MICHAIL KALATOZOV (1903 - 1973)

Vlastním jménem Michail Kalatozišvili. Tbiliský rodák, který nejdříve pracoval jako příručí a šofér, než se v roce 1923 - po složení středoškolských zkoušek - dostal k filmu. Našel zde zaměstnání jako mechanik, později jako střihač a kameraman. Odtud vedla jeho cesta k filmové režii. K jeho prvním filmům patří dokumentární snímek SŮL PRO SVANETII (1930) o těžkém životě obyvatel v malé kavkazské vesnici, odříznuté horami od okolního světa. Etnografický materiál zde Kalatozov pojednal s velkou sugestivitou v obraze i ve střihu. Následující hraný film HŘEBÍK V BOTĚ (1932), situovaný na vojenské cvičiště, byl agitkou ke zvýšené morálce pracujících, neboť „bitva může být prohrána i pro maličkost, jakou může být špatně ušitá obuv“. Snímek byl zakázán a Kalatozov neměl v příštích sedmi letech možnost pokračovat ve své režijní práci. Studoval na Leningradské škole umění, v tbiliských filmových studiích zastával funkci ředitele. V roce 1937, po změnách ve vedení sovětské kinematografie (její hlavní představitel Boris Šumjackij byl zatčen a posléze popraven), začal Kalatozov opět režírovat. Krátce po sobě natočil snímky s leteckou tematikou: STATEČNOST (1939) a PILOT ČKALOV (1941, o Valeriji Čkalovovi, který r. 1937 uskutečnil let z Moskvy přes polární oblast do Vancouveru). Během druhé světové války se podílel na filmech posilujících sebevědomí sovětského lidu v boji s fašismem, krátce působil v USA na konzulátu jako spojka s americkým filmovým průmyslem. Po návratu do Moskvy pracoval v oblasti filmu v administrativě.

K režii se vrátil filmem ODHALENÁ ZRADA (1949) o úkladech reakčních politiků proti nejmenovanému lidově demokratickému státu. Jeho následující snímek NEBEZPEČNÉ VICHŘICE (1952, v kinech 1956), původně nazvaný jako Felix Dzeržinskij (podle jednoho z aktérů rudého teroru ve 20. letech minulého století) vyprávěl o prvních letech ustanovení sovětské moci. Odlehčením po politicky zaměřených filmech byla situační komedie VĚRNÍ PŘÁTELÉ (1954) o třech mužích, kamarádech z dětství, kteří se po letech vypraví na společnou dovolenou. Na snímku V PRVNÍM SLEDU (1956) o mladých brigádnících, kteří odjedou do Kazachstánu zúrodňovat celiny, spolupracoval s kameramanem Sergejem Urusevským, jenž svým mistrovstvím výrazně umocnil Kalatozovovův nejvýznamnější režijní počin JEŘÁBI TÁHNOU (1957). Opět s Urusevským a navíc i s herečkou JEŘÁBŮ Taťjanou Samojlovovou se podíleli na vzniku náročného projektu NEODESLANÝ DOPIS (1960), zachycujícím tragický osud čtyřčlenné skupiny geologů na výpravě za diamanty v jakutské tajze. S týmž kameramanem realizoval Kalatozov i povídkový film SOY KUBA (1965), inspirovaný tehdejšími událostmi na „cukrovém“ ostrově, jímž jejich spolupráce skočila.

V koprodukci s Itálií a s hvězdným obsazením (Peter Finch, Sean Connery, Claudia Cardinaleová aj.) vznikl snímek ČERVENÝ STAN (1969), pojednávající o záchraně výpravy Umberta Nobileho do Arktidy v roce 1928. Kalatozovovým oblíbeným tématem byl vztah „člověk a příroda“, v němž člověk nebyl ničitelem či bezuzdným dobyvatelem, ale rozumným hospodářem, který umí využívat přírodní zdroje.

Výběrová filmografie:

1928 Jejich vláda / Mati samepo / Jich carstvo

spolurežie Nutsa Gogoberidze

1930 Sůl pro Svanetii / Džim švante / Sol Svanetii

1941 Pilot Čkalov / Valerij Čkalov

1949 Odhalená zrada / Zagovor obrečjonnych

1952 / 1956 Nebezpečné vichřice / Vichri vražděbnyje

1954 Věrní přátelé / Vernyje druzja

1956 V prvním sledu / Pervyj ešelon

1960 Neodeslaný dopis / Něotpravlennoje pismo

1965 Soy Kuba

1969 Červený stan / Krasnaja palatka