Extáze

Gustav Machatý se pro mnoho „pamětníků“ stal synonymem slabomyslného kýče Načeradec král kibiců, který si odrežíroval těsně před svým definitivním odchodem do Hollywoodu, zatímco jeho dva skvosty, které patří do pokladnice světové kinematografie - Erotikon z roku 1929 respektive Extáze z roku 1932, po dlouhá desetiletí jediné to české snímky, které svým věhlasem i významem, překročily české ale i evropské hranice, zná jen nemálo filmových štamgastů a to ještě jen v souvislosti s někdejším společenským skandálem.

Český film nebyl nikdy krom výjimky několika málo let za tzv. nové české vlny zrovna na špici světového dění a naopak se vždy odebíral svou prověřenou cestou kýče a myšlenkové a umělecké jednoduchosti. Tedy českému filmu nemohlo být nikdy nic vzdálenějšího než příslušnost k určitému uměleckému proudu, kdy například tehdejší světová filmová velmoc, Německo, se od druhé poloviny 20. let orientovalo po vzoru výtvarníků na expresionismus. Gustavu Machatému se však v těchto podmínkách přesto podařilo vytvořit zmíněnou dvojici snímků, které německou expresionistickou filmovou školu do jisté míry nejen završují, ale i ji překonávají směrem k právě nastupujícímu surrealismu.

A zvláště druhý Machatého výtvor ze zmíněné dvojice, Extáze, vzbudil opravdu celosvětový ohlas, který měl své dozvuky, díky osobnosti herečky v hlavní roli Hedy Kiesler (pozdější manželky německého velkoprůmyslníka a zbrojního magnáta Friedricha Mandla, který pěstoval blízké styky jak s Adolfem Hitlerem tak Benitem Mussolinim, potažmo ještě později známé pod svým nejslavnějším jménem Hedy Lamarr, se kterým se stala hollywoodskou hvězdou 40. let, ba některými ze svých obdivovatelů je zvána jako nejkrásnější herečka všech dob) ještě mnoho desetiletí později, ne-li dodnes. - To že Hedy Kiesler (Lamarr) nebyla jen tak ledajakou hloupou hvězdičkou, ale do jisté míry velmi geniální ženou svědčí i její v roce 1942 patentovaný vynález kódovaného vysílání signálů prostřednictvím proměnných rozhlasových frekvencí, který je dodnes základem moderních komunikačních technologií, byť Lamarr samotná z tohoto vynálezu nestržila ani dolar, až v roce 1997 se dočkala alespoň čestného uznání.

Ze samotné Extáze bývá nejčastěji vyzdvihován několikaminutový sled scén, ve kterém se hlavní hrdinka Eva nejprve koupe a poté pobíhá po louce zcela nahá. Machatý však jde mnohem dále než za hranice tehdejšího chápání pornografie - jeho film má na svou dobu výbornou kameru s přesahem k výtvarnému pojetí, používá mnoho expresionistických prvků a zejména v samotném příběhu emancipované Evy, který předesílá to, co se stalo hlavním námětem sexuální revoluce rozpoutané až v 60. letech: zklamaná Eva opustí svého starého impotentního manžela a stane se milenkou mladého inženýra Adama. Poté, co odmítnutý manžel spáchá sebevraždu, Adama, se kterým plánuje utéct do Berlína opouští, a sama porodí své dítě.

oooo O oooo

 

M A C H A T É H O E X T A S E

Historie vzniku filmu a některé aspekty jeho prezentace1)

Jiří Horníček

Úvod

Jestliže se vydáme jednou z cest tradiční filmové historiografie, pro niž je určujícím kri-

tériem volby tématu umělecká exkluzivita zkoumaného díla či stylu (nezřídka automa-

ticky přebíraná  filmovými kritiky  z generace na generaci), pak v české meziválečné

kinematografii nevyhnutelně narazíme na osobnost Gustava Machatého, a to především

zásluhou trojice snímků (EROTIKON, ZE SOBOTY NA NEDĚLI, EXTASE) potvrzujících režisérovu touhu po mezinárodním úspěchu a moderním filmovém výrazu. Všechny zmíně-

né tituly byly ve své době shledány výjimečnými, ale největšího věhlasu se dostalo po-

slednímu z nich – EXTASI. Není to dáno jen estetickými kvalitami filmu, jejichž obecné

přijetí může být zrelativizováno subjektivitou každého posuzovatele, ale také souhrou

objektivních okolností daných kinematografickou praxí, tj. výrobními podmínkami, re-

klamní a obchodní strategií, přijetím díla obecenstvem či tiskem a v případě EXTASE

i úspěšnou účastí na benátském festivalu v roce 1934.

Na základě archivních dokumentů a dobových novinových zpráv jsem se pokusil o re-

konstrukci  historie  vzniku  slavného  díla  a počátku  jeho  existence  s cílem  předsta-

vit EXTASI coby produkt kinematografického průmyslu a předmět filmového obchodu.

Tedy z pohledu, který nebyl zcela cizí ani Machatého přístupu, jak dokazují jeho slova

pronesená v souvislosti s pražskou premiérou NOCTURNA: „Považujte prosím mé filmy

za obchodní kinematografické pokusnictví.“2)

1) První verze tohoto textu s názvem Extase – produkce a recepce v českém tisku vznikla pro publikaci vydanou Filmarchiv Austria v minulém roce při příležitosti vídeňské retrospektivy Gustava Machatého.

První část – rekapitulaci okolností vzniku a výroby EXTASE jsem doplnil jen nepatrně, ve druhé části, omezující se původně pouze na ohlasy českého tisku na uvedení filmu do kin, jsem věnoval více pozornosti propagaci a zahraniční distribuci Machatého díla jako významným předpokladům zrodu budoucího filmového fenoménu.

Za první tiskovou zmínku o EXTASI lze považovat strohé oznámení odborného časopisu Fil-

mový kurýr ze 4. října 19293), informující čtenáře o připravovaném natáčení exteriérů Ma-

chatého nového filmu Chtíč ve spolupráci s kameramanem Václavem Víchem. Nervové

zhroucení režiséra, které on sám v dopise básníku Nezvalovi, autoru námětu, označil za

náhlou reakci organismu na nadměrné pracovní vypětí4), bylo možným důvodem odložení

realizace ohlášeného projektu, o němž se už nadále bude v tisku psát pouze jako o EXTASI.m

Již pod tímto názvem se po pětiměsíční pauze znovu připomněl veřejnosti v souvislosti

s Machatého údajným nákupem přijímacího zvukového aparátu.5) Těžko určit, nakolik se

tato  zpráva  opírala  o reálné Machatého možnosti. Každopádně  režisér  pověstný  svým

sklonem k velikášství tím dával najevo profesionální progresivitu a podnikavost v situaci,

kdy se vzhledem k tehdejšímu technickému zázemí české kinematografie (první potřeb-

né snímací zařízení bylo instalováno v ateliéru A-B v polovině roku 1930) realizace zvu-

kového filmu prosazovala velmi těžce. Ostatně nekonkrétní a nahodilé informace nazna-

čují nejasnou budoucnost Machatého plánů a zřejmě sloužily jen jako reklamní signál pro

filmové diváky a výrobce.

Na přelomu let 1929 – 1930 panovala v Československu nejistota a skepse, zda česky

mluvený film znevýhodněný malým tuzemským trhem dokáže producentům uhradit zvý-

šené  výrobní náklady. Nová  situace přála průbojným manažerům  s dobrými kontakty

v zahraničí, kteří byli schopni uplatnit českou produkci i mimo domácí distribuční síN.

Mezi nejprogresivnější obchodníky patřil v té době Josef Auerbach, ředitel společnosti

Elektafilm,  jejíž komedie C. A K.  POLNÍ MARŠÁLEK (1930)  se  stala prvním komerčním

triumfem české zvukové kinematografie. Vedení této společnosti se snažilo snížit pod-

nikatelské riziko pořizováním německých, resp. francouzských verzí, což učinilo i v pří-

padě EXTASE. Ovšem na jejím vzniku se Elektafilm přímo produkčně nepodílel, neboN

organizační a finanční zajištění přenechal dceřinné společnosti Slaviafilm a omezil se

pouze na pozici výhradního prodejce snímku do ciziny (podobně jako u EROTIKONU).

O skutečných příčinách odsunutí realizace EXTASE až do poloviny roku 1932 lze jen spe-

kulovat, faktem zůstává, že na počátku třicátých let našel Machatý tvůrčí „azyl“ u společ-

nosti A-B, vlastníka jediného ateliéru v Československu vybaveného zvukovým snímacím

zařízením. Snad tento odklad způsobila režisérova umělecká náročnost a pečlivá scenáris-

tická příprava díla – obojí motivované vidinou budoucího mezinárodního úspěchu. Nazna-

čuje to i článek otištěný v září 1932, ve kterém je vzájemný kontakt filmaře a produkční

firmy popisován jako více než dvouletá spolupráce Machatého a ředitele Slaviafilmu Otto

Sonnenfelda, během níž byly údajně zamítnuty dva navrhnuté scénáře.6)

3) Srov. Gustav Machatý…„Filmový kurýr“ 3, 1929, č. 48, s. 489.

4) Srov. dopis Gustava Machatého Vítězslavu Nezvalovi z 26. října 1929. Literární archiv Památníku národního písemnictví (dále jen LA PNP), fond Vítězslav Nezval.

5) Srov. Režisér Gustav Machatý…„Filmový kurýr“ 4, 1930, č. 10, s. 45.

6) Srov. 6 národností v českém filmu. „Film“ 12, 1932, č. 8 – 9, s. 5n.

I když byl Otto Sonnenfeld také literárně činný, viz divadelní hra Pohádka lásky vydaná nakladatelstvím Devětsil v roce 1926 v překladu Františka Halase, jeho účast spočívala nejspíše v postavení konzultanta, který se na tvorbě scénáře přímo nepodílel.

Podle vyjádření Františka Horkého,  spoluautora definitivní verze EXTASE a vedoucího

výroby, se režisér ohledně libreta nejprve obrátil na spisovatele Emila Vachka a později

na Vítězslava Nezvala, ale až Horký mu nabídl vhodný materiál.7) Ani toto tvrzení však

není  úplné. Machatý  ještě  v polovině  roku  1931  uvažoval  o romantičtějším  námětu,

v němž osud hlavní ženské postavy připomínal životní peripetie titulní hrdinky EROTI-

KONU. Pro  jeho převedení do  scénáře  filmu  s předběžně  stanovenými názvy Nokturno

a Extase angažoval coby „uměleckého spolupracovníka“ Otto Rádla. (Dějová zápletka

začínala milostným vzplanutím hrdinky k námořníkovi, s nímž se seznámila v lese poté,

co ji uštkla zmije. Po noci prožité s námořníkem na zakotvené jachtě žena otěhotní a po-

mýšlí na sebevraždu. Nakonec se provdá za přítele z dětství, přičemž útěchu najde v na-

rozeném dítěti.)8)

V době vzniku EXTASE bývalo v českých filmařských kruzích zvykem, že režiséři najmutí

produkčními společnostmi se většinou přizpůsobovali požadavkům svého dočasného za-

městnavatele a na případných ziscích participovali méně než 40 %. V případě EXTASE měl

Machatý nesrovnatelně  výhodnější podmínky,  jednak kvůli  své  filmařské  výlučnosti –

7) -jal., Nová aféra v historii Extase. „Český filmový zpravodaj“ 13, 1933, č. 21, s. 3.

8) Srov. Dohoda Gustava Machatého s dr. Otto Rádlem z 23. července 1931. Národní filmový archiv (dále jen NFA), k. Extase.

z českých tvůrců povahou a schopnostmi nejvíce odpovídal obchodnímu záměru Elekta-

filmu,  resp. Slaviafilmu natočit atraktivní  titul pro  zahraniční  trh,  jednak pro „zálibu“

a praktickou  zkušenost  v ekonomických  záležitostech. Sjednaná dohoda mimo  jiné  za-

hrnovala právo režiséra na vlastnictví negativu po uhrazení výrobních nákladů a souhlas

produkční firmy, že EXTASE bude prezentována pod značkou Slaviafilm – Machatý.9)

Z uvedeného vyplývá, že Machatému se podařilo v jednání s Auerbachem a Sonnenfel-

dem získat postavení koproducenta, aniž musel do projektu investovat vlastní hotovost.

Jeho finanční vklad měl být zpětně hrazen z podílu na zisku. Na úspěchu EXTASE byl tedy

Machatý významně zainteresován i po stránce obchodní, kterou dokázal účelně spojit se

záměry uměleckými. Například mezinárodní herecké obsazení vycházelo vstříc potřebám

prodejnosti filmu do zahraničí, ale až na výjimky bylo v souladu s režisérovými předsta-

vami o typologii postav. Minimum dialogů a preference obrazové složky usnadnily výrobu

tří jazykových verzí, ale přitom odpovídaly zamýšlené koncepci díla. V ní významná úlo-

ha připadla hudbě německého skladatele italského původu Giuseppe Becceho, jenž byl

s filmaři v kontaktu už při psaní scénáře, několikrát přizpůsobovaného Becceho hudeb-

ním návrhům.10) Machatý tuto koncepci zdůvodňoval tvrzením, že „dialogy zdržují tempo

a zabraňují interesantním pohledům, které film potřebuje. Zabraňují proto, že je nutno

míti ohled při přijímání na mikrofon.“11) AN už byly prvotní režisérovy pohnutky jakékoli,

tj. umělecké či obchodní, prosazovanou harmonií obrazu a hudby se zřekl novátorské-

ho zvukového experimentu, který v nejradikálnější podobě najdeme v hrané kinematogra-

fii u Pudovkinova DEZERTÉRA (1933).

Vlastní realizace

Na začátku července se příprava realizace EXTASE nápadně zintenzivňuje. Machatý si

vybírá  nejbližší  spolupracovníky  a s některými  osobně  dojednává  finanční  podmínky

jako v případě mladého kameramana Jana Stallicha, kterého si vymohl navzdory jeho

předběžnému  příslibu  snímat  filmový  přepis  románu  K.  V.  Raise Zapadlí  vlastenci.

Dne 5. července 1932 se v ateliéru A-B pořizovaly první zkušební záběry představite-

lů hlavních rolí – Hedy Kieslerové, Ariberta Moga, Zvonimira Rogoze a André Noxe.12)

Z pohledu Machatého šlo vlastně o ověření správnosti předchozí volby, i když herci prav-

děpodobně odjížděli z Prahy jen s předběžným příslibem budoucí spolupráce (nasvěd-

čoval by tomu dopis Ariberta Moga datovaný až 8. srpna 1932, v němž režisérovi děku-

je za nabídnutou roli a svoji způsobilost pro ni kuriózně dokládá osobními zkušenostmi

s podobnou avantýrou prožitou během pobytu v exotické Persii)13.

19) Srov. Kopie smlouvy Slaviafilmu a Elektafilmu s Gustavem Machatým in Extase. Filmarchiv Austria,

Wien 2001, s. 44–46.

10) Srov. Jaroslav B r o ž – Myrtil F r í d a, Gustav Machatý. Legenda a skutečnost 2. „Film a doba“ 15,

1969, č. 5, s. 261.

11) Gustav M a c h a t ý, Režisér Machatý o svém posledním filmu. „Film“ 13, 1933, č. 4, s. 1n.

12) Srov. Pracovní výkaz z 5. července 1932. NFA, k. Extase.

13) Srov. Dopis Ariberta Moga režiséru Machatému ze dne 8. srpna 1932. NFA, k. Extase. (Z němčiny přeložil Milan Klepikov.)

Červenec 1932 byl také ve znamení zajištění úředních povolení nezbytných pro natáče-

ní slovenských exteriérů. Kromě toho se podepisovaly smlouvy stanovující výrobní a ob-

chodní podmínky mezi stranami zúčastněnými na výrobě EXTASE. Po obdržení kladných

vyjádření od odpovědných institucí, mj. od ministerstva zemědělství a ministerstva že-

leznic, vypravil se režisér s kameramanem Stallichem na Slovensko, kam za nimi podle

potřeby přijížděli herci. Štáb se ubytoval v Dobšiné, odkud se vždy na krátký čas (jeden

až dva dny) přesunul natáčet do dalších míst: Topolčianek (záběry pro střihovou sekven-

ci pářících se koní), na Podkarpatskou Rus (Chust nedaleko Užhorodu) a na stavbu že-

lezniční dráhy v úseku Červená skala – Margecany.

Paradoxní je, že ještě na počátku srpna nebyla definitivně uzavřena volba představitelů

hlavních rolí kvůli zásadním neshodám mezi režisérem a ředitelem Sonnenfeldem, jenž

trval na různém obsazení všech tří jazykových verzí. Činil tak částečně pod tlakem spo-

lečnosti Gaumont, která svůj finanční podíl na realizaci francouzské EXTASE podmiňova-

la angažováním Pierra Naye pro úlohu Adama. Konflikt vyvrcholil v polovině srpna, kdy

se mezi slovenskou Dobšinou a pražským ředitelstvím Slaviafilmu rozproudila čilá ko-

respondence, v níž nechyběly ani poměrně jedovaté formulace.

Ještě 11. srpna 1932 vedení Slaviafilmu dojednávalo angažmá představitele Evina otce

André Noxe a dokonce zvažovalo obsazení rolí Emila a Evy, přičemž padala jména Paul

Hörbiger a Paul Heidemann, Elsa Korseková, Lieselotte Schaaková a další.14) Machatý

na  tyto zprávy  reagoval dvoustránkovým dopisem Sonnenfeldovi, ve kterém ho na zá-

kladě prvních pracovních  zkušeností  s Nayem od dalších podobných kroků odrazuje:

„Obchodně mám sám tolik rozhledu, že jsem uznal, že ve Francii potřebuji Francouze

k dobrému obchodu. Tím jsem ovšem pohřbil myšlenku filmu, že vrátím film zvukový

internacionálnosti. Proto Vás prosím, abyste neobsazovali dále verse německé atd. a do-

hodli se se mnou na jednotném obsazení pro všechny verse a ponechali mé starosti, že

ku příkl. Rogos může klidně hrát čínskou versi.“15)

Předchozí Machatého filmy naznačovaly, že více než zdatnosti herců důvěřoval svému

režijnímu  stylu. Proto mu  nevadilo  pracovat  s lidmi,  kteří měli minimální  zkušenos-

ti s hraním před kamerou (Miroslav Paul – KREUTZEROVA SONÁTA, Magda Maděrová –

ZE SOBOTY NA NEDĚLI). Machatý si totiž zakládal na pověsti objevitele nových filmových

tváří. Přestože mezi hlavními protagonisty EXTASE nenajdeme příklad tak radikální, také

zde se držel stejného tvůrčího principu: „Tento film jest extravagantní, mimo rámec běž-

né i světové produkce, a obchod udělá jeho exotičnost a nikoli herci. Ku příkladu Bouře

nad Asií, Matka, Potěmkin aj. udělaly v Německu obchod bez známých herců. Já dělám

a pokouším se udělati film, který dělá herce a nikoli film, kde herci, tj. jejich jména

dělají teprve film.“16)

Machatého  autoritativní  jednání  zneklidňovalo  vedení  Slaviafilmu,  s nelibostí  sledu-

jící režisérovu  „velkorysost“  v dodržování  stanovených  termínů. V citovaném  dopise

z 18. srpna 1932 režisér netrpělivému Sonnenfeldovi zdůvodňuje pomalý postup natáče-

ní pečlivou režií a nepřízní deštivého počasí. Pracovalo se pouze mezi šestou hodinou

ranní a třetí hodinou odpolední, za plného slunečního světla, aby se docílilo stabilních

světelných podmínek a předešlo se tak možným nejasnostem a potížím při vyvolání ma-

teriálu v pražských filmových laboratořích.17) Štáb pod vedením umanutého režiséra čas-

to vyčkával na příhodný okamžik snímání záběru. Známý je příklad letmé scény s mo-

týlem,  jenž  vzlétne  z kaluže před přicházejícím dělníkem, která  se podle Machatého

tvrzení natáčela dva dny.18)

Jako  další  důvod  časového  skluzu Machatý  uvádí,  byN  poněkud  účelově  spolupráci

s Pierrem Nayem, kterou popisuje jako velice svízelnou, jelikož záběry s ním točí prů-

měrně čtyřikrát po několika předchozích zkouškách. Naopak Hedy Kieslerovou si ne-

mohl vynachválit už proto, že vysvětlovala, resp. překládala Nayovi jeho režijní pokyny.

Režisérova pečlivost se projevovala i v přípravě erotických scén s Kieslerovou, které se

měly  stát  lákadlem  pro  senzacechtivé  publikum  a filmu  dodat  pověst  výjimečnosti.

V produkci panovaly obavy, aby Machatým natočené záběry nepopudily cenzurní orgá-

ny, a proto ředitel Sonnenfeld důrazně nabádal režiséra k uvážlivosti a vyžadoval ně-

kolik verzí těchto choulostivých scén. Také Machatý, kterého přitahovalo pohybovat se

na hranici dosud běžně zobrazovaného ženského těla, si podle vlastních slov byl vědom

14) Srov. Dopis Slaviafilmu režiséru Machatému ze dne 11. srpna 1932. NFA, k. Extase.

15) Dopis G. Machatého dr. Otto Sonnenfeldovi z 18. srpna 1932. NFA, k. Extase.

16) Tamtéž.

17) Srov. tamtéž.

18) Gustav Machatý o svém filmu Extase. „Národní střed“ 15, 1933, č. 20, s. 20.

případných nesnází. Nespoléhal se proto pouze na svůj úsudek, ale každý podobný zá-

běr konzultoval s vedoucím produkce a scenáristou Františkem Horkým.19)

Potíže s termíny, s nimiž úzce souvisela ekonomická stránka výroby, pokračovaly i po ná-

vratu filmařů do Prahy, kdy vynaložené náklady už dosahovaly výše předpokládaného

celkového rozpočtu 745 000 Kč20). Původní předpoklad dokončit natáčení 5. října vzal už

dávno za své. Jak se ukázalo, také plánovaný počet devíti dnů rezervovaných v ateliéru

A-B byl pro Machatého nedostačující. Jestliže v případě dvacetimetrové věže instalova-

né v areálu restauračního zařízení rodiny Havlovy na Barrandově (kvůli působivé ver-

tikální jízdě) se podařilo dohodnout týdenní odklad její likvidace, pronájem studia A-B

šlo prodloužit o pouhé tři dny navíc.21)

Vedení Slaviafilmu  jednalo  velmi pružně a obrátilo  se na  zahraniční ateliéry,  z nichž

nejvýhodnější podmínky nabízel vídeňský Schönbrunn. Slaviafilm během několika dní

19) Srov. pozn. 14.

20) Srov. Rozpočet na výrobu filmu Extase, rekapitulace. NFA, k. Extase.

21) Srov. Dopis A-B společnosti Slaviafilm ze 16. září 1932. NFA, k. Extase.

obstaral nutná povolení  od ministerstva  obchodu  a Národní banky, které  jako  záruku

nabídl valutové částky za dohodnutý prodej filmu do Německa, Rakouska, Maiarska,

Švýcarska, Belgie, Francie a kolonií.22) Z původně plánovaných deseti filmovacích dnů

bylo nakonec realizováno šest, z toho po dva dny se údajně prováděly dotáčky německé

zvukové verze. Ze strany Slaviafilmu se jednalo o chytrý produkční tah, protože zmíně-

né zvukové dotáčky opravňovaly firmu prodat předváděcí práva do Rakouska a Němec-

ka bez povinnosti zaplatit kontingentní poplatek.23)

Po definitivním sestřihu a kladném vyjádření cenzurní komise24) skončila téměř čtyřletá

výrobní anabáze Machatého projektu, jehož finanční náročnost se podle vyjádření Sla-

viafilmu dostala až na hodnotu dvou milionů korun25), slavnostní premiérou 18. ledna

1933, na které Giuseppe Becce osobně dirigoval předehru k filmu v provedení rozhlaso-

vého orchestru stanice Radio-Journal.

Propagace a distribuce

V porovnání s dnešní praxí skromná prezentace EXTASE v odborném a zábavním tisku od-

povídala postavení a možnostem mediální sféry v českém filmovém průmyslu třicátých

let. Rychlé tempo natáčení, jeho „spontánní“ charakter neposkytovaly prostor k propra-

covanější  dlouhodobější  reklamní  strategii  a směřovaly  propagační  úsilí  až  k termínu

uvedení filmu do kin. Ani EXTASE, která délkou příprav a vlastní realizace výrazně pře-

kračovala průměr výroby českých filmů26), nevybočila z těchto zvyklostí, znemožňujících

výrobcům více těžit z atraktivnosti filmového oboru při zajišNování produkčních záleži-

tostí. Jediný náznak obchodní kompenzace formou reklamy nabízí Horkého a Machatého

ujednání s vedením pražského hotelu Alcron, kde měla Hedy Kieslerová po dobu natá-

čení k dispozici pokoj za podmínky, že v prostorách hotelu uspořádá „čaj pro novináře“

instruované tak, aby ve svých zprávách o tomto večeru uvedli jméno dotyčného pražské-

ho hotelu.27)

Po ojedinělých stručných referencích o Machatého přípravách na nový film se EXTASI

dostalo větší pozornosti na stránkách novin až v prvních podzimních měsících roku 1932

(po návratu režiséra ze Slovenska), mj. v souvislosti s chystaným natáčením ve Vídni.

Vlastní reklamní „kampaň“ začala až s premiérou v kině Lucerna. Dva dny před touto

22) Srov. žádost Slaviafilmu adresovaná Ministerstvu obchodu ze dne 1. října 1932. NFA, k. Extase.

23) Srov. Vysvětlení Slaviafilmu ze dne 17. října 1932 ohledně platby vídeňskému ateliéru. NFA, k. Extase.n

24) V protokolu týkajícím se německé verze komise konstatovala: „Provedení filmu jest po stránce režisérské, tak i fotografické (zajímavé jsou náladové přírodní snímky) a herecké (homines novi) na výši doby

a snese konkurenci cizozemských filmů, ba naopak je předčí. Podle jednomyslného posudku tohoto sboru povoluje se tento film veřejně předváděti jako zvukový s vyloučením osob mladistvých.“ Cenzurní lis-

tina německé verze filmu Extase č. 40/1933. Státní ústřední archiv, fond Ministerstvo vnitra / filmová cenzura, k. 89.

25) Srov. Žádost Slaviafilmu adresovaná Ministerstvu vnitra republiky Československé dne 17. ledna. NFA, k. Extase.

26) Např. vzpomínaný titul ZAPADLÍ VLASTENCI se začal natáčet v polovině srpna 1932 a svoji premiéru měl

už o dva měsíce později, 28. října téhož roku.

27) Potvrzení dohody Gustava Machatého a Františka Horkého s ředitelstvím hotelu Alcron o pronájmu pokoje pro sl. Kieslerovou. NFA, k. Extase.

událostí uzavřely Slaviafilm a podniky Lucerna (Podniky Lucerny bratří Havlů) dohodu

o společném financování reklamy, během níž se počítalo s 10 000 fotografií (pohlednic)

Hedy Kieslerové, 160 plakáty, inzercí ve čtyřech různých provedeních, jež se na strán-

kách blíže nespecifikovaných novin a časopisů měla objevovat od úterý do pátku, dále

oznámením v časopisech Kmen a Svět ve filmu a v neposlední řadě se pamatovalo i na

malé reklamní balónky.28) Propagace v tisku se soustředila spíše na klasickou inzerci než

na informační články a rozhovory s tvůrci. Jediným takovým textem bylo Machatého vy-

jádření zveřejněné v kulturních rubrikách několika deníků, které je pravděpodobně pře-

vzaly z tiskové konference či písemných propagačních materiálů, jak lze soudit podle

shodného obsahu a formulací.

EXTASE vzbudila velkou pozornost u filmových recenzentů, jejichž prostřednictvím se

divácké veřejnosti dostalo prvních ucelenějších informací o povaze Machatého posled-

ního díla. Přitom nešlo o jednolitý proud oslavných textů v duchu článku odborného tý-

deníku Filmový kurýr: „Velkolepý film, skutečně světové úrovně, který dokonce svým

podáním je pokusem o nový typ mezinárodního filmu – zvukového – tedy něčeho, co

mluvený film pozbyl.“29) Část negativních reakcí vycházela z českého provincionalismu

28) Srov. dohoda Slaviafilmu s Podniky Lucerny bratří Havlů ze dne 16. ledna 1933 o provedení reklamy na

film Extase. NFA, k. Extase.

29) H., Extase. „Filmový kurýr“ 7, 1933, č. 4, s. 2.

a nacionalismu zneklidněného Machatého mezinárodními ambicemi. Tyto útoky na zá-

kladní rys EXTASE a celé Machatého tvorby, dovedl do krajnosti recenzent listu „strany

živnostníků a obchodníků“ Národní střed, jenž se ohrazoval proti mezinárodnímu obsa-

zení snímku, které podle něho „je novum, které by bylo našemu filmu hodně nebezpeč-

né, kdyby se u nás zahnízdilo“30). Ovšem nejčastější výhrady seriózní kritiky nesměřovaly

proti přítomnosti zahraničních herců, ani proti erotickým aktům Hedy Kieslerové, nýbrž

proti filmovému stylu působícímu, zvláště v přelomovém rozhraní němé a zvukové kine-

matografie, poněkud staromilsky. Provedení filmu se sice přiznávala vysoká profesionali-

ta a snaha o moderní umělecký výraz, ale zároveň se psalo, byN v menší míře o eklekticis-

mu a plagiátorství, o schopnosti režiséra uplatnit „spíše pečlivě propracované zkušenosti

jiných než své vlastní výboje“31). Těžko lze určit, jakou váhu přikládal tehdejší návštěv-

ník  biografů  takto  orientovaným  komentářům,  každopádně  snaha  novinářů  zabývat  se

EXTASÍ seriózně způsobila, pomineme-li zprávu Československého filmového zpravoda-

je o údajné  žalobě Františka Horkého proti Slaviafilmu  a režisérovi Machatému kvůli

neuvedení  spoluautorství  na  kopiích  a reklamních materiálech32),  že  skandály  a aféry,

provázející některá uvedení filmu v zahraničí, se českým poměrům vyhnuly.

V dubnu 1933 se Slaviafilm rozhodl oživit, podpořit prezentaci EXTASE na domácím ki-

nematografickém trhu vydáním několikastránkové přílohy „Jak soudí tisk“ v rámci od-

borného časopis Film, která měla majitelům kin dodat materiál a „inspiraci“ k propa-

gaci filmu. Příloha obsahovala recenze domácího a německy psaného tisku, informace

o prvních  excesech provázejících uvedení  filmu  v cizině  a také  režisérovu  explikaci,

v níž Machatý považoval za nezbytné představit EXTASI jako novátorské dílo světového

významu a zároveň na několika příkladech symbolických obrazů z filmu předložit divá-

kům návod, jak vnímat tento „laboratorní pokus o najití nové cesty ve filmu“, v němž

„velká část scén je jen náznaková“33).

Tehdejší pozitivní reakce české filmové kritiky a návštěvníků tuzemských biografů ještě

neopravňovaly k přesvědčení, že ze zdejšího filmařského zázemí opravdu vzešlo dílo, jež

se tak prosadí v historii světové kinematografie. Kult EXTASE, jak ho známe i v dnešní po-

době, tedy výrazně spojený s osobností Hedy Kieslerové (později Hedy Lamarr34), se začal

utvářet s prezentací filmu v zahraničí, kde souhrou různých vnějších okolností (zavádějící

reklama kinomajitelů35, politická situace v Německu36, snahy manžela Kieslerové zamezit

30) Premiera Extase. „Národní střed“ 15, 22. 1. 1933, č. 20, s. 20.

31) Srov. u, Extase – nový film Machatého. „Lidové noviny“ 41, 21. 1. 1933, č. 38, s. 10.

32) Viz pozn. 7.

33) Gustav Machatý, Režisér Machatý o svém posledním filmu. „Film“ 13, 1933, č. 4, s. 2.

34) Neutuchající zájem o tuto herečku potvrzuje i internetová stránka Hommage a Hedy Lamarr, která nabí-

zí základní informace o jejím osudu uměleckém i objevitelském, zprávy o kulturních akcích atd. Strán-

ku obsahující také odkazy na další prameny lze najít na adrese: www.hedylamarr.at.

35) Autor článku v časopise Film popisuje s potměšilou ironií pozadí vídeňské demonstrace, kterou vyvola-

la  reklama  tamních kinomajitelů,  charakterizující EXTASI jako „,erotický  obraz  choulostivých  situací

nahé krásy‘,  takže  to obecenstvo, které v očekávání bůhvíčeho navštívilo biograf, nechtělo  se  smířiti

s uměleckým pojetím odvážných situací, inu, Vídeňáci…“. Viz „Extase“ v křížovém ohni. „Film“ 13,

1933, č. 3, s. 5.

36) V roce 1935, po předchozím zásahu cenzury měl být Machatého film pod německým

distribučním názvem Symfonie lásky konečně uveden v berlínských kinech. Opožděnou premiéru doprovázel politicky

prezentaci filmu, úspěch v Benátkách, pruderie americké společnosti) se s překvapivou

četností a intenzitou odhalila konfliktnost Machatého díla.

Jak bylo zmíněno, Elektafilm měl zajištěn prodej filmu do evropských zemí už v době

natáčení  ve Vídni. Rozšíření distribuce  o teritorium Latinské Ameriky  se  realizovalo

na základě smluv se společností Motion Picture Export Corporation (součásti Universal

Pictures Company) uzavřených v říjnu 1933 (Argentina, Brazílie, Kolumbie atd.), resp.

na konci listopadu 1934 (Mexiko, Panama). Podle nich náleželo Elektafilmu 50 % ze zis-

ku37), což motivovalo vedení této firmy ke zběžné kontrole obchodních aktivit zámořských

partnerů, a to prostřednictvím zpráv úředníků českých ambasád.

Elektafilmem obdržené dopisy svědčí o rozporuplném přijetí Extase v těchto vzdálených

končinách a často specifických podmínkách promítání, například v hlavním městě Pa-

namy byla uvedena jako speciální noční představení, mládeži nepřístupné. Celkové hod-

nocení panamské epizody Machatého filmu není příliš povzbudivé: „První večery byly

biografy vyprodány, druhého dne byly však téměř prázdné. Celkově možno říci, že tento

motivovaný  incident vyprovokovaný nacisty, hájícími údajně mravní bezúhonnost  svých  spoluobčanů před údajnou pornografií. Srov. Demonstrace proti Machatého „Extasi“ v Berlíně. „Haló noviny“ 12. 1. 1935, č. 12A, s. 4.

37) Srov. obchodní kalkulace prodeje EXTASE k 30. říjnu 1937 realizovaná na základě smlouvy Elektafilmu a Motion Picture Export Corporation uzavřené 10. října 1933 jižní Amerika. NFA, k. Extase.

skvělý film nehoví místním požadavkům: jest příliš zdlouhavý, žádný jazz, žádný tanec.

[…] V celém díle nebylo též zmínky o československém původu filmu a několik fran-

couzských mluvených frází vzbudilo u publika mylný dojem o původu.“38) Oproti tomu

zpráva z argentinského Buenos Aires, kde se EXTASE kromě jednoho běžného kina hrála

i v biografu určeném pro tamní přistěhovalce z Evropy, konstatuje: „Film se těšil neoby-

čejnému  zájmu  tisku  a obecenstva  a dočkal  se  zcela  neobvyklého  počtu  repris.  […]

Časopis La Fronda soudil, že kromě filmu Na západní frontě klid neudržel se dosud žád-

ný film tak dlouho na programu jako Extase a to v plném létě.“39)

Uvedení EXTASE v těchto exotických zemích je zajímavé především z hlediska šíře teri-

toria, kam se Machatého dílu podařilo proniknout, méně už pro vznik samotného kultur-

ního fenoménu EXTASE. Přímo úměrně k světovému významu hostitelské kinematografie

k němu podstatněji přispěly potíže s uvedením filmu ve Spojených státech, kde v té době

tzv. Haysův kodex určoval, co může být podle morálního hlediska ukázáno na filmovém

plátně. Zpočátku tato opatření nebyla striktně dodržována, ale od poloviny roku 1935

vstoupila v platnost zostřená cenzurní ustanovení. Této nepříznivé atmosféře podlehla

i EXTASE, jejíž distribuční společnost Eureka Production absolvovala několik soudních

a cenzurních sporů ve snaze prosadit Machatého film do amerických kin.

Všechny tyto konflikty znepříjemňovaly EXTASI její existenci, ale na druhou stranu ji

udržovaly stále při „životě“, ve znovu a znovu vytvářených rozličných podobách, z nichž

tu  poslední  autorskou  předvedl  Gustav Machatý  na  přelomu  čtyřicátých  a padesá-

tých let v USA. Právě obraz EXTASE jako díla v neustálém zrodu a ohrožení je jedním

z ustavujících prvků celosvětového fenoménu. Fenoménu, který ve svém důsledku po-

hltil uměleckou kariéru samotného Gustava Machatého, jenž se po nezdarech v zámoří

upnul na tento titul coby možnost vzkříšení slávy svého režisérského jména. Posedlost

tímto projektem Machatého téměř paralyzovala v tvůrčím úsilí zaměřeném na jiná té-

mata  tím,  jak neschopen  střízlivého hodnocení  situace  setrvával  v planých nadějích

na realizaci filmu pod všeobecně stále známým a pro Machatého tak magickým a osu-

dovým názvem – Extase.

Jiří Horníček (1966)

Filmový historik Národního filmového archivu v Praze.

(Adresa: Národní filmový archiv, Malešická 14, 130 00 Praha 3

e-mail: j.hornicek@email.cz)

38) Dopis vyslanectví Československé republiky v Panamě zaslaný společnosti Elektafilm 25. května 1936.

NFA, k. Extase.

39) Dopis  vyslanectví  Československé  republiky  v Argentině  zaslaný  společnosti  Elektafilm  29.  dubna 1936. NFA, k. Extase.

Extase

Slavia-film, 1932

Režie: Gustav Machatý. Námět: Vítězslav Nezval: Chtíč. Scénář: František Horký, Gustav Machatý; text

Píseň práce jako komentář epilogu filmu napsal František Halas. Kamera: Jan Stallich. Hudba: Giuseppe

Becce. Architekt: Bohumil Heš, Štěpán Kopecký. Zvuk: Josef Zora.

Hrají: Hedy Kieslerová (Eva), Aribert Mog (Adam, její milenec), Zvonimir Rogoz (Emil Jerman, Evin man-

žel), Leopold Kramer  (Evin  otec), Karel Mácha-Kuča  (advokát),  Jiřina  Steimarová  (písařka  u advokáta),

Jan Sviták (tanečník v kavárně), Edurad Šlégl, Antonín Kubový (hosté venkovské hospody).

Další citované filmy:

C. a k. polní maršálek (Karel Lamač, 1930), Dezertér (Dezertir; Vsevolod Pudovkin, 1933), Erotikon (Gustav

Machatý, 1929), Kreutzerova sonáta (Gustav Machatý, 1926), Na západní frontě klid (All Quiet on the Western

Front; Lewis Milestone, 1930), Zapadlí vlastenci (Miroslav J. Krňanský, 1932), Ze soboty na neděli (Gustav

Machatý, 1931).

I LUMINACE

Jiří Horníček: Machatého Extase

43

I LUMINACE

Volume 14, 2002, No. 2 (46)