VELKÁ ILUZE

Jeden z několika Renoirových filmů, které nejsou jen filmovou historií. Je to zvláštní film o válce, jeho hrdinové jsou váleční zajatci, uvěznění v internačním táboře. Součástí jejich monotónního života, v němž převažují marné snahy, jak zabít čas, jsou také sny a naděje na útěk. O ten se tři přátelé pokusí… VELKÁ ILUZE je také film o hranicích mezi národy a mezi lidmi. Válečné okolnosti soustředily do uzavřeného prostoru tábora muže, které spojuje národnost, ale rozděluje příslušnost ke společenské třídě, vzdělání, charakter, vkus a záliby. Navzdory této rozdílnosti se pokoušejí tyto bariéry překonat. Ale je to iluze stejně jako víra bojovníků, že jejich válka je tou poslední?
U Renoira nebyl na prvním místě dramatický příběh, i když ani ten tam nechybí, ale psychologická konfrontace, vyjádřená zdánlivě nezávislými epizodami, které sjednocuje citová pravdivost a skvělé vykreslení charakterů jednotlivých protagonistů v hereckém ztvárnění Jeana Gabina, Ericha von Stroheima, Pierre Fresnaye a dalších. Styl narace je klasicky střídmý a vyvážený formálně i obsahově, řada sekvencí může posloužit jako příklad sugestivní síly filmového umění (německé defilé, zasněžená pole, která dávají výhradně jen obrazem pocit vzdálenosti a času, scéna s Marseillaisou). Scenáristicky se na filmu podílel Charles Spaak, podepsaný pod řadou významných francouzských filmů, který využil Renoirovu osobní zkušenost s bojem i vězněním.
VELKÁ ILUZE vznikla v době, kdy odstup od válečných událostí 1914 - 1918 umožnil Renoirovi podívat se netradičně a výjimečně na uplynulou válku. Zároveň už byl jakousi předzvěstí budoucího válečného konfliktu


Jean Gabin
nar. 17.05.1904
Paříž, Francie
zem. 15.11.1976
Neuilly - sur - Seine, Île - de France, Francie

Biografie
Narodil se jako Jean-Alexis Moncorgé 17. května 1904 a byl sedmým a posledním potomkem operetních a muzikálových zpěváků. Právě po otci převzal svůj umělecký pseudonym. Nejprve pracoval jako betonář, dělník ve slévárně a v autodílně. V roce 1923 jej však otec představil řediteli kabaretu Folies-Bergeres a tím začala jeho operetní a muzikálová kariéra. V roce 1930 tedy získal svoji první roli ve filmové operetě.
Ve třicátých letech pracoval se skupinou režisérů zahrnující jména jako Jacques Tourner a Anatole Litvak, rychle tak získal typickou image, která se stala jeho obchodní známkou: tvář vyjadřující cynismus a unuděnost s ledabyle houpající se cigaretou. S Brigitte Helm začínal ve filmech L'ETOILE DE VALENCIA a ADIEU LES BEAUX JOURS. Režisér Julien Duvivier byl tolik unesen Gabinovým ztvárněním scény v níž umírá, že následovala řada podobných projektů.
V Duvivierově válečném dramatu z roku 1936 LA BANDERA se Gabin představil v roli romantického hrdiny, v tom samém roce spolupracoval též s Duivivierem na LA BELLE EQUIPE. Tehdy také začal pracovat s dalším významným filmovým tvůrcem doby - s Jeanem Renoirem. Jejich prvním společným filmem byl LES BAS-FONDS, pak následovala Renoirova slavná protiválečná meditace LA GRANDE ILLUSION. Mezitím Gabin konečně podepsal hollywoodské smlouvy. Natáčení se blížilo, když Gabin požadoval, aby jeho partnerku představovala Marlene Dietrich. Pobouřené studio tenkrát vyplatilo jeho honorář a projekt zrušilo.
Po neúspěchu v Hollywoodu a podílu na protifašistickém boji ve druhé světové válce začíná znovu ve francouzském filmu. A znovu se prosadil, tentokrát rolemi v detektivkách a gangsterkách. K tradičním rolím patřil jeho seriálový komisař Maigret, další filmy zahrnují: TULÁK ARCHIMÉDES , HROM DO TOHO, PŘEDSEDA, BURZIÁNI, DVA MUŽI VE MĚSTĚ, BÍDNÍCI, VERDIKT. Následovaly role s Louisem de Funesem v GENTLEMAN Z EPSONU a TETOVANÝ. V roce 1976 si zahrál falešného biskupa v kriminální komedii SVATÝ ROK.
Na konci života byl Jean Gabin bohatý, rozmarný člověk stranící se novinářů. Na svém statku v Normandii pěstoval závodní koně a zemřel v Paříži 15. listopadu 1976 na infarkt a zanechal za sebou tři rozvedené ženy a tři děti. Jeho posledním přáním bylo, aby byl jako námořník pohřben do moře. Urnu s popelem Jeana Gabina hodili námořníci francouzské fregaty do Atlantiku několik kilometrů od přístavu Brest v Bretani.