Romance pro křídlovku

Píseň o životě a smrti podle básně Františka Hrubína

Otakar Vávra se v 60. letech vzepjal k mimořádným tvůrčím výkonům, zařadil mezi po bok svých žáků inovujících filmový jazyk i témata. Vávra se přiklonil k poetickému stylu, předurčenému už nostalgickým zacílením stejnojmenné básnické předlohy Františka Hrubína. Stárnoucí muž, zaposlouchavší se do zvuku křídlovky, si vybaví události, které zažil jako mladičký nezkušený student. Evokace venkovské pouti, láska k děvčeti od kolotoče, patina starobylých zábav, prvního setkání se smyslností i smrtí - to vše film promyšleně nabízí. Vynikající je režijní ztvárnění včetně herecké složky. V hlavní roli se blýskl začínající Jaromír Hanzlík, jeho popleteného dědečka ztvárnil Janusz Strachocki.

ooo O ooo

Byly to pouhé čtyři takty z Herkulových lázní na křídlovku, které přiměly hosta odcházejícího pozdě večer z venkovské hospody, aby si pozorněji prohlédl hráče. Tak se po třiceti letech setkají dva muži, jež před lety spojovala láska k dívce od kolotočů. Někdejší student Vojta, nyní zestárlý ředitel místní školy, žádá Viktora, který se do vesnice vrátil opět s pouťovými atrakcemi, o setkání s Terinou. Viktor ho zaveze k hřbitovu a Vojta se dovídá, že dívka zemřela. Melodie Herkulových lázní, kterou hraje na křídlovku Viktor, vrací hrdiny do minulosti. Jejich příběh se udál jedno prázdninové venkovské léto, plné vůní trav a květin a letních zvuků české vesnice. Student Vojta, který pečoval o velmi starého dědečka, hovořícího už jen s mrtvými, a který čelil svodům divoké Tonky, se setkal na pouti u kolotoče s Terinou. Mezi mladými lidmi vznikla dětsky naivní, ale osudová láska. Do příprav jejich útěku od rodin zasáhla smrt Vojtova dědečka. Student minul schůzku s dívkou, aby v rozhodné chvíli posloužil mrtvému. Terina, šokovaná myšlenkou na Vojtovu "zradu", neměla sílu bránit se Viktorovi, majiteli střelnice, který ji zatáhl jako budoucí ženu do své maringotky. Ráno zastihl Vojta vozy světských již na cestě z vesnice. Bolem oněmělá Terina seděla vedle Viktora, který se po studentovi ohnal bičem. Po létech se Vojta dozvídá od Viktora, že dívka po dvou měsících zemřela na záškrt, a také, že si přála umřít.

Film vznikl převodem stejnojmenné básně a získal kromě řady domácích ocenění i Zvláštní cenu poroty a Stříbrnou medaili na MFF v Moskvě 1967 a Stříbrnou sirénu na Přehlídce čs. filmů v Sorrentu 1969.

ooo O ooo

Otakar Vávra spolu s básníkem Františkem Hrubínem pochopili, že je nutné vzít z komplikované stavby básně jen střípky Vojtova příběhu a tomu dát obrazově nový tvar. Dohodli se, že ve filmu budou vyprávět děj na rozdíl od předlohy jednoduše, formou jedné vzpomínky.

Najít vhodného představitele nemocného dědečka se však dlouho nedařilo. Otakar Vávra nabídl roli Františku Smolíkovi, ale ten ji odmítl – už nechtěl z pověrčivosti před kamerou umírat. U nás bylo složité najít představitele, který by byl nejen starý, ale také pořádně vyhublý. Hledalo se  v maďarské a německé herecké kartotéce. Nakonec našli starého polského herce Janusze Strachockého, který začínal hrát ještě u Stanislavského. Už jako mladý se maskoval do postav starců. Když ho diváci viděli v civilu po představení, považovali ho za jeho vlastního syna. Později i režíroval.

Před filmovou kamerou debutoval už v roce 1916, ale němý film Vítr u nás nikdo neznal. Slavný velkofilm Křižáci, ve kterých umíral jako von Jungingen, u nás diváci znali. Otakar Vávra ho chválil, jak uměl „pohledem vyjádřit spojení se smrtí.“ Česky ho namluvil Bohuš Záhorský. I jeho umění režisér ocenil: „Ačkoliv byl svým naturelem opakem Strachockého, naprosto se mu podřídil a změnil i rytmus svých slov, která se částečně rozplývala, protože dědeček v půli věty i v půli slova zapomínal, co chtěl říct.“

CS film

ooo O ooo

trailer

https://www.youtube.com/watch?v=aRpFy49KKgs