Devět královen

Juan (Gastón Pauls) se jednoho rána pokusí nemotorně uplatnit stejný podvod na dvě různé pokladní v samoobsluze. Když je odhalen, ujme se ho muž, který ho celou dobu tajně pozoroval. Marcos (Ricardo Darín) se však za policistu pouze vydává: ve skutečnosti je zkušeným podvodníkem, jenž si nevinně vyhlížejícího mladíka vytipoval jako svého nového komplice. Juan se pod Marcosovým vedením rychle vypracuje v mistra přetvářky, který umí šikovně manipulovat s city svých bližních a vymámit na nich prakticky libovolnou částku. Před sehranou dvojicí je teď úkol ukrást a výhodně prodat vzácný aršík devíti známek z období Výmarské republiky nazvaný "Devět královen". Tu vlastní ostražitá dáma jménem Berta (Elsa Berenguer). Špičkoví podvodníci rozjíždějí smrtonosně elegantní hru, v níž neváhají překvapovat jeden druhého. Kromě pravých známek je však ve hře i jejich dokonalá kopie z padělatelské dílny Bertina bratra Sandlera (Óscar Núnez). Důležitou roli sehraje i bohatý sběratel Vidal Galdolfo (Ignasi Abadal) a Marcosova krásná sestra Valeria (Leticia Brédice), jež se sourozencovým životním stylem zásadně nesouhlasí.

oooo O oooo

Recenze v kostce

Po Podrazu široko daleko nejlepší "podrazácký" film. Devět královen je autorský debut režiséra Fabiána Bielinského a po čtrnácti letech první argentinský film uváděný v českých kinech. A jestli se v Argentině točí takovéhle filmy, můžeme okamžitě začít ronit slzy nad promarněnými roky.

RECENZE PREMIERE

Podvést člověka je velmi snadné. Stačí důvěryhodná tvář, trocha hereckého talentu, a především nápad. Třeba zazmatkovat před pokladní s velkou bankovkou a nechat si rozměnit, tedy vlastně zaplatit.

Přesně tohle vyzkouší v jednom malém obchůdku mladý podvodník Juan. Uspěje. Pak se ale pokusí stejnou fintu uplatnit i na druhou pokladní a tentokrát má smůlu. Štěstí, že v obchodě je i Marcos, podvodník pracující v černém obleku a hledající nového komplice. Stačí trik s vodní pistolkou, a Juan je volný. Den plný malých podvodů začíná. Juan se pod Marcosovým vedením rychle zapracovává, takže když se jim naskytne příležitost, která přichází jednou za život, působí oba jako sehraný tým. Prodat padělané známky - Devět královen - vášnivému sběrateli nemůže být přece žádný problém.

Devět královen je autorský debut režiséra Fabiána Bielinského a po čtrnácti letech první argentinský film uváděný v českých kinech. A jestli se v Argentině točí takovéhle filmy, můžeme okamžitě začít ronit slzy nad promarněnými roky. Devět královen je vtipný, chytře vystavěný film, v němž si nikdo nemůže být ničím jistý. Vždyť jde o podvody a pravděpodobnost, že všechno je jinak, než se na první pohled zdá, je téměř stoprocentní. Někdo přece musí být podveden! Jenže kdo, když všichni podvádějí? Stejně rychle, jako se jim hroutí původní plán, vymýšlejí Marcos s Juanem nové a nové varianty. A stejně rychle přibývají i nové možnosti "závěrečného řešení". Takový film přece musí mít pointu! Mozek pracuje na plné obrátky, a nakonec je divák stejně rád, že někdo byl chytřejší než on a že pro něj vymyslel takovouhle zábavu.

ORTEL: Po Podrazu široko daleko nejlepší "podrazácký" film.

Jan Coufal, 03/2003

oooo O oooo

Devět královen (Nueve Reinas)

Pozor, sledují násVýtečný film! Zdá se, že hispánské kinematografie zažívají nebývalý boom (jen za poslední dobu Intacto či Mexická jízda, nemluvě o Amores Perros nebo stabilně skvělých Almodóvarových filmech +na Oscara letos nominovaný Zločin otce Almara), a ani Devět královen nestojí stranou. Pokud máte rádi elegantní kriminálky ze staré školy, ve kterých nikdo neví komu může věřit a tím míň to ví divák, potom považujte Devět královen za povinnost; zároveň však nezklamou nikoho, kdo ocení inteligentní, kultivovaný, stylový a zároveň vtipný film nehledě na žánr. Taky že Devět královen v Latinské Americe pobralo celý les cen a bylo uvedeno i loni v Cannes.

V Buenos Aires zločin přímo kvete, ale Juanovi (Gastón Pauls) se zrovna moc nedaří. Když na jedné pumpě zkusí dvakrát za sebou použít stejný trik, zachrání ho od průšvihu jen jiný podvodník Marcos (Ricardo Darín), který se vydává za policistu. Protože potřebuje parťáka, navrhne Juanovi, že ho vycvičí. Juanovi se do toho moc nechce, ale potřebuje sehnat peníze pro otce, a tak se ti dva po několika cvičných "exhibičních" akcích skutečně dají dohromady. A hned jim rovnou do klína jim spadne sólokapr: dokonale padělaný vzácný aršík devíti známek z Výmarské republiky, jehož potencionální kupec, Denní chlebakřivácký boháč Vidal Gandolfo (Ignasi Abadal) je zrovna ubytován v hotelu, kde pracuje Marcosova sestra Valeria (Leticia Brédice). Ta ovšem s bratrovým způsobem života rozhodně nesouhlasí - a nebude jediná, kdo dvěma odhodlaným chmatákům začne házet klacky pod nohy. Jenže ve světě podvodů je stejně jako v tomhle žánru nakonec všechno jinak.

Devět královen je film, který dokáže spojit roztomile starosvětský styl Podrazu s moderním vyprávěním, aniž by jedna ze složek došla k újmě: taky že režisér Fabián Bielinsky, jehož je Devět královen celovečerním debutem, za své vzory považuje klasiky jako Johna Forda, Howarda Hawkse či Alfreda Hitchcocka, ale útěk!zároveň má za sebou přes čtyři sta reklam. Děj se tudíž odvíjí naprosto bezchybně "neviditelným" vyprávěcím stylem, ke kterému přispívá i autentické snímání přímo v ulicích Buenos Aires. Mezi mistrovsky natočené scény patří například jedna z úvodních sekvencí ve stylu "zloději jsou všude", na nervy hrající scéna ověření pravosti známek nebo výjev s Juanovým otcem, kdy je divákovi umístění rozhovoru odhaleno až teprve v přesně danou chvíli.

A ještě vysoko nad touhle režijní bravurou ční opravdu výtečný scénář. Bielinsky ho psal postupně mimo jiné podle podvodnických historek svých přátel - a psal ho evidentně s gustem, s radostí, kterou dokázal přenést na plátno: všechny ty zvraty a kličky Devíti královen si člověk prostě nemůže nevychutnat. Klíčová Ustřelím ti nosslova jsou zde "stará škola". Jistě, i tady na sebe podvodníci občas vytáhnou pistoli, ale drtivá většina všech více či méně zastíraných křiváren se děje lstí, trikem, rozumem a s grácií. Navíc se Bielinskému podařilo vytvořit iluzi, že "jeho" komunita podvodníků není jen několik pro příběh nezbytných postav, nýbrž celý profesní svět sám pro sebe s vlastními zákonitostmi, pravidly, specializacemi a legendami, kterým Juan s Marcosem proplouvají.

Celou tuhle práci s vytvořením bohatého pozadí příběhu přitom mohl Bielinsky klidně odbýt na půl plynu, protože gró Devíti královen spočívá ve vztahu Juana a Marcose - jde vlastně o komorní psychologický souboj dvou myslí, které pojí jen křehká vzájemná důvěra. Oba herci - mefistofelský Ricardo Darín i "klučina" Gastón Pauls - podávají dokonalé výkony; neméně zdatně jim však sekundují všichni, s kým tahle dvojka musí přijít do styku, ať už jde o umírajícího padělatele, Marcosovy sourozence, majitelku originálního aršíku, bezskrupulózního kupce či další postavy.

A jako by toho pořád ještě nebylo dost, Devět královen jen tak bokem drhne i o vážnější témata. Přestává být důvěra důvěrou, když je vynucená okolnostmi a stává se tak závislostí? Jaká je hodnota věcí ve světě, kde se jejich cena stanoví tak, aby člověku udělala radost, a zároveň se vykupuje ctí, přátelstvím nebo dokonce rodinnými vztahy? Je podvod podvést podvodníka? Nemluvě o tom, že lze celý příběh o zlodějích a podvodnících nejrůznějších kalibrů chápat v kontextu vytunelované argentinské ekonomiky (viz například zádrhel se zbankrotovanou bankou těsně před koncem). Všechno to tam je, ale je jen na vás, jestli si těmihle úvahami chcete zahušťovat beztak dost náročnou dějovou linii plnou skutečně nečekaných a originálních zvratů.

A to jsme u jediného - a ještě navíc subjektivního - selhání Devíti královen. To, že ke konci divák po všech těch zvratech přestává vědět, čí je, je v tomhle žánru celkem pravidlem; ale na závěrečnou scénu, která celý dosavadní děj posune někam úplně jinam a místo čiré radosti ze hry vás donutí hledat v příběhu logické díry, mohli tvůrci předem aspoň trochu upozornit...

Vojtěch Rynda