AUDREY HEPBURNOVÁ - 
NEJKRÁSNĚJŠÍ HEREČKA VŠECH DOB

"Audrey měla půvab i chování - vlastnosti, které byly neměnné. Mohla říci něco choulostivého, ale řekla to s takovou elegancí, že jste si ji nikdy nemohli splést s Madonnou. K tomu, aby se člověk stal hvězdou, je nutný dar od Boha, který buď máte, nebo ne. Nemůžete se to naučit. Ona toto požehnání měla. Bůh jí políbil na tvář, a tak se to stalo." Billy Wilder

Audrey Hepburnová - ikona stylu a křehké krásy, působivá dodnes

Její křehký půvab povznášel duši a otevíral dveře ke krásným pocitům. Americká herečka Audrey Hepburnová zůstává dodnes symbolem elegance, noblesy a oduševnělosti. Její útlý vzhled často řídil vývoj módy a navíc byla výjimečně herecky a pohybově nadaná. Své schopnosti později věnovala i službě neprivilegovaným. V neděli 20. ledna uplynulo 20 let od jejího úmrtí.

www.ctk.cz

Nejkrásnější Britka všech dob je Audrey Hepburnová

Hollywoodská legenda Audrey Hepburnová se stala nejkrásnější Britkou. Porazila Elizabeth Taylorovou i princeznu Dianu.

revue.idnes.cz  -  5. července 2011

Audrey Hepburn je považována za jednu z nejkrásnějších a nejstylovějších hereček své doby, a podle výsledů ankety časopisu New Woman z letošního roku, dokáže to i dnes "natřít" mladým kráskám. Uvedený časopis hledal odpověď na otázku, zda byly hezčí ženy v minulosti nebo nyní. Bylo osloveno 5000 žen, které se shodly, že přitažlivější jsou bezesporu ženy z filmů pro pamětníky. Audrey byla jednoznačně zvolena jako nejkrásnější ženy všech dob, což mluví za vše. Stále je ikonou pro ženy jakéhokoli věku a mnoho z nás se snaží oblékat nebo vypadat podobně jako ona. Její záře nehasne, i když už mezi námi není. Září dál a stále má své obdivovatele a obdivovatelky. Do světa módy přinesla hodně a také poukázala na nesmrtelnou a trvalou módu. Díky své jednoduché eleganci se zapsala do módních dějin.

Oh! Miloval jsem ji... Byla srovnatelná s nejkrásnějšími květinami. Byla jedinečná.

Stanley Donen

Křehká a půvabná, jako by přicházela z Modiglianiho obrazu a ne z drsného království filmu s názvem Hollywood. Takovou byla i jako princezna Anna v slavných PRÁZDNINÁCH V ŘÍMĚ. Vynikající, úspěšná herečka. Sotva lze uvěřit, že tuto ženu s krásnýma očima plaché laně postihly i tvrdé rány osudu.....

V roce 1954 natáčí Billy Wilder s novou hvězdou Hep­burn romantickou komedii SABRINA. Jejími partnery v tomto snímku byli Humphrey Bogart a další legenda, William Holden. Ztrémovaná Audrey vzkázala modnímu návrháři Givenchymu, aby jí pomohl s šatníkem. Ten, jak zaslechl slavné příjmení, nadšeně očekával legendární Katharine. Svým omylem však nebyl zklamán, a stali se z nich celoživotní přátelé. Vznikla dokonce fáma, že si Audrey slavné příjmení jako pseudonym vybrala pro snadnější cestu filmovým světem. Rozhodně něčeho takového nebylo třeba…

Audrey Kathleen Ruston se narodila 4. května 1929 v Ixelles nedaleko Bruselu. Jejím otcem byl Angličan Joseph Victor Anthony Ruston a matkou holandská baronka Elle van Heemstra. Časem si Ruston přidal ke svému jménu příjmení Hepburn babičky Kathleen z matčiny strany. Slavný rod Hepburnů sahá hluboko do anglické minulosti. Někde v dobách panování krále Edwarda III. bychom našli i společného předka obou slavných hereček. Otec Audrey pracoval v britské pojišťovací společnosti, a tak rodina často cestovala mezi Bruselem, Anglií, Holandskem. Audrey později studovala na prestižní dívčí škole v Kentu. Jak se říká – především je třeba dobře se narodit…

V roce 1935 se však rodiče rozvádějí, otec obdivuje nacisty a rodinu opouští. Audrey tehdy prožívá svůj nejhorší den. Přesto po letech tátu vyhledala a finančně mu pomáhala až do konce jeho života. Přichází rok 1939 a druhá světová válka. Paní Ruston utíká do bezpečí holandského Arnhemu, kde dcera vstoupila na baletní konzervatoř. V dalším roce ale nacisté vpadli i sem… Audrey dostává strach a mění si své příliš anglicky znějící jméno paděláním matčiných dokumentů na Edda van Heemstra. Invazí spojenců v roce 1944 se i v Holandsku poměry výrazně zhoršily. Nacisté zabavují poslední zbytky jídla a paliva. Nastává hladomor. A Audrey spolu s ostatními sbírá uschlé cibulky tulipánů a mele z nich mouku na sušenky. Podvýživou se u ní rozvinula akutní anémie, respirační problémy, otoky končetin. „Hluboce mě zasáhl DENÍK ANNY FRANKOVÉ. Ale já to dílo nečetla jako potištěné listy papíru. To bylo víc než kniha, to byl i můj život. Anne přesně popsala duši dítěte v těžkých životních podmínkách a pro mne to byla velká výzva. Právě proto jsem se začala věnovat trpícím dětem v organizaci UNICEF,“ to jsou slova Audrey Hep­burn, ke kterým sotva co dodat.

Po válce Audrey studuje balet v Amsterodamu a Londýně. Její subtilní postava, zaviněná špatnou výživou během války, jí však neumožňuje stát se primabalerínou, a tak se rozhodne věnovat se herectví. Její kariéra začala roku 1948 vzdělávacím filmem HOLANDSKO V SEDMI LEKCÍCH. Poté hrála na Broadwayi v muzikálech HIGH BUTTON SHOES a SAUCE PIQUANTE. V hraném filmu se před kamerami poprvé objevila v britském snímku ONE WILD OAT. Následovalo několik malých rolí. To vše byla pouhá předsíň slávy. Až během natáčení MONTE CARLO BABY byla Hepburn nabídnuta hlavní úloha v broadwayském muzikálu GIGI. Jeho premiéra se odehrála 24. listopadu 1951. Audrey prožila šest měsíců veliké slávy a získala okamžitě cenu Theatre World Award.

„Má prostě všechno, co jsem hledal – šarm, nevinnost, talent. Nadto oplývá skvělým humorem. Je prostě kouzelná, je to naše děvče!“ nadšeně volal režisér William Wyler po kamerových zkouškách a místo původně zamýšlené Elizabeth Taylor obsadil v roce 1953 do hlavní role veselohry PRÁZDNINY V ŘÍMĚ (ROMAN HOLIDAY) Audrey Hepburn. Ta jako princezna Anna prožije s Gregorym Peckem coby novinářem jediný den obyčejných malých radostí, který­mi se chtěla na chvíli vzdálit nudnému světu mladé aristokratky. Nic víc se ve filmu nestalo, a přesto byl mezníkem v životě Audrey. Za svou roli získala Oscara. Stala se klenotem pro kameramany, kteří se pásli na její krásné tváři, mimice, úsměvu – nevinném, rozpačitém i škádlivém. Režisér Mario Zampi již v roce 1951 ve filmu LAUGHTER IN PARADISE (Smích v ráji) prý zdvojnásobil její malou roli prodavačky cigaret jenom kvůli tomu, jak herečka pohybovala svými řasami… Po skončení natáčení PRÁZDNIN V ŘÍMĚ požádal Gregory Peck, aby ta začínající herečka dostala stejný honorář jako on. A Audrey? „Je to jako když vám někdo dá krásné, ale velké šaty a musíte do nich dorůst.“

A dorůstala rychle. V roce 1956 se stává Natašou Rostovovou ve snímku VOJNA A MÍR. Náročný Fred Astaire si ji vybral do role fotomodelky a tanečnice ve filmu FUNNY FACE a byl nadšený. Která žena by nechtěla prožít ODPOLEDNÍ LÁSKU vedle Chevaliera a Coopera? Audrey se to podařilo v tomto filmu, a v témže roce. V roce 1958 točí Fred Zinnemann psychologický PŘÍBĚH JEPTIŠKY, který herečce přináší další nominaci na Oscara. Právě v této vážné roli podala svůj nejlepší výkon, stejně jako v úloze slepé ženy ve strhujícím thrilleru ČEKEJ DO TMY. Nemůžeme samozřejmě vynechat kultovní SNÍDANI U TIFFANYHO režiséra Blakea Edwardse a malou procházku její filmografií je jistě nejlépe zakončit na předměstí Londýna, kde Rex Harrison našel hubatou Lízu Doolitllovou a udělal z ní MY FAIR LADY.

Poslední filmovou roli – anděla – nabídl Audrey v roce 1988 Steven Spielberg ve svém snímku ALWAYS. Herečka se později stává významnou postavou světové organizace UNICEF, pomáhá trpícím dětem. Její poslední cesta vedla v roce 1992 do Somálska. Po návratu pocítila bolesti v břiše a lékaři objevili nádor v oblasti slepého střeva. Byla v Los Angeles operována, podrobena chemoterapii. Její dobrý přítel Givenchy zajistil u bohatého mecenáše Bunnyho Mellona speciální letadlo, jehož kabinu zaplnili květinami a převezli Audrey domů do Švýcarska, kde slavná herečka 20. ledna 1993 své nemoci podlehla. Plačící Gregory Peck se loučil se svou princezničkou Annou recitací její nejoblíbenější básně Rabíndranátha Thákura NEKONČÍCÍ LÁSKA.

www.xantypa.cz

FILMOVÁ OCENĚNÍ

Oscar

Nejlepší herečka

1953 – Prázdniny v Římě

Jean Hersholt Humanitarian Award

1993 – za humanitární pomoc

Zlatý glóbus

Nejlepší herečka ve filmovém dramatu

1954 - Prázdniny v Římě

Cecil B. DeMille Award

1990 – za celoživotní přínos

Cena BAFTA

Nejlepší herečka

1953 – Prázdniny v Římě

1959 – The Nun's Story

1964 – Šaráda

Grammy

Nejlepší mluvené album pro děti

1994 – Audrey Hepburn's Enchanted Tales

Herecká filmografie

1948

- Nederlands in 7 Lessen (Holand­sky v sedmi lekcích, r. Charles van der Linden)

1951

- One Wild Oat (Bouřlivé mládí, r. Charles Saunders)

- Smích z ráje (Laughter ln Paradise, r. Mario Zampi)

- Young Wives' Tale (Příběh mladých manželek, r. Henry Cass)

- Zlaté věže (The Lavender HIII Mob, r. Charles Crichton)

- Nous irons a Monte Garlo (Jedeme do Monte Carla, r. Jean Boyer,  Lester Fuller)

- Secret People (Tajní lidé, r. Tho­rold Dickinson)

1953

- Prázdniny v Římě (Roman Holiday, r. Willlam Wyler).

1954

- Sabrina (r. Billy Wilder)

1956

- Vojna a mír (War and Peace, r. King Vidor)

1957

- Usměvavá tvář (Funny Face, r. Stanley Donen)TV

- Odpolední láska (Love in the After­noon, r. Billy Wilder)

1958

- The Nun's Story (Příběh jeptišky, r. Fred Zinnemann)

1959

- Green Mansions (Zelené rezidence, r. Mel Ferrer)

1960

- The Unlorgiven (Co se neodpouští, r. John Huston)

1961

- Snídaně u Tiffanyho (Breaklast at Tiffany's, r. Blake Edwards)TV

- The Ghildren's Hour (Dětská ho­dinka, r. William Wyler)

1963

- Šaráda (Charade, r. Stanley Do­nen)TV

- Paris - When It Sizzles (Pařiž když je parno, r. Richard Quine)

1964

- My Fair Lady (My Falr Lady, r. George Cukor)

1966

- Jak ukrást Venuši (How to Steal a Million, r. William Wyler)

1967

- Two lor the Road (Dva na cestě, r. Stanley Donen)

- Čekej do tmy (Wait Until Dark, r. Terence Young)

1976

- Robin a Mariana (Robin and Ma­rian, r. Richard Lester)V

1979

- Bloodline (Příbuzenstvo, r. Terence Young)

1981

- They All Laughed (Všichni se smá­li, r. Peter Bogdanovich)

1986

- Directed by William Wyler (Režie William Wyler, r. Aviva Slesinová) - dokument

1987

- Love Among Thieves (Láska mezi zloději, r. Roger Young, TV)

1989

- Always (Navždy, r. Steven Spiel­berg)

oooo O oooo

Audrey Hepburnová: nevinná tvář, dobré srdce, vosí pas a plochá hruď

18. července 2012  4:52

Audrey Hepburnová se narodila v roce 1929 v Belgii.

Jako dítě byla hodně plachá. Nejraději chodila sama ven, aby unikla neustálým hádkám svých rodičů. I když její otec trávil většinu času na služebních cestách v cizině, atmosféra doma zhoustla pokaždé, jen co se vrátil.

Audreyina matka Ella van Heemstrová pocházela z nizozemské aristokratické rodiny s dlouhým rodokmenem. V roce 1934 se rozhodla poslat dceru do internátní školy v Anglii. V pouhých pěti letech Audrey odjela na britské ostrovy do idylické krajiny v hrabství Kent. Zpočátku byla vyděšená, stýskalo se jí a ve škole se jí vůbec nedařilo. Postupně si ale na život v Anglii zvykla, začala plynně hovořit anglicky a školu si zamilovala tak, že se rozhodla zůstat i na prázdniny.

V roce 1935 otec opustil její rodinu, která odmítala přijmout jeho velké sympatie k fašismu. "Odchod otce byla nejhorší událost mého života. Pro mě to byla strašná tragédie, ze které jsem se nikdy úplně nevzpamatovala."

V podstatě celý život se Audrey bála, že muž, kterého miluje, ji někdy opustí. Ve stejném roce si Audrey zamilovala balet a jako spousta šestiletých dívek se chtěla stát primabalerínou. A všechno nasvědčovalo tomu, že se jí to povede, protože měla výjimečný talent. Jenže druhá světová válka její plány překazila.

Audrey se společně s matkou přestěhovala do malé vesnice nedaleko nizozemského Arnhemu. Od jara roku 1941 Hitler stále více využíval nizozemský průmysl a zdroje potraviny byly pouze na příděl. Děti přežívaly pouze na vodnaté polévce vařené z kopřiv a chlebu pečeném z hrachové mouky. Jako třináctiletá pak Audrey na vlastní oči viděla jednu z mnoha deportaci Židů. Zapojila se do protinacistického odboje a stal se z ní kurýr.

V září roku 1944 začala spojenecká operace Market Garden, která skončila fiaskem a Nizozemsko dál zůstávalo pod německou nadvládou. Nacisté se začali mstít a každý obyvatel Arnhemu dostal na výběr – buď se vystěhuje, nebo bude zastřelen. "Dodnes se mi dělá špatně, když si vzpomenu na ty hrozné scény. Spousty uprchlíků na pochodu, někteří si k sobě brali své mrtvé. Děti narozené na kraji silnice, stovky lidí padající hladem na zem. Vzali jsme k sobě hned čtyřicet těchto nebožáků, přestože jsme neměli vůbec nic k jídlu."

Za pár týdnů přišla krutá zima a nacisté zablokovali do části Nizozemska veškerý přísun potravin. Aby lidé nezemřeli hladem, začali jíst cibule tulipánů a psí suchary. Audrey byla brzy tak slabá, že nemohla chodit a v některých dnech ani stát. Období, které Nizozemci nazvali "Hladová zima", navždy ovlivnilo její život. Když Spojenci Němce konečně vyhnali, trpěla těžkou podvýživou, měla astma a žloutenku. "Přišli jsme o všechno – o naše domy, majetky, peníze. Bylo nám to ale jedno, přežili jsme, to bylo nejdůležitější."

Po válce chtěla Audrey dohnat vše, co zameškala, a začala znovu docházet na hodiny baletu. S matkou se přestěhovaly do Amsterdamu. Balet byl pro Audrey vším – v devatenácti letech byla připravena zúčastnit se konkurzu na světově proslulou baletní školu Ballet Rambert v Londýně. Jenže tam Audrey zjistila, jakou daň si u ní válka vybrala. Neměla tělo ani sílu baletky a její taneční projev se nedal srovnávat s projevem těch studentů, kteří se během války měli relativně dobře. Audrey si uvědomila, že z ní profesionální balerína nikdy nebude.

Jenže Audrey musela pracovat, a proto se ucházela o místo v tanečních souborech vystupujících v londýnských muzikálech. Netrvalo dlouho a dostala také první malou roli ve filmu. V roce 1951 odcestovala do Monaka, kde měla hrát hlavní roli ve filmu Monte Carlo Baby. Ve stejné době pobývala v Monte Carlu také slavná francouzská spisovatelka Colette, která hledala herce pro broadwayský muzikál napsaný podle jejího románu Gigi. Jakmile uviděla Audrey, bylo její hledání u konce.

Ve stejném roce se ozval také Hollywood. Režisér William Wyler sháněl herce do svého nového filmu Prázdniny v Římě. Audrey mu padla do oka a jeho domněnku potvrdila při kamerových zkouškách, kterými suverénně prošla. A Gregory Peck, její herecký partner, vzpomínal na natáčení tohoto filmu jako na nejšťastnější měsíce svého života. Audrey získala za tento film Oscara a celý Hollywood jí ležel u nohou. "Když ohlásili moje jméno, byla jsem tak překvapená, že jsem nevěděla, co mám dělat. Chtěly jsme to s maminkou oslavit, tak jsme na cestě domů koupily lahev šampaňského. Bylo ještě teplé, ale bylo to to nejlepší šampaňské, které jsem kdy pila."

Audrey ale nezářila jenom na filmovém plátně. Zároveň začala udávat tón ve světě módy. Do Hollywoodu s ní pronikl nový druh krásy. Samotná Audrey ale byla příliš skromná, aby se považovala za krásnou.

"Měla jsem kvůli svému vzhledu obrovské komplexy. Byla jsem přesvědčená, že jsem ošklivá, bála jsem se, že si mě nikdo nebude chtít vzít."

Opak byl pravdou a Audrey krátce na to na jednom večírku potkala vysokého, okouzlujícího muže – herce, producenta, režiséra a dvakrát rozvedeného otce dvou dětí Mela Ferrera. Okamžitě to mezi nimi začalo jiskřit. "Ten jeho pohled, když se mi podíval do očí..."

S filmovou slávou ale přišlo také vyčerpání. V roce 1954 Audrey kouřila nejméně krabičku cigaret denně a měla sedm kilo podváhy. Lékaři jí doporučili odpočinek, a proto se Audrey s Melem vydali hledat klid do švýcarských Alp. Její útěk před hektickým Hollywoodem poskytl Ferrerovi skvělou příležitost k tomu, aby ji požádal o ruku. Vzápětí Audrey přišla do jiného stavu, jenže její těhotenství skončilo samovolným potratem.

Audrey z toho byla zničená a smutek zaháněla prací. Šla z role do role, jenže v roce 1959 přišla další rána – Audrey potratila podruhé. "Byla to doba, kdy jsem se začala bát, že přijdu o rozum. Nedokázala jsem pochopit, proč nemůžu mít děti. Byl to pro mě ten nejhorší pocit, jaký jsem kdy zažila."

V lednu následujícího roku se její největší sen ale konečně splnil – porodila syna Seana. Jenže Hollywood jí nedovolil, aby se z něho příliš dlouho těšila. Čekala na ni role ve filmu Snídaně u Tiffanyho, který z ní udělal jednu z nejobdivovanějších žen světa. Snímek vydělal přes deset milionů dolarů a Audrey si vysloužila další nominaci na Oscara. Zdálo se, že ji ve světě filmu čekají pouze samé úspěchy.

S další rolí ve filmovém muzikálu My Fair Lady ale přišlo vystřízlivění. Audrey měla při zpívání ve skutečnosti jen otevírat pusu, a když se tato informace dostala na veřejnost, neměla Audrey jinou možnost, než se tvářit statečně.

"Skláním se před uměním zvukařů z Hollywoodu, kteří dokázali ze dvou hlasů vytvořit jeden. Nakonec se ukázalo, že jen deset procent hlasu patřilo Audrey. Kritici si tento fakt náležitě vychutnali a pověst Audrey tak poprvé utrpěla na kráse. Bylo to vůbec poprvé, kdy jí někdo něco vyčítal.

Další manželé a konec kariéry

Zároveň se jí začalo rozpadat manželství s Melem Ferrerem. Každý trávil většinu času prací a vzájemně se začali odcizovat. Ke konci roku 1967 se rozvedli. V létě následujícího roku se Audrey setkala s Andreou Dottim, mladým římským psychiatrem s pověstí playboye. Její přátelé ji varovali, jenže Audrey přemohla velká láska. V lednu roku 1969 měli nedaleko Ženevského jezera svatbu a následně se přestěhovali do Říma. O rok později Audrey porodila syna Luca a skončila s filmem. "V jednom okamžiku svého života jsem se musela rozhodnout – buď se vzdám natáčení, nebo svých dětí. Šlo o jednoduché rozhodování."

Jenže za pár let se její manžel vrátil k pověsti playboye a v roce 1980 začali žít odděleně a o dva roky později byli rozvedeni. Tentokrát ale Audrey sama nezůstala. Seznámila se s hercem Robertem Woldersem, který ovdověl. Záhy zjistila, že za druhé světové války žili jen patnáct kilometrů od sebe. Audrey tak konečně našla dlouho hledanou spřízněnou duši. "Robbieho strašně miluju. Je to nádherný vztah. Důvěřuji jeho lásce a nemám strach, že bych ji někdy měla ztratit. Je tu jen pro mě."

Šťastný pár se usadil ve Švýcarsku a po Hollywoodu se Audrey ani v nejmenším nestýskalo. V roce 1982 natočila svůj poslední film pak už se začala připravovat na svou zcela novou životní roli. Audrey nikdy nezapomněla na utrpení, které prožila během války, a svůj další život zasvětila pomoci těm nejubožejším dětem a matkám na světě.

V roce 1988 se stala zvláštní velvyslankyní Dětského fondu OSN. "Ucházela jsem se o tuto práci 45 let a konečně jsem ji dostala". Postupně se rozjela do mnoha zemí světa, až se konečně v roce 1992 dostala do Somálska. Neuvěřitelná bída v této zemi ji naprosto šokovala, dávala proto desítky rozhovorů denně a její snaha vedla k tomu, že vláda USA zdvojnásobila svoji pomoc této zemi.

Po návratu ze Somálska začaly Audrey sužovat silné bolesti břicha a vyšetření ukázalo, že se jedná o rakovinu v pokročilém stádiu. Audrey se se svou rodinou vrátila do Ženevy, kde 20. ledna 1993 zemřela.

"Už v nejútlejším mladí jsem se rozhodla, že budu přijímat svůj život bez jakýchkoliv podmínek. Nikdy jsem nečekala, že mi přinese něco zvláštního. Přesto jsem dosáhla mnohem víc, než v co jsem kdy doufala."

 Autoři: jup , Ve spolupráci s ČT2

OnaDnes,cz

oooo O oooo

Zapomenuté lásky Audrey Hepburnové

I když zemřela už před dvaceti lety, její herecké umění nadále obšťastňuje další generace filmových diváků nesmrtelnými evergreeny. Ne každý však ví, že okouzlující Audrey Hepburnová měla i bohatý milostný život.

středa 9. ledna 2013, 13:05

Narodila se sice v Bruselu v květnu roku 1929, slávu jí však přinesla Amerika. Tam také ve svých dvaceti chodila s americkým divadelním producentem Michaelem Butlerem.

Tři roky nato se poprvé zasnoubila. Oním šťastným byl anglický průmyslník baron James Hanson, s kterým se dcera holandské baronky a anglického bankéře znala ze svých baletních studií v Londýně. Podle ní to byla láska na první pohled. A ačkoli už měla odzkoušené svatební šaty, dokonce i dohodnuté datum svatby, Audrey obřad nakonec odvolala.

Jako důvod tehdy udala, že by jejich manželství nefungovalo, protože by byli kvůli náročným profesím většinu času od sebe odloučeni. Ve svém prohlášení tehdy napsala: „Až se vdám, chci být skutečně vdaná.“

Rok 1953 ji dal dohromady s Gregorym Peckem, se kterým natáčela Prázdniny v Římě. Hned se v novinách objevily fámy, že mezi nimi jde o romantický vztah, oba herci to ale popřeli. Audrey nicméně dodala: „Herečka vlastně musí být lehce zaláskovaná do svého hlavního hrdiny a naopak. Když totiž hrajete, že někoho milujete, musíte to cítit. Jinak to nebude přesvědčivé.“

Při dalším hitu Sabrina (1954) se to ale Audrey vymklo z rukou a zamilovala se do tehdy už ženatého a o jedenáct let staršího Američana Williama Holdena. Byla z toho velká láska a Audrey doufala, že až se rozvede, vezmou se a budou mít děti. Když jí ale přiznal, že podstoupil vasektomii, podvázání chámovodů, Audrey se s ním rozešla.

V té době si ale ve štábu mysleli, že milostný vztah měla i s Bogartem, který tvořil třetího v milostném trojúhelníku. „Někdy platí, že takzvaní tvrdí chlapi jsou ta nejněžnější stvoření, přesně takový byl o třicet let starší Bogart se mnou,“ okomentovala herečka fámy.

Na jedné párty pořádané Gregory Peckem pak poznala herce a producenta Mela Ferrera. O dvanáct let starší, vysoký a pohledný Američan ji zaujal, on se do brunetky s dlouhou šíjí, zelnýma očima a vybraným chováním okamžitě zamiloval. „Řekla mi, že by si se mnou ráda zahrála. Okamžitě jsem jí poslal scénář hry Ondine a v lednu 1954 jsme začali zkoušet.“ Osm měsíců nato se vzali v luxusních švýcarských lázních Burgenstock.

Zpočátku čekalo po mateřství toužící Audrey zklamání – dvakrát potratila. Na rok proto přestala pracovat a v roce 1960 se jí narodil vytoužený syn Sean. V té době už třikrát rozvedený Ferrer ale neměl ve společnosti dobrou pověst. Audrey přesto prohlašovala, že jsou neoddělitelní a šťastní.

Skutečnost byla ale jiná. Uzurpátorský Ferrer dokázal, že se s ním po čtrnácti letech v roce 1968 rozvedla i Audrey. Sean tehdy prohlásil, že maminka byla světice, když v tom manželství tolik let vydržela.

Audrey však opět nebyla dlouho sama. Záhy se poznala s italským psychiatrem Andreem Dottim a za rok byla svatba. Štastná čtyřicetiletá Audrey opět otěhotněla a v roce 1970 se jí narodil druhý syn Luca. Dotti sice Audrey miloval, ale milostné pletky s mladšími ženami si neodpustil. Audrey proto manželství po třinácti letech v roce 1982, kdy byl Luca natolik velký, že se o něj mohla starat sama, ukončila.

Od roku 1984 pak až do své smrti žila milovaná ve šťastném vztahu s o sedm let mladším dánským hercem Robertem Woldersem. I když se nikdy nevzali, Audrey před smrtí prohlásila, že posledních devět let jejího života bylo vůbec těch nejšťastnějších, která kdy prožila. Odešla v tichosti v lednu 1993 v šedesáti čtyřech letech a Robert po ní nikdy nepřestal tesknit.

Jana Rovenská, Právo

oooo O oooo

Křehká růže Audrey Hepburn

Její uličnický styl změnil definici krásy a kouzlo jejích zářivých očí prosvětlilo každou scénu. Přesto filmová legenda bojovala celý život s démony a lásku našla až v momentě, kdy svůj citový život naprosto vzdala.

Vůbec si neuvědomovala, jaká je zima – až na to, že jí konečky prstů, křehké jako papír, modraly. Poslední měsíc se zahřívala pouze tím, že byla neustále v pohybu. Pobíhala od jednoho divadelního představení ke druhému, po hodinách herectví, po odpoledních čajích, které se  konaly na její počest. Na Manhattanu bylo 25. března 1954 nezvykle lezavé počasí. Audrey, útlá jako flétna, vystupuje z bílého Rolls-Royce před Century Theater. Filmový průmysl ji díky nominaci na Oscara za hlavní roli ve filmu Prázdniny v Římě postavil na piedestal ozářený slávou. Prázdniny v Římě nebyly Audreyiným prvním filmem, ale zato nejlepším a nejvýznamnějším. Předvedla v něm divákům okouzlující směsici rozpustilosti a vznešenosti.

Toho večera zvýraznily Audreyiny rivalky jako Ava Gardner, Kim Nowak nebo Deborah Kerr, považované za rozené sexbomby, ještě více její image nevinného dítěte ztraceného uprostřed světa. Pravdivé hluboké oči zářily do světel reflektorů, když zaznělo z pódia její jméno: Vítězkou se stává Adrey Hepburn! Stala se mezinárodní hvězdou. Nad vší tou slávou ale Audrey mávla rukou, protože ve skutečnosti nevěřila, že by ceny měly na hereckou dráhu vliv. „Od chvíle, kdy jsem dosáhla pvního úspěchu, si o mně lidé vytvořili mylnou představu,“ poznamenala později Audrey.

Dítě válečných let

Audrey se narodila 4. května 1929 v jednom z nejpuritánštějších evropských měst – v Bruselu. Byla boubelaté dítě s kulaťoučkými tvářičkami, nohama jako válečky a bříškem, které se zřetelně rýsovalo v organtýnových šatičkách. Tehdy byla stejně baculatá, jako později štíhlá. Vyrostla v půvabnou útlou laň, která považovala nadbytečná kila za vulgární. Jako holčička však sklízela za kolínka s dolíčky chválu. Tehdy, ve zlatých letech hojnosti na rozsáhlém bruselském sídle plynul čas jako v klášteře. Když ale otec, Joseph Hepburn-Ruston, v roce 1935 rodinu opustil a přestěhoval se do Londýna, snažila se Audrey nahradit jídlem nedostatek lásky, chtěla zapomenout, že vyrůstala v rozvrácené rodině. Její vztah k jídlu se po celý život pohyboval na ostří zbožňování a nenávisti.

„Čokoláda byla v dětství mou jedinou skutečnou láskou,“ přiznala se Audrey. „Ta mě nezradila.“ Zásoby čokolády se ale v průběhu budoucích, krutých válečných let měly povážlivě ztenčit. Na podzim roku 1939 se začal vymykat celý svět z kloubů. Rozvrat v okolním světě znamenal pro dítě, dosud bolestně zasažené rozchodem rodičů, jenom další vnitřní utrpení. I aristokratická rodina, do které se Audrey narodila, trpěla hladem. Audreyina rodina utrpěla značné finanční ztráty, Němci jim zkonfiskovali rodinné zlato i stříbro. Živila se pár listy salátu a jednou bramborou denně, potraviny a voda docházely. V té době vznikl její odpor k jídlu: „Vlastně mě jídlo štvalo, protože se tak těžko shánělo a chutnalo příšerně. Rozhodla jsem se, že na ně vyzraju. Vsugerovala jsem si, že jíst nepotřebuju,“ uvedla ve vzpomínkách.

Velká hvězda ve velké depresi

Je velkou ironií, že zatímco Audrey korunovali po Prázdninách v Římě na královnu Hollywoodu, ona sama nepatřila ani v nejmenším k hollywoodským výrobkům. Jako děvče projevovala hluboký zájem o balet, divadlo, hudbu a knihy. Studovala jazyky, ne filmové časopisy. Do Hollywoodu vtrhla křehká dívka jako vichřice a její půvab zaznamenal i William Holden, herecký partner z filmu Sabrina. Ženatý. Při natáčení trávili ukradené chvilky v šatně, Audrey brzy nabyla přesvědčení, že jsou si spolu souzeni. Nikdy se s nikým po všech stránkách tak neshodovala: po stránce intelektuální, emocionální, sexuální. Jednoho večera se Audrey Williamovi svěřila, že s ním chce prožít celý svůj život. „Já ale nemůžu mít děti,“ namítl Holden. „Podstoupil jsem vasektomii.“ Audrey děti chtěla, a tak se s Holdenem rozešla. Její jediná, celoživotní láska tak skončila velmi záhy. Následoval typický vztah na odreagování – s hercem a režisérem Melem Ferrerem.

Audrey hledala náhradu za otce, který tak záhy opustil rodinu, hledala muže, který by se o ni staral. A dominantní Ferrer tuto úlohu v mnoha směrech splňoval. Sňatek utvrdil jeho vztah k Audrey, v očích veřejnosti ho však změnil v pana Hepburna. Veřejnost očekávala, že bude svou manželku zbožňovat a přímo otrocky jí sloužit. Ale to Ferrer nedokázal. Jeho sebeláska byla příliš nebezpečná. Zatímco o manželku filmaři zájem jevili, jeho nikdo dvakrát nechtěl. Audrey začala trpět neurózou, možná to bylo tím, že ji sláva čím dál víc rozčilovala, možná Ferrer projevoval větší snahu vést ji, než bylo únosné. V říjnu 1954 čekala Audrey dítě. „Nikdy pro mě nebylo nic důležitějšího než darovat život,“ tvrdívala, když se jí někdo ptal na nejdůležitější životní cíl. „Chtěla jsem děti víc než cokoli jiného na světě – a s jakými obtížemi jsem toho dosáhla!“ V březnu 1955 dostala Audrey předčasné porodní bolesti a během natáčení snímku Láska a válka došlo k bolestivému potratu. „Chtěla jsem zrušit celý svůj život,“ vyznala se později.

Audreyina kariéra už převážila nad jejím osobním životem. Byla přímo zaplavena filmovými nabídkami. Jen na otevírání dopisů od fanoušků si musela najmout dvě sekretářky. Srnka s plachýma očima stála přede dveřmi budoucnosti otevřenými dokořán. Svět ji miloval, ona sama však sebe ráda neměla. Připadala si ošklivá, chtěla odsouhlasit všechny fotografie, mluvila do barevnosti filmových záběrů, nemohla si vybrat z celé náruče šatů, při autorizaci rozhovorů s novináři byla tak pedantická, že jí to vyneslo pověst nafoukané, málem hloupé ženy. „Čím nepřístupnější jsem byla, tím víc mě lidé chtěli,“ tvrdila později Audrey. V roce 1958 potratila podruhé.

„Měla jsem vztek. Obviňovala jsem Boha. Dávala jsem vinu sama sobě.“ Audrey se zhroutila a odmítla řadu filmových nabídek. V létě 1959 se jí podařilo znovu otěhotnět a 17. ledna 1960 se jí narodil chlapeček Sean. Na svého syna se nemohla vynadívat a přála si, aby ji i diváci začali vnímat jako praktickou ženu, nikoli jako naivní děvče. V dámu velkého světa se proměnila novopečená maminka ve filmu Snídaně u Tiffanyho, poté následovala role v muzikálu My Fair Lady. Pohádkový příběh jejího manželství se ale začal rozpadat. „Ubíjel nás můj úspěch,“ pronesla Audrey. Po třinácti letech manželství se rozvedli. Audrey ze svých citových zklamání obviňovala slávu. Rozhodla se, že začne nový život, zcela nezávislý na zářících světlech reflektorů. Přesto ale nepřekonala svou vrozenou touhu po řádném životě. „Zoufale jsem toužila být vdaná. Alespoň bych pak nemusela říkat, že jsem rozvedená!“

V roce 1968 při čtrnáctidenní plavbě po řeckých ostrovech se Audrey zakoukala do bohatého, mladého italského psychiatra Andrey Maria Dottiho. Byl o devět let mladší než ona, na rozdíl od bývalého manžela byl starostlivý, okouzlující, laskavý a dovedl se vžít do pocitů druhého. Vzali se 18. ledna 1969. Audrey měla na sobě jednoduchý růžový komplet od Givenchy. Nebylo pochyb, že sňatek oba obohatil. Andreovi dal někoho, koho mohl milovat, Audrey přinesl pocit bezpečí. O rok později se čtyřicetileté Audrey narodil syn Luca. Audrey se začala chovat jako vzorná manželka, projevovala zájem o mužovu práci, zařizovala mu cesty na lékařské konference, vedla poklidný život.

Producenty odmítala s tím, že má zbrusu novou profesi – jako manželka a matka na plný úvazek. Dotti ale stejně jako Ferrer nesnášel slávu své manželky. Chtěl mít jistotu, že ji najde kdykoliv doma, ale když se rozhodl hýřit bez ní, očekával, že se stáhne do ústraní. Audrey začalo docházet, že se s ní snaží manipulovat, a tak se vrátila k zářivé slávě stříbrného plátna – ve filmech Robin Hood, Krvavá hranice nebo Všichni se smáli byla opět okouzlující. Potřebovala si dokázat, že neztratila schopnost okouzlovat diváky.

Konečně šťastná

Filmy ale kritici nevynášeli do nebes a ani jejich návštěvnost nebyla vysoká. V té době se ovšem setkala s Robertem Woldersem, hercem a producentem, se kterým měla mnoho společného. Wolders se jí líbil nejen proto, že byl citlivý a věrný – byl to navíc Holanďan. Díky němu si konečně uvědomila, že je atraktivní – ona, jejíž klasickou eleganci napodobovalo tolik žen po celém světě. Postupně se do sebe zamilovali: „Myslela jsem si, že jsem s city skončila, že nikdy neprožiju milostnou romanci, o jaké jsem jako děvče snívala. A pak, když to očekáváte nejmíň...“ V průběhu dalších let ji požádala o pomoc dobročinná organizace UNICEF.

Žena, která už fyzicky další děti mít nemohla, se rozhodla nést na svých bedrech břemeno dětí na celém světě. Audrey po mnoha pokusech a nových začátcích konečně dosáhla v životě dokonalosti a sladila vnější i vnitřní krásu. Smrt, jakkoli nevhodná a krutá, přišla v okamžiku, kdy dělala přesně to, po čem toužila – neúnavně pracovala, aby pomohla hladovějícím dětem, pečovala o svou milovanou zahradu ve švýcarském Tolochenaz a radovala se z poklidných dní s Woldersem a dvěma syny. Neutuchající pílí a díky štěstí se jí podařilo zapudit démony nejistoty, kteří jí ničili mládí.

Autor: Style

JEN PRO ŽENY.CZ

oooo O oooo

Nejlepší filmy Audrey H. – výběr TITULŮ pro anketu

14. 9. -  Snídaně u Tiffanyho / Prázdniny v Římě

28. 9.  - Šaráda / Čekej do tmy

12. 10.  - Jak ukrást Venuši / Funny Face

26. 10.  - Příběh jeptišky / Dětská hodinka