Úsměvy letní noci

Režie: Ingmar Bergman

Hrají: Ulla Jacobssonová, Gunnar Björnstrand, Eva Dahlbecková

Bergman natočil celkem šest komedií, ale protože se tato skutečnost nehodí ke klišé (u nás velmi hýčkanému) o tvůrci chronicky posedlém temnotou a závažností, bývá ignorována. Přitom to byla právě komedie, jejíž úspěch a ocenění na festivalu v Cannes otevřel Bergmanovi poprvé cestu do kin na všech kontinentech: Úsměvy letní noci, film který má v rodokmenu Shakespeara (Sen noci svatojánské) i Renoira (Pravidla hry) a přesto je skrz naskrz bergmanovský: "V Úsměvech letní noci," praví tvůrce, "si pohrávám s hrůzným poznáním, že lidé se mohou milovat, přestože spolu nemohou žít. Najde se tu i určitá dávka nostalgie, vztah otec-syn vypůjčený z mého vlastního života, velký zmatek a žal." (mv)

--------------------------------------------------

Fraškovitá kostýmní komedie, pod jejímž povrchem prosvítá hlubší filosofický podtext, patří do tzv. růžové série Bergmanových komedií - milostných hrátek, do jejichž sladké rozvernosti proniká hořká ironie. Není bez zajímavosti, že v době, kdy tento film vznikal, prožíval režisér své těžké osobní údobí ("Když jsem jedinkrát v životě málem spáchal sebevraždu, natočil jsem komedii Úsměvy letní noci."). Fenomén lásky je tu nazřen ve variacích několika mileneckých dvojic jako duchaplné odlehčené divertimento, inscenované na způsob divadelních dějství: vaudevillová komika si libuje v záludných ?špílcích", pikantní dialogy se hemží efektními bonmoty a lechtivými dvojsmysly. V obratné výmluvnosti zvláště vyniká známý bergmanovský protagonista Gunnar Björnstrand (rada Egerman), jemuž sekunduje Eva Dahlbecková v roli emancipované herečky Desirée. Euforický závěr plný jitřní naděje, kdy nevěrný muž skládá žertovný slib jakési věrnosti "naruby", nezapře Bergmanovu skepsi v názoru na trvalost láskyplného vztahu muže a ženy, byť je vysloven v úsměvném, znevažujícím tónu. (cz)

--------------------------------------------------

ÚSMĚVY LETNÍ NOCI

Úsměvy letní noci, tato "čtverylka lásky", jsou filozofickým zamyšlením nad láskou a jejími podobami. Je tu patrná jistá divadelnost v uzavřenosti do tří dějjství. Tři dvojice (hrabě Malcolm a Charlotta, advokát Egerman a herečka Desirée, advokátův syn Henrik a jeho nevlastní matka Anna) tu prožívají peripetie milosttných vztahů uprostřed svatojanské noci, vztahů, které nejsou bez hrotů, proher, smířlivosti, i když končí vždy s úsměvem. A jejich protikladem je bezstarostná láska komorné Petry a kočího Frida.

Tento film je vlastně jen jinou variací na bergmanovské téma o vztahu muže a ženy, nabízí divákovi úsměv, ale i zamyšlení. Pro domácí publikum měl v době vzniku půvab rozšafnosti jistých narážek a drobných útoků proti společenským konvencím. Pro svou obecně platnou hodnotu se však stal později příkladem i jiiným tvůrcům.

Úsměvy letní noci byly vyvrcholením jednoho Bergmanova období, kterým však prolíná ještě druhá série, vážná a temná, kterou zahájil v roce 1949 Žízní (Tórst). Opět tu do popředí vystupuje intimní drama manželské dvojice, Bertila a Rut, které se odehrává nejprve v Basileji a pak na cestě v lůžkovém vagónu, za jehož okny jsou vidět trosky Německa jako paralela k troskám manželského vztaahu. Ve složitých retrospektivách, které se mísí se zpovědí v současném čase, obohaceném ještě snovými sekvencemi, se z vnější dekorace vztahu odloupává jedna slupka za druhou, aby pak Bertil a Rut znovu hledali k sobě cestu prostředdnictvím kompromisů, odpuštění a porozumění. V závěru pak musí nutně oba doospět k tomu, že je lepší žít ve dvou, ale bez iluzí, že je lepší chlad a lhostejnost než osamocení.

VÁCLAV MERHAUT: TRADICE A SOUČASNOST ŠVÉDSKÉHO FILMU