Fred Astaire

Biografie

Fred Astaire vlastním jménem Frederik Austerlitz se narodil 10. května 1899 v americké Omaze v rodině rakouských emigrantů. Otec pracoval jako sládek v pivovaru, a Fredova matka jeho, i starší sestru Adelu, přihlásila na newyorskou taneční školu C.Alviennea. Oba již od roku 1905 účinkovali ve varietních programech. Na počátku Fred zůstal ve stínu Adely, ale když v roce 1917 poprvé vystoupili na Broadwayi, byli již považováni za rovnocenně talentované partnery.

Po návratu z osmnáctiměsíčního angažmá v Anglii se setkali s mladým začínajícím skladatelem Georgem Gershwinem, který pro Freda i Adelu napsal hudební show. Jejich účinkování na Broadwayi skončilo v roce 1932. Adele se vdala, a pro Freda začalo údobí hledání nové partnerky: i když se po jeho boku objevila řada hvězd, Astaire tvrdil, že nikdy nenašel rovnocennou náhradu za svou sestru. Astaire byly znám svými vysokými nároky, vzájemnou rivalitou i tendencí urvat si klíčové scény pro sebe. Fred se po profesním odloučení od sestry rozhodl přejít z Broadwaye do Hollywoodu. Se svou sestrou se ve filmu objevil v roce 1915 ve snímku Fanchon the Cricket.

Začátkem 30. let byla ovšem situace naprosto jiná němý film mizí. Astaire nebyl jediný umělec z Broadwaye, který hledal uplatnění před kamerou. Po několika statážích na sebe upozornil strhujícím výstupem ve filmu Dancing Lady - Tančící Venuše, rok 1933. Ve filmu Letíme do Ria 1933, už poprvé tančil s Ginger Rogers. Pro studio RKO Ginger a Fred natočili v letech 1934 –1939 osm muzikálových komedií. Všechny měl ve spolupráci s Astairem vynikající choreograf Hermes Pan. Kritika se shodla, že nejlépe své taneční umění předvedl ve filmech Páni v cylindrech a Svět valčíku. I když byli Astaire i Rogersová skvělá dvojice, konec jejich spolupráce byl nevyhnutelný: Ginger chtěla hrát, takže jejich partnerství ukončil snímek Život v tanci 1939. Astaire ve 40tých letech střídal filmová studia i své partnerky (Rita Hayworth, E.Power,). Ještě jednou se s Ginger setkali při filmování The Barkleys of Broadway - Barkleyovi z Broadwaye, 1949 vysílaný u nás na ČTV II. V roce 1949 obdržel “speciálního” Oscara, ale jeho sláva začala hasnout, především v důsledku nových stylů, a nástupu nové generace choreografů jako byl př.Gene Kelly.

I když se Fred Astaire přizpůsobil požadavkům nové doby, od 50tých let se objevoval hlavně v civilních rolích. Po poslední muzikálové úloze v Divotvorném hrnci 1968 už „jen“ hrál. Nejznámější byla role podvodníka ve filmu Skleněné peklo 1974 po boku mladších hvězd – Steve MacQueen, Faye Dunaway, Paul Newman, - získal jedinou oficiální nominaci na Oscara. Přestože se i s blížící osmdesátkou udržoval v kondici a oženil se s o čtyřicet šest let mladší ženou, choval koně, hrál golf a biliár. Odešel do ústraní, protože cítil, že už nedokáže produkovat profesionální výkon tak, jak by si přál.

Fred Astaire zemřel 22. června 1987 v nemocnici v Los Angeles na zápal plic. Pochován je v Kalifornii v Oakwood Memorial Park nedaleko své dlouholeté partnerky Ginger Rogers.

Marta "marťan" Holubová

oooo O oooo

Herecká filmografie

1981 Duchařský příběh

1979 Man in the Santa Claus Suit, The (TV film)

1978 Battlestar Galactica (TV seriál)

Family Upside Down, A (TV film)

1977 Easter Bunny Is Comin' to Town, The (TV film)

Un taxi mauve

1976 Amazing Dobermans, The

1974 Fred Astaire Salutes the Fox Musicals (TV film)

Just One More Time

Skleněné peklo

1972 Make Mine Red, White and Blue (TV film)

1970 Městem chodí Santa Claus (TV film)

Over-the-Hill Gang Rides Again, The (TV film)

1969 Midas Run

1968 Divotvorný hrnec

Ads by Torntv V9.0Ad Options

Ads by undefinedAd Options

It Takes a Thief (TV seriál)

1964 Paříž v letním parnu

1962 Podezřelá bytná

1961 Alcoa Premiere (TV seriál)

Pleasure of His Company, The

1959 Na břehu

1957 Funny Face

Hedvábné punčochy

1955 Daddy Long Legs

1953 Přidej se k nám

1952 Belle of New York, The

1951 Královská svatba

1950 Let's Dance

Tři slovíčka

1949 Písně z Broadwaye

1948 Velikonoční přehlídka

1946 Blue Skies

1945 Yolanda and the Thief

Ziegfeldův kabaret

1943 Sky's the Limit, The

1942 Holiday Inn

Krásnější než sen

1941 Nikdy nezbohatneš

1940 Broadway Melody of 1940

Second Chorus

1939 Život v tanci

1938 Vzdušné zámky

1937 Damsel in Distress, A

Smím prosit?

1936 Námořníci jdou

Svět valčíků

1935 Páni v cylindrech

Roberta

1934 Veselý rozvod

1933 Letíme do Ria

Tančící Venuše

1915 Fanchon, the Cricket

oooo O oooo

Fred Astaire

Povolání:  herec / tanečník / zpěvák

Rodné jméno:  Frederick Austerlitz

Národnost:  americká

Životopis (biografie) / Informace:

Fred Astaire, charizmatický herec, tanečník, kouzelník a básník přirozeného tance, choreograf, skladatel, zpěvák vlastních písní, symbol hollywoodské éry hudebních a tanečních produkcí. Byl ztělesněním lehkosti, šarmu, elegance a preciznosti, a ještě i dnes po své smrti patří bezesporu k nejslavnějším filmovým tanečníkům všech dob. Jeho tanec se vykrystalizoval v osobitý styl. Na plátně uměl nosit cylindr, lakýrky a frak s karafiátem. Při vystoupeních uváděl do údivu miliony diváků. Pro režiséry se Astairovo jméno stalo zárukou perfektně odvedené práce. Objevoval se ve filmech věhlasných režisérů jako byli Mark Sandrich, George Stevens, Vincente Minnelli, Stanley Donen a další.

Fred Astaire se narodil 10. května 1899 (i když některé prameny uvádějí rok 1900) ve městě Omaha (stát Nebraska) manželům Austerlitzovým. Byl pokřtěn po otci, který se jmenoval Frederick. Otec byl původně Vídeňák. V roce 1895 opustil rodné Rakousko, aby se natrvalo přestěhoval za oceán, do Ameriky. Zakotvil v Omaře a našel si zaměstnání v pivovaru jako sládek.

Oženil se, a později přišly děti. Nejdříve dcera Adele (1897) a o osmnáct měsíců později syn Frederick. Když Adele odrostla plenkám, odvedla ji matka do taneční školy Neda Wayburna a přihlásila ji tam do kursu tance a baletu. Ani malý Fred nezůstal pozadu v obvyklé rodičovské výchově k umění. Už v roce 1904 směřovali sourozenci v doprovodu agilní matky do New Yorku, do větší taneční školy Clauda Alvienna na 8. avenue. Zde nasbírali první zkušenosti při školních recitálech.Obě děti byly pomalu vtahovány do vírů varietních programů, v nichž uplatňovaly především tanec, zpěv a hru na klavír nebo akordeon. Malý Fred, který byl v této době ještě zastiňován svoji starší sestrou, vše bral jako dětskou zábavu a nejevil přílišný zájem o jevištní produkce. Později přijali pozvání do Keyportu (stát New Jersey), kde si odbyli placený debut, v němž se mimo jiné představili v dětské verzi Cyrana z Bergeraku.

Následující čtyři léta (1905 – 1909) křižují Spojenými státy a hostují i v Kanadě. Každou noc tráví v jiném hotelovém pokoji. Cestují dnem i nocí vlakem, pohybují se mezi žongléry, iluzionisty a klauny, poznávají nová jeviště. Jejich bývalá rodinná zábava tak přerůstá v živobytí. Účinkují ve svém vlastním pořadu „Fred a Adele Astairovi v nových písních a elegantních tancích“. Stále jsou pod matčiným dohledem. Jméno Astaire přijal otec dodatečně. Výdělky jsou poměrně nuzné – 150 dolarů týdně. Ke všemu byli rodiče málem obžalováni Spolkem pro ochranu mládeže z týrání svých dětí. Rodina vkládala větší naděje do dcery Adele, ke které byly více nakloněny i různé kritiky. Až teprve budoucnost odhalila a potvrdila zatím skryté kvality malého chlapce.

V prvním desetiletí dvacátého století žilo americké hudební divadlo evropskou operetou, vaudevillem a písničkami Tin Pan Alley. Desátá a dvacátá léta jsou už ve znamení výpravné a nákladné revue, ragtimu a jazzu. Bylo to bouřlivé období neustálých hudebních proměn. Rychle se formuje syntetický projev sourozeneckého páru Astairových. V roce 1917 dorazili na Broadway. Uvedli se hned třemi čísly v komických skečích operetního skladatele Sigmunda Romberga. 78 repríz znamenalo poměrně slušný úspěch v rámci Broadwaye. Příznivě o sourozencích Astairových psaly i noviny, např. The New Yuprk Globe. Astairovi dosáhli toho, že si jich Broadway všimla a bere je tudíž víc než jen na vědomí. Od Broadwayských mecenášů očekávali další příležitosti. Nabídka přišla od firmy bratří Shubertových, která předtím financovala představení - Přes vrchol. Tentokrát vyhradili Astairovým místo dokonce pro pět čísel, a to ve férii Náhodná show 1918. Dočkala se 125 repríz.

Podstatně se zlepšila jejich finanční situace. Plat vzrostl z 250 dolarů na 350 - 390 dolarů týdně. Nový impresário Charles Dillingham se s nimi dohodl na ještě tučnějším honoráři – 500 dolarů týdně. V říjnu 1919 zahajují Astairovi s Dillinghamem první společnou sezónu, a to velmi úspěšnou inscenací Jabloňové květy. Na Broadwayi sourozenci Astairovi vystřídají celou řadu producentů a mají různé kasovní úspěchy. V roce 1922 je mladý nadějný producent Alex A. Aarons přizve do show Proboha! Honorář 800 dolarů je hodně lákavý. Aarons jim obstará hostování ve Velké Británii. Osmnáctiměsíční pobyt na britských ostrovech stačil, aby si je londýnské publikum v Shaftesbury Theatre oblíbilo natolik, že jejich revui Konec flirtování (anglická verze Proboha!) ocenilo na každé z 418 repríz nadšenými ovacemi.

Po návratu do New Yorku se Fredovi a Adele otevírají nové možnosti. Byla to náhoda, které Fred vděčí za své setkání s mladíkem, jenž pracoval jako tzv. přehrávač v Remickově hudebním nakladatelství v ulici Tin Pan Alley. Sem jednoho dne Fred přišel, aby vybral vhodný písňový materiál pro sebe a Adele k připravovanému pořadu. Fredovi byl tehdy přidělen jeden ze zaměstnanců, který se představil jako George Gershwin. Oba se rychle spřátelili. Po několika návštěvách v nakladatelství navrhl Gershwin tanečnímu komikovi, že mu napíše celistvou hudební show, kde by se svoji sestrou hrál hlavní role. Slovo dalo slovo a 1. prosince 1924 triumfovalo na Broadwayském divadle Liberty hned několik mladých talentů. Hudební komedie - Buďte na mě hodná, paní! dosáhla na Broadwayi 330 repríz a v květnu 1926 se dočkala i londýnského uvedení. Od té doby se datuje plodná a kamarádská spolupráce dvou sourozeneckých tandemů. Některá vystoupení později dosáhla filmovou podobu.

Astairovi během 20. a 30. let se nesoustřeďovali výhradně na tvorbu Gershwinových, nechávali se inspirovat i jinými skladateli. Byly to melodie Vincenta Youmanse pro revui Úsměvy (1930), jindy to byl Arthur Schwartz se svoji show Band Wagon (1931) nebo Cole Porter s písněmi pro Veselý rozvod (1932).

Pomalu se uzavírá jedna kapitola umělecké kariéry třiatřicetiletého Freda Astaira. Sňatek Adele s anglickým lordem Charlesem Cavendishem dne 9. května 1932 rázem přetrhnul sourozenecká pouta. Adele tak opouští bratra i slibnou kariéru světově proslulé tanečnice. Rozloučila se revuí Band Wagon.

Fred toto opuštění a v podstatě tak trochu i zradu z Adeliny strany nesl velmi těžce. Ve své sestře ztratil nejideálnější partnerku. Za patnáctiletou broadwayskou kariérou udělal Fred tečku hned následující rok v komorním muzikálu Cola Portera Veselý rozvod. V něm se místo Adele divákům představila Claire Lucová. Fred se v této době zamýšlel vydat se do Londýna, aby navázal na někdejší úspěchy revue Konec flirtování. Nakonec se rozhodl pro jinou eventualitu.

Vydal se do Hollywoodu zkusit štěstí před filmovou kamerou. Hollywoodské ateliéry ještě předtím dvakrát navštívil s Adele. V roce 1915 se mihli ve filmu Cvrček Fanchon s Mary Pickfordovou a pdoruhé v roce 1928, když dělali zkušební testy pro film podle Gershwinova muzikálu Usměvavá tvář. Tehdy však neobstáli a z filmování sešlo. Vývoj hudebního filmu dospěl v roce 1932 do stádia jakési stagnace. Jakmile se o slovo přihlásil zvukový film, mohla začít hollywoodská továrna chrlit nové zboží s etiketou: Hudební film. V roce 1927 se na světě objevil první zvukový snímek Jazzový zpěvák. Na přelomu 20. a 30. let se přehnala první vlna zpívajících filmů. Později se díky choreografovi Busby Berkeleyovi přihnala další vlna. Pak byl hudební film zahnán do slepé uličky. Zájem diváků o různá filmová revue opadl. Když 14. července 1933 Astaire přiletěl z Newportu do Burbanku v Kalifornii, nikdo jej nevítal s otevřenou náručí. Hollywood nejevil o

broadwayského „přivandrovalce“ zájem. Jestliže se chtěl Astaire uchytit, musel se nejdřív spokojit s podružnými roličkami. Velká příležitost však na sebe nenechala dlouho čekat. Producent společnosti MGM David O. Selznick angažoval Astaira do berkeleyovského filmu - Tančící Venuše. Zde potřebovali schopného a univerzálního tanečníka. Náročné tance zvládl s velkou bravurou. O Astaira se začali zajímat zástupci jiné hollywoodské firmy. Téhož roku s nimi uzavřel smlouvu. Společnost Radio-Keith-Orpheum (RKO) se nacházela v nepříjemné ekonomické tísni. Hledala tak nové a neokoukané tváře, které by ji finančně zajistily.

RKO Astaira obsadila do vedlejší role ve filmu Thorntona Freelanda - Letíme do Ria, kde po boku zkušenější Ginger Rogersové přihrával hlavním aktérům. S Ginger se Fred sešel již dříve, a to v roce 1930 při broadwayském muzikálu - Bláznivá holka. Spojení Ginger s Fredem bylo velice šťastné. Zrodila se dvojice, která hudebnímu filmu navrhla odlišnou koncepci, než jakou prezentoval „Mélies muzikálu“ Busby Berkeley. Kostýmní podívanou nahradila střídmost a komornost. Zájem se soustředil na herce-tanečníka a jeho výkon, v němž vedle sebe stojí tři rovnocenné složky: dialog, tanec a zpěv. V Astairovi a Rogersové se zrodila dvojice, v níž jeden vyvažoval druhého.

V letech 1934 – 1939 natočil Astaire s Rogersovou osm znamenitých filmů. Společnosti RKO to vyneslo přes 18 milionů dolarů. Jejich popularita rok od roku rostla a v roce 1936 dostoupila vrcholu. Filmy - Svět valčíku a Námořníci jdou, jejichž zásluhou se umístil slavný taneční pár v žebříčku každoročního hlasování Motion Picture Herald na třetím místě, po Shirley Templové a Clarku Gableovi. Filmy - Ve stínu mrakodrapů a Rozmarná žena, ve kterých Rogersová hrála, byly předzvěstí neodvratného konce spolupráce s Astairem. V roce 1939 po natočení nejúspěšného filmu Život v tanci, oznamuje Rogersová a Astaire konec spolupráce.

Jejich obdivovatelům to vyrazilo dech. Někteří ctitelé vyhrožovali Astairovi, že mi unesou dítě, pokud nebude s Rogersovou spolupracovat dál. Příčiny rozchodu byli nikoliv osobní, ale čistě pracovní. Freda čekala další kariéra. Dokázal uspokojit i posluchače gramofonových desek a televizní diváky.

40. léta nevnesla do Astairovy tvorby nic zásadně překvapivého. Filmy si udržovaly uspokojující standardní úroveň. Role, které mu byly svěřeny, odpovídaly jeho mentalitě a hereckému i tanečnímu naturelu. Zároveň i s partnerkami střídal společnosti, které vědomě kalkulovaly s jeho světovým renomé. Z deseti filmů 40. let se trochu vymyká snímek - Ziegfeld Follies Vincenta Minnelliho. Byla to volně skloubená vzpomínková revue. Na přelomu 40. a 50. let musel Fred konkurovat nové vlně tanečníků, choreografů a hudebních skladatelů. I těm se však dokázal přizpůsobit. V roce 1952 Fred natáčí film - Band Wagon V padesátých letech hrával v netanečních a nehudebních filmech. Po natočení filmu Pověstná bytná z roku 1961 se Fred Astaire na čas odmlčel. Už nikdo nepředpokládal, že by se vrátil před filmovou kameru.  Svoji muzikálovou historii Fred dopsal v roce 1968. Na plátnech ožily broadwayské šlágry 60. let. Fred účinkuje ve filmu Divotvorný hrnec. Ve filmu Honba za zlatem dokonce účinkuje spolu se svým synem Fredem. Toto špionážní dílko však nebylo příliš úspěšné. Následovala další mezera, tentokrát pětiletá. Pak se v roce 1974 objevuje v roli sňatkového podvodníka v katastrofickém filmu - Skleněné peklo. Tato role mu vynáší nominaci na Oscara za nejlepší vedlejší roli.  Fred Astaire vlastně nikdy nezískal žádnou cenu za individuální roli. V roce 1949 získal speciálního Oscara za jeho příspěvek k rozvoji filmového muzikálu.  V roce 1976 dostává nabídku z Francie a natáčí snímek Fialový taxík.  Naposledy se ve filmu objevuje v moderním horroru Duchařský snímek. přibývajícími léty se Fred častěji objevoval na televizních obrazovkách. Natočil přes dvacet pořadů. Svoje řemeslo považoval za nesnadné. Tanec obnáší pro herce značné fyzické napětí. Vždy se snažil ze sebe vydat to nejlepší. Jeho jméno se v souvislosti s muzikálem a filmem skloňovalo bezmála sedmdesát let. Vždy měl velké výhrady k tomu, aby se o něm hovořilo jako o „živé legendě Hollywoodu“. Nerad se ohlížel do minulosti. Výjimkou je snad jeho autobiografická kniha Kroky časem (Steps in Time, 1959). Když přišla řeč na jeho filmy, vždy se o nich vyjadřoval značně kriticky. Byl přehnaným puntičkářem. Žil pouze přítomností, neplánoval dopředu, aby nakonec nezklamal. V posledním období nebyl omezován časem a producenty, mohl se tedy volně věnovat svým zálibám, jehož ho udržovaly stále ve svěží kondici, kterou mu okolí závidělo.
Mezi jeho vášně patřily chov koní, golf a biliard. Žil ve vile v Beverly Hills. Denně si několik minut pro vlastní potěšení zastepoval. Téměř nikdy na sebe nestrhával pozornost novinářů, neboť rozhovory s nimi považoval za ztrátu času. Čas od času se však s ním podařilo nějaký ten rozhovor uskutečnit.  V roce 1980 se po šestadvacetiletém vdovství oženil s profesionální žokejkou, o čtyřicet let mladší Robyn Smithovou.  O Astairovi se traduje kuriozita. V roce 1974 nechal dopsat do svého testamentu klauzuli, v níž zakázal cokoliv ze svého života zveřejňovat na plátně. Důvodů, proč se bránil natáčení biografických filmů může být několik. Ze své vlastní zkušenosti věděl, co obnáší natáčení biografického filmu (Život v tanci, 1939). Zkreslená fakta, přílišná mýtizace hlavní postavy, limonádový scénář, špatný výběr herců, komerční zásahy a řada jiných faktorů souvisejících v první řadě s obchodními zájmy filmových společností.  Dne 22. června 1987 Fred Astaire umírá v losangelské nemocnici na zápal plic. 

Filmografie:  Cvrček Fanchon Fanchon the Cricket(1915) Tančící Venuše Dancing Lady (1933) Letíme do Ria Flying Down to Rio, Carioca (1933) Veselý rozvod Gay Divorce (1934) Roberta Roberta (1935) Páni v cylindrech Top Hat (1935) Námořníci jdou Follow the Fleet (1936) Svět valčíku Swing Time (1936) Smím prosit Shall We Dance (1937) Nevěsta v rozpacích A Damsel in Distress (1937) Vzdušné zámky Carefree (1938) Život v tanci The Story of Vernon and Irene Castle (1939) – tanečník Veron Castl Melodie na Broadwayi Broadway Melody of 1940 (1940) Druhý refrén Second Chorus (1940) Nikdy nezbohatneš You´ll Never Get Rich (1941) Sváteční hospoda Holiday Inn (1942) Krásnější než sen You Were Never Lovelier (1942) Až do nebe (The Sky´s the Limit (1942) Yolanda a zloděj Yolanda and the Thief (1945) Ziegfeld Follies Ziegfeld Follies (1946) Modré nebe Blue Skies (1946)  ;Velikonoční přehlídka Easter Parade (1948)  Barkleyovi z Broadwaye The Barkleys of Broadway (1949)  Tří malá slůvka Three Little Words (1950)

Autor: clara.bow

oooo O oooo

Fred Astaire

Životopis (biografie) / Informace:

Fred Astaire vlastním jménem Frederik Austerlitz se narodil 10. května 1899 v americké Omaze v rodině rakouských emigrantů. Otec pracoval jako sládek v pivovaru, a Fredova matka jej, i starší sestru Adelu, přihlásila na newyorskou taneční školu C.Alviennea.

Oba již od roku 1905 účinkovali ve varietních programech. Na počátku Fred zůstal ve stínu Adely, ale když v roce 1917 poprvé vystoupili na Broadwayi, byli již považováni za rovnocenně talentované partnery. Po návratu z osmnáctiměsíčního angažmá v Anglii se setkali s mladým začínajícím skladatelem Georgem Gershwinem, který pro Freda i Adelu napsal hudební show. Jejich účinkování na Broadwayi skončilo v roce 1932.

Adele se vdala, a pro Freda začalo údobí hledání nové partnerky: i když se po jeho boku objevila řada hvězd, Astair tvrdil, že nikdy nenašel rovnocennou náhradu za svou sestru. Astair byly znám svými vysokými nároky, vzájemnou rivalitou i tendencí urvat si klíčové scény pro sebe. Fred se po profesním odloučení od sestry rozhodl přejít z Broadwaye do Hollywoodu. Se svou sestrou se ve filmu objevil v roce 1915 ve snímku Fanchon the Cricket .

Začátkem 30. let byla ovšem situace naprosto jiná….. němý film mizí.

Astaire nebyl jediný umělec z Broadwaye, který hledal uplatnění před kamerou. Po několika statážích na sebe upozornil strhujícím výstupem ve filmu Dancing Lady - Tančící Venuše, rok 1933. Ve filmu Letíme do Ria 1933, už poprvé tančil s Ginger Rogers. Pro studio RKO Ginger a Fred natočili v letech 1934 –1939 osm muzikálových komedií. Všechny měl ve spolupráci s Astairem vynikající choreograf Hermes Pan. Kritika se shodla, že nejlépe své taneční umění předvedl ve filmech Páni v cylindrech a Svět valčíku.

I když byli Astair i Rogersová skvělá dvojice, konec jejich spolupráce byl nevyhnutelný: Ginger chtěla hrát, takže jejich partnerství ukončil snímek Život v tanci 1939. Astaire ve 40tých letech střídal filmová studia i své partnerky (Rita Hayworth, E.Power,). Ještě jednou se s Ginger setkali při filmování The Barkleys of Broadway - Barkleyovi z Broadwaye, 1949 vysílaný u nás na ČTV II.

V roce 1949 obdržel “speciálního” Oscara, ale jeho sláva začala hasnout, především v důsledku nových stylů, a nástupu nové generace choreografů jako byl př.Gene Kelly. I když se Fred Astaire přizpůsobil požadavkům nové doby, od 50tých let se objevoval hlavně v civilních rolích.

Po poslední muzikálové úloze v Divotvorném hrnci 1968 už „jen“ hrál. Nejznámější byla role podvodníka ve filmu Skleněné peklo 1974 po boku mladších hvězd – Steve MacQueen, Faye Dunaway, Paul Newman, - získal jedinou oficiální nominaci na Oscara. Přestože se i s blížící osmdesátkou udržoval v kondici a oženil se s o čtyřicet šest let mladší ženou, choval koně, hrál golf a biliár. Odešel do ústraní, protože cítil, že už nedokáže produkovat profesionální výkon tak, jak by si přál.

Fred Astair zemřel 22. června 1987 v nemocnici v Los Angeles na zápal plic. Pochován je v Kalifornii v Oakwood Memorial Park nedaleko své dlouholeté partnerky Ginger Rogers.

Marta Holubová-clara.bow

oooo O oooo

Smutný TANEČNÍK Fred Astaire: Dvě milované ženy ho náhle OPUSTILY

Fred Astaire

Fred a Adele. Sourozenci udivovali svými kousky řadu let. Adele, matka Johanna a Fred. Tehdy ještě sourozenci tančili spolu. O několik let později dala Adele přednost rodině. Ve filmu Námořníci jdou (1936) s Ginger RogersMatka Johanna s hvězdným synem

Arnold Schwarzenegger není jediným Rakušanem, který udělal v Hollywoodu díru do světa. Další osobností s kořeny pod Alpami byl Frederick Austerlitz, známý jako Fred Astaire (†88).

Jeho tělo mělo místo kostí pružiny. Dodnes mnozí tanečníci žasnou nad jeho ohebností, mrštností a rychlostí, kterou až do pokročilého věku předváděl před filmovými kamerami. A přitom tanec zprvu nesnášel.

Podnikavá matka
Rakouský sládek Friedrich Austerlitz zamířil koncem 19. století za lepším životem do Ameriky. Zkoušel to v New Yorku, ale marně. Přesto si jeden úspěch připsal. Seznámil se s Johannou, dcerou německých přistěhovalců, a vzal si ji za ženu.

Odstěhovali se do Omahy v Nebrasce, kde se Friedrich začal živit jako obchodní zástupce pivovaru. Žili v pronajatém hotelovém pokoji, přesto přivedli na svět dvě děti. V roce 1896 dceru Adele, o tři roky později Fredericka.

Johanna ale nebyla se životem spokojená. Omaha byla proti New Yorku zapadákov, ani peněz neměli nazbyt. Snila o životě na zcela jiné úrovni a chtěla ho dopřát alespoň svým dětem. Rozhodla se, že z nich vychová slavné osobnosti. První byla na řadě Adele. Brzy se ukázalo, že má značné pohybové nadání, a tak ji matka zapsala do taneční školy. S Frederickem plánovala totéž, ale klučina se zatvrdil, že nikde hopsat nebude.

Přitom se ukazovalo, že má ještě větší talent než sestra. Když doma předváděla výsledky tréninku, Frederick obvykle zvládl stejné kroky stejně dobře i bez přípravy.

Prodané děti
Trvalo několik let, než jeho averze k tanci opadla. Mezitím se učil hrát na klavír, klarinet a tahací harmoniku. Takto vyzbrojen začal se sestrou objíždět místní estrády. Zprvu to nebyla žádná sláva, v jednom z prvních čísel vystupoval třeba v převleku za humra.

Matka také rozhodla o změně příjmení. „Austerlitz (česky Slavkov - pozn. red.) je jako jméno té Napoleonovy bitvy. Hodí se do dějepisu, ale ne na jeviště," říkala. Vyzkoušeli několik anglicky znějících variant a nakonec se podle rodinné legendy inspirovali vzdáleným francouzským strýčkem, který se jmenoval L´Astaire.

Útěk do Irska
Johanniným plánům nahrál fakt, že manžel v roce 1905 náhle přišel o práci, takže nic nenamítal proti stěhování zpět do New Yorku. Děti tam měly mnohem více možností. Kromě vystupování na besídkách chodily na kurzy mluvení, stepování a herectví. Ruku k dílu přiložil i tatínek. Využil dovedností obchodního zástupce a své děti „prodal" do vyhlášeného varieté.

Přišly ale i potíže. Adele byla postupem času stále vyšší než bratr, takže jako taneční dvojice působili spíše komicky. Těžce to nesl i Fred, který pak celý život rád nosil vysoké klobouky, aby vypadal vyšší.

Sourozencům stále nebylo ani patnáct a kvůli vystupování zanedbávali školu. Jak rostla jejich umělecká sláva, začali se o ně zajímat pracovníci úřadu proti vykořisťování dětí. Johanna se zalekla a potomkům dopřála dvouletou pauzu. Sotva dokončili základní vzdělání, kolotoč se roztočil znovu. Talent, tvrdý trénink a až chorobná soutěživost mezi Adele a Fredem je dohnala k absolutní dokonalosti. Po skončení první světové války vstoupili do první taneční ligy. Pevně se rozkročili nad Atlantikem a přiváděli v úžas diváky v divadlech v Londýně i na Broadwayi.

Začátkem 30. let se ozval i Hollywood, ale žádný film s hvězdnou sourozeneckou dvojicí nakonec nevznikl. Oba kvůli tanci zanedbávali soukromý život a jako první došla trpělivost Adele. Bylo jí už přes třicet a toužila po rodině. Když se jí v roce 1932 naskytla výhodná partie v podobě o deset let mladšího lorda Charlese Cavendishe, nezaváhala. Opustila Freda a odstěhovala se na manželův zámek v Irsku, kde přivedla na svět tři děti. V dalších letech sice uvažovala o návratu k tanci, ale nikdy už nenašla odvahu.

Adelin odchod z jeviště znamenal pro Freda šok. Nikdy s nikým jiným netančil, a nutno dodat, že i když v dalších letech vystřídal řadu partnerek, o Adele vždy tvrdil, že byla nejlepší.

Další bolestná ztráta
Diváci ho ale znají především díky vystupování s Ginger Rogers (1911-1995), s níž ve 30. letech vytvořil zcela nový žánr filmů s tanci. Natočili jich celkem devět.

Přestože se šuškalo o tom, že dvojice má pletky i v soukromí, v roce 1933 se Fred oženil s rozvedenou Phyllis Potter. O devět let mladší krásku s jedním dítětem vytrvale uháněl dva roky. Podle přátel byl velmi ctižádostivý, ale také zásadový a konzervativní, takže aféry se mu vyhýbaly. S manželkou měl dvě děti, Freda (*1936) a Avu (*1942), a platili za ukázkový pár. V roce 1954 ale Phyllis zemřela na rakovinu plic.

Freda podruhé v životě opustila milovaná žena. V té době měl roztočený film Daddy Long Legs, kde i v 56 letech tančil jako zamlada. Manželčina smrt ho ale natolik zdrtila, že chtěl z projektu vycouvat a nabízel, že uhradí veškerou vzniklou škodu. Nakonec ho kolegové přemluvili, aby v práci pokračoval. Trvalo ale velmi dlouho, než našel opět odvahu se zamilovat.

Od 60. let se před kamerou objevoval spíše jako herec než tanečník. Zahrál si třeba ve Skleněném pekle (1974), což mu vyneslo jedinou nominaci na Oscara v životě. I když už veřejně nevystupoval, stále se udržoval v obdivuhodné kondici. V 78 letech si třeba zlomil zápěstí, když zkoušel vnukův skateboard.

Kromě tance byly jeho vášní také dostihy. Vlastnil několik šampionů a ve stájích nakonec potkal i další životní lásku, žokejku Robyn Smith. O 45 let mladší ženu si vzal v roce 1980 a rozdělila je až jeho smrt o sedm let později.

Co ještě nevíte

*Patřil mezi úspěšné zpěváky. Zejména ve 30. letech nahrál řadu hitů. Několik písní sám napsal.

*V letech 1957-61 měl vztah s herečkou Barrie Chase, která byla o 34 let mladší.

*Opakovaně mu nabízeli velké sumy peněz za zfilmování jeho života. Vždy odmítl. Bál se, že by ho nikdy nenatočili tak, jak se doopravdy stal.

*Naposledy se před kamerou objevil v roce 1981 v hororu Duchařský příběh.

*Zemřel na zápal plic v Los Angeles. Pochován je nedaleko někdejší taneční partnerky Ginger Rogers.

*Jeho stopu najdete i v Praze. Tančícímu domu na nábřeží se říká Ginger a Fred.

*Sestra Adele v roce 1944 ovdověla. Manžel zemřel na následky těžkého alkoholismu. O tři troky později se podruhé vdala. Jejím mužem se stal bankéř a vojenský důstojník Kingman Douglass, který později zastával vysokou funkci v CIA. Zemřela v roce 1981.

Autor: Tomáš Mrzena

oooo O oooo

Čtení na léto: Za všechno může Fred

11. 8. 2010 00:00 Václav Tom Šlajer

Během mých pražských univerzitních studií jsem měl jednu docela zvláštní kolegyni: Když mě zrovna nepřesvědčovala o nesporných výhodách tehdejšího režimu, ukazovala mně nenápadně bokem (proč asi?) poměrně tlustý štos černobílých fotografií Freda Astaira a snila nad nimi o tom, že asi neodolá, a že se za ním jednou osobně vypraví a setká se s ním. Dočkala se hned dvojího zklamání. Jak dopadl onen jí opěvovaný režim, to víme již přes dvacet let. A ani s Fredem Astairem jí to nevyšlo. Zemřel v roce 1987. Avšak jeho magické kouzlo žije – na rozdíl od zmíněného politického ideálu – dál a navíc díky internetu i v nových podobách.

Fred Astaire (1899-1987), původním jménem Frederick Austerlitz, se narodil v Omaze v americkém státe Nebraska do rodiny s německo rakouskými předky. Jako nenapodobitelný tanečník ve filmu i na divadelní scéně, choreograf, zpěvák a také herec má za sebou kariéru, která trvala 76 let zahrnovala 31 filmů. Astairův o něco mladší kolega Gene Kelly (1912-1996) trefně prohlásil, že historie tance ve filmu začíná právě s Astairem. Tuto legendu obdivovali a nechali se jí inspirovat i mnozí umělci klasického baletu a choreografie, jako Rudolf Nurejev (1938-1993), Michail Baryšnikov (1948) a Jerome Robbins (1918-1998).

Astairova matka Johanna se chtěla za každou cenu dostat pryč z města Omaha, kde její manžel Frederic („Fritz“) Emanuel pracoval v pivovaru. Únikovou „cestou“ celé rodiny měl být talent jejich dětí Freda a Adele pro zpěv a tanec. Vidět bratra a sestru, jak tančí vaudevillové kousky, nebylo počátkem dvacátého století nic neobvyklého, ale i přesto právě tady začala dlouhá kariéra nejslavnějšího tanečníka novodobé historie. Jeho starší sestra Adele Astaire (1896-1981), později Lady Charles Cavendish, přitom byla Fredovi taneční partnerkou po čtvrt století, do roku 1932, kdy se provdala. Často spolu vystupovali na Brodwayi v Newyorku a také v Londýně, hlavně v muzikálech od George a Iry Gershwinových.

Když se jedny dveře zavřou, často se vzápětí otevřou jiné a úplně jinde. Pro Freda Astaira nastalo po odchodu sestry nejslavnější období jeho profesionální kariéry: Hollywood a partnerství s Ginger Rogers (1911-1995). Začátky ve filmovém studiu RKO přitom nebyly jednoduché. Dokonce se zdálo, že se tam vůbec neuchytí, soudě podle okřídlené věty „Can’t sing. Can’t act. Balding. Can dance a little.“ (Neumí zpívat. Neumí hrát. Nemá moc vlasů. Trochu umí tančit.) Sám Astaire si nebyl jistý, zda chce vstoupit do dalšího uměleckého partnerství. Buďme rádi, že se nechal přesvědčit.

S Ginger Rogers natočili deset filmů, od prvního Flying Down to Rio (Letíme do Ria) (1933) až k The Barkleys of Broadway (Písně z Brodwaye)(1949). Toto umělecké partnerství se vyplatilo oběma, když se zařadili mezi nejlépe placené hvězdy. Snad nejproslavenější hollywoodská hvězda Katharine Hepburn (1907-2003) neměla Ginger Rogers ráda a vyslovila se údajně takto: „He gives her class and she gives him sex.“ (On jí dává úroveň a ona mu dává sex.)

Počátkem čtyřicátých let minulého století měl Fred Astaire štěstí hned na dvě další skvělé taneční a herecké partnerky: Eleanor Powell (1912-1982), s níž natočil v roce 1940 film Broadway Melody of 1940 (Melodie Broadwaye) (1940), byla technicky snad nejdokonalejší tap dancer své doby. Slavnostní finále tohotoklasického muzikálu, které se tančí na obrovském zrcadle, je dodnes oblíbený tanec Begin the Beguine Cola Portera.

Film You’ll Never Get Rich (Nikdy nezbohatneš)(1941) katapultoval na vrchol popularity novou hvězdu Ritu Hayworth (1918-1987). Fred Astaire v tomto filmu poprvé zahrnul do svého tance latinsko americké prvky a jeho taneční čísla jsou tak skvěle vypracována, že by na ně byl bezpochyby pyšný i autor Labutího jezera Petr Iljič Čajkovskij.

Když se blíží padesátka, většina tanečníků má buď už úplně jiné zaměstnání nebo přiklepnutý předčasný důchod. Ne tak Fred Astair. V roce 1948 se objevil v muzikálu Easter Parade (Velikonoční přehlídka) (spolu s Judy Garland a Ann Miller), v roce 1957 ve Funny Face (Usměvavá tvář) (s Audrey Hepburn) a v řadě dalších filmových titulů. Posledním jeho filmovým muzikálem pak byl Finian’s Rainbow (Divotvorný hrnec) z roku 1968. Ve filmech a v televizi se však objevoval až do svých osmdesátin. Nominaci na cenu Oskara získal pouze jednou, samotné ocenění nikdy.

Fred Astaire je často považován za nejvirtuóznějšího tanečníka všech dob. Jeho technika a smysl pro rytmus, elegance, grácie, originalita a preciznost tanečních kroků nemá obdoby. Dodnes jsou jím poměřovány všechny další taneční muzikály. Sám Mr. Astaire považoval nácvik tanečník kroků za velmi komplikovaný proces, skoro jako skládání hudby. Jako nota za notou v hudební kompozici šel trpělivě a desítky hodin krok za krokem, dokud nevytvořil celý tanec a nebyl s ním spokojený. Byl totiž legendárním perfekcionistou. Třeba tento waltz z filmu Swing Time (Svět valčíků)(1936), považovaný za snad nejlepší, co pár Astaire a Rogers vytvořili, vznikal několik dlouhých týdnů!