Zkrocení zlé ženy

Sfilmovaná komédia Williama Shakespeara Skrotenie zlej ženy vykresľuje priebeh zásnub dvoch dcér bohatého padovského šľachtica Baptistu. Ak sa nájde ženích pre staršiu dcéru Katarínu s jej nesmierne komplikovanou povahou a podrezaným jazykom, môže si mladšia Blanka vybrať zo zástupu zbohatlíkov, uchádzajúcich sa o jej ruku. Do Padovy prichádza Petruccio, ktorý má v úmysle vyženeným venom zlepšiť svoju finančnú situáciu. Blankiní nápadníci zlákajú Petruccia k sobášu s Katarínou, aby sa aj ich cesta k oltáru stala schodnejšou. Výbuchy a hádky nielen medzi mladým párom, ale aj prefíkaný plán Petruccia s úmyslom skrotiť ženin temperament, vedú k vášnivým scénam a prekvapivému záveru pre celý šľachtický dvor.(wewerička)  www.csfd.cz

oooo O oooo

Zkrocení zlé ženy

Americký barevný širokoúhlý film Zkrocení zlé ženy natočil italský divadelní režisér Franco Zeffirelli podle nesmrtelné komedie Williama Shakespeara. Podle hlasu většiny západních kritiků to je jedna z nejlepších adaptací Shakespeara od dob nepřekonatelných shakespearovských filmů Laurence Oliviera a Orsona Wellese. Zeffirellimu, který je žákem slavného italského režiséra Luchina Viscontiho, se podařilo evokovat život renesanční Padovy. Byl přitom zřejmě inspirován plátny italských malířů 16. století. Podařilo se mu rozpoutat nevázané veselí této typicky shakespearovské frašky a i při nezbytných zásazích do původního textu, vynucených odlišnou strukturou filmového ztvárnění, zachovat ducha literární předlohy. Na úspěchu jeho filmu se samozřejmě vydatnou měrou podílejí oba znamenití protagonisté - Liz Taylorová v roli Kateřiny a Richard Burton jako neodolatelný Petruccio.

Seminář italského filmu 2003

oooo O oooo

Zkrocení zlé ženy

Když narazí kosa na kámen, lítají jiskry až do oblak. Elizabeth Taylorová a Richard Burton v klasické komedii Williama Shakespeara. Italsko-americký film (1967). Dále hrají: M. York, M. Hordern, C. Cusack, V. Spinetti a další. Režie Franco Zeffirelli

Vážený pan Baptista, počestný občan města Padovy, má život kořeněný jednou velkou radostí a jednou velkou starostí. Tou radostí je jeho mladší dcera Bianka, něžná, poslušná bytůstka, stvořená pro to, aby byla potěšením pro otce a oporou pro svého budoucího manžela. Tou starostí je Kateřina, divoká, nespoutaná dračice, před kterou se třese nejen služebnictvo, ale i tatínek sám. Jedinou jeho nadějí je, že si tu saň jednou někdo vezme za ženu a odvede sebou. Ale je vůbec na světě takový hrdina, který by si na ni troufnul?

Zeffirelliho přepis slavné Shakespearovy komedie patří k nejlepším filmovým adaptacím her velkého alžbětince vůbec. Má na tom zásluhu jak vynikající, plnokrevné vystižení života a atmosféry renesanční Padovy, tak nepochybně znamenití představitelé dvou hlavních rolí (Taylorová a Burton). Byl oceněn řadou mezinárodních cen, mj. nominován na dva Oscary a dva Zlaté glóby.

Přepis slavné Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy je filmem, kterým na sebe poprvé výrazně upozornil dosud divadelní režisér Franco Zeffirelli. Shakespearovu komedii o temperamentní a hubaté Kateřině, kterou se kvůli věnu rozhodne "zkrotit" šlechtic Petruccio, Zeffirelli úspěšně inscenoval na londýnském jevišti. Filmová podoba z roku 1967 z inscenace vychází. Film byl oceněn řadou mezinárodních cen, mj. nominován na dva Oscary a dva Zlaté glóby. V rámci cyklu Velikáni filmu uvádí Česká televize snímek dnes od 21:00 na druhém programu.

Česká televize

oooo O oooo

Stroj času: Zkrocení zlé ženy

Vydáno: 31.03.2011 15:40 v sekci Recenze | Stroj času - Jan Jaroš

V přepisu slavné Shakespearovy komedie se setkaly dvě hvězdy filmového plátna - Elizabeth Taylor a Richard Burton -, aby rozehrály báječnou při o tom, kdo komu ve vztahu mezi mužem a ženou podléhá. A my v rámci Stroje času vzpomínáme na velkou herečku, která nás před několika dny opustila.  

Elizabeth Taylor publikum zbožňovalo především jako oslnivě vnadnou hvězdu, která nabízela spíše své tělesné přednosti a rozvodové skandály nežli herecký um - a stačí připomenout jen Kleopatru. Zejména v druhé půli šedesátých let však prokázala, že je i dobrou, byť spíše jednostrunnou herečkou. Bezvadně souzněla zejména s výřečnými, ba hašteřivými hrdinkami, v ideálním případě s temnými podtexty v touze ublížit. Takovou jsme ji viděli například v tragikomedii Kdo se bojí Virginie Woolfové?. Vystoupila tu s Richardem Burtonem, jedním ze svých početných manželů, a v brilantní souhře vycítíme ledasco z jejich skutečných privátních konfliktů.

Jiným vítězstvím bylo Zkrocení zlé ženy, opět s Burtonem. Světoznámé Shakespearovy hry se ujal Franco Zeffirelli, nedávno předtím proslavený citlivou adaptací. Tu obsadil neznámými tvářemi ve věku mladičkých hrdinů. Zato ve Zkrocení zlé ženy vsadil na hvězdné obsazení, dobře si vědom toho, že temperamentní dialogy jsou pro ně vděčnou příležitostí. Je nesporné, že William Shakespeare vzrušuje svou znalostí lidských povah i dnes a jistě pobaví každého - snad jedině s výjimkou skalních feministek. Jenže v Shakespearových dobách, ať se nám to líbí nebo nelíbí, panovaly přece jen jiné mravy...

Franco Zeffirelli se snažil potlačit divadelní půdorys příběhu, vnášel neustále ruch a pohyb, dokonce až jakési karnevalové veselí (počínaje zřejmě masopustními průvody v úvodu vyprávění a konče svatební hostinou v závěru). Dialogům, zvláště těm mezi hřmotnou Kateřinou, která si věru nebere servítky, a jejím neomaleným nápadníkem Petrucciem, vtiskl konverzační rozmarnost, z níž zmizelo deklamativní podloží. Pozoruhodný je smysl pro dobové reálie, ať již jde o středověkou architekturu italské Padovy, bohatství kostýmů či tendence oživit téměř ve folklorní podobě některé dávné zvyky a obyčeje. Do inscenačního ztvárnění pronikají dokonce ozvuky commedie dell'arte, zejména v postavě Kateřinina otce, posunutého do groteskní, bezmocně vztekavé figurky.

V herecké stránce postřehneme snahu dopátrat se nevyslovených významů. Richard Burton představuje svého peněz lačného neotesance a hrubiána Petruccia v zušlechtěné podobě jako výřečného, snad i zábavného člověka nejprve takto potírajícího zlobu vyhlédnuté ženy. Ale poznenáhlu si tento způsob jednání nasazuje jako vnější masku, neboť do Kateřiny se dokonce s nesmělým výrazem ve tváři zamiluje, nevěda, jak vyjádřit své city, aby neztratil své usilovně budované renomé.

Oproti tomu Taylorovou si režisér příliš neuhlídal, natlačila do své role zbytečnou vulgaritu. Coby Kateřina se omezuje na mechanicky střídané změny tváře, na poulení očí, na strojené jedovatosti, kterými častuje svého partnera. Zdařil se jí závěrečný monolog, kdy do slov o podřízenosti žen a o svém prohlédnutí snad vkládá jistý ironický odstup, jako by chtěla naznačit, že jen změnila zbraně: muži odkýve, co chce slyšet, aby s ním bez hádek a křiku mohla obratně manipulovat.

Zbývá ještě zmínit rozjařenou hudbu Nina Roty se zdůrazňujícím, silným podílem dechových nástrojů a jednoduchými melodiemi (které si někdy notují i postavy samé). I její zásluhou se nastoluje rozměr lidové veselice, jíž se někdy škodolibě, někdy radostně účastní celá Padova.