Slavičín

oficiální stránky města
Čtvrtek, 19. květen 2022

Vyhledávání

Nabídka filmů na SOBOTU 29. května 2010 - 20 hodin v SOKOLOVNĚ

Billy Wilder

SLAVNÉ FILMOVÉ KOMEDIE BILLYHO WILDERA 1. BYT 2. RAZ, DVA, TŘI

Vybírejte z obou titulů a hlasujte na:
http://dokinavsobotu.slavicin.org/

Billy Wilder

Režisér, který dovedl psát filmy

Billy Wilder, legendární režisér, scenárista a producent, zemřel přesně před týdnem v USA

Billy Wilder podlehl zápalu plic v pětadevadesáti letech. Zbylo po něm 70 scénářů, 26 dobrých, výborných i geniálních filmů a pocit, že Hollywood už nikdy nebude tím, čím býval. Billy Wilder byl zosobněním staré hollywoodské školy, v níž vznikaly chytré a elegantní filmy, které budou bavit, dojímat a napínat ještě mnoho generací. Jeho odchod nás může mrzet dvojnásob, Wilder byl totiž krajan: narodil se v rakousko-uherském mocnářství.

Když se imigrační úředník ptal Wildera, co chce ve Spojených státech dělat,

odpověděl mu prý mladý muž lámanou angličtinou: "Psát filmy." "Opravdu?" podivil se úředník, vzal pas, dal do něj razítko a řekl: "Tak běžte a napište pár dobrých filmů." Samuel Wilder si vzal jeho slova k srdci.

Hollywood, do nějž Wilder v roce 1934 přišel, už měl za sebou svou první velkou epochu - němý film. Zažil revoluci zvukového filmu a pomalu se zotavoval z krize. Tón právě udávala oscarová crazy komedie Franka Capry Stalo se jedné noci. Wilder měl psát právě takovéto příběhy. Jedna z prvních věcí, které v Hollywoodu udělal, byla změna jména - ze Samuela se stal Billy.

Bylo to Wilderovo vstřícné gesto vůči Americe. Na rozdíl od slavných Evropanů, kteří si v USA připadali jako vyhnanci, měl zatím naprosto neznámý Wilder pocit, že konečně dospěl k cíli své cesty. Ta začala 22. června 1906 v rakousko-uherské obci Sucha ležící v dnešním Polsku. S rodinou se Wilder přestěhoval do Vídně, kde začal pracovat jako elév a později i filmový kritik v listu Die Stunde. Centrem evropského filmu byl ve dvacátých letech Berlín, jednadvacetiletý novinář se tam nechal vyslat na reportáž a už tam zůstal. V roce 1931 se synek z židovské rodiny uchýlil do Paříže. Přijel už jako scenárista a po dvou letech debutoval na postu režiséra. Zanedlouho už ale nebylo bezpečno ani v Paříži.

Nikdy se dokonale nenaučil anglicky

Wilderovým pracovním nástrojem byl jazyk, uměl německy, francouzsky a latinsky - anglicky ale zpočátku ani slovo. "Na cestu do Ameriky jsem si nakoupil anglické verze románů, které jsem už četl: Hemingwaye, Sinclaira Lewise, Thomase Wolfa," vzpomínal později Wilder, který Evropu opustil 22. ledna 1934 na palubě zaoceánské lodi Aquitanie.

Jako scenárista musel zprvu pracoval s překladatelem. "Po třech letech jsem začal myslet a snít anglicky, po pěti letech jsem přestal mít problémy, ale i po padesáti letech si stále nejsem jistý, kam dát ve větě sloveso," přiznal se Wilder, který většinu svých scénářů napsal ve dvojici. Jedním z jeho partnerů byl například i spisovatel Raymond Chandler.

Poprvé figurovalo Wilderovo jméno na důstojném místě v titulcích (byl uveden jako spoluscenárista) roku 1938 v Lubitschově filmu Osmá žena Modrovousova. Od Wildera se v té době očekávalo, že napíše za rok minimálně tři kompletní scénáře. Usínal s notesem u postele, aby mu neunikl žádný z nápadů, které na něj dolehnou ve snu, a v polospánku si je zapisoval. "Měl jsem pocit, že se mi zdá naprosto geniální začátek filmu, když jsem se ráno podíval do notesu, stálo tam: Chlapec potká dívku," definoval Wilder v jedné banální větě základní schéma hollywoodských filmů, které platí dodnes.

"Nebudeš mluvit vůbec" Počátkem čtyřicátých let byl Wilder jedním ze sto čtyř scenáristů smluvně vázaných společností Paramount. "Dostával jsem se do sporů s režiséry, protože nedodržovali scénáře, které jsme tak usilovně vyráběli," vzpomínal Billy Wilder. Při natáčení Brány ke štěstí zjistil, že si herec o své vůli vyškrtl celou scénu, protože mu připadalo hloupé, aby mluvil ke švábovi. "Když nechceš mluvit s hmyzem, nebudeš mluvit vůbec," řekl si Wilder a ve scénáři, který se tehdy psal v průběhu natáčení, prostě hercovu roli zrušil.

Billy Wilder začal režírovat proto, aby se to, co napsal, skutečně dostalo na plátno. "Není vůbec důležité, aby režisér uměl taky psát. Ale bylo by dobré, kdyby uměl číst," říkával s úsměvem Wilder, který v Hollywoodu brzy získal pověst filmaře, jenž pracuje rychle a levně.

Večer před svým prvním natáčecím dnem se Wilder svěřil svému idolu, režiséru Ernstu Lubitschovi: "Nikomu to neříkej, ale svírá se mi řiť." Zkušený tvůrce mu odpověděl: "Tohle jsem zažil i při šedesátém filmu." Stejnou zkušenost předal Wilder v roce 1986 Chrisi Columbusovi, pozdějšímu režisérovi Harryho Pottera, který přišel coby novinář, scenárista a začínající režisér udělat s hollywoodskou legendou rozhovor.

Nic mu nebylo svaté

Přátelé a kolegové o Wilderovi říkali, že mu nic nebylo svaté. Platilo to o něm jako o člověku, ale i jako o filmaři. Svou nejslavnější komedii Někdo to rád horké například začal krvavou přestřelkou mezi chicagskými gangstery. Film si naštěstí produkoval sám, protože jiný producent by masakr v komedii prostě

nepřipustil. Výsledkem byl titul režiséra nejlepší veselohry 20. století.

V roce 1992 připravil režisér Volker Schlöndorff střihový snímek, který byl poctou Wilderovým filmům. Jmenoval se velmi příznačně Billy, jak tys to dělal? Odpovědi legendárního režiséra na tuto otázku byly mnohdy překvapivě lapidární. Dokázal například z dávno zapomenutého scénáře nějakého propadáku vyextrahovat zápletku a ošatit ji novými nápady - tak to bylo i v případě filmu Někdo to rád horké. Měl výjimečný cit pro souhru herců, byl to právě on, kdo vedle sebe postavil Jacka Lemmona a Tonyho Curtise a později Lemmona a Waltera Matthaua. Věřil v týmovou práci, říkával: "Každý člověk je sám o sobě idiot, ale když jsou lidé pohromadě, stávají se génii."

Darina Křivánková - LIDOVÉ NOVINY 4.4.2002

Billy Wilder - Zlatý věk Hollywoodu

Autor: Mária Pánisová

Sobota, 27. březen 2010

V 20. století patřil k nejvýznamnějším filmovým režisérem, scenáristou a producentem, byl představitelem Zlatého věku Hollywoodu, spolupracoval s největšími hvězdami jako Marylin Monroe, Jack Lemmon, Shirley MacLaine zda Marlene Dietrich, jeho filmy jsou opěvované i dnes a svými sympatickými komediemi se navždy zapsal do americké kultury jako jeden z nejúspěšnějších tvůrců. Řeč je o režisérovi kultovní snímky s názvem Někdo to rád hořké (1959), slavném Billy Wilder.

Billy Wilder se narodil jako Samuel Wilder 22. června 1906 v Rakousko - Uhersku. Matka ho od dětství přezdívané "Billy", protože obdivovala legendárního amerického hrdiny Buffala Billa. Wilder zpočátku studoval právo ve Vídni, ale živil se novinařina a filmovou kritikou, do novin přispíval různými příběhy detektivního charakteru či rozhovory. V roce 1926 v rámci zájmu o publicistiku spolupracoval v Německu s americkým jazzovým kapelníkem Paulem Whiteman, v Berlíně se také angažoval jako novinář a psal pro největší městský plátek.

V roce 1929 dostal první možnosti proniknout do světa filmu, když začal spolupracovat s německými filmaři. Pracoval zde jako scenárista či pomocný režisér. Při prohlubování německého nacionalismu byl však nucen odejít do Francie a natrvalo se usadil v USA, za co mohl jeho židovský původ. Menší štěstí měla jeho matka, babička či nevlastní otec, kteří byli za druhé světové války zavražděni v Osvětimi. Příjezd do USA si vyžádal nemalé problémy, neboť neovládal angličtinu a neměl žádné prostředky. Postupně se prosadil nejprve jako scenárista a 5 let po příchodu do USA, v roce 1939 natrvalo podepsal smlouvu s hollywoodskou společností Paramount Pictures.

Zpočátku si získal veřejnost žánry mysteriózní film, drama či romantická komedie, v nichž si však neodpustil melodramatická podtón. Jde o snímky Pojistka smrti (1944), Ztracený víkend (1945) či úspěšný film-noir Sunset Boulevard / Sunset Blvd., Zobrazující bizarní touhu bývalé hvězdy němé éry Normy Desmondovej po vzrušujícím návratu. Film měl 11 nominací a získal tři Oscary za výpravu, hudbu, námět a scénář. Scénář k Sunset Blvd. si napsal samotný Wilder.

V 50. letech natočil další film-noir s názvem Eso v rukávu (1951) v hlavní roli se slavným Kirk Douglasem, přičemž v době vzniku film získal negativní ohlasy. Bez vědomí Wildera Paramount Pictures změnilo název filmu na Big Carneval (Velký karneval), aby zvýšilo tržby, no neúspěšně. Po příští pozitivně přijaté válečné komedii Stalag 17 (1953) si studio ponechalo peníze za předešlý přepaden film. V roce 1954 natočil Wilder romantickou komedii Sabrina, kde vynikla krásná Audrey Hepburn (My Fair Lady) a podmanivá Marylin Monroe si pozornost ukradla v další milé komedii Slaměný vdovec (1955).

V roce 1957 se Wilder režijně podílel na právnické obsahově vypiplanými dramatu Svědek obžaloby - jde o thriler podle divadelní hry Agathy Christie, který bývá často srovnáván s uznávanými filmařsky postupy režisérského velikána Alfreda Hitchcocka, a zároveň to byla poslední velká filmová role Marlene Dietrich (Norimberský proces ). Po dramatu Přelet přes oceán (1957), v roli se známým Jamesem Stewartem, Wilder definitivně zakotvil v romantických podivnosti. Odpolední láska (1957) svým tématem často provokující cenzuru, velmi proslavená romantika s názvem Někdo to rád hořké a zároveň hudební komedie, která je podle "Entertainment Weekly" 9. nejlepším filmům, a podle Amerického filmového institutu nejzábavnější film vůbec. Po boku Marylin Monroe se zde zazářil Jack Lemmon a Tony Curtis, jejichž herecké výkony a geniální scénář byly nejdůležitější pilíře pro odnesení si pozitivního dojmu z této snímky.

Následující film Byt (1960) je dokonalou směsí dramatu, komedie a romantiky a osobně mám slabost pro Raz, dva, tři (1961), jednu z nejpokrokovějších komedií v historii filmu. Wilder se zcela otevřeně vysmívá všem politickým systémem a dramatickou téma týkající se komunismu zda kapitalismu pojal takovým zábavným způsobem, že se dvě hodiny nebudete mít čas vzpamatovat

Wilder získal svými originálními komediemi obrovské úspěchy a kromě tradičních postupů sázel i na experimentování, což nejednou vyvolávalo pohoršení u zmiňované cenzury. Koncem šedesátých let přišlo do módy odlišné vnímání světa, míru, lásky, revoluce a jeho klasická satira, cynismus, ironie a sarkasmus se nedočkali větší odezvy. Patří sem díla Sladká Irma (1963), Líbej mně, hlupáčku (1964), Štístko (1966), Soukromý život Sherlocka Holmese (1970), nebožtíci přeji lásce (1972), na titulní straně (1974) nebo Fedora (1978).

Wilder získal množství cen jakož i Čestnou národní medaili, kterou mu předal tehdejší prezident Clinton. Jeho filmy ani v dnešní době neztrácejí nic ze své působivosti a kromě vynikajícího režiséra byl i úžasným scénáristou. Do svých snímků vnesl inteligentní zda bláznivý humor a jak se vyjadřovali herci, byl i dobrým psychologem. Když se při natáčení filmu Někdo to rád hořké Marylin Monroe ovlivněna depresemi zavřela na několik hodin do šatny a po nástojení štábu nakonec vyšla, Wilderove jediné slova zněly: "Můžeme začít?"

FaŠ 29_05_10

Byt 1

Byt 1

 
Byt 2

Byt 2

 
Byt 3

Byt 3

 
Byt 4

Byt 4

 
Byt 5

Byt 5

 
Byt 6

Byt 6

 
Byt 7

Byt 7

 
Byt 8

Byt 8

 
Byt 9

Byt 9

 
Byt 10

Byt 10

 
 
Vytvořeno 24.5.2010 21:26:42 - aktualizováno 25.5.2010 9:14:34 | přečteno 2752x | kino
 

město Slavičín
Osvobození 25, 763 21 Slavičín

tel.: 577 004 800*
fax: 577 004 802
e-mail: podatelna@mesto-slavicin.cz
ID datové schránky: jsub2vd

IČ: 00284459
DIČ: CZ00284459
č.ú.: 2924661/0100, KB a.s.

 
load