JOHN JAMES OSBORNE

(1929–1994)

Britský dramatik, první z generace tzv. “mladých rozhněvaných mužů” 50. let. Narodil se v Londýně jako syn reklamního textaře. Studoval na Belmont College v Devonu, ale v šestnácti letech byl vyloučen, když oplatil řediteli pohlavek. Začal se angažovat v divadle jako asistent režie a také jako herec. Pokoušel se také sám psát divadelní hry, první psal ve spolupráci s jinými autory. Dvě z nich – Ďábel v ní (The Devil Inside Her) a Osobní nepřítel (Personal Enemy) – se prosadily v oblastních divadlech ještě před uvedením přelomového titulu Ohlédni se v hněvu (Look Back in Anger, 1956) v nově se formujícím souboru English Stage Company v londýnském Royal Court Theatre. Společnost vedená uměleckým režisérem Georgem Devinem si kladla za cíl uvádět texty současných autorů a viděla ve hře zuřivou výpověď o nové poválečné skutečnosti a vybrala si drama do svého úvodního repertoáru. Recenze byly nejprve smíšené, ale Kenneth Tynan – nejvlivnější kritik své doby – hru pochválil s komentářem: “Nemohl bych milovat nikoho, kdo by si nepřál vidět Ohlédni se v hněvu. Je to nejmladistvější hra tohoto desetiletí.” Její uvedení mělo také výrazný komerční úspěch, později byla inscenována ve West Endu a na Broadwayi a poté se dočkala filmové podoby v hlavní roli s Richardem Burtonem. Následující Osbornova hra Komik (The Entertainer, 1957), byla uvedena v Royal Court v hlavní roli s Laurencem Olivierem. Tento brechtovským pojetím divadla ovlivněný text zobrazil skomírání musichallové tradice jako metaforu zániku britského impéria, ovlivněného Suezskou krizí v listopadu 1956, která tvoří výrazné pozadí hry. Luther (1961) a Nepřípustné svědectví (Inadmissible Evidence, 1964) byly působivými díly, která jako silný efekt využívaly Osbornovy charakteristické rétorické jedovatosti, ale splétaly příběhy také svou složitostí, víceznačností a bujností. Můj vlastenec (A Patriot for Me, 1965) vypráví o 18. století jako o éře “století homosexuality” a zároveň zobrazuje praktiky divadelní cenzury za vlády lorda Chemberlaina. Následující hra Hotel v Amsterodamu (A Hotel in Amsterdam, 1968) byla výrazně podceněna pro svou zjevnou konvenčnost, zatímco Pocit lhostejnosti (A Sense of Detachment, 1972) byla sice mnohem méně konvenční, ale také se jí pro její nové avantgardní postupy zdůrazňující Osbornovy sociální vize dostalo výsměchu. Osbornova tvorba nebyla v 70. letech dlouho uváděna v Royal Court a jeho kvalita upadala. Jeho poslední hra Deja Vu (1991) – pokračování Look Back in Anger – již nemohla navázat na Osbornův počáteční úspěch. Vedle divadelních her napsal Osborne také řadu scénářů, zejména adaptací svých vlastních prací. V roce 1963 také získal Oscara za adaptaci Toma Jonese. Hrál v několika filmech (např. Get Carter (1971), Tomorrow Never Comes (1978) a Flash Gordon (1980)). Během posledních deseti let svého života Osborne obdržel mnoho ocenění za svou dvoudílnou autobiografii Člověk lepšího postavení (A Better Class of Person, 1981) a Takřka gentleman (Almost a Gentleman, 1991). Osbornova tvorba výrazně ovlivnila britské divadlo. Zemřel na komplikace způsobené jeho dlouhodobě trvající cukrovkou.

31. Letní filmová škola 2005

oooo O oooo

Dílo Johna Jamese Osborneho

Jeho dílo vychází z myšlenek Rozhněvaných mladých mužů, jejichž byl výraznou osobností, později - v 70. a 80. letech - se pokoušel o avantgardní přístup, který se ne vždy setkal s úspěchem, nutno dodat, že ne vždy vyzněl přesvědčivě. Tvorba J. Osborna výrazně ovlivnila nejen britské divadlo, ale i světové divadlo.

- Osobní nepřítel

- Ďábel v ní

- Ohlédni se v hněvu - 1956, zfilmováno. V této hře stvořil prototyp „rozhněvaného mladého muže“, který revoltuje proti tradičním hodnotám anglické společnosti. Jimmy Porter je mladý revoltující intelektuál dělnického původu. Kritizuje rozkastování společnosti na lepší a horší. Útočí především na své blízké, zejména na svou ženu Alison (dcera koloniálního důstojníka). Tyto konflikty vedou k manželské krizi a k odloučení. Na konci této hry však manželé k sobě nachází cestu.

- Komik - 1957

- Svět Paula Slickeyeho - 1959, protiměšťácká fraška

- Luther - 1961, historická hra

- Krev Bambergů - 1962

- Nepřípustné svědectví - 1964

- Můj vlastenec - 1965

- Hotel v Amsterodamu - 1968

- Pocit lhostejnosti

- Deja Vu 1991 - pokračování jeho nejlepšího díla Ohlédni se v hněvu, zdaleka nedosahuje jeho kvalit.

Mimo dramat psal také scénáře, většinou se jednalo o adaptace jeho vlastních her. Dále je potřeba zmínit jeho hereckou kariéru, zahrál si např. ve filmu Get Carter a Flash Gordon.

Jeho dvoudílná autobiografie byla oceněna řadou cen, ačkoli se často jednalo spíše o ocenění celoživotního díla než tohoto díla.

- Člověk lepšího postavení 1981)

- Takřka gentleman – 1991

oooo O oooo