Lars von Trier

nar. 30.4.1956 - Kodaň, Dánsko

Biografie

Lars von Trier vystudoval roku 1983 dánskou Národní filmovou školu (Den Danske Filmskole) na které natočil krátkometrážní studentské snímky jako NOCTURNE, BEFRIELSESBILLEDER nebo DEN SIDSTE DETALJE, které si odnesly ceny za nejlepší filmy na jednotlivých ročnících filmového festivalu v Mnichově. Po škole mohl začít pracovat na evropské trilogii, která odstartovala jeho kariéru a přinesla mu nejedno prestižní ocenění. Prvním filmem byl PRVEK ZLOČINU, který získal v Cannes cenu za techniku, nominaci na Zlatou palmu a mnoho ocenění v Dánsku. Druhým byl snímek EPIDEMIC, na jehož scénáři spolupracoval s Nielsem Vorselem a který kromě nominace na cenu za nejlepší film na filmovém festivalu v Portugalsku, byl přijat velmi vlažně. Spolupráce s Vorselem pokračovala a dala vzniknout poslednímu a zároveň nejúspěšnějšímu dílu EVROPA, který si v Cannes vysloužil cenu za techniku, nejlepší umělecký film a cenu Prix du Jury o dalších cenách jiných filmových festivalů nemluvě. Mezitím se ujal pro televizní produkci zfilmování slavné Euripidovy hry Médeia nebo se podepsal pod videoklip k hitu "Bakerman" od dánské funkové skupiny Laid Black.

V roce 1992 založili s producentem Peterem Aalbak Jensenem vlastní produkční společnost Zentropa Entertainment, za účelem dosažení finanční nezávislosti a tím pádem i tvůrčí svobody. Aby pro právě založenou společnost vydělal peníze, začal Von Trier natáčet miniseriál "KRÁLOVSTVÍ", jehož plánovaná třetí série už nevznikla, kvůli úmrtí Ernst-Huga Järegarda, představitele jedné z hlavních rolí. Nicméně američané se o dekádu později chopili remaku, jehož scénář si vzal na starost Stephen King. Zentropa Entertainment se proslavila mimojiné jako jediná mainstreamová společnost produkující filmy obsahující "hardcore sex" scény.

Z jistých rodinných důvodů přichází v roce 1995 zasádní zlom v Trierově tvorbě. Trier se od své umírající matky dozvěděl, že jeho otcem je syn dánského skladatele J.P.E Hartmanna, tedy někdo jiný než se domníval, a že byl, jak sám Lars von Trier říká "obětí genetického experimentu své matky", která chtěla syna s "tvůrčími geny". Následně ve filmu skoncoval s jakoukoliv stylizací a začal klást důraz na syrovost a upřímnost. Nakonec zakládá s Thomasem Vinterbergem filmařský manifest Dogme 95, ze kterého se postupně vyvinulo významné postmoderní hnutí dánského a evropského filmu vůbec. Hlavní myšlenkou je odstranění veškěrých iluzí a efektů, které film dnes nabízí a soustředění se na příběh a herectví. Mezi pravidla filmu Dogme 95 patří například používání výhradně ruční kamery, nepřípustnost obrazových efektů, úprav prostředí pomocí kulis, dějového či místního posunu příběhu (pouze "tady" a "teď"). To ovlivnilo Trierův další film PROLOMIT VLNY, natočený v intencích manifestu, avšak nikoli zcela. Snímek vyhrál hlavní cenu v Cannes a proslavil herečku Emily Watson, která byla za svůj herecký výkon nominována na Oscara. Následně se rozhodl natočit film IDIOTI čistě podle Dogme 95 a tím manifest objevil i pro širší publikum a inspiroval filmaře po celém světě.

V roce 2000 získal Trierův muzikál TANEC V TEMNOTÁCH v Cannes Zlatou palmu a pro představitelku hlavní role, islandskou zpěvačku Björk, přinesl renomé výborné herečky. Zároveň za píseň Björk "I've Seen It All", na které se podílel Trier a Sjón Sigurdsson, byli nominováni na Oscara. Přestože Björk získala nejedno ocenění za svůj herecký výkon a nemalý úspěch spolupráce Triera s Björk naznačoval vznik dalších společných projektů, kvůli tvůrčím neshodám a odlišnému pohledu na hereckou práci (5-ti denní neodůvodněná nepřítomnost Björk na natáčení) se tak bohužel nestalo.

O tři roky později otevírá svou další trilogii "USA - Země možností" filmem DOGVILLE a v roce 2005 navazuje druhým dílem MANDERLAY. Oba filmy se setkaly s různými reakcemi, kvůli experimentálnímu přístupu (stylizace do záznamu divadelní hry se skromnými kulisami), nicméně byly nominovány na Zlatou palmu a pro většinu kritků byly jasnými favority, ovšem žádná významná ocenění bohužel nezískaly. V roce 2006 si oddechl od velkých témat filmem KDO JE TADY ŘEDITEL?, ovšem svého experimentátorství a upřímného přístupu Dogme 95 se nevzdal ani v této komedii, zároveň však použil techniku počítačem automatizovaného střihu, kterou nazval "Automavision".

Sám Lars von Trier se nepovažuje za experimentátora, naopak stanovuje si svá přísná pravidla tvorby ve kterých se následně může pohybovat, což přisuzuje nedostatku jakýchkoli pravidel ve svém dětství. Nechce svými filmy moralizovat, ačkoli se zajímá o filosofii a problém etiky. Do budoucna by rád k filmovým tématům přistupoval odlehčeně, ovšem jak sám říká "vnitřní úzkost a znepokojení jsou silnější a silnější."

www.csfd.cz

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Trier: Nemusím žít v Americe, abych o ní točil filmy

Dánský režisér Lars von Trier

Na rozhovory se svérázným dánským režisérem Lars von Trierem, laureátem Zlaté palmy za Tanec v temnotách a Grand Prix za Prolomit vlny, se jezdí z Cannes do půl hodiny vzdáleného pohádkového sídla Hotel du Cap, jednoho z nejkrásnějších na celé francouzské Riviéře.

Vestibulem hotelu, kde z každého centimetru čiší krása, vkus a bohatství, se kouzelným parkem vysokých cizokrajných stromů a romantických zákoutí s fontánkami projde kolem tenisových kurtů až na břeh moře. Tam, v jednom ze zahradních altánů, odpovídá překvapivě usměvavý a trpělivý (na tiskovkách působí zasmušile a nervózně) Lars von Trier na otázky novinářů.

Je o vás známo, že cestujete velmi nerad, vlastně skoro nikdy. V Cannes jste přesto pravidelným hostem, letos máte v soutěži už osmý film. Čím je pro vás tento festival tak výjimečný?

Když natočím film, musím ho představit světu, udělat mu propagaci. Bez toho se dnes nikdo neobejde. Já opravdu nerad někam jezdím, ale když jsem v Cannes, pořídím prakticky všechny rozhovory i tiskovou konferenci najednou. Sjíždějí se sem novináři z celého světa, vidí film, já s nimi mluvím a pak se mohu v klidu vrátit domů, pracovat na dalším filmu, a nemusím objíždět jednotlivé země.

Nikdy ale nelétáte. Jak jste sem z Dánska přijel?

Svým autem s karavanem. Trvalo mi to tři dny, ale to mi vůbec nevadí, protože rád jezdím pomalu, dělám přestávky, dobře se cestou vyspím.

Až do dnešního dne jsem se divila, proč nebydlíte jako ostatní v Cannes, dnes už to chápu. Přesto - má to i jiný důvod, než že je tu tak nádherně?

Vlastně nemá, leda snad, že tady mohu kdykoliv hrát tenis. Když jsem byl na festivalu poprvé, bydlel jsem v Cannes. Jsou krásné, fantastické, ale já jsem se tam cítil uzavřený, měl jsem z toho klaustrofobii. Tady je to prostě úžasné, je tu volnost, prostor, klid. Také je to samozřejmě strašně drahé, ale moje producentka je naštěstí dost bohatá a dopřeje mi to. Konec konců neutratí za jiné propagační cesty…

Věra Míšková, Právo, www.pravo.cz, www.novinky.cz, 20. května 2005

----------------------------------------------------------------------------

Dá se říct, že se v životě bojím úplně všeho kromě natáčení filmů

-----------------------------------------------------------------------------

Lars von Trier

Životopis

Nejproslulejší dánský režisér si vysloužil mnoho přívlastků - provokatér, kontroverzní, enfant terrible (postrach společnosti) a další… Ať už každé z těchto jmenovaných slov nese v sobě jakýkoliv kus pravdy, jistě víme jen jedno. Jeden z nejdiskutovanějších režisérů současnosti dokáže na plátna kin přivést taková díla, která šokují. Mnoha lidem skoro vyráží dech, usadí je do křesel a napumpuje je takovou dávkou „filmového kouzla“, že se pak z těch křesel těžko vstává.

Lars má své zatvrzelé odpůrce a skalní fanoušky. Rozhodně bychom ho těžko mohli považovat za režiséra komerčního, „popcornového“, nebo toho, co si své odehrává nenápadně někde vprostřed filmové vřavy. Právě naopak, vybočuje z řady tak mnoho, jak mu to jen okolnosti dovolují.

Nabízí se otázka, zda to je správně. No řekněte sami. Splýváte raději s davem, nebo z něho nějakým způsobem vyčníváte? Odpověděli jste za A? Pak Vás pravděpodobně jeho vizuálně velkolepá díla příliš nezaujmou a měli byste zůstat u zvučných jmen typu Spielberg, Zemeckis apod., kteří režírují neméně kvalitně, avšak více dostupně širší veřejnosti.

Pokud odpovídáte za B, možná jste další z milovníků významného Larse, snad jste potencionálním fanouškem, přestože dodnes vlastně nevíte, co ten Trier zrežíroval… V tom případě (a samozřejmě i v případech jiných) byste měli několik příštích minut strávit pročtením si následujících řádků.

Příběh sympatického filmaře započal v dánské Kodani roku 1956, kdy se narodil malý nadaný chlapec, o němž ještě nikdo netušil, že bude mágem ve filmovém oboru, který si bude zahrávat s divákovou myslí jako žonglér s míčky. První kameru dostal Lars von Trier již v deseti letech a zanedlouho poté natočil jednominutový animovaný snímek Výlet do Squashlandu. Filmová škola, a to přímo studium režie na Dánské filmové akademii, musela logicky přijít Larsovi do cesty. K jednoduššímu nastoupení na fakultu mu pomohla absolutní prvotina Orchidégartneren - Pěstitel orchideí (1977).

Publiku se ale předvedl až celovečerním počátkem evropské trilogie Prvek zločinu (The Element of Crime), výjimečnou detektivkou, jež mu vynesla uznání kritiků a především ocenění na filmovém festivalu v Cannes roku 1984. Cena byla udělena za techniku a od poloviny 70. let byla první cenou pro dánský film. Tak je pochopitelné, že především u národních fanoušků započalo zvídavé sledování Larsovi osobnosti a kariéry.

Evropská trilogie pokračovala dílem druhým - Epidemie (1987). Pokračování však, i přes očekávané oficiální promítání v Cannes, bylo přijato mnohem vlažněji než díl první a nedostalo se mu zdaleka takového ohlasu. Odvážný Trier však není povahy, která se tak rychle vzdává, a tak se o čtyři roky později dostala na plátna slavná Evropa - třetí díl evropské trilogie, který byl, co se ocenění týče, tím nejúspěšnějším. I když ceny nebyly těmi hlavními zmiňovaného filmového festivalu, rozhodně zajistily, že von Trierovo jméno již nebylo neznámé nikomu, kdo se jen trochu zajímal o filmové dění. (Za zmínku jistě stojí jedno jméno, které má s Trierem mnoho společného. Spisovatel Niels Vorsel spolupracoval s Trierem na nejednom scénáři - Prvek zločinu, Epidemie…)

Zlom, který způsobil „profláknutí“ režisérova jména všemi směry, nastal v roce 1994, kdy se ukázal světlu světa kultovní seriál, vyslouživší si přívlastek evropský Twin Peaks, Království. Navazující Království II vzniklo o tři roky poté. Hororová a mystická atmosféra z nemocničního prostředí jistě "dostane" i nejotrlejší povahy.

Již kultovní kontroverzní snímek Prolomit vlny (1996) slavil nečekaný komerční úspěch. Melodrama se v médiích označovalo mnoha přívlastky, nejopakovanějšími byly však: vizuálně úchvatný, vizuálně velkolepý atd. A chtěli jej vidět i ti, co dříve Larsovi tak úplně neholdovali.

Idioti, „šílená režisérová hra“, zajistili Trierovi spoustu řečí a ohlasů, jak kladných, tak záporných. Není se čemu divit, dodnes zlí jazykové tvrdí, že se dánský filmař vyloženě vysmíval handicapovaným lidem. Film, taktéž promítán v Cannes, byl tak jedním z největším šoků, které kdy Lars kritikům i divákům připravil.

Nesmím opomenout zmínit muzikální snímek (2003), který taktéž odvysílala Filmový klub ČT. Hlavní role se ujala snad nejvýznamnější severská umělkyně a zpěvačka Björk a představuje zde chudou dívku z Československa, která musí překonávat těžké životní nástrahy. Snímek je znám pod titulem Tanec v Temnotách a snad díky své neuvěřitelné dojemnosti a citlivosti triumfoval na festivalu v Cannes.

Přichází na řadu Hra na schovávanou. Ne, tentokrát se nejedná o název filmu, ale o nápaditou hru ještě nápaditějšího filmového provokatéra. Ten si usmyslel, že trochu popožene filmovou nudu a zahraje si hru s vlastními diváky. Tak je donutí, aby jejich zapojení do filmu a do děje příběhu bylo co nejaktivnější a nejhlubší. Vytvořil tak hru s názvem The Lookeys. Spojení slov hledat a klíče nám přináší vlastně docela jednoduchá pravidla. Herním polem je sám film, figurkami jsme vlastně my, diváci, a kostkou je tentokrát náš postřeh, mozek, snad i fantazie. Lookey můžeme volně přeložit jako „rušivý vizuální prvek“. A tyto rušivé prvky ukryl Lars do svých filmů. Našim úkolem je najít je. Abychom byli trochu motivováni, první dánský divák, který tyto skryté „filmové rušiče“ odhalí, bude mít nejen možnost zahrát si v novém Trierově hororu, ale navíc dostane částku ve výši asi 100000 Kč. Prvním filmem, který "skrývačky" obsahuje, je novinka The Boss of it All. Nevíme, zda „rušivým vizuálním prvkem“ je osoba, obraz visící na stěně, zvíře či květina… Tím to je zajímavější. Hádejme, hledejme, hrajme si. Jak se říká, kdo si hraje, nezlobí. V tom případě by Trier byl andělem… :)

Co nevyhnutelně muselo přijít, bylo vydání knihy o tak výrazné osobnosti, jako je Lars von Trier. Biografii sepsal filmový historik a režisérův přítel i učitel Peter Schepelern a dal jí titul: Lars von Trier a jeho filmy. V ČR si knihu můžete díky překladu Roberta Novotného pořídit také, a to s mottem nakladatelství Orpheus, které knižní představení filmaře přineslo na trh roku 2004. Celých 228 stran Vám jistě přinese mnoho zajímavého.

V současné době Trier „navazuje“ na úspěšnou evropskou trilogii trilogií americkou. Ta započala roku 2003 významným snímkem, kde si tvůrci pohrávají s vizuálností, Dogville. V hlavní roli překvapila Nicole Kidman. Pokračovaní nese název Manderlay a na plátnech kin se objevilo o dva roky později. Kidmanovou však již nahradila Bryce Dallas Howard, známá hlavní rolí z Shyamalanova filmu Vesnice. Třetí díl prozatím ještě Trier neupustil ze svých rukou mezi veřejnost, jistě se však máme na co těšit. Jasné je však, že i v tomto očekávaném snímku budou hrát hlavní roli herecké výkony a divákova mysl, to ostatní tak bude muset ustoupit do pozadí. Kulisy, filmová studia a dekorace - to všechno pravděpodobně nebude příliš nákladné. :)

Lars mimo jiné točí i mnoho TV filmů, například Medea, D-dag nebo Den D - střihačův sestřih. Nezůstal pozadu ani, co se dokumentů týká a v roce 2003 uvedl svůj první a prozatím poslední dokument Pět překážek.

Autor: Gabriela Sedlackova