Andrej Tarkovskij

Syn básníka Arsenije Tarkovského. Po rozchodu rodičů žils matkou a sestrou Marinou (pořadatelkou jeho odkazu) v Moskvě.Dostalo se mu hudebního a výtvarného vzdělání. Po ročním studiuorientalistiky strávil rok s geologickou výpravou. Na VGIK bylžákem Michaila Romma. V roce 1961 natočil diplomovou práciv podobě filmu Katok i skripka (Válec a housle) podle scénářesvého spolužáka Andreje Končalovského, s nímž posléze napsal iAndreje Rubleva. V roce 1977 inscenoval v Divadle leninskéhokomsomolu Hamleta . Trvale konfliktní vztahy se sovětskýmfilmovým vedením vyřešil po dokončení Nostalgie emigrací.Příprava k tomuto filmu je zdokumentována v Guerrově snímku Časputování (1982). V roce 1983 režíroval v londýnské Covent

Garden Musorgského operu Boris Godunov. Realizaci Obětia poslední dny rakovinou zasaženého režiséra zaznamenal jehotlumočník Michal Leszczylowski v dokumentu Režie Andrej Tarkovskij (1988). Cennou výpovědí o duchovním životěTarkovského je dokument Alexandra Sokurova Moskevská elegie

(1987). O Tarkovském pojednává i divadelní hra Erlanda Josephsona Letní noc - Švédsko(1987).

Filmografie:

1961: Katok i skripka (Válec a housle) - dipl. práce *

1962:Ivanovo dětství (Ivanovo dětstvo) - Hlavní cena Zlatý lev sv.

"Marka na XXIII. MFF v Benátkách 1962, Hlavní cena ""Zlatá brána""

na VI. MFF v San Francisku 1962, Hlavní cena na V. MFF

v Acapulcu a dalších deset cen na různých MFF *

1966: Andrej Rublev (Andrej Rublev) - v SSSR uveden až 1971, Cena FIPRESCI

na XII. MFF v Cannes 1969 *

1972: Solaris (Solaris) - Zvláštní cena poroty Stříbrná palmová větev a Cena ekumenické poroty

na XXV. MFF v Cannes 1972 *

1974: Zrcadlo (Zerkalo) - Cena David Donatello za nejlepší zahraniční film v Itálii 1980 *

1979: Stalker (Stalker) - Cena kritiky na MFF v Terstu 1981, Cena FIPRESCI na MFGF sci-fi filmů v Madridu 1981 *

1983: Nostalgie (La nostalgia - Nostalgija) - Velká cena za tvůrčí přínos, Ceny FIPRESCI a ekumenické poroty na XXXVI. MFF v Cannes 1983 *

1986: Oběť (Offret) - Velká zvláštní cena, Cena za nejlepší umělecké ztvárnění (kamera Svena Nykvista), Ceny

FIPRESCI a ekumenické poroty na XXIX. MFF v Cannes 1986

---------------------------------

ANDREJ TARKOVSKIJ

se narodil 4.4. 1932 ve vesnici Zavražje nad Volhou, Ivanovskáoblast, SSSR. Zemřel 29.12. 1986 v Paříži, Francie.Byl synem básníka Arsenije Tarkovského. Studoval hudbu a výtvarné umění. V roce 1951 přerušil studium na Institutu východních jazyků a odešel jako dělník s expedicí na Sibiř. V roce 1964 začal studovat VGIK v ročníku Michaila Romma. Absolvoval v roce 1961 středometrážním filmem Válec a housle. V roce 1972 získal jeho film Solaris Zvláštní cenu na MFF v Cannes stejně jako o 14 roků později Oběť. Své dva poslední filmy natočil v emigraci, kde žil od roku 1982. V roce 1980 získal Donatellova Davida za celoživotní tvorbu.

Filmy -

1959: Segodnja uvolněnija ně budět (Dnes nebude

"propuštěný) - KF; 1961: Válec a housle (Katok i skripka, uv.), hraný

"SMF; 1962: Ivanovo dětství (Ivanovo dětstvo, uv.); 1966: Andrej

Rublev (Andrej Rubljov, uv.), po střihových úpravách uvolněný až

"v roce 1971; 1972: Solaris (Solaris. uv.); 1975: Zrcadlo

"(Zerkalo, uv.); 1979: Stalker (Stalker, uv.); 1983: Nostalgie

"(Nostalghia, uv.); 1986: Oběť (Offret/Le sacrifice, uv.)."

" Bibliografie:

Filmový přehled 6/89, s. 18; Filmový přehled 7/89

"(Oběť); Filmový přehled 4/90 (Zrcadlo); katalog Projektu

"100/zima 1999, s. 36 (profil); Andrej Tarkovskij: Deníky

"1970-1986, nakl. Větrné mlýny, Brno 1997 (kniha); Lidové noviny

"7.8. 1997 (recenze Deníků); Rovnost 3.2. 1998 (recenze Deníků);

"Mladá fronta Dnes 10.2. 1998 (recenze Deníků); Reflex 8/98, s.

"54 (recenze Deníků); Biograph č. 1, s. 42-45 (poznámky k Deníkům)

"+ s. 46-49 (hudba ve filmech A. Tarkovského); Film a doba 7/71,

"s. 344; Film a doba 4/87, s. 226-228 (nekrolog); Film a doba

"11/89, s. 608-645 (ukázky ze scenáře Hoffmanniády); Film a doba

"1/92, s. 2-7 (Tarkovskij, Andrej: Výpovědi, profil režiséra);

"Kinorevue 11/94, s. 26 (foto); Filmové listy - Projekt 100, zima

"1998; Scéna 12-13/87; Záběr 17/87; 100+1 ZZ 49/91, s. 40; Program

"FK Praha 7-9/88; Program FK Praha 6/89; Informace RČsFK 4/83, s.

"59-66; Informace RČsFK 1/87 s. 24-31; Interpressfilm 10/82, s.

"106; Interpressfilm 3/83, s. 84; Interpressfilm 9/87, s. 83;

"Interpressfilm 10/87, s. 99; Film a divadlo 20/87, s. 28-29;

Sinec, Ivan: Odkaz Dreyera a Tarkovského - Filmová revue 3/93, s.

"37-40; 666, s. 340; Jan Bernard-Pavla Frýdlová - Malý labyrint

"filmu, nakl. Albatros, Praha 1988, s. 442 (kniha); Malá

"encyklopédia filmu, nakl. Obzor, Bratislava 1974, s. 581 (kniha);

"Encyklopédia filmu, s. 812-813; Sovietska kinematografia

"osemdesiatych rokov (SFÚ 1987), s. 78-83; Panoráma 3/80, s.

"24-31; Tarkovská, Marina: O Tarkovském (Progres, Moskva 1989);

"Sovetskij film 7/89; Sovetskij film 8/89; Film (PL) 51/88, s.

"14-15; Tajemnice Andrieja Tarkowskiego - Kino (PL) 10/92, s.

"4-6; Wygnanie i smierc Tarkowskiego. Scenariusy filmu

dokumentalnego (fragmenty) - Kino (PL) 10/92, s. 7-9

ooo O ooo

Vzpomínka:

před 15 lety zemřel velký filmový režisér Andrej Tarkovskij (4.4.1932-29.12.1986)

Andrej Rogačevskij

"Když jsem byl malý kluk, doslova jsem uctíval Andreje Tarkovského jako boha. Viděl jsem všechny jeho filmy několikrát a mnoho epizod znám nazpamět' i dnes. Mým nejoblibějším filmem bylo Zrcadlo, možná, proto, že nemělo řádnou fabuli a vůbec jsem mu nerozuměl. Ted' existují celé knihy s podrobným komentářem k Zrcadlu, vysvětlujícím co chtěl Tarkovskij vyslovit tím filmem a na co jenom mohl dělat narážky kvůli komunistické cenzuře." - Na Andreje Tarkovského vzpomíná odborník na ruskou literaturu a kulturu z Glasgow University Andrej Rogačevskij. S poznámkou Jana Čulíka.

Už tehdy jsem však uměl používat svůj zdravý selský rozum a poslouchat, co se říká mezi lidmi. Povídalo se, například, že nejmenovaná tisková chyba, která dělá zbytečné starosti hrdince filmu Zrcadlo, je založena na skutečné události. Nějaký chudák sazeč nešt'astnou nahodou vytiskl v novinách slovo SRALIN místo STALIN (písmeno R na ruské, jako ina české, klávesnici je přímo vedle písmena T) a za to byl poslan na Sibiř, aby se podíval, jak vypadají bílí medvědi. Tarkovský to sám potvrdil, když jsem ho videl na schůzce s jeho ctiteli v Novosibirskem Akademgorodku v roce 1979 nebo 1980. Tehdy se neodvážili zmínit se o Stalinově jméně ani letmo, a tím méně o tiskové chybě, která by připomněla návštěvníkům kina sloveso srát.

Těm, kdo tvrdí, že umění Tarkovského je příliš nepřístupné a nemohou ho ocenit normální lidé, bych chtěl opakovat to, co Tarkovský sám řekl na té novosibirské schůzce. Zrcadlo bylo příčinou mnoha diskusí a interpretací a na jedné schůzce filmových fandů se nikdo nechtěl rozejít do té doby, než se rozhodnou, co ten film znamená. A nějaká starší paní uklízečka na mě musela dlouho čekat, protože musela uklidit místnost, ve které se konala ta schůzka. A ta jim nakonec řekla jim, že se hádají o nic, že je film o nějakém chlapovi, který je vážně nemocný a vzpomíná na svůj celý život. Podle Tarkovského to byla možná nejlepší interpretace Zrcadla.

Je to paradox, ale myslím, že úspěch Tarkovského je zčásti důsledkem komunistického systému, z kterého tento režisér uprchl. Ruský herec Oleg Jankovskij vzpomínal, jak během filmování Nostalgie v Itálii všichni herci a herečky v líčidlech čekali na Tarkovského, který běhal s kamerou za listy, padajícími ze stromů. Normálně by takové chování nesnesl kapitalistický producent.

Zdá se mi, že v SSSR, kde nebyla přímá souvislost mezi filmovým uměním a penězi a filmy nebyly většinou považovány za zábavu, měl režisér, který se nezabýval politikou, možná větší uměleckou svobodu, než si lidé obvykle představují

Poznámka JČ: Osobně na mě udělal Andrej Tarkovskij obrovský dojem svým filmem Andrej Rublev, prvoplánově o středověkém ruském malíři ikon, ve skutečnosti však o boží milosti a o tom, komu na světě se jí dosáhne. Film se opakovaně hrál v sedmdesátých letech v kinu Klub v pražské Klimentské ulici. V poinvazních letech samozřejmě lidé v Československu ruskými filmy pohrdali - tento film byl však naprosté zjevení. S komunismem neměl společného vůbec nic.

Absolutně zásadní roli měl pro mě Tarkovského film Stalker o záhadné zóně - opět, o zóně boží milosti - k níž člověk svým úsilím směřuje. K důležitým věcem v životě i smrti však není možno jít přímo.

Snad nejlepším filmem všech dob je pro mě Tarkovského Oběť - je to jeho poslední film, natočený na Západě, v pusté severské švédské krajině, s bergmanovským kameramanem Nykvistem a známým bergmanovským hercem v hlavní roli. V tomto filmu se Tarkovskij naučil západním postupům a jeho numinózní, filozoficko-teologický význam je sdělován naprosto dramatickým dějem. Film je inspirován hrůzou počátku osmdesátých let, kdy nebylo vyloučeno, že svět bude zničen jadernou válkou. Schyluje se k jadernému konfliktu, v rozhlase už bylo snad oznámeno, že jaderné střely z USA a ze SSSR už byly odpáleny. V nejvyšší úzkosti vstupuje hrdina filmu v severské pustině v dialog s Bohem a nabízí mu sebe sama jako oběť, pokud bude svět zachráněn. Nakonec se ukáže, že jaderná konfrontace a bezprostřední hrozba jaderného zničení světa byla jen sen - svět pokračuje dál - avšak hlavní hrdina filmu, ten, který nabídl pro záchranu světu Bohu svůj život - je mrtvý.

Nedlouho po dokončení tohoto filmu zemřel i Tarkovskij - na rakovinu.

Chodím nerad od té doby do kina - zdá se mi, že Tarkovskij ukončil historii světové kinematografie. Od jeho smrti ho už nikdo nepřekonal.

ooo O ooo

Andrej Tarkovskij (4.4.1932-29.12.1986) je velký ruský režisér, který patří k nejvýraznějším postavám autorského filmu posledních desetiletí. Byl to syn známého básníka Arsenije Tarkovského (1907-89). Když se jeho rodiče rozvedli, žil s matkou a sestrou Marinou v Moskvě. Dostalo se mu hudebního a výtvarného vzdělání. Zprvu studoval orientalistiku (jenom jeden rok), potom strávil ještě rok s geologickou výpravou a konečně se stal studentem v moskevské filmové škole VGIK. Pracoval i jako divadelní režisér. V roce 1977 inscenoval v Divadle leninského komsomolu Shakespearova Hamleta. V roce 1983 režíroval v londýnském Covent Gardenu operu Boris Godunov od Musorgského. Kvůli konfliktům se vedením sovětské kinematografie se rozhodl emigrovat. Zemřel na rakovinu v Paříži.

FILMOGRAFIE

1961: Válec a housle (diplomní film)

1962: Ivanovo dětství - Hlavní cena Zlatý lev sv. Marka na XXIII. MFF v Benátkách 1962, Hlavní cena Zlatá brána na VI. MFF v San Francisku 1962, Hlavní cena na V. MFF v Acapulcu a dalších 10 cen na různých MFF

1966: Andrej Rublev - v SSSR uveden až 1971, Cena FIPRESCI na XXII. MFF v Cannes 1969

1972: Solaris - Zvláštní cena poroty Stříbrná palmová větev a Cena ekumenické poroty na XXV. MFF v Cannes 1972

1974: Zrcadlo - Cena David Donatello za nejlepší zahraniční film v Itálii 1980

1979: Stalker - Cena kritiky na MFF v Terstu 1981, Cena FIPRESCI na MFF sci-filmů v Madridu 1981

1983: Nostalgie - Velká cena za tvůrčí přínos, Ceny FIPRESCI a ekumenické poroty na XXXVI. MFF v Cannes 1983

1986: Oběť - Velká zvláštní cena, Cena za nejlepší umělecké ztvárnění (kamera Svena Nykvista), Ceny FIPRESCI a ekumenické poroty na XXIX. MFF v Cannes 1986