Sherlock Holmes: Hra stínů
Sherlock Holmes býval nejchytřejším mužem salónu... až dosud. Na scéně je ovšem nový kriminalistický mozek - profesor Moriarty (Jared Harris), který se intelektuálně Holmesovi nejen vyrovná, ale jeho cit pro špatnost spolu s naprosto chybějícím pocitem svědomí mu vlastně může pomoci slavného detektiva předstihnout. Když najdou rakouského korunního prince mrtvého, podle důkazů, jak je interpretuje inspektor Lestrade (Eddie Marsan), to vypadá na sebevraždu. Ale Sherlock Holmes usuzuje, že princ se stal obětí vraždy, která je navíc pouze kouskem větší a daleko a zlověstnější záhady, kterou zkonstruoval profesor Moriarty. Při výkonu služby spojené se zábavou Holmes najde stopu v podzemním pánském klubu, kde Holmes spolu se svým bratrem Mycroftem Holmesem (Stephen Fry) zapíjejí poslední noc svobody Dr. Watsona. Právě tady se Holmes seznámí se Sim (Noomi Rapace), cikánskou kartářkou, která vidí víc, než prozrazuje. Vyšetřování se stává ještě nebezpečnějším, když se Holmes, Watson a Sim dostávají na starý kontinent. Prohnaný Moriarty je pořád o krok napřed a spřádá sítě smrti a zkázy. Všechno je součástí většího plánu, který, pokud vyjde, změní celé dějiny. (oficiální text distributora)

oooo O oooo

Recenze:

Sherlock Holmes: Hra stínů

[Sherlock Holmes: A Game of Shadows] - 80%

Profesor Moriarty (Jared Harris), geniální matematik, špičkový boxer, milionář a mezinárodní politik, cosi kuje a hodlá uvrhnout celou Evropu do chaosu. Zabránit mu v tom mohou jen Sherlock Holmes, Watson a nově také cikánská věštkyně (Noomi Rapaceová) a Holmesův homosexuálnější bratr Mycroft (Stephen Fry).

Recenze ani nemusí být příliš dlouhá, protože film je v mnohém podobný prvnímu. Stále platí zvláštní vztah z prvního dílu, kdy Holmes je buď psychicky chorý nebo na tripu a provádí Watsonovi hrozně ošklivé věci, aniž by ho tento za to zabil nebo navždy opustil (i když tím neustále vyhrožuje). I akční scény a šílené dedukce působí velmi podobným dojmem jako v jedničce, jen jsou snad ještě více matrixoidní.

Zásadnější změna spočívá v tom, že se tentokrát více cestuje (vlakem, autem, na koních i na mule), po Anglii i po Evropě, takže výsledek více připomíná tradiční bondovku.

Přestože je ve filmu nejedna velmi vydařená sekvence, celkový dojem je podobně gulášovitý jako Holmesova psýché. Stejně jako v jedničce si Guy Ritchie moc nepotrpí na nějaké nuance a opět režíruje způsobem "Kulometným tempem budu na diváka házet bez ladu a skladu všechno možné, a ono se mu něco z toho zalíbí." A ono to celkem funguje, přestože jsem na mnoha místech měl pocit, že spolu hlavní hrdinové žertovně špílcují nikoliv proto, že to v dané chvíli vyplývá ze vztahu Holmese a Watsona, nýbrž proto, že to Downeyovi a Lawovi přišlo jako dobrá švanda. A že něco vybuchuje nikoliv z logiky děje, ale protože Ritchiemu připadalo, že už dlouho nic nevybuchlo.

Z řemeslné stránky je film úžasný, obzvlášť se mi líbily digitální dokreslovačky velkých staveb a strojů, připomínající skoro něco od Karla Zemana. Za zmínku stojí i hudba, ve které se mísí Hans Zimmer s cimbály a Don Giovanni se soundtrackem ze 40 let starého westernu (Holmes jede na mule, tak k tomu logicky hraje soundtrack z "Two Mules for Sister Sara".

Dovolil bych si ocitovat závěrečné titulky:  "Music by Hans Zimmer, Lorne Balfe, Wofgang Amadeus Mozart, Ennio Morricone & Cigánski Baróni". A to tak nějak vystihuje celý tento bohémský film.