Byzantium: Upíří příběh

Eleanor a Clara, dvě tajemné mladé ženy,  hledají útočiště v chátrajícím pobřežním letovisku. Uprostřed zbytků laciného luxusu a polorozpadlých hotelů se pokoušejí sehnat peníze a ubytování. Clara si začne vydělávat jako prostitutka a brzy se setká se stydlivým a osamělým Noelem, který jim poskytne útočiště v opuštěném penzionu jménem Byzantium. Clara, která vždy myslí na budoucnost, ho promění v dům neřesti. Mladší Eleanor, věčná školačka, najde spřízněnou duši ve Frankovi a prozradí mu své tajemství. Narodila se v roce 1804, ačkoliv je jí 16 let a Clara je její matka, přestože je jen o několik let starší. Přiznává, že k tomu, aby zůstali naživu, potřebují pít lidskou krev. V malém, poklidném městečku začínají umírat lidé. A minulost, před kterou dívky tak dlouho prchaly, je pomalu dohání. Zvítězí láska nebo věčný život?(oficiální text distributora)

oooo O oooo

Byzantium (2012)  (Byzantium – čistá perla v moři krve)

Poněkud jiný krvesajný příběh od režiséra Interview s upírem.

  V dávných dobách se lidé báli jednoduše a ještě k tomu zadarmo. Nedostatečná vzdělanost spolu s vědeckým

přístupem čekajícím v daleké budoucnosti omezil každodenní život obyvatelstva v iracionálním strachu z legend a folklóru, které skrze vyprávění přecházely z generace na generaci. Dnes se člověk ale bojí už jenom

zadlužení a ekonomického propadu, takže tvůrci umělého děsu v hororových filmech mají z čeho žít. Idea nemrtvých bytostí, které povstávají z hrobů, aby hodovaly na lidském životě skrze jejich krev, je tu dlouho. Když se odkážeme na knihu Prima di Dracula, najdeme zmínky i v Byzantské říši. Možná proto se nový film Neila Jordana jmenuje Byzantium (v překladu Byzanc), ústředním útočištěm postav je stejnojmenný hotel a nejlepší zbraní na dekapitaci upírů je starodávný byzantský rapír.

Samozřejmě se nemůžeme vyhnout ani tematickému zhodnocení soudobého přístupu k tématu, které bylo devalvováno knižní a posléze filmovou sérií Twilight. Úspěch tohoto fenoménu, který mj. zajistil vznik samostatného knižního žánru a oddělení v knihkupectvích, poznamenal vnímání upírských entit. Na místo své posmrtnosti kombinované s věčností, nekompatibilitou s lidmi a motivem příživnictví na lidské energii života, což v sobě nese i jasný podtext vášně a erotiky, se do popředí dostala romantizující tragika těchto mrtvých, kteří jsou více impotentní – ať už ve sféře dentální, tak pohlavní.

Jordanův snímek, který pochází od Moiry Buffini, jež adaptovala vlastní divadelní hru, není velkým upírským

eposem ani přecitlivělou romantikou. Odráží se na něm tvůrčí duch autorky předlohy, která se nese ve znamení tematizace ženy a upírství. Zásluhou Drákuly se dlouhodobě primárně soustředí tento subžánr na mužské představitele, a to včetně Stmívání. Neil Jordan tak může vytvořit genderově obrácený doplněk ke svému Interview s upírem. Soustředí se jak na možnosti, které upírkám dává věčný život, a smyslnou vášnivost jejich počínání, ale také je staví do opozice vůči patriarchátu.

  oooo O oooo

Bez špičáků a hrobky

  Byzantium šikovně konstruuje svébytný mytologický svět s pravidly. Upíři se zde liší od klasického spodobnění, ale nesou si přitom základní rysy, které je k tomuto označení odsuzují. Jednak se nezrodí následkem kousnutím jiného upíra, transformace je projevem výběru, který má náležet pouze starodávnému

bratrstvu. Jak název jejich společenství napovídá, není v něm místo pro ženy a tajemství života věčného před nimi skrývají. Jenomže věci se v historii dějí různě, a tak se nejen Clara změní ve stín života, ale následně se dopustí ještě jiného zločinu. Ženy totiž na rozdíl od smrtelného života nemají právo tvořit ve smrti, ale Clara takto věnuje život Eleonoře. Dvě stě let se tak skrývají před bratrstvem, které kodex vede, aby obě hříšnice zahubili.

  Přístup, kterým jsou hrůzné bytosti charakterizovány, je smysluplně a poutavě inovativní. Zubní tesáky nahrazuje nepřirozeně ostrý nehet, pobyt na slunci jim nic nedělá, ale vstup do domu je jim bez pozvání zapovězen. Vlastní je jim také lačnost po krvi smrtelníků. Ženské protagonistky se v této věci vydávají dvojí cestou, které zdánlivě reprezentují střet světla a tmy, a to v tématu, které je skrz na skrz černé. Zatímco Clara zneužívá své ženské půvaby a naplno propůjčuje svůj upírský talent myšlence erotického pohlcení, neboť peníze vydělává jako prostitutka a jako oběti si vybírá morálně odvrácené objekty, Eleonora čerpá ze své naivity a prostoty, která ji umožňuje nést své břímě v duchu milosrdnosti, odříkání a samoty. Pozoruhodné je, že jejich charaktery se odvozují ani ne z nabytí vampýrské formy, ale z původního stylu života, kde byly jejich osudy spjaté, ale společensky rozdělené.

Gemma Artenton tak má možnost pohazovat kolem sebe hrstmi sex-appealu jako už dlouho ne (největší zklamání v tomto povrchním pohledu byl Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic ). Vděčit za to může samozřejmě i tomu, že ji kostýmní oddělení navléká méně než více. Toto vykreslení však zapadá do upírského tématu, navíc se její pokleslost stává opakem noblesní nadřazenosti a kultivovanosti mužských upírů, zůstává i historickou daností a ekonomickou nouzí.

Obdobně vhodnou je ve své roli Saoirse Ronan, která začínala převratnou rolí v Pokání a svým uhrančivým pohledem a andělským vzezřením se uplatnila v mnoha dalších filmech, včetně těch, kde jsou její půvaby spíš v rozporu s násilným charakterem - v Hanně i Violet a Daisy. Zde se také křehkým životním postojem vymyká, nicméně své neoddělitelné upíří stránce. Zároveň se stává důležitou postavou, na rozdíl od Clary, protože ve své roli tematizuje jinou upírskou polohu, která je spíš odrazem dospívající dívky, byť v tomto případě přes dvě stě let staré. Trpí střídáním míst pobytu, uchováváním tajemství a odmítáním podvolit se upírovi v sobě. Vše přitom činí v kontextu nenadále nestandardní romantiky s nemocným chlapcem a chováním povzneseným nad pozemskou zátěž. Tím zajišťuje oduševněle napjatý prožitek na krvi závislé Červené karkulky.

  Uvědomělá práce s herci je obklopena obvyklým projevem Jordanovy vizuální představivosti, jejímž vrcholem je v Byzantiu vodopád krve, který zbarví řeku v momentě proměny v upíra jako zlověstné znamení narušení přirozeného řádu. Nutno zmínit, že částečně se film odehrává v minulosti devatenáctého století a spolu s kameramanem Seanem Bobbitem (obvykle u Steva McQueena - Hlad a Stud) zvládají měkce a citlivě nasnímat tyto zšeřelé úryvky minulosti, zároveň si poradit s chladem betonu moderního anglického maloměstečka, v němž se jako přízrak minulosti (podobně jako upíři) klene starobylý hotel Byzantium, místo odsouzené ke chátrání a demolici. Rozvláčné tempo, které odpovídá vnímání času z pohledu upíra, rytmizuje subtilní melodický soundtrack Javiera Navarrete (Faunův labyrint).

Dohromady tak vznikl zádumčivý až zachmuřený snímek, který ale nechává upíry prožívat vzrušující vášeň. Neil Jordan se nutně nevyjadřuje k upírům v moderních kulisách, však Eleanora trefně poznamená, že nemá ani mobil a technologický rozměr civilizace zůstává nepovšimnut. Pro upíry ztracené v čase jsou to malichernosti, které přijdou a brzy je nahradí něco jiného. Vampýři disponují trvanlivějšími dary, kterých je

http://www.moviescreen.cz/recenze/988/byzantium#sthash.Ko

WdSlIg.dpuf

  oooo O oooo

 Byzantium [70%]

Upíři prostě letí. Díky sáze, která není potřeba jmenovat, se upíři dostali zase do popředí diváckého zájmu. Nic na tom nemění fakt, že ti třpytící hezounci mají s klaickým pojetím tohoto stvoření pramálo společného. Od čtvrtka se ovšem do českých kin dostal snímek, který se rozhodl dokázat, že romance upíra a člověka v náctiletém podání může fungovat i bez

třpytek a mizerných digitálních triků. Do českých kin se dostalo britské drama Byzantium. Stojí za váš čas?

Prostitutka Clara před dvěstě lety porušila staletí trvající koloběh upírského řádu když dar nesmrtelnosti ukradla jednomu ze svých klientů před nosem. Aby na světě nemusela žít takhle sama, zajistila nesmrtelnost za cenulidské krve i své dceři. Nyní po dlouhých desetiletích co se potloukají na útěku před zákonem a před členy upírského klanu který po nich za porušení jejich zákona jde, přijíždějí do dalšího z měst, které se stává jejich útočištěm. Naneštěstí pro dvojici je to právě to město, kde to vše před dlouhými desetiletími začalo. Vše se navíc komplikuje v momentě, kdy Clařina dcera Eleanor poznává smrtelně nemocného Franka, díky němuž si uvědomuje, že jí tenhle ten druh života neustále na útěku před všemi už nevyhovuje. A díky její slabé chvilce se jejich plán jak přežít a nenechat se chytit  může spadnout každou chvíli jako domeček z karet.
Neil Jordan, který má na starosti třeba uznávanou Hru na pláč nebo tematicky podobné Interview s upírem, se v rámci aktuálního Byzantia rozhodl prozkoumat oblast ne nepodobnou právě zmíněným dílům upíří ságy z pera Stephenie Meyerovové. Právě tady se totiž ukazuje jak moc důležitou roli u relativně jednoduché zápletky hraje zpracování a solidní materiál jak po textové tak po herecké stránce.

I přes svoji relativní rozvláčněnost a pomalý rozvoj děje, který bude zlomovoým momentem pro spoustu běžných diváků, kteří se zkrátka mohou začít nudit když se nenaladí na stejnou vlnu na jaké snímek s publikem komunikuje, totiž nabízí poměrně slušně celistvý, atmosfericky hutný příběh, který se zaměřuje spíše na emoce a na dopady chování spojeného s tím, když je člověk upír. Nechci tu samozřejmě tvrdit, že je snímek v některém ohledu dokonalý, nicméně po všech těch marketingově vyphotoshopovaných upírech z posledních let je takovýto nádech poněkud klasičtějšího pojetí poněkud vítaná změna, zvláště když přichází v audiovizuálně více než dobře zvládnuté dvouhodince, která nabízí i solidní herecké výkony jako bonus.

Připočtěte si k tomu solidně podmanivý hudební podkres od Javiera Navaretta a máte nyní v kinech hodně solidní záležitost, která sice nesahá po metách nejvyšších, nicméně i tak se jedná o hodně slušnou atmosferickou záležitost. Výsledný velmi příjemný dojem sice trochu kazí trochu uspěchaný a zbytečně odfláknutý závěr, nicméně i s přihlédnutím k němu mi nezbývá než milovníkům pomalého dramatického děje snímek doporučit.

Upíří romance teenagerů mohou dopadnout jako úděsná  kravina u které se každému rozumně smýšlejícímu člověku otevírá kudla v kapse, nicméně jak dokazuje Byzantium, může to být i překvapivě hutná a mrazivě odtažitá podívaná, která i na ploše dvou hodin dokáže oslovit a přitáhnout. Solidní hudební podkres, parádní audiovizuální stránka a herecké výkony jen trochu kazí zbytečně nezvládnutá koncovka.