Muž, který věděl příliš mnoho

Ben a Jo MacKennovi se synem Hankem si užívají prázdnin v Maroku. Poté, co v jednom marakéšském obchodě zemře v Benově náruči francouzský špión, dozvídají se, že jejich syn byl unesen do Anglie. Než se oba manželé nadějí, jsou až po uši zamotaní do mezinárodní špionáže, vražd a teroru. Jak se postupně snaží zjistit pravdu, jejich životy visí na vlásku, zatímco se blíží vyvrcholení v dnes již slavné mrazivé scéně v londýnské Royal Albert Hall. Tímto remakem vlastního filmu se stejným názvem z roku 1934 chtěl Hitchcock původní verzi překonat. Dnes již světoznámá píseň Qué Sera Sera, použita v jedné vypjaté scéně, byla v roce 1956 oceněna Oscarem za nejlepší skladbu.(oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Muž, který věděl příliš mnoho

Oskar za nejlepší hudbu a píseň – Que Sera, Sera, nominace na Zlatou palmu v Cannes za nejlepší film

Anglická rodina, která se vydala na dovolenou do Maroka se stane na trhu svědkem dramatické události vrcholící vraždou. Než oběť vydechne naposledy dozví se otec rodiny o plánovaném atentátu v Londýně, kdy má být zastřelen jakýsi velvyslanec. Rodina se tak ocitne v centru zběsilého spikleneckého komplotu. Kvůli zastrašení jim unesou dítě, ale manželé se nevzdávají a vydají se do Londýna najít svého syna a překazit jim plány.

Pakliže jste milovníci ,,starých“ filmů nebo si občas jen tak brouzdáte ve filmografiích tvůrců tak víte, že Hitchcock natočil tento snímek dvakrát. Zatímco jedni nedají dopustit na starší verzi, do filmové historie se zapsal především víceméně autorský remake. Odpověď je přitom tak prostá, Hitchcock věděl, že je schopen film natočit lépe, technicky rafinovaněji a mnohem zábavněji. A jak si usmyslel, tak i udělal. S odstupem času film patří k jeho nejzdařilejším dílům.

Hitchcock do filmu opět protlačil řadu svých tradičních znaků. Padouši jsou opravdu vymazlení. Mě osobně naprosto odbourala postava hlavní únoskyně, která vypadá jako Barbora Škrlová. Dočkáme se pochopitelně i tradičního McGuffinu. Hitchcock zinscenuje brilantní scénu Stewartovy chůze na ulici, která vyvrcholí nesmírně napínavým závěrem a ve finále se ukáže, že jsme byli celou dobu taháni za nos.

Pro film klíčové jsou události kolem kaple sv. Ambrože, kde se jednak odehrávají důležité události pro děj, ale Hitchcock jde dokonce ještě dál, když nechává v jedné scéně faráře kázat o neštěstí. Pochopitelně, že i farář se nakonec ukáže v úplně jiném světle.

Zábavný napínavý mix vrcholí v jednom z nejslavnějších a nejcitovanějších závěrů v dějinách světové kinematografie. Závěrečná sekvence se objevila jak v parodiích, ale i v seriózních thrillerech. Atentát na velvyslance totiž probíhá v Royal Albert Hall na koncertě klasické hudby, kterou diriguje sám velký Bernard Hermann. Už to je důvod proč tento film vidět. Jenže to, co by stačilo filmovému fanouškovi ke štěstí je mnohonásobně zúročeno v geniální sekvenci s činely a revolverem. Divák ví, že atentátník se připravuje v zákulisí a také ví, že výstřel padne až se ozvou činely. Sledujeme hudebníka s činely, jak čeká na svůj part, kamera sleduje notový zápis, vidíme vysouvající se revolver zpoza zástěny a s tak málem vznikne fantastická zábavná a nesmírně napínavá scéna, kterou by nikdo jiný než Hitchcock nebyl schopný vymyslet.

Je důležité vypíchnout také skvělé herecké výkony, zatímco sexbomba Doris Day (Černý narcis) je v roli v rámci své tvůrčí kariéry překvapivě cudná, pak James Stewart je tradičně spolehlivý tahoun celého snímku. Typově přesně jsou vybrány i záporné postavy, Hitchcock si vždy potrpěl na zajímavé typy a v tomto filmu tomu nebylo jinak.

Muž, který věděl příliš mnoho je skvělým thrillerem, obsahuje řadu dodnes napínavých sekvencí a přitom je neuvěřitelně zábavný. RealFilm snímek vřele doporučuje ke shlédnutí.

Ondra Slanina