Vertigo

Mistrovské dílo o posedlosti, jež vedla až za hrob. James Stewart a Kim Novaková v hlavních rolích klasického amerického filmu.

Padesátá léta představují v Hitchcockově tvorbě vrcholné období. Po první dekádě v Hollywoodu, kdy střídal kvalitní snímky s těmi méně povedenými a snažil se najít své místo v přísně organizovaném systému studiové výroby, byl už etablovaným a komerčně úspěšným tvůrcem, jehož filmy nesly osobitou pečeť svého režiséra a byly snadno rozeznatelné od produkce jeho kolegů a konkurentů. K nejvýše ceněným Hitchcockovým snímkům patří Vertigo (1958), psychologické drama bývalého policisty Fergusona, jenž se zamiluje do ženy, kterou má sledovat, a teprve postupně zjišťuje, že se stal obětí rafinované hry. Hitchcock vyšel z románu známé francouzské dvojice Pierre Boileau-Thomas Narcejac, nazvaného Mezi mrtvými (1954; česky nevyšel), ovšem přizpůsobil si ho, jak ostatně bylo jeho zvykem, svým vlastním potřebám. Děj zasadil do malebného prostředí San Francisca (román se odehrává v Paříži), jehož kopcovitý reliéf umocnil zásadní rys hrdinovy osobnosti, chorobný strach z výšek, a spletitý příběh vyšperkoval vlastními obsesemi (zejména meditací o přetvoření ženy v dokonalou ženu). Ideálního představitele Scottieho Fergusona nalezl v Jamesi Stewartovi, s nímž spolupracoval už předtím, především na Provazu (1948) a Oknu do dvora (1954), a do obtížné role tajemné Madeleine nakonec obsadil Kim Novakovou. Vertigo bylo v době svého prvního uvedení považováno v rámci Hitchcockova díla za zklamání (nominováno pouze na dva Oscary - výprava, zvuk), ovšem časem se díky své mnohovrstevnatosti stalo jedním z jeho jednoznačných triumfů. V pravidelné anketě britského měsíčníku Sight & Sound bylo v roce 2002 vyhlášeno druhým nejlepším filmem všech dob (po Občanu Kaneovi).(oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Vertigo

Goldie

Autor: xxmartinxx

Prestižní časopis Sight & Sound vyhlásil ve spolupráci s Britským filmovým institutem po půl stoleté nadvládě nestárnoucího Občana Kanea nejlepším filmem všech dob tentokrát Vertigo Alfreda Hitchcocka, někdy uváděné pod českým ekvivalentem Závrať. Samotní režiséři účastnící se volby mu přiřkli "až" osmé místo, což mi na tom všem přijde nejzvláštnější, protože právě strhující Hitchcockova režie dělá z Vertiga takový zážitek. Kdo ví, co se největším esům filmové branže honilo při vyplňování hlasovacích lístků hlavou.

Osobně mám s přiřknutím tak velkohubého (a ve své podstatě samozřejmě nesmyslného) titulu právě Vertigu docela problém. Zatímco opusům jako Občan Kane, 8 a 1/2, 2001: Vesmírná odysea či Křižník Potěmkin vzhledem k jejich statusu progresivních milníků pasují, Vertigo je přece "pouze" dobře natočeným filmem pro pobavení mainstreamového diváka - takový primát mi u něj připadá poněkud zvláštní.

Tím se ale nemá smysl zabývat. Kvalita Vertiga není o nic větší ani menší, než byla minulý týden, a že kvalita to není malá!

Ale jak tomu tak u velkých filmů bývá, ani kvalitu Vertiga doboví diváci tak úplně nedocenili. Hitchcock si však na rozdíl od třeba Wellese mohl risk zaškobrtnutí dovolit, protože byl dávno úspěšným a oblíbeným tvůrcem, který měl většinu kariéry za sebou a dávno si mohl točit pouze "pro sebe". Proto vzniklo o dva roky později Psycho, kultovní podvratný experiment.

Hitchcock celou svou kariéru podobně balancoval na hranici povrchní zábavy a nefalšovaného umění. Experimentoval, ale chtěl u toho mít tleskající (a platící) dav. Hitchcock tím, dalo by se říct, symbolizuje celou americkou kinematografii se všemi klady i zápory. Což je možná základ jeho aktuálního úspěchu u Sight & Sound, jemuž doposud imponoval naopak Welles, neposlušné díte Hollywoodu americkým normám se vzpouzející. Časy se očividně mění.

Nebudu zde tentokrát popisovat dobře známý příběh o tom, kterak stárnoucí Jimmy Stewart postupně propadá okouzlující Kim Novak za těch nejnezvyklejších okolností. Jen bych se do něj zamotal jako do spirály, která se stala symbolem filmu. Rozhodně ale nejen symbolem na plakátu. Celý děj jako by byl vyprávěn ve spirále. Začínal v jejím středu a nejprve okolo něj nenápadně osciloval, jen aby postupně zabíhal stále dál a dál, až do netušeného nekonečna.

Způsob, jakým dokáže Hitchcock (popřípadě scenáristé Alec Coppel a Samuel A. Taylor) svůj příběh gradovat a neustále diváka překvapovat dalšími zvraty, zůstává i po letech fascinující. Jen málokdy se vidí děj tak neuchopitelný, tak neodhadnutelný dopředu. Nikdo nemůže říct, že uhádl konec Vertiga, to zkrátka není možné takřka do posledního okamžiku.

Přitom se divák v ději neztrácí a netápe, na to je Hitchcock moc zručný. Nepotřebuje nikomu lacině motat hlavu desítkami na sebe nakupených motivů a nesrovnalostí, jak dnes bývá zvykem. Rozdíl mezi Vertigem a současnými mysteriózními krimi spočívá v tom, abych neopouštěl příměr, že dnes se před diváka naklade pět malých spirálek, které se navzájem zašmodrchají, aby je na konci nebylo možné rozmotat. Hitchcock si vystačí s jednou jedinou, jež pak může narůst značných rozměrů, a tím nám vyvolat o to větší závrať.

Nebudu tu ale Hitchcocka bezmezně vychvalovat, osobně mám vůči němu značné množství výhrad. Většina jeho filmů jsou řemeslně zručně provedené, ale poněkud zašlé modely. Působí na mě velmi studiově a staticky. Vše vybočující z normy je jen atrakce, kterou se režisér nesnažil přirozeně začlenit do syžetu, ale naopak nacpat divákovi do tváře, aby ji pochopila i trojice slepý, hluchý a blbý.

Do jisté míry to platí i pro Vertigo, ale jak jsem již říkal, s Hitchcockem je to holt "v dobrém i ve zlém". Americká kinematografie vždy hledala kompromis mezi uměním a dolary a Hitchcock tento kompromis dovedl k dokonalosti. To nemyslím jakkoli pejorativně.

Vertigo pak rozhodně patří mezi ty umělecky nejhodnotnější Hitchcockovy filmy, a to nejen proto, že neuspělo u dobových diváků.

Z toho mimochodem samolibý filmař vinil kdekoho, jen ne sebe. Nejvíc ze všech Stewarta, který prý nezvládnul nalákat publikum. I proto už tihle dva nikdy znovu nespolupracovali, což je věčná škoda, protože civilní a přirozený Stewart ve Vertigu předvádí vynikající výkon. Hitchcockovi se musí člověk divit, že se dal rozhodit jedním neúspěchem.

Jenže on dal, proto Vertigo stáhl, odkoupil práva a udělal z něj společně s několika dalšími svými počiny (Okno do Dvora, Provaz a Muž, který věděl příliš, v nichž hlavní roli ztvárňuje rovněž Stewart, a ještě Potíže s Harrym) dědictví pro svou dceru, které nikdo neviděl dlouhých třicet let. (Jiní tvrdí, že vybral právě tyto filmy, protože je měl nejraději, ale do dohadů, jaký to dává smysl, se pouštět nehodlám.) Tedy s výjimkou roku 1971, kdy stanice ABC nezákonně vysílala právě Vertigo.

Dnes už se ale můžeme slavnou trezorovou pěticí, z nichž většinu položek lze vnímat jako Hitchcockova stěžejní díla, opět těšit. Vertigo to z ní dotáhlo nejdál, až na "nejlepší film všech dob" pro následující dekádu.

Oprávněnost tohoto označení už nevytahujme, jen podotýkám, že jde o vynikající thriller, který nesmí, doslova nesmí, uniknout pozornosti žádného fanouška filmu. To sice není výsada tak ojedinělá, možná ale svým způsobem ještě prestižnější.

Jedním dechem

Mistrovský thriller Vertigo vám zaručeně zamotá hlavu. Jestli ho budete titulovat "nejlepším filmem všech dob", nebo "zpříjemněním dne", je jen na vás. Samotný Hitchcock by se jistě neurazil ani za druhý zmíněný přídomek.