OHLÉDNI SE V HNĚVU

Look Back in Anger

Drama

Velká Británie, 1958, 115 min

Režie: Tony Richardson

Hrají: Richard Burton, Claire Bloom, Mary Ure, Edith Evans, Donald Pleasence, Nigel Davenport

 V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla mladých rozhněvaných mužů a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých protitřídních promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže.

Hrdinou filmu je Jimmy Porter (Richard Burton), nový a ve své době zatím ojedinělý typ antihrdiny věčně protestujícího proti všemu oficiálnímu. Vysokoškolsky vzdělaný hrdina dělnického původu má malý cukrářský stánek na pouličním trhu a žije se svou ženou Alison, kterou neustále zahrnuje svými kritickými výpady vůči společnosti, politice, církvi, šlechtě. Vlastně vůči všemu, co považuje za pokrytecké. Nejčastějším terčem Jimmyho útoků je právě Alison. Jejich vztah osciluje mezi láskou a trápením, Jimmy svou ženu sice miluje, nicméně neustále ji zasypává urážkami, které pramení z jeho pohrdáním střední společenskou vrstvou, z níž Alison pochází. Po příjezdu nejlepší přítelkyně Heleny se ale situace alespoň nakrátko změní...

Richardson se snažil filmařsky vyrovnat s Osbornovou převážně monologicky laděnou hrou, která se už ve své podstatě sama vzpouzela filmovému zpracování. Akčnost je ovšem i zde potlačena do pozadí, hlavní síla zpracování tkví v dokonale propracované psychologii postav a zároveň i v podtržení společenského protestu. Adaptaci tak dominují především herecké výkony, v hlavní roli se představil excelentní Richard Burton. Ačkoli byl již poněkud starý na roli pětadvacetiletého Jimmyho, vžil se do jeho postavy velmi důkladně. (oficiální text distributora)

oooo O oooo

OHLÉDNI SE V HNĚVU

Dokáže jejich manželství přežít jeho zahořklost a pýchu? Richard Burton v britském filmovém přepisu slavné Osbornovy hry (1958) Dále hrají: M. Ureová, C. Bloomová a další. Režie Tony Richardson

Ohlédni se v hněvu Ohlédni se v hněvu Ohlédni se v hněvu Ohlédni se v hněvu

Jimmy Porter je "rozhněvaný mladý muž", který se nedokáže smířit s konvencemi "pokrytecké" buržoazní společnosti a než aby se jim podřizoval, raději zahodí své univerzitní vzdělání a živí se jako trhovec. Jeho zloba na celý svět se přenáší i do jeho soukromí a odráží se v podivně pokřiveném ambivalentním vztahu s Alison, dívkou z oněch nenáviděných "lepších" vrstev, již si vzal za ženu. Oba, včetně dalších dvou zúčastněných přátel, musejí projít mnoha trpkými peripetiemi lásek, vášní a nenávistí, než se mohou pokusit začít znovu.

John Osborne (1929-1994) významně ovlivnil vývoj poválečného dramatu. Hra Ohlédni se v hněvu vznikla v r. 1956, zahájila novou éru britského dramatu, někdy označovaného jako "kitchen-sink" (kuchyňský realismus) a dala název celé generaci spisovatelů (rozhněvaní mladí muži). Osborne naboural vžitou představu, že divadlo musí být uhlazené a duchaplné a že diváci mají potřebu ztotožnit se s hlavním hrdinou. Jeho protagonista je rozporuplný typ siláckého slabocha, který vede sociálně motivovaný boj i proti vlastní ženě.

Filmovou verzi hry natočil jako svoji celovečerní prvotinu Tony Richardson, jehož nedožité osmdesátiny si připomínáme. Do hlavních úloh Jimmyho a Alison obsadil Richarda Burtona a skotskou herečku Mary Ureovou, která byla v době natáčení Osborneovou manželkou.

oooo O oooo

OHLÉDNI SE V HNĚVU

Velká Británie, 1958, 99 minut

Originální název Look Back in Anger

Režie Tony Richardson

Scénář John Osborne, Nigel Kneale

Kamera Oswald Morris

Hudba  John Addison, Chris Barber, Tom Eastwood

Hrají: Richard Burton (Jimmy) , Mary Ure (Allison, Jimmyho žena) , Gary Raymond (Cliff, Jimmyho přítel) , Claire Bloom (Helena) , Edith Evans (Ma Tanner)

V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou...

V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla “mladých rozhněvaných mužů” a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých “protitřídních” promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti “mladého rozhněvaného muže”. Hrdinou filmu je Jimmy Porter (Richard Burton), nový a ve své době zatím ojedinělý typ antihrdiny věčně protestujícího proti všemu oficiálnímu. Vysokoškolsky vzdělaný hrdina dělnického původu má malý cukrářský stánek na pouličním trhu a žije se svou ženou Alison, kterou neustále zahrnuje svými kritickými výpady vůči společnosti, politice, církvi, šlechtě. Vlastně vůči všemu, co považuje za pokrytecké. Nejčastějším terčem Jimmyho útoků je právě Alison. Jejich vztah osciluje mezi láskou a trápením, Jimmy svou ženu sice miluje, nicméně neustále ji zasypává urážkami, které pramení z jeho pohrdáním střední společenskou vrstvou, z níž Alison pochází. Po příjezdu nejlepší přítelkyně Heleny se ale situace alespoň nakrátko změní... Richardson se snažil filmařsky vyrovnat s Osbornovou převážně monologicky laděnou hrou, která se už ve své podstatě sama vzpouzela filmovému zpracování. Akčnost je ovšem i zde potlačena do pozadí, hlavní síla zpracování tkví v dokonale propracované psychologii postav a zároveň i v podtržení společenského protestu. Adaptaci tak dominují především herecké výkony, v hlavní roli se představil excelentní Richard Burton. Ačkoli byl již poněkud starý na roli pětadvacetiletého Jimmyho, vžil se do jeho postavy velmi důkladně.

 “Chci přinutit lidi cítit, dát jim lekci z cítění. Myslet mohou potom. V některých zemích by mohl být tento přístup nebezpečný – ale myslím, že tady v Anglii vůbec nehrozí nebezpečí, že by lidé cítili přespříliš. (…) Nikoho nemůže zvlášť zajímat můj podíl na problému, jaké domy si mají lidé stavět, do jaké školy mají posílat své děti, nebo na jaké pense by se měli těšit. Ale jsou jisté otázky, které se naskýtají – jak žijí lidé v těchto domech? Jaký je jejich vzájemný vztah, jejich vztah k dětem, k sousedům a k lidem přes ulici nebo o poschodí výš? Co je pro ně důležité, oč se starají, co postihuje jejich víru a vzbouzí dychtivost? Jakou řečí spolu promlouvají? Jaký je smysl práce, kterou vykonávají? Co je pálí? Co očekávají? Co jimi hýbe, co je soustřeďuje, co je přiměje, aby se vyslovili? Kde je slabost a osamění? Kde je to neuskutečněné? Kde je síla?” John Osborne “John Osborne bývá myšlenkově nejčastěji spojován s “rozhněvanými mladými muži” a jeho hra Ohlédni se v hněvu bývá označována jako jeden z inspiračních směrů tohoto literárního hnutí. Nešlo ovšem o hnutí nějak vědomé a deklarované, mnozí autoři sem řazení se ani neznali. V roce 1944 v Anglii začal platit nový školský zákon, který umožnil vzdělání i studentům z nižších vrstev. A právě intelektuálové z těchto kruhů tvořili jádro oněch “rozhněvaných”. Nešlo ani o hnutí přísně levicové, hrdinové her a románů těchto autorů se často toužili dostat do vyšších vrstev. Později vznikla Deklarace, která zahrnuje příspěvky většiny těchto spisovatelů, novinářů či režisérů. Z dobových ozvuků se zdá, jakoby hněv byl tehdy převládající formou společenského styku i uměleckého vyjádření. Hněvali se mimo jiné i kvůli prohrané Suezské válce. A hněvali se kvůli upadající síle i prestiži Anglie, kvůli pokrytecké morálce, kvůli tomu, že se tolika lidem z nižších vrstev dostalo vzdělání, ale už ne uplatnění… Většina “rozhněvaných mladých mužů” ovšem postupně ostří svého hněvu nutně otupila a tiše se zařadila k těm, na něž se hněvala.” Program představení Komik Národního divadla moravskoslezského Ostrava 1997