Krajina v mlze

V úvodním záběru Krajiny v mlze Thea Angelopoulose se malý chlapec Alexandre (Michalis Zeke) se svou sestřičkou Voulou (Tania Palaiologouová) vynoří z mlhy a míří k místu nedaleko kamery. Zastaví se. Kamera pomalu začíná kroužit kolem nich. Ona se zeptá: "Bojíš se?" "Ne, nebojím," odpoví hoch. Zničehonic se opět rozejdou, tentokrát rychleji, a zamíří k nádraží, které najednou spatříme v dálce. Tato minutová scéna je úchvatná a navozuje atmosféru dění, které má následovat.

Lidé i vozidla se urputně drží své cesty, nevnímají nic jiného, občas se zastaví, někdy změní rychlost; převládají pusté či potemnělé krajiny s osamoceným, silným výrazným rysem; syrový přírodní zvuk se na vyprázdněné scéně mění v naléhavou hudbu Eleni Karaindrouové. A především je zde všudypřítomná kroužící kamera Giorgose Arvinitise, která se neustále rytmicky podle potřeby přibližuje a zase vzdaluje, vždy s výrazným odstupem od akce, neustále do Angelopoulosova pohledu dodávající zvídavost, vášeň, moudrost a tklivé dojetí.

Takové pojetí nevyhnutelně vytváří slabou zápletku s otevřeným koncem: Děti utíkají z domova a pokusí se vlakem dostat do Německa, aby našli otce, který možná ani neexistuje. Cestou potkávají cizí lidi, kteří jim většinou pomáhají, ale někdy je také ohrožují. Krajina v mlze je po pochmurné, ale triumfální road movie, posazené někam mezi poválečné kroniky Roberta Rosselliniho o rozpadu společnosti a krajinná panoramata klamného "nového světového pořádku" Chantal Akermanové.

V těch bezejmenných prostorech a na opuštěných místech kdesi mezi Athénami a německou hranicí téměř nic nepatří k sobě. Voula s Alexandrem postávají na dvoře, zatímco přímo před nimi traktor vleče ven umírajícího koně a za nimi opouští záběr za zpěvu a tance svatba. Pouze ve váhavém vztahu mezi Voulou a potulným hudebníkem Orestem (Stratos Tzortzoglou) začne obraz skutečně rezonovat napětím vzájemné přitažlivosti a odporu. Ale jen na kratičkou chvíli: Děti se opět vydávají na cestu, zastavují se a odcházejí stále rychleji po nekonečné dálnici, zatímco kamera se zvedá vysoko vzhůru do chladivého vzduchu a Oreste dvakrát opuštěně mává na pozdrav, jako by ale neměl komu.

AM - 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete