Bláznivý Petříček

Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek - to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby.(oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Dobrodružný širokoúhlý film Bláznivý Petříček je desátým snímkem jednoho z nejvýznamnějších režisérů francouzské nové vlny - permanentního provokatéra a experimentátora Jeana-Luca Godarda (nar. 1930). Film je volnou adaptací stejnojmenného kriminálního románu Lionela Whitea z Černé série Gallimardova nakladatelství. Vypráví příběh bláznivé lásky dvou mladých lidí, zasazený do bláznivého života. Vlastní příběh filmuje ovšem naprosto nepodstatný. Film je možné spíše srovnat se sledem na sobě nezávislých obrazů, nebo, chcete-li, s moderní koláží. Divák je nepřetržitě atakován slovem i obrazem: životní realita je roztříštěna do drobných úlomků, do barvitých vizuálních skvrn, do letmých dialogů, které autor znovu skládá bez ohledu na jejich vnější souvislosti, na časovou posloupnost, na logiku děje. Dílo, které reprezentovalo francouzskou kinematografii na MFF v Benátkách 1965, sklidilo velmi kontroverzní reakce a stalo se jedním z nejproslulejších kultovních filmů všech dob. Sadoul jej označuje za nejlepší Godardův snímek a Aragon se o něm vyjádřil jako o „díle nadpozemské krásy“.

www.fdb.cz

oooo O oooo

Bláznivý Petříček

Jean-Paul Belmondo a volná variace na téma láska, život, literatura a gangsteři. Francouzský film (1965). Dále hrají: A. Karinová, D. Sanders a další. Scénář a režie Jean-Luc Godard (Ve francouzském znění s titulky)

Bláznivý PetříčekBláznivý PetříčekBláznivý PetříčekBláznivý PetříčekBláznivý PetříčekBláznivý PetříčekBláznivý PetříčekBláznivý Petříček

Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek – to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, jenž přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem.

Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud se cinéma-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovská témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby.

www.ceskatelevize.cz

oooo O oooo

Bláznivý Belmondo, krásná Karina, moře se sluncem

10. 12. 2012 13:55, autor: ČT24

Tak už se opět našla. Co? Věčnost. Jsou to moře, zašlá se sluncem. Rimbaud. Jean-Paul Belmondo, Anna Karina, láska, život, smrt, prázdno, Velázquez, zbraně, auta, moře a gangsteři. Bláznivého Petříčka, mistrovské díla Velikána filmu Jean-Luca Godarda, sledujte v pondělí desátého prosince od 21:50 na ČT2.

Příklon k existencialismu, pocitová platforma šedesátých let, hledání východisek – takové jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh bláznivého Ferdinanda, jenž si zoufá nad prázdnotou a hloupostí přítomnosti a útěchu hledá v dávné lásce k Marianne. Motiv fatálního milostného vztahu je vyprávěn dílem jako básnická esej, dílem jako gangsterka. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud se cinéma-vérité a ústí do podoby pestré koláže.

Mezi něhou, humorem a tragikou

Svérázný, dynamický, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něhou, humorem a tragikou. Osudovým protipólem je mu nádherná, smrtonosná Anna Karina. Film je variací na klasická godardovská témata: láska, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantická představa návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání, lhostejnost, marnost, cynismus moderní doby.

Jeden z nejznámějších a nejuznávanějších francouzských režisérů vůbec a zásadní postava světové kinematografie Jean-Luc Godard se proslavil především experimentováním s filmovou formou a filmově esejistickou tvorbou, v níž často provokuje a kritizuje moderní životní styl neustálým narušováním nejrůznějších konvencí.

Jean-Luc Godard změnil dějiny světové kinematografie v roce 1959 svým fantastickým celovečerním debutem U konce s dechem, v němž netradičně a převratným způsobem zfilmoval námět z černé kroniky, touhu po volnosti a nespoutanosti hlavního hrdiny s živelnou povahou, jehož ztvárnil Belmondo coby vycházející hvězda.

Díky své další tvorbě v šedesátých letech se stal Godard nejslavnějším představitelem francouzské nové vlny. Byl nominován na nespočet ocenění na hlavních evropských filmových festivalech v Berlíně, Benátkách a Cannes. Je považován za znovu-vynálezce moderní filmové řeči, který několikrát zásadně proměnil tvář světové kinematografie. Zatím poslední Godardův snímek Film Socialismus můžete vidět též v rámci Velikánů filmu v pátek 14. prosince od 21:45 na ČT2.