Čínská čtvrť

Film Romana Polanského CHINATOWN vytvořil významný milník ve filmové historii a brzy se stal pro příznivce detektivního žánru kultovním. Jack Nicholson ve filmu ztělesňuje soukromého detektiva Jake Gittese žijícího v temném morálním klimatu prosluněné předválečné jižní Kalifornie. Gittes je najat krásnou a noblesní dámou (Faye Dunaway) pro vypátrání nevěry jejího manžela. Během vyšetřování je však zapleten do víru zapomenutých podvodů a křivd, které odhalují spletitou síť osobních a politických skandálů vrcholících do jedné, nezapomenutelné noci v Čínské čtvrti. Ve vedlejší roli si zahrál legendární John Huston a film získal Oscara za scénář napsaný Robertem Townem. Chinatown je film zachycující ztracenou éru precizně vytvářených filmů, které za sebou nechávají stálý odkaz.(oficiální text distributora)

oooo O oooo

Čínská čtvrť (1974) & Michael Eaton: Chinatown (BFI

Jack Nicholson v roli cynického soukromého očka, Faye Dunaway jako falešná femme fatale, John Huston coby hlavní padouch, hitchcockovský MacGuffin v podobě mocenských bojů o vodu (neodmyslitelý trademark Polanskiho filmů) v Los Angeles, Čínská čtvrť, do které zavítáme až v poslední scéně, a parádní zvraty jsou největšími přednostmi brilantního oscarového scénáře Roberta Towneho, které z Polanskiho retronoirové Čínské čtvrti činí skutečný masterpiece.Towne ve scénáři a Polanski před kamerou na prostoru dvou hodin rozehrávají spletitou hru intrik a zvrácených rodinných vztahů, v níž nás několikrát nečekaně překvapí. Společně s Nicholsonovým detektivem J. J. Gittesem nás nechávají usilovně přemýšlet nad tím, který vysoce

postavený městský funkcionář stojí za vraždou vodního komisaře Hollise Mulwraye (Darrell Zwerling), jenž se ostře staví proti vybudování přehrady ve farmářské oblasti v San Fernando Valley v době, kdy Los Angeles trápí velké sucho a absence vodního zdroje - aby se tato cesta nakonec ukázala jako zcela planá.

Hledání vraha nám komplikují postavou Mulwrayovy (černé) vdovy Evelyn, kterou od počátku až do konce spojují s falešností. Nejprve totiž na scénu povolávají ženu (Diane Ladd), která se za Mulwrayovu manželku pouze vydává (najímá si Gittese, aby zjistil, kdo je manželovou milenkou), posléze divákům nabízí indicie k tomu, aby o skutečné Evelyn Mulwray (Faye Dunaway) smýšleli jako o falešné, proradné ženě, aby nakonec její koncept femme fatale v závěru odhalili jako mylný a vykreslili ji jako nevinnou oběť.

J. J. Gittesovi se málem nevyplatí strkat nos, kam nemá.Stejně tak divákovu pozornost kontinuálně odvrací k

titulní Čínské čtvrti v očekávání stěžejního místa děje a ono nic. Jak rozebírá Michael Eaton v monografii filmu z edice BFI, Čínská čtvrť v příběhu funguje pouze jako metafora stavu mysli, nejasné minulosti hlavního hrdiny (Gittese), který byl kdysi policistou a v Čínské čtvrti prožil něco, na co skutečně nerad vzpomíná.Paralelně s Gittesem si vytváříme mapu spletitých vztahů, která nám pomáhá orientovat se na zapeklité cestě za hledáním vraha, ale zároveň nám do hlavy klade chybné domněnky. Evelyn se ukáže být dcerou mocného magnáta a Mulwrayova protivníka Noaha Crosse (John Huston), který se svými společníky pod falešnými identitami levně

skoupil pozemky v SF Valley. Všechny stopy tedy vedou k tajemné Evelyn, která pod zámkem a omamnými látkami drží manželovu mladou milenku Katherine, jež se pod tíhou zprávy o Mulwrayově smrti zhroutila. Křehká dívka se vša nakonec ukáže být její dcerou - a aby to nebylo málo - i sestrou zároveň.

Morálka Towneho/Polanskiho hrdinů je tak prohnilá až na kost a jejich závěrečná konfrontace nevyznívá nijak

optimisticky. Přestože původní verze Towneho scénáře končila Evelyniným zdařilým útěkem s Katherine do Mexika,

Polanski ho donutil jej přepsat. Jejich spor, který nakonec přinesl kýžené ovoce - vyústění, v němž Katherine přihlíží brutální smrti Evelyn, aby pak v hysterickém záchvatu skončila v náručí pedofilního otce/dědečka, o

jehož vražedném činu ví jen zhroucený Gittes, kterému již nikdo nevěří, je dostatečně skličující a bezvýchodné a Townemu vyneslo Oscara za scénář.

Na Polanskiho Čínské čtvrti je stále co objevovat, při každém dalším zhlédnutí má stále co nabídnout. Až se

někdy rozhodnete si ji připomenout, sáhněte i po výše zmiňované publikaci od Michaela Eatona, kterou v BFI

vydali v roce 1997. Autor se v ní vzhledem ke svému povolání scenáristy zabývá především postavou soukromého detektiva (od děl E. A. Poea po R. Chandlera) a hodnotí Towneho exkurz do politicko-ekonomické minulosti svého rodného města, bohužel poněkud na úkor záběru na kontext vzniku snímku (který čtenáře většinou zajímá nejvíce). I přesto však předkládá několik podnětných informací - o katastrofickém preview Čínské čtvrti v San Luis Obispo, po kterém se tvůrci rozhodli kompletně změnit soundtrack (producent Robert Evans najal Jerryho Goldsmithe) či o původním obsazení hollywoodského veterána Stanleyho Corteze do pozice kameramana, ze které ho ovšem po deseti dnech natáčení byl Polanski nucen vyhodit (kvůli jeho

pomalosti a požadavkům na zastaralý materiál) a nahradit jej Johnem A. Alonzem.

Jana Bébarová

oooo O oooo

Čínská čtvrť

Čínská čtvrť je jednou z těch velkých hollywoodských klasik, jejichž odkaz je tak silný, že si je kdekdo

vybírá mezi nejlepší filmy všech dob. O pozicích v různých anketách se dá polemizovat – ale kupříkladu to,

že scénář Čínské čtvrti je i po čtyřiceti letech dáván na akademické půdě za vzor mistrovského díla, je zcela bez

diskuze.Scenárista Robert Towne měl v hlavě trilogii o tom, jak se soukromý očko J. J. Gittes prodírá dusivým prostředím korupce a zločinu v  Los Angeles. Jeho první část (druhá se jmenuje Dva Jakeové, třetí nevznikla) se rozvíjí okolo spekulací s vodou a s pozemky. To ale na začátku tohohle příběhu nemůže nikdo tušit. A nejmíň pak samotný detektiv Gittes, jenž se nechal jednoduše najmout na další fušku, během které má jakési bohaté paničce přinést důkazy o nevěře jejího manžela. Upřímně, není to nic, co by tohohle čmuchala nad věcí, který radši mává cynickými bonmoty než bouchačkou, nějak unavit. Natož rozhodit. Jenže jen co odezní několik úvodních seznamovacích scén (pokud chcete vidět jak se má bryskně charakterizovat hlavní postava, pusťte si je), začne se pátrání a s ním i samotný příběh stáčet nečekaným směrem, jenž páchne opravdovým průšvihem.

Nicholsonovi byla tahle role psána na tělo. A je to na výsledku vidět. Polanski si na Čínské čtvrti odjakživa

pochvaloval jak spolupráci s hlavní hvězdou, tak i jeho talent podat sebehorší linku scénáře takovým způsobem, že najednou zní přesně, zvučně a laská po uších výrazně víc než na papíře. Nicholson je v téhle škatulce chytráckého detektiva nenahraditelný, a i když polovinu stopáže chodí po plátně se zafačovaným nosem (znáte jiný film, který by si dovolil takhle odvážně „kompromitovat“ hlavní postavu?), divák musí žrát každou jeho průpovídku.

Čínská čtvrť je přitom vlastně tragickým melodramatem, ve kterém je s neohroženým detektivem vytrvale manipulováno a všelijak jinak zametáno, aniž by si to on vůbec stihl uvědomit… alespoň do chvíle, než jedné noci zase navštíví

Polankého snímek okouzluje svým stylem, který pečlivě navazuje na gangsterky třicátých a čtyřicátých let

(jednoho z jejich nejslavnějších autorů, Jona Hustona, obsadil Polanski do majestátní role zámožného starouše,

který v pozadí tahá za nitky), zároveň ale přináší nové prvky, jež rozhodly o tom, jak si budeme představovat

konec 30. let nejen v L. A. Atmosférická hudba Jerryho Goldsmithe a do pískových barev utopené obrazy kameramana Johna A. Alonza nastavily opojný standard, k němuž se celá řada následníků odkazovala, nebo jej rovnou kopírovala.

Je zajímavé číst Polanského pochybnosti o tom, že z Čínské čtvrti nevymáčkl úplně všechno, co z ní šlo v

rámci vizualizace dostat. Ale možná právě proto, že se tolik času tráví v interiérech a je v nich tolik

přepečlivě vysoustružených dialogů, může tohle retro zároveň lahodit oku, a zároveň zůstat silným a vlastně

dost intimním filmem. Je to drama o tom, jak snadno může systém zločinu, korupce a vlivových vazeb vyjebat s dalším jedincem, který si v hlavě nechal ještě nějaké ideály. A tahle výpověď je o to působivější, že oním

jedincem je cool detektiv, který si celou dobu myslel, jak má všechno na háku a dokáže tímhle prostředím dravě

proplouvat jako štika: S cigárem v koutku, s úšklebkem na tváři a s krásnou Faye Dunaway v posteli.

Jeho bolestivé vystřízlivění utnou „necitlivě“ závěrečné titulky. O to víc času ale budete mít vy na to, aby ve

vás rezonovalo....

Petr Cífka