Vražda na objednávku

Když americký spisovatel Mark Halliday navštíví čerstvě vdanou Margot Wendice v Londýně, nevědomky tím spustí řetězec vydírání a vražd. Manžel Margot, Tony Wendice, si všimne jejích citů k Hallidayovi, začne se obávat rozvodu a s ním spojeného vydědění, a tak naplánuje její smrt. K tomu využije svého bývalého spolužáka Lesgateho, který je již zapleten do nezákonné činnosti. Margot se podaří Lesgatea v sebeobraně zabít, ale Tony vše nastrojí tak, aby byla obviněna za úkladnou vraždu. Hallidayovi nezbývá, než Tonyho vyřadit ze hry...(oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Vražda na objednávku

Adaptace divadelní hry Fredericka Knotta Vražda na objednávku sice nepatří mezi nejvýznamnější díla Alfreda Hitchcocka, je však jedním z jeho nejpodceňovanějších snímků (ani sám Mistr napětí si jej příliš nevážil). Tvůrce se věrně drží předlohy, nezastírá její divadelnost a „konverzační detektivku“ s pěti postavami rozehrává kvůli zachování jednoty místa i děje téměř jen ve čtyřech stěnách obývacího pokoje. – Ústředním aktérem příběhu o chladnokrevně promyšleném mordu a léčce, jež polapila vlastního strůjce, je nemajetný a rozhazovačný tenista Tony Wendice. Bývalý šampion naplánuje vraždu své nevěrné bohaté ženy a vydíráním k ní přinutí někdejšího spolužáka. Bezchybný plán však zhatí několik malicherných náhod, jež z najatého vraha učiní oběť... – Motiv hrůzné „vražedné úmluvy“, sloužící jako alibi, se objevuje již v Hitchcockově dramatu Cizinci ve vlaku (1951, FP 11/2001 - V): i v něm je jednou z hlavních postav tenista, jemuž překáží jeho manželka. Vynalézavé salónní kriminální drama, v němž hrají klíčovou roli záměny patentních klíčů a ostře nabroušené nůžky, patří mezi ty Hitchcockovy snímky, jejichž napětí vyvěrá ze skutečnosti, že je divák informován lépe než aktéři. Je plné nenadálých zvratů, které několikrát rafinovaně otáčejí příběh jako přesýpací hodiny. Přesto je dílko z hlediska logiky bezchybné. – Vedle krásné Grace Kellyové, jejíž garderoba zrcadlí vztah její postavy k mužům (s manželem nosí bílé šaty, s milencem červené) i její psychická rozpoložení (jak se kolem ní stahuje osudná smyčka, obléká si stále bezútěšnější barevné odstíny), na sebe strhává pozornost především skvělý Ray Milland v roli osnovatele vražednické šarády. Ten se svou uhlazeně cynickou bezcitností, s níž i krátce před útokem morbidně žertuje o „dokonalé vraždě“ (sám se záhy přesvědčí, že ji lze uskutečnit jen na papíře v detektivkách), podobá postavě homosexuálního vraha Brandona Shawa, jehož v thrilleru Rope (1948, Provaz - V) ztělesnil s obdobně zvrácenou elegancí John Dall. Vytříbené dialogy, zakrývající tenistovy smrtící machinace, jsou přitom esencí kultivovaného anglického gentlemanství. Připomínají verbální partii šachů, v níž ďábelsky šarmantní zločinec nakonec shodou okolností dává mat sám sobě. – Film byl původně natočen pro 3D brýlový systém Relief Polaroid, podle samotného tvůrce v něm však bylo jen málo efektů, založených přímo na trojrozměrnosti. Režisér před objektiv kamery situoval do popředí především různé předměty a nábytek. Nejefektnější v tomto ohledu byla scéna vraždy, v níž ruka napadené ženy po hmatu nachází nůžky. - V roce 1998 vznikl remake Dokonalá vražda (FP 10/98).

-tse-, Filmový přehled 2005/8

oooo O oooo

Vražda na objednávku

Dial M for Murder - USA, 1954, 105 minut

"Vražda na objednávku" je skvělým představením hlavně Grace Kelly, ale tenhle film je prostě dobře promyšlený.

Alfred Hitchcock se vrátil k tomu, co dělal i dříve. Natáčel již dříve podle divadelních her a jako další scénář si vybral i tentokrát divadelní hru. Není se čemu divit. Poslední dobou natáčel snímky, které se pro divadlo hodily dokonale. Takový Provaz je toho naprostým důkazem, protože i to je film, který vycházel z divadelní hry. Komorní prostředí, minimum exteriérů, tohle je něco, co doslova divadlem smrdí. „Vražda na objednávku“ je také takovým filmem a rozhodně si z předlohy bere to nejlepší.

Není nijak překvapivé, že snímek sází na jeden základní motiv – dokonalá vražda. I tohle je prvek, který se u Hitchcocka objevil, a to právě v již zmiňovaném filmu Provaz. Jsme schopni dokonalého zločinu? Máme na to, abychom spáchali něco, co nikdo neodhalí, protože všechny prvky byly tak promyšlené, že prostě není možné vypátrat skutečného pachatele? Provaz nám ukázal, že to tak jednoduché není. Konečně i Sam Raimi ve svém snímku „Jednoduchý plán“ ukázal, že dokonalý zločin neexistuje. Co na to snímek „Vražda na objednávku?“

„Vražda na objednávku je poměrně standardním filmem z Hitchcockovy filmografie. Tím nemyslím nic špatného, naopak. Je vytvořena atmosféra nejistoty, dramatičnosti, která je doplněna napínavými thrillerovými prvky. Pokus o vraždu je nasnímán skutečně dobře a doslova z něj mrazí. Grace Kelly stojí s telefonem u ucha a za ní je vrah, připravený ji uškrtit. Ona o ničem neví. Stačí, aby položila sluchátko a je konec. Naprosto skvělá scéna, která vám zůstane ještě dlouho v paměti.

Hlavní hvězdou filmu je zmiňovaná Grace Kelly. Nádherná žena a skvělá herečka, která se vtělila do role nezáviděníhodné. Její manžel ji chce nechat zabít. Otázkou je, proč by někdo chtěl zabít někoho, jako je Grace Kelly, ale tohle nechme na ději, ať nám to sdělí. Důležitější je, že ten čin nevyjde a manžel se musí pojistit, aby stopy nedovedly policisty až k němu. Plán B vypadá poměrně neprůstřelně, navíc manžílek očividně nemá svědomí. Zdá se, že mu to vyjde.

Alfred Hitchcock opět ukazuje své mistrovství. Do role vyšetřovatele vybral Johna Williamse, jehož postava nemá daleko k poručíkovi Colombovi. Znovu se tak podařilo do filmu propašovat humor, který neodvádí pozornost, ale pobaví. Dalším skvělým momentem je usvědčení Grace Kelly. Záběr na ni, který je doplněn komentářem, to, jak ona staticky hraje, to je moment, který se hned tak neopakuje. Jenže pak přijde klasický Hitchcockův závěr a on opět dokazuje, že někdy chce být až moc doslovný. Je to pak škoda, protože mít snímek trochu jiný závěr, 100 % ho rozhodně nemine.

Hodnocení: 90 %

Dokonalá vražda je něco, čeho chtějí mnozí dosáhnout, ale naštěstí se to daří jen v málo případech. Alfred Hitchcock zase jednou ukazuje, že by to možná mohlo vyjít. Žebříček není dán počtem procent, kolik jsem filmu dal, ale i dalšími subjektivními faktory

Martin Štefko