, v němž se objeví anděl smrti, kterého dlouhou temnou cestou vede bezpočet psů.

Mezi další ztracené duše Buňuelova velkoměsta prokletých patří odporný slepý žebrák Carmelo (Miguel Inclán), zpustlý hoch Qjitos (Mário Ramírez) zotročený Carmelem, lolitka Meche (Alma Delia Fuentesová), jejíž obnažená stehna jsou v jednom z mnoha provokativních záběrů chlípně postříkaná, a počestný Julián (Javier Amézcua), jehož Jaibo záhy odpraví. Kdyby si člověk vypůjčil okřídlené úsloví z Altmanova Nashvi/le, řekl by, že tou hlavní postavou jste vy, pokrytečtí diváci. Rozhodujícím faktorem, který pozvedá Zapomenuté nad jiné společensko-kritické filmy, je neustálé útočné vyvádění diváka z konceptu - nejpronikavěji ve chvíli, kdy Pedro trucující v polepšovně mrští vajíčkem proti kameře. Méně provokativním, ale přesto pozoruhodným způsobem se Zapomenutí snaží diváka odradit od zaujetí pozice ušlechtilé citlivosti, již tak rády pěstují filmy s liberálním poselstvím. Na to je nálada snímku příliš sarkastická, odtažitá a rozporuplná - například ve chvíli, kdy je dojemný pohled na slepého Carmela zmláceného Jaibovým gangem překryt výsměšným záběrem na nemotorné kuře. Buňuel se navíc chytře vyhýbá autentickému pojetí životních ztroskotanců z filmů s tzv. posláním, včetně užití postavy vypravěče, který by usměrňoval naše city a soustředění na výjimečné

případy, aby došlo ke zlepšení v podstatnější, velké záležitosti. Zapomenutí bývají kritizováni za necitelnost a nedostatek konstruktivních řešení, ale Buňuel je umělec, nikoli zákonodárce, a slitovný soucit tohoto pozoruhodně upřímného filmu lze možná poněkud obtížněji rozpoznat pouze kvůli tomu, že není vypolštářovaný sentimentem. MR

1001 filmů, které musíte vidět než umřete