VÁCLAV KRŠKA

 (4. 10. 1900 - 17. 11. 1969)

režisér, scenárista, spisovatel

Václav Krška se narodil v Písku. Když mu bylo třináct let, zemřel mu otec a jeho matka se brzy po otcově smrti provdala za mlynáře a statkáře Josefa Martínka z Heřmaně. Po smrti svého druhého otce v roce 1927 se musel o statek a mlýn starat sám. Přitom hrál divadlo s místními ochotníky, psal povídky, básně i romány. V roce 1937 zemřela i Krškova matka. Václav Krška mlýn i hospodářství pronajal, žil nějakou dobu v Písku a pak se přestěhoval do Prahy.

Jeho velkým vzorem byl Fráňa Šrámek, kterému často přinášel k posudku své literární prvotiny, z nichž vynikaly zejména románová trilogie Země hovoří (Zapomenutý rok, Toužení pod javorem, Hlas nejvroucnější) a román Odcházeti s podzimem.

Když bylo v roce 1939 v Písku otevřeno nové divadlo, zahajovacím představením se stala inscenace Krškovy dramatizace Šrámkova Stříbrného větru. Již v té době se pokoušel Václav Krška převést Šrámkovu látku do podoby filmového scénáře, k jeho realizaci došlo ale až mnohem později.

Podle svého románu Odcházeti s podzimem napsal scénář lyrického filmu Ohnivé léto, který režíroval společně s Františkem Čápem. Později se podílel jako scenárista na dvou dalších filmech: Noční motýl a Kluci na řece. Jeho samostatným režijním debutem se stal na sklonku okupace lyrický příběh podle předlohy Josefa Tomana Řeka čaruje.

Po osvobození se zaměřil zejména na životopisné filmy, jejichž prostřednictvím seznámil diváky s životními osudy mnoha velikánů našeho národa. Na počátku tohoto cyklu byl osud českého houslisty Josefa Slavíka zpracovaný ve snímku Housle a sen. Následoval životní příběh českého vynálezce parního stroje Josefa Božka Posel úsvitu a zejména třetí životopisný film Mikoláš Aleš, pojednávající o životních osudech slavného českého malíře. Pak přišla Mladá léta o dospívajícím spisovateli Aloisi Jiráskovi a tuto řadu zfilmovaných biografií uzavřel film o Bedřichu Smetanovi nazvaný Z mého života.

V polovině padesátých let převedl Krška na filmové plátno dvě významná díla svého oblíbeného Fráni Šrámka: drama Měsíc nad řekou a román Stříbrný vítr s Eduardem Cupákem v hlavní roli. V roce 1956 realizoval Krška první československo-bulharský koprodukční film Legenda o lásce a souběžně s ním další orientální pohádku Labakan.

Na sklonku padesátých let se pokusil Václav Krška realizovat několik filmů s aktuální tematikou, nebyl však příliš úspěšný (Cesta zpátky, Osení) s výjimkou snímku Zde jsou lvi. Tento film se stal však jednou z obětí kritiky na festivalu v Banské Bystrici v roce 1959 a byl stažen z distribuce.

V roce 1961 byl na plátna kin uveden Krškův filmový přepis první části románu Marie Majerové Nejkrásnější svět pod názvem Kde řeky mají slunce.

Na sklonku své umělecké dráhy si vyzkoušel Krška rovněž také komediální žánr ve filmech Komedie s Klikou a Poslední růže od Casanovy. K vážnému obrazu současného světa se vrátil snímkem Dívka se třemi velbloudy, který vznikl podle původního námětu dramatika Miloslava Stehlíka. Jeho posledním filmem se stala adaptace novely ruského spisovatele J. S. Turgeněva Jarní vody. V hlavní roli Sanina, který po letech vzpomíná na své mládí, se objevil Vít Olmer a film získal Čestné uznání FFP 1968.

Ve druhé polovině šedesátých let Krška také často spolupracoval s televizí. Na motivy povídky Fráni Šrámka Oklamal natočil televizní film, který nazval stejně jako svou literární prvotinu Odcházeti s podzimem. Jeho posledním filmem se stala adaptace dalšího Šrámkova díla, povídky Popel.

Jan Šiman

7. 5. 2007

oooo O oooo

Václav Krška (4. října 1900 v Písku – 17. listopadu 1969 v Praze) byl český scenárista, režisér a spisovatel.

Jednalo se o jednoho z klasických českých filmových tvůrců, který se, mimo jiné, programově zaměřoval na filmové adaptace kvalitních literárních děl. Kromě jeho vlastních děl to byly zejména filmy inspirované dílem českého básníka Fráni Šrámka, dále životopisné filmy (Bedřich Smetana, Josef Slavík a Mikoláš Aleš). Byl označován lichotivým přídomkem básník českého filmu. Známé jsou i dva orientálně laděné pohádkové koprodukční snímky Labakan a Legenda o lásce

Pocházel z Písku a žil v nedaleké Heřmani, byl velmi vzdělaný, sečtělý a kultivovaný, kromě své literární činnosti již od mládí rád hrával a režíroval ochotnické divadlo. V roce 1939 byla v okolí Písku zfilmována jeho kniha Odcházeti s podzimem pod názvem Ohnivé léto, na tomto filmu pracoval poprvé jako pomocný režisér společně s Františkem Čápem. Také snímek Kluci na řece z roku 1944 se natáčel v Písku. Ve stejném městě se odehrávají i jeho umělecky nejcennější filmy Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou natočené na motivy děl Fráni Šrámka.

Václav Krška je pochován na heřmaňském hřbitově, na jeho hrobce se nachází busta, jejímž autorem je český sochař Jan Kodet.

Filmografie, výběr

* 1939 Ohnivé léto (pomocná režie společně s Františkem Čápem)

* 1941 Noční motýl

* 1944 Kluci na řece (režie společně s Jiřím Slavíčkem)

* 1945 Řeka čaruje

* 1947 Až se vrátíš

* 1947 Housle a sen

* 1949 Revoluční rok 1848

* 1950 Posel úsvitu

* 1951 Mikoláš Aleš

* 1952 Mladá léta

* 1953 Měsíc nad řekou

* 1954 Stříbrný vítr

* 1955 Z mého života

* 1956 Dalibor

* 1956 Labakan

* 1956 Legenda o lásce

* 1958 Cesta zpátky

* 1958 Zde jsou lvi

* 1960 Osení

* 1961 Kde řeky mají slunce

* 1964 Komedie s klikou

* 1964 Místo v houfu (režie povídky Optimista)

* 1966 Poslední růže od Casanovy

* 1967 Dívka se třemi velbloudy

* 1968 Jarní vody