Hrob světlušek

Ponurý příběh vypráví o dvou sourozencích, kteří se snaží přežít hrůzy Druhé světové války. Seita a jeho malá sestřička Setsuko jsou ponecháni osudu, když jejich maminka zemře na následky zranění po ničivém bombardování. Otec slouží u japonského námořnictva, ale rodina od něj už dlouhou dobu nedostala žádné zprávy. Dětí se ujme teta, avšak kvůli častým neshodám Seita se Setsuko odchází. Najdou si přístřeší, ale obstarat dostatek jídla je téměř nemožné... Hrob světlušek je založen na stejnojmenném románu podle skutečných událostí Akiyuki Nosaky. Bývá považován za jeden z nejpůsobivějších protiválečných snímků. V kinech byl promítán společně s pohádkovým anime Můj soused Totoro, který měl diváky po traumatickém zážitku povzbudit. (Fabienne)

oooo O oooo

Hrob světlušek

(Hotaru no haka)

Je mnoho filmů, jejichž pověst se nese (nejen) vodami internetu široko daleko před nimi samotnými. Ano, hádáte správně, Hrob světlušek je jeden z nich. Ani já jsem neodolal a tuhle klasiku jsem si sehnal. Inu, moje dojmy byly, mírně řečeno, rozporuplné – o tom je však tahle recenze. Hrob světlušek je už postaršího data, sám jsem se divil, ale je z roku 1988, což se samozřejmě projevilo na stylu a kvalitě kresby, animace, hudby a ozvučení vůbec. Tohle všechno by se samozřejmě dalo přejít prostým mávnutím ruky, kdyby tyhle nedostatky vynahrazoval bohatý a propracovaný příběh, potažmo strhující atmosféra. No, však uvidíme. Celý film vznikal pod taktovkou Isao Takahata, scénář byl inspirován autobiografickou novelou Akiyuki Nosaka, a doprovodnou hudbu má na svědomí Michio Mamiya.

Námět je vcelku prostý, dějištěm je Japonsko na konci druhé světové války, kdy už USA svádí poslední krvavé boje v Tichomoří. Americké bombardéry se po totálním zničení Japonského letectva volně prohánějí po obloze a bombardují své „vojenské cíle“ takovým způsobem, že u toho padají za oběť celá města a desetitisíce civilistů. Jedním z lidí, kteří při bombardování přišli o střechu nad hlavou, je chlapec Seita se svou malou sestřičkou Setsuko. Jejich matka byla při explozi bomby zasypána v krytu a na následky zranění zemřela. Seita i Setsuko proto odjíždí za svou tetou, která si je vezme na starost. Seita si však s tetou příliš nerozumí a atmosféra v domě se stává čím dál tím dusnější. Tady si však neodpustím pár jedovatých poznámek, i když mě za to bude většina fanoušků filmu nenávidět. Když chce tvůrce nějakým způsobem zasáhnout divákovy city, většinou se tuto skutečnost snaží nějak zaobalit, aby vyzněla přirozeně. Tady jsem však měl pocit, že balení proběhlo velmi fušérsky a já přes necelistvé pozlátko úhledné krabičky viděl její nepěkný obsah. Celý snímek na mě působil nuceně, přes veškerou snahu brát snímek takový, jaký je, jsem viděl na obnaženou konstrukci děje – a ten pohled se mi, upřímně řečeno, vůbec nelíbil. Prapodivné jednání hlavního hrdiny navazuje na neustávající citové vydírání, které je téměř výhradně prováděno skrze malou Setsuko. Tenhle systém je opravdu levný a sráží celkové hodnocení minimálně o jednu hvězdu dolů. Jak říkám, většina lidí mě za tohle bude kamenovat, jenže já nehodlám adorovat snímek, který na mě zapůsobil více než rozpačitě, jen proto, že všichni ostatní u něj plakali dojetím. Možná si myslíte, že jsem odporný cynik (možná se i do určité míry nemýlíte), ale mě tohle k dojetí vážně nestačí.

Teď bych mohl celé hodnocení uzavřít a dát dvě hvězdičky s odřenýma ušima. To by ale nebylo spravedlivé, protože je tu další skutečnost, která Hrob světlušek vytahuje z hromady podobných rádoby dojemných snímků na výsluní. Poselství tohoto snímku je totiž možné spatřovat nejen v hlavní linii příběhu, kdy se sourozenci snaží různými způsoby najít něco na jídlo, přičemž Seita je na svůj věk neuvěřitelně arogantní, nezodpovědný a krátkozraký. (Otázka zní, jestli to není účel, protože autor knižní předlohy, který Seita stvořil podle sebe, si nejspíš přisuzuje značnou část viny na celé té mizérii, ale to už sem nepatří.) V tomhle případě jsem měl více sympatií pro jeho tetu, i když jsem silně cítil, že režisérův záměr byl, aby si divák k této osobě vytvořil averzi. Na mě však působila jako sice strohá, ale pragmatická osoba, která sice moc bodů za charisma nezíská, ale o své blízké se postará, pokud jsou ochotni něčím v domácnosti přispět. Většina viny za konflikty podle mého názoru leží na straně Seita, který není schopen akceptovat skutečnost, že už není malé dítě a nemůže si bezstarostně celé dny hrát – a navíc je zodpovědný za svou malou sestřičku. Existuje totiž i druhý způsob, jak se na film dívat – a to jako na povedenou protiválečnou agitaci. Hrob světlušek opravdu reálně vykresluje zoufalou situaci, kdy si Japonci uvědomují blížící se porážku a konfrontují toto zjištění se svou neotřesitelnou hrdostí. Smrt je na denním pořádku, přičemž je až děsivé sledovat, jak tuto skutečnost lidé akceptují. Bezstarostný dětský svět se stává uzavřenou komorou strachu a sobectví, kdy se z lidí stávají sebestřední prospěcháři. Tvář války je stejně krutá všude na světě, ani tradiční Japonsko, zakládající si na cti, nezůstalo ušetřeno. V moři animality se jen občas vynoří malý ostrůvek lidskosti (policejní důstojník), což je na filmu asi jediný nevylhaný hřejivý okamžik. Zde Hrob světlušek vyniká – i když neříká nic jiného, než že „válka je zlá“, říká to dost přesvědčivým způsobem.

Animace a kresba jsou opravdu staršího data a je to na nich znát. Kresba se hodně liší od dnešního stylu a jejich způsob vykreslení obličeje se mi moc nezamlouvá. Můžeme jej omluvit starším datem vzniku, ale na to se tady bohužel nehraje. U animovaného filmu je samotná kresba velmi důležitým prvkem celkového dojmu, tím pádem nemohu opomenout její dopad na mé hodnocení. Na vizuální frontě přichází snímek o další půl hvězdy. Hudba nevystupuje z průměru a ničím se vám do paměti nevryje, takže je celkem zbytečné se o ní nějak zeširoka vyjadřovat. Co tedy říci závěrem? Hrob světlušek je dílo dvou tváří. Jako dojemná balada totálně vyhořel, kdežto jako nadčasový protiválečný snímek nekompromisně exceluje. Proto je mi docela líto, že nemůžu dát víc než tři hvězdy (I když jsem dlouho přemýšlel, jestli ještě půl hvězdy nepřidat), protože hlavní dějová linie celkový dojem opravdu sráží. Je ale také dost možné, že se jako většina ostatních do hlavní linie vžijete a na konci si hezky pobrečíte, takže v tom případě si pro mě za mě ty dvě hvězdičky přidejte. Amen.

Justinian

oooo O oooo

Hotaru no Haka - Hrob světlušek

Hrob světlušek je velmi dojemný anime film, no dobrá - asi nejdojemnější anime co jsem kdy viděl, vyprávějící neveselý příběh odehrávající se ke konci druhé světové války v Japonsku (anime vychází z kultovní autobiografické knihy Akiyuki Nosaky). Spojenecké nálety sílí a míra zpustošení země je čím dál tím větší. V této neklidné době budeme sledovat chmurné osudy mladíka Seita a jeho maličké sestry Setsuko, které jedna z četných bombardací připravila o matku a domov.

Jejich otec slouží u japonského válečného námořnictva, a nepřichází od něj žádné zprávy, takže se o naší dvojku nemá moc kdo postarat, až na jednu tetu, která bydlí v sousedním městě. Že by záblesk naděje? Bohužel, smůla se, podobě jako mnoha ostatním lidem připraveným o všechno, lepí našim hrdinům na paty - teta se totiž ukáže být pěkně zlou osobou a vyhodí záhy oba dva na ulici. Nezbude jim tedy nic jiného, než jít žít do nepoužívaného krytu za městem.

Střecha nad hlavou by sice byla, s jídlem je to ale mnohem horší. Příděly potravin nejsou pro každého a tak Seitovi nezbude v zájmu přežití nic jiného, než potraviny krást a pořádat vloupačky do evakuovaných domů při náletech. Na jeho malou sestru, o kterou vší silou pečuje, ale do toho všeho přijde krutá nemoc, která u ní má vlivem nedostatečné výživy dramatický průběh - výsledkem je její smrt pár dnů po konci války.

Seitův nuzný život končí několik měsíců po smrti jeho sestry, kdy umírá hladem sám opuštěný na nádraží... Věru, hrob světlušek není film na který budete vzpomínat s úsměvem na lících, je to snímek velmi smutný až krutý. Autoři v něm akutně upozorňují na nesmyslnost války, aniž by ústy kteréhokoli z charakterů válku odsoudili. Předvádí epos věčné lidské bezmoci, aniž by si kdokoli z hlavních hrdinů postěžoval na svou aktuální situací. Ukazují kterak prostá snaha o přežití dělá třebas i z dobrých lidí bestie, a kterak bezcenný je pro společnost lidský život. A přesto, v tomto jednom velkém chmuru, noční můře gigantických rozměrů, naleznou naši dva hrdinové chvíli na prosté radování se ze života - budou dovádět na pláži, smát se a užívat si sluníčka i když je obloha plná bombardérů...

Hrob světlušek je film plný momentů naprostého dojetí, je to překrásné dílo ve vší své krutosti a syrovosti scén. Doteď mi v mysli září vyčítavý pohled hlavního hrdiny, který jako by se každou vteřinou tázal: "a jací jste vy, pomohli byste nám kdybyste tu byli?" Já mohu odpovědět sám za sebe snad jen absolutním hodnocením tohoto slaného oceánu.

oooo O oooo